Tohle je moje srdcovka, byť už mechanikami hodně zestárla a oproti dvojce a trojce už dnes nemá kromě nostalgie moc co nabídnout. Je zkrátka vidět, že na téhle hře se JVC teprve učil a potenciál pořádně naplnil až v dalším díle, který je absolutně skvělý. Pro mě je tu ale navíc obrovská nostalgie, protože tuhle hru jsem docela dost hrál jako malý (ačkoli jsem tehdy horko těžko po mnohahodinovém utrpení zvládl druhou misi a nikdy se nedokázal dostat v kampani přes třetí misi - já se sotva rozkoukával a už mi přišla zpráva, že počítač vykopal artefakt :-D), než se mi později dostaly do rukou další díly. Nebudu tu popisovat hru jako takovou pro ty, kdo HOMAM neznají; to už udělalo výborně několik recenzentů přede mnou. Spíše bych se tu rád soustředil na to, čím se tento první díl liší od pozdějších a proč jej nehodnotím tak vysoko.

V první řadě tu hrdinové nemají manu, ale vždy se navštívením magické guildy (ve městě) doplní počet použití jednotlivých kouzel na maximální hodnotu danou atributem Knowledge (takže když má například hrdina Knowledge 5 a v magické guildě jsou 3 kouzla, jejím navštívením si nabije každé ze tří kouzel na 5 použití). To není úplně dobrý systém sám o sobě, protože slabá kouzla lze zakouzlit stejně často jako silná, ale je zajímavý a použitelný. Daleko horší je to, že u hrdiny nejsou žádné nároky na schopnost naučit se kouzla vyšších úrovní, takže i čerstvě najatý level 1 hrdina se může naučit Armageddon a působit obrovské škody.

Absence sekundárních skillů taky zamrzí, navíc hrdinové mají každý jeden "sekundární" skill implicitně (Knight bonus k morálce, Barbarian nemá postih za pohyb po náročném terénu, Sorceress má bonus k pohybu na moři a Warlock větší radius dohledu hrdiny). To má dost negativní vliv na balanc hry, protože například plavba na moři se využije ojediněle a jen v některých misích/mapách, zatímco barbarův rychlejší pohyb po náročném terénu je ultimátně užitečný vždy.

Dále musím zmínit výrazně menší bojiště než v dalších dílech, takže taktika je tu sekundární. Žádné složité manévrování, monstra jsou u sebe většinou skoro hned a jedinou roli hraje blokování střelců rychlou létající jednotkou. Navíc hrdina nemůže mít více stacků jednoho typu jednotky, což dále omezuje možnosti.

A konečně prvek náhody, kterým trpí všechny HOMAM hry, je tady dle mého subjektivního názoru výrazně nejhorší. Jaké artefakty padnou, jaká monstra v blízkosti startovního hradu se spawnou, co udělá AI (někdy je agresivní, někdy strašně pasivní, někdy zahraje něco docela chytře, jindy se zachová neuvěřitelně stupidně - až na pár hard-codovaných pravidel, která je snadná pochopit a využít, o tom často rozhoduje jen náhoda) a především zda se jednotky chtějí k hrdinovi přidat nebo bojovat, to vše má až příliš drastický dopad na hratelnost. Mám čerstvou zkušenost, kdy jsem za Lorda Ironfista bez větších problémů profrčel celou kampaní a všechny mise mi přišly poměrně lehké, až jsem se dostal do poslední mise, kde jsem se od začátku nechytal. Monstra okolo mé startovní lokace byla příliš tuhá, takže buď jsem měl hned na začátku moc velké ztráty nebo jsem musel pasivně čekat na nový týden na posily, nepřítel mě tak přečíslil, AI útočila z více stran a já si říkal, že poslední mise se jim tedy povedla, ta je vážně těžká. Restart a nový pokus. Všechny stacky neutrálních monster okolo mé startovní lokace se ke mně chtěly přidat. Neudělal jsem nic jinak, nehrál jsem jinak, vše stejné, jen tento náhodný prvek úplně otočil obtížnost mise. Najednou to byla brnkačka. S tak silnou armádou první týden jsem bez problémů vyčistil půl mapy a pak už to bylo jednoduché.