Varování předem, pokusím se spíše napsat vlastní dojmy a pocity a nikoli nějakou "objektivní" recenzi. Začnu tím špatným a přestože dávám hře takřka absolutní hodnocení, ty zápory nijak nezlehčuji, protože mi hru vážně kazily, mrzely mě a častokrát jsem si říkal, o jakou neskutečnou pecku mohlo jít, kdyby tam nebyly.

Tím zdaleka nejhorším jsou collectibles. Je jich tu hrozně moc a nejsou jen kosmetické. Nornir chesty zvyšují max HP a Rage, Legendary chesty odemykají Runic útoky nebo obsahují pro boj zásadní Relics. Dokonce i to střílení havranů, které v jedničce bylo jen pro OCD 100 % completed pocit, tady odemyká extra gear. Jenže neustálé hledání všech těhle skrytých věcí nejen že uměle natahuje herní dobu, ale úplně nabourává atmosféru a zážitek. Místo aby vás nějaká pasáž přikovala k obrazovce a vy jste napětím nedýchali nebo si užívali ten úžas ze super scén, scenérií apod., tak se neustále zastavujete, otáčíte, rozhlížíte, zvedáte pohled nahoru atd.

Druhá věc, která je v souvislosti s collectibles ještě horší, a kterou považuju za opravdové zvěrstvo, je fakt, že vám mapa ukazuje, kolik a kterých jich v dané oblasti ještě zbývá najít, ale nijak nedává najevo, že je ještě najít/sebrat nemůžete, protože na to nemáte nějaké potřebné vybavení nebo dokonce prostě ještě příběh neodemkl cestu k nim. Jde to až tak daleko, že vám v jedné lokaci chybí jedna věc, už tu lokaci projdete 3x křížem krážem, vzdáte to, jdete to vygooglit a zjistíte, že daná collectible se tam objeví až po dohrání hry (wtf).

Tím plynule navážu na další (z mého pohledu) zápor. Po naprosto famózním, bombastickém a epickém finále uzavřu příběh a tak nějak čekám, že u titulků to budu v hlavě celé zpracovávat... Ne. Po krátkých titulcích strávím ještě asi 3-4 večery vyzobáváním collectibles a souboji s nepovinnými bossy, kteří jsou k dispozici až po dohrání hry. Úplně to rozplizne ten zážitek.

Další obrovský zápor, který mě štval už v jedničce, ale tady působí ještě víc jako pěst na oko, je to, že navzdory tomu, že hrajete za boha války, horu svalů, která mává stromy a hází po nepřátelích obrovské šutry, je Kratos prostě papír. Nechápejte mě špatně, mně nejde o obtížnost, mám rád těžké hry, miluju boss fighty a úmyslně hraju hry na těžší obtížnost (GoW jsem hrál na druhou nejtěžší), protože satisfakce z toho, že jsem se něco naučil a překonal překážky, je pro mě při hraní důležitá. Ale když bosse pižlám 5 minut (to nepřeháním a nestřílím od boku, opravdu některé boss fighty trvají takhle dlouho, i déle), zatímco on mě sundá na dvě rány, tak mi přijde něco špatně. A nejen bossové, dokonce i obyčejné mobky, když to člověk fakt zvorá, zabijí Kratose hrozně rychle. Gear na mě vůbec nepůsobil, že by měl výrazný vliv (tenhle problém jsem pozoroval i na konci hry, kdy jsem měl Defense přes 400 a Vitalitu asi 250).

V souvislosti s boss fighty musím ještě zmínit podivná designerská rozhodnutí. Například když jeden drak plive oheň, který musím proskočit (zablokování štítem Kratose zraní), zatímco jiný drak plive úplně ten samý oheň, který ovšem musím zablokovat štítem (proskočení Kratose zraní) - vlastně mě ta hra u druhého draka trestá za to, že jsem se něco naučil. Stejně tak velmi negativně vnímám, že je tu (nepovinný) boss (Berserker King), u kterého nestačí, že má snad víc než 20 různých útoků, kterým se musím naučit bránit, ale ještě vše musím provést na desetiny vteřiny přesně. Kupříkladu jeden z těch 20+ útoků je to, že boss vyskočí do vzduchu a pod Kratosem se objeví zelená zóna naznačující, že tam boss v následujících vteřinách dopadne a Kratose zraní. Čekal bych, že to, že jsem nějaký bossův telegrafovaný útok přečetl správně a reaguju správně (v tomto případě kotoul pryč), bude stačit, ale tady ne - musím ten kotoul udělat na půl vteřiny přesně. Když ho udělám moc brzy, pohne se zelená zóna se mnou a i když vizuálně jsem odkutálený mimo ni a od dopadajícího bosse jsem daleko, stejně to hra vyhodnotila, že dostanu damage. Stejně tak nepovažuju za úplně normální, že celou hru dohraju za nějakých 60 hodin a dalších 10 hodin strávím na jiném bossovi (Gná), který má nejen opět snad desítky různých útoků, na které se všechny musím naučit adekvátně reagovat (uhnutí, úskok a ještě do správné strany podle typu útoku, blokování štítem, parry štítem v poslední chvíli, hození sekery, výstřel šípem, přepnutí na jiný druh šípu a jeho výstřel atd., je toho fakt hodně), ale ještě ty útoky nejen náhodně střídá a kombinuje, ale náhodně některý udělá 1x až víckrát po sobě (bez jakékoli signalizace) a obrovskou roli hraje i pozicování Kratose. Pokud zrovna nešťastně stojím třeba u zdi a přijde jeden konkrétní typ útoku, nejde tomu vůbec čelit. O tom, že boss stojí u mě, nic nedělá, já začnu Runic útok, načež boss odskočí a zatímco mně běží animace a nemůžu s tím vůbec nic dělat a přerušit ji, mě boss začne rubat, ani nemluvím. Samozřejmě naprosto beru námitku, že jsem prostě lama a ať se to naučím hrát, místo brečení v příspěvku na databázi her (a proč si teda nesnížím obtížnost, když mi to přijde moc těžké). Nicméně snažím se hlavně říct to, že ve hře jsou absolutně nepřirozeně obrovské difficulty spiky a že pocitově ty mechaniky často působí neférově.

A teď už konečně k tomu dobrému :-) V první řadě je to neskutečná jízda a dokonce mi ani osobně vůbec nevadilo, že engine, vizuál a mechaniky (z velké části) jsou stejné jako u minulého dílu a člověk si občas říká, jestli spíš nehraje datadisk k původní hře. Asi bych tedy mluvil jinak, kdybych si Ragnarok střihl hned po prvním dílu.

Příběh je tu za mě mnohem lepší než v prvním díle a dokonce i Mimirovo žvatlání na loďkách už mi přišlo srozumitelnější (v původní hře často v konverzacích padaly desítky jmen, která mi absolutně nic neříkala a úplně jsem se v tom ztrácel). Zvraty tu nejsou samoúčelové, příběh odněkud někam plyne, graduje a na konci vyvrcholí. Pamětihodných "wow" scén je tu nespočet a atmosféra by se dala krájet.

Souboje i puzzly jsou mimořádně zábavné. RPG prvky fungují (skladba skillů a gearu). K vedlejším postavám máte vztah. Prostředí jsou rozmanitá, každá říše je jiná a má své vlastní i herní prvky. Dokonce i ty challenge v Muspelheimu mě na rozdíl od prvního dílu bavily :-)

Působí to asi zvláštně napsat tu takový obrovský rant na to, co vše je špatně, to dobré shrnout ve třech krátkých odstavcích, a pak dát hře 95 %, ale faktem je, že to pozitivní pocitově opravdu mohutně převažuje a že pro mě je tohle skutečně hra roku. Hra, která mě celou dobu neskutečně bavila, nikdy jsem se do hraní nemusel nutit a jejímž dějem jsem byl kompletně unešen.