Moje cesta k HOMAM2 byla trochu trnitá, protože jsem jako malý hrál jedničku a později se dostal rovnou ke trojce, která je dosud mým nejmilovanějším a nejvíce hraným dílem. Dvojku jsem si zahrál a dohrál až zpětně, snad dokonce až po dohrání čtyřky a pětky. Přesto ji hodnotím extrémně vysoko, ta hra je prostě neskutečně dobrá a zábavná a to i dnes, po tolika letech od vydání. "Ještě jeden tah a půjdu spát" je profláklé herní klišé, ale u téhle hry platí naprosto přesně. Nejednou jsem si před spaním říkal, že už vážně jen jeden tah (než jsem o nějakých 50 tahů později misi vyhrál a ráno těžce litoval).

Bohužel jsem dvojku nikdy nehrál v multiplayeru, takže můžu hodnotit jen kampaň a jednotlivá scenaria, ale je to oproti prvnímu dílu strašně vymazlená a vypiplaná hra, která přinesla přesně ty změny, které byly potřeba. Systém kouzlení používá manu, hrdinové dostali sekundární skilly a jednotky jde upgradovat. Oproti ještě o něco lepší trojce pořád chybí pár zásadních věcí (nejvíc ze všeho čekání v boji, ale chyběla mi například i možnost vybrat si v rámci jedné frakce bojového nebo kouzelnického hrdinu), přesto je to i dnes po všech stránkách perfektně hratelná strategie, která vyjma grafiky nepůsobí zastarale. Grafiku už samozřejmě zub času ohlodal, ale pořád je pěkná, 2D a hra má navíc fantastickou hudbu.

Další věc, která mě nadchla a málokdy ji vidím zmíněnou, je systém kampaní, který dvojka nově oproti jedničce přinesla. Kampaň už není jen série nijak spolu nesouvisejících misí, ale má jasně daný příběh a linii (byť hrdiny si ještě na rozdíl od trojky mezi misemi nepřenášíte) a několik voleb misí. S tím souvisí absolutně skvělý prvek, který jsem pomalu v žádné jiné strategické hře neviděl, a sice možnost zahrát si nepovinnou misi, jejíž splnění vám do zbytku kampaně dá nějaký trvalý bonus (například trpaslíci vás požádají o pomoc a když přijmete, jdete hrát nepovinnou extra misi, po jejímž splnění jsou trpaslíci do konce kampaně vaši spojenci a v každé další misi se všechny neutrální jednotky trpaslíků automaticky přidávají k vašim hrdinům). Je to samozřejmě využito jen málo, ale potěšilo to.

Jediné, co bych vytknul, je příliš nízká obtížnost kampaní (a ještě k tomu nevyvážená, protože například druhá mise za Rolanda je výrazně těžší než několik posledních misí). Pokud člověk není v HOMAM sérii úplný začátečník a už trochu ví co a jak (hrát od prvního tahu agresivně, nelpět na nulových ztrátách, co nejrychleji vytechovat na nejsilnější jednotky, neztrácet vůbec čas), tak oběma kampaněmi doslova prosviští. V tomhle je výrazně lepší datadisk Price of Loyalty, ke kterému ale napíšu samostatný příspěvek.