Scorn není dobrou střílečkou, děsivou lekačkou, ani pohodlným walking simulátorem. Scorn je zcela účelovým, stručným, lineárním survival body horůrkem, jakož takový nemá šanci sednout každému, ale když už sedne, tak ať už forma vítězí nad obsahem sebevíc, člověka prostě nekompromisně na těch pár hodin zcela pohltí, a stejně jako parazit v protagonistovi pak i hráči hnije v hlavě, odhadem celé týdny. 

Jako správný survival nemá zábavné boje, které by člověk chtivě vyhledával, naopak vyzdvihuje možnost se většině potyček raději vyhnout. I zdejší tvorové jsou tomu uzpůsobení, většinově po Vás nic nejde a většinově na Vás samoúčelně nic neútočí, veškerý konflikt pramení striktně z jejich ochrany vlastního teritoria. To Vy jste v tomto světě vetřelcem a souběžně většinově tou nejagresivnější bytostí. A s parazitem, který Vám průběžně koná čím dál větší zlo a bolest, ale zároveň Vaše zdraví zůstává netknuté, vemte jed na to, že skrz tuto násilou symbiózu se právě z Vás stává i to nejobludnější monstrum ze všech přítomných. 

Inspirace Gigerem je snad každému naprosto zřetelně jasná. I tak jsem byl ale mile překvapen až jak důslědně a věrně se této vizi a svým biomechanickým konceptům designéři drželi. Abych si přivolal výtah, místo zrezavělé páky tahám za svaly a šlachy. Zbraně, stejně jako zdejší obyvatelstvo, podléhá falické a yonické obraznosti takřka doslovně, ie. hlavní zbraní je penetrující penišroub, jehož zasunováním do vagikonzolí si otevíráte brány. Munici do 'brokády' tvoří naprosto neomylná varlata. Hned v úvodních chvílích Vás hra vyfackuje vcelku zřetelným odkazem na inseminaci. Ale tunější sexuální motivy se netýkají ani tak moc rozmnožování, jako hlavně již probíhajícího těhotenství, a následně i těch temnějších stránek rodičovství. A všechno je to samozřejmě předneseno bez jediného řádku dialogu, takřka kompletně bez jakéholiv UI, a bez jediného momentu reliéfu či chvilky, kdy by Vás hra samotná naváděla správným směrem. Je výhradně na Vás najít cestu dál, vědomě se po ni vydat, osvojit si myšlenku, že byť pro Vás tento svět může být přísně mimozemský, pro protagonistu takový vůbec být nemusí, a ve finále z toho vyždímat vlastní interpretaci. 

Scorn je unikátní, brutální, surrealistická a provokativní. Taky je to dlooouhá práce lásky, výsledkem čehož je nejen technologicky naprosto vymazlená, výborně optimalizovaná, a věřím, že i naprosto přesně taková, jakou si ji soudruzi z Ebbu představovali. Coby hra krátká a mechanicky prostá, coby zážitek ale bezkonkurenční a vrchovatě intenzivní.