Četl jsem si tak své předchozí komentáře a narazit na některý, ve kterých nezmiňuju "atmosféru", je docela umění. Jak mě ve hře neuchvátí (aspoň trochu) setting, svět, "lore" a atmosféra, tak je to prostě v háji. Hra mě nezajímá, postavy mě nezajímají, příběh mě nebere... a právě to se mi tak trochu stalo u The Outer Worlds.
Přitom papírově by to mělo být pro mě jako dělané - mix sci-fi, humoru, svět jako vystřižený z Firefly, dialogové možnosti, docela dost skillů na vylepšování, na začátku je k dispozic výběr vlastnosti, jednou za dvě úrovně i různé perky (které jsou bohužel, mírně řečeno, nudné)... postupem času nabíráte klasickou partu společníků a podobně. Takhle nějak jsem si představoval, že bude vypadat Fallout 3.
Jenže... mě to prostě nějak nechytlo. Ne že bych u toho vyloženě trpěl, ale někdy v březnu jsem měl hrací výpadek na dva týdny a následně jsem začal hrát něco jiného a na Outer Worlds jsem úplně zapomněl. Možná už se mi prostě tenhle styl RPGček začíná zajídat a musím mít po ruce svět, který mě bude bavit a zaujme mě (KOTOR, Deus Ex HR, Bloodlines...).
Hra je klasicky hodně akční, možná jsem to měl brát víc jako akční hru s prvky RPG. U dovedností jsem totiž neměl moc pocit, že by záleželo na tom, do čeho ty body vlastně sypu (snad až na vyústění jednoho většího questu a úplného konce, kde si můžete usnadnit závěrečné souboje). Zkrátka a dobře, proč se obtěžovat s hackováním a plížením, když to pak můžete stejně všechno neuvěřitelně snadno vystřílet? Já to takto párkrát udělal a na konci mi pak většina frakcí (kromě záporáků) zobala z ruky, jak mě všichni zbožňovali.
Hrou jsem takto proplul snadno jako řezačka svatebním dortem, drobný zásek jsem měl jenom při prvním příchodu na Monarch (ale tam stačilo trochu pozměnit výběr zbraní) a na úplném konci při závěrečném souboji (!!!). A opět tu mám mraky brnění a zbraní a různých dalších kravinek a opět tu zbraň měním každých 20 minut, protože má trochu lepší "DPS".
Ačkoliv jsem možná příliš kritický, jako akční hra to bylo uspokojivé. Odnož bullet-time byla příjemné zpestření (i když to nebylo skoro vůbec potřeba používat) a do absurdna dovedené parodování světa, kterému vládnou mega-korporace, mělo taky něco do sebe ("Zabiju tě!" "Cože?? Umřít v pracovní době je přísně zakázané!"). Z postav mi přirostli k srdci jenom Parvati a Felix, ti mi přišli docela sympatičtí a nikoho dalšího už se mi s sebou tahat nechtělo. ADA ale měla taky občas dobré hlášky ("Šance na úspěch jsou astronomicky malé." "Dobře, ale můžeš mi aspoň dát nějakou radu?" "Bude tam zima. Vezmi si šálu.")
Škoda, že svět a systém reputace nebyl trochu propracovanější, RPG prvky užitečnější, perky nápaditější a postavy "zapamatovaní hodnější". Dva týdny po dohrání si z té hry nic moc nepamatuju. Škoda, škoda.
Herní výzva 2022 - Hippokratova přísaha (SC)
Přitom papírově by to mělo být pro mě jako dělané - mix sci-fi, humoru, svět jako vystřižený z Firefly, dialogové možnosti, docela dost skillů na vylepšování, na začátku je k dispozic výběr vlastnosti, jednou za dvě úrovně i různé perky (které jsou bohužel, mírně řečeno, nudné)... postupem času nabíráte klasickou partu společníků a podobně. Takhle nějak jsem si představoval, že bude vypadat Fallout 3.
Jenže... mě to prostě nějak nechytlo. Ne že bych u toho vyloženě trpěl, ale někdy v březnu jsem měl hrací výpadek na dva týdny a následně jsem začal hrát něco jiného a na Outer Worlds jsem úplně zapomněl. Možná už se mi prostě tenhle styl RPGček začíná zajídat a musím mít po ruce svět, který mě bude bavit a zaujme mě (KOTOR, Deus Ex HR, Bloodlines...).
Hra je klasicky hodně akční, možná jsem to měl brát víc jako akční hru s prvky RPG. U dovedností jsem totiž neměl moc pocit, že by záleželo na tom, do čeho ty body vlastně sypu (snad až na vyústění jednoho většího questu a úplného konce, kde si můžete usnadnit závěrečné souboje). Zkrátka a dobře, proč se obtěžovat s hackováním a plížením, když to pak můžete stejně všechno neuvěřitelně snadno vystřílet? Já to takto párkrát udělal a na konci mi pak většina frakcí (kromě záporáků) zobala z ruky, jak mě všichni zbožňovali.
Hrou jsem takto proplul snadno jako řezačka svatebním dortem, drobný zásek jsem měl jenom při prvním příchodu na Monarch (ale tam stačilo trochu pozměnit výběr zbraní) a na úplném konci při závěrečném souboji (!!!). A opět tu mám mraky brnění a zbraní a různých dalších kravinek a opět tu zbraň měním každých 20 minut, protože má trochu lepší "DPS".
Ačkoliv jsem možná příliš kritický, jako akční hra to bylo uspokojivé. Odnož bullet-time byla příjemné zpestření (i když to nebylo skoro vůbec potřeba používat) a do absurdna dovedené parodování světa, kterému vládnou mega-korporace, mělo taky něco do sebe ("Zabiju tě!" "Cože?? Umřít v pracovní době je přísně zakázané!"). Z postav mi přirostli k srdci jenom Parvati a Felix, ti mi přišli docela sympatičtí a nikoho dalšího už se mi s sebou tahat nechtělo. ADA ale měla taky občas dobré hlášky ("Šance na úspěch jsou astronomicky malé." "Dobře, ale můžeš mi aspoň dát nějakou radu?" "Bude tam zima. Vezmi si šálu.")
Škoda, že svět a systém reputace nebyl trochu propracovanější, RPG prvky užitečnější, perky nápaditější a postavy "zapamatovaní hodnější". Dva týdny po dohrání si z té hry nic moc nepamatuju. Škoda, škoda.
Herní výzva 2022 - Hippokratova přísaha (SC)
