Po prvním dohrání převládalo zklamání z velkých zjednodušení a odklonu od původní myšlenky hry. Přirovnal bych rozdíl mezi čtverkou a pětkou ke splinteří Chaos Theory vs. Conviction. Pětka je akčnější a jednodušší a prakticky si z toho můžu udělat TPS. Obratem jsem ji rozehrál znova, tentokrát s aktivním módem invaze a křivka zábavnosti začala stoupat. Výzva a napětí jsou dvě ingredience, které v sólo kampani chybí a i když invaze má své mouchy, dokáže okořenit jalový single-player.
Stejně tak na level-designu je znát, že je uzpůsoben novému hernímu módu. Mapy jsou velké, hezky členité, s otevřeným prostorem pro různé možnosti postupu nebo opakování průchodu z několika směrů. Obsahují spoustu pěkných, ale zoufale prázdných míst, které slouží jen jako manévrovací prostor při duelu dvou lidských protivníků... Velkou pochvalu si autoři zaslouží za třetí misi, které dominuje reálná inspirace Mont-Saint Michel, snad ještě hezčí než ve skutečnosti. Pod tohle by se klidně mohli podepsat world-buildeři z Ubisoftu a uvěřil bych jim to. Naopak s poslední misí se Rebellion příliš nevytáhli a v sérií SE patří k nejhorším.
Následující odstavec mohou přeskočit všichni senioři, padáci, padafky a padáčata, kteří využívají snajpovací berličky a našeptávače. Kdysi nejzábavnější mechanika celé hry je totiž ohlodána na kost... Ryska síly větru je k ničemu, skoro žádný tady nefouká. Nově přibyla ryska horizontálního dopadu kulky, o kterou se nikdo neprosil a která je absolutně nepoužitelná. Nemusím řešit úsťovou rychlost ani tlumení zpětného rázu, vlastnosti zbraní byly okleštěny a prakticky celou kampaní jsem prošel s Geweherem 43, což je rychlopalná puška, nejméně vhodná na odstřelování. Ve čtverce jsem s ní netrefil skoro nic, protože korekce ve větru a na velké vzdálenosti byly loterie a risk. Tady pukají šišky jak na běžícím páse…
Nepochopitelným nápadem jsou „dočasné“ zbraně, které můžu ukořistit mrtvým nebo posbírat v okolí. Mají vždy plný zásobník a po jeho vyprázdnění Karl zbraň odhodí a vrátí se zpět ke své přednastavené zbrani. A aby to nebylo tak jednoduché, tak drtivou většinu zbraní loadoutu je potřeba nejprve odemknout různými výzvami na odstranění některých VIP na mapě, po vzoru Hitmana. Pokud toto hráč ignoruje, dojde na konec hry s uzamčeným arzenálem těch několika málo kousků, co autoři nechali k dispozici bez DLC.
A do třetice nemůžu nezmínit poněkud kreativní autorské střevo s veškerou to modifikovatelností a sci-fi příslušenstvím, jako noční optika nebo tlumiče pochybných tvarů, které v dané době buď neexistovaly nebo by nebyly funkční ani dnes. Široká škála možností úprav arzenálu tady musí především vypadat a působit cool, dobové reálie jdou stranu. K čemu mi jsou non-lethal náboje mi hlava nebere, stejně tak jsem neocenil odstranění některých typů min. Vždyť - jak skvělé by bylo používat různé nástražné výbušniny na rozdílných površích?
Katastrofální je umělá inteligence. Narážel jsem na komické situace, kdy např. odpálení vozidla nepřerušilo rozhovor dvojice důstojníků vedle v budově, reakce na granáty probíhá zakleknutím, i když ho mají hozený přímo pod prdelí nebo jsou schopni do nekončena střílet proti zdi. Nejvíce jsem se nasmál, když mě dostali na zem, vítězoslavně chodili kolem, zatímco já jsem se léčil a následně jim vrazil kudlu do zad.
I když chci vypnout všechny HUDoviny, stejně mi tady toho svítí požehnaně. Přímo uprostřed obrazovky středová stříška, která se mi snad vypálila do rohovky a jejíž existence je mi záhadou. Nejde vypnout ukazatel hluku ani obrys postavy Karla ve vysoké trávě a pokud nácek dostane ránu, dává mi velkým rozkazníkem nad svou hlavou najevo, že teď se teda jako fakt nasral…
Od pětky je potřeba očekávat akčnější zážitek, než na který byli fandové zvyklí. Netvrdím, že je to špatně, ostatně i Conviction jsem si nakonec docela užil. Soustředění se na duel dvou hráčů dostalo prioritu před čistým průchodem jednoho hráče a mrzí mě, že obtížnost singlu a invaze není oddělená. Chápu, že agresivita skopčáků jako ve čtverce by znevýhodnila bránícího se hráče až příliš, ale ústupky jsou znát v každém aspektu do takové míry, že se směrování pětky odklání od původní ideje série.
Hodnocení: ✰✰✰
Stejně tak na level-designu je znát, že je uzpůsoben novému hernímu módu. Mapy jsou velké, hezky členité, s otevřeným prostorem pro různé možnosti postupu nebo opakování průchodu z několika směrů. Obsahují spoustu pěkných, ale zoufale prázdných míst, které slouží jen jako manévrovací prostor při duelu dvou lidských protivníků... Velkou pochvalu si autoři zaslouží za třetí misi, které dominuje reálná inspirace Mont-Saint Michel, snad ještě hezčí než ve skutečnosti. Pod tohle by se klidně mohli podepsat world-buildeři z Ubisoftu a uvěřil bych jim to. Naopak s poslední misí se Rebellion příliš nevytáhli a v sérií SE patří k nejhorším.
Následující odstavec mohou přeskočit všichni senioři, padáci, padafky a padáčata, kteří využívají snajpovací berličky a našeptávače. Kdysi nejzábavnější mechanika celé hry je totiž ohlodána na kost... Ryska síly větru je k ničemu, skoro žádný tady nefouká. Nově přibyla ryska horizontálního dopadu kulky, o kterou se nikdo neprosil a která je absolutně nepoužitelná. Nemusím řešit úsťovou rychlost ani tlumení zpětného rázu, vlastnosti zbraní byly okleštěny a prakticky celou kampaní jsem prošel s Geweherem 43, což je rychlopalná puška, nejméně vhodná na odstřelování. Ve čtverce jsem s ní netrefil skoro nic, protože korekce ve větru a na velké vzdálenosti byly loterie a risk. Tady pukají šišky jak na běžícím páse…
Nepochopitelným nápadem jsou „dočasné“ zbraně, které můžu ukořistit mrtvým nebo posbírat v okolí. Mají vždy plný zásobník a po jeho vyprázdnění Karl zbraň odhodí a vrátí se zpět ke své přednastavené zbrani. A aby to nebylo tak jednoduché, tak drtivou většinu zbraní loadoutu je potřeba nejprve odemknout různými výzvami na odstranění některých VIP na mapě, po vzoru Hitmana. Pokud toto hráč ignoruje, dojde na konec hry s uzamčeným arzenálem těch několika málo kousků, co autoři nechali k dispozici bez DLC.
A do třetice nemůžu nezmínit poněkud kreativní autorské střevo s veškerou to modifikovatelností a sci-fi příslušenstvím, jako noční optika nebo tlumiče pochybných tvarů, které v dané době buď neexistovaly nebo by nebyly funkční ani dnes. Široká škála možností úprav arzenálu tady musí především vypadat a působit cool, dobové reálie jdou stranu. K čemu mi jsou non-lethal náboje mi hlava nebere, stejně tak jsem neocenil odstranění některých typů min. Vždyť - jak skvělé by bylo používat různé nástražné výbušniny na rozdílných površích?
Katastrofální je umělá inteligence. Narážel jsem na komické situace, kdy např. odpálení vozidla nepřerušilo rozhovor dvojice důstojníků vedle v budově, reakce na granáty probíhá zakleknutím, i když ho mají hozený přímo pod prdelí nebo jsou schopni do nekončena střílet proti zdi. Nejvíce jsem se nasmál, když mě dostali na zem, vítězoslavně chodili kolem, zatímco já jsem se léčil a následně jim vrazil kudlu do zad.
I když chci vypnout všechny HUDoviny, stejně mi tady toho svítí požehnaně. Přímo uprostřed obrazovky středová stříška, která se mi snad vypálila do rohovky a jejíž existence je mi záhadou. Nejde vypnout ukazatel hluku ani obrys postavy Karla ve vysoké trávě a pokud nácek dostane ránu, dává mi velkým rozkazníkem nad svou hlavou najevo, že teď se teda jako fakt nasral…
Od pětky je potřeba očekávat akčnější zážitek, než na který byli fandové zvyklí. Netvrdím, že je to špatně, ostatně i Conviction jsem si nakonec docela užil. Soustředění se na duel dvou hráčů dostalo prioritu před čistým průchodem jednoho hráče a mrzí mě, že obtížnost singlu a invaze není oddělená. Chápu, že agresivita skopčáků jako ve čtverce by znevýhodnila bránícího se hráče až příliš, ale ústupky jsou znát v každém aspektu do takové míry, že se směrování pětky odklání od původní ideje série.
Hodnocení: ✰✰✰
Silent Hill: The Short Message