Píše se rok 2198 a hlavní hrdinka hry, Maeko Hayes, se nachází na stanici Pioneer kde si všímá svojí práce a vše jde zatím jak má. Tok klidu a pohody naruší náklad dovezený lodí Bentonville - obsahuje totiž záhadný balíček, který rozpoutá menší peklíčko - a vy jste u toho jako první. Po pár příběhových zvratech se ocitnete na měsíci Lethe u kterého vaše stanice kotvila ve společnosti koloniálních mariňáků na jejich - teď už havarované - lodi USS Otago kde začíná ta pravá zábava. Cíle mise jsou jasné, spřátelit se s posádkou, opravit loď a zjistit, co se na planetě a zdejších koloniích stalo. Záměrně začátek beru zkratkovitě protože objevování příběhového pozadí bude lepší na vaši vlastní pěst.

Dark Descent je tahová strategie ve stylu XCOMu s možností si buď hru plně zapauzovat nebo zpomalit tok věcí na úplné minimum. Osobně jsem zvolil možnost A protože jsem chtěl mít na rozhodování klid a hru si na první hraní spíše užít. USS Otago je vaší základnou kde budete zkoumat věci, trénovat, uzdravovat a kustomizovat vojáky, vést rozhovory a v neposlední řadě vybírat cíl vaši další cesty. Na výsadky se budete přesouvat transportní lodí jež bude převážet jak mariňáky tak i jejich obrněné vozidlo. Vojáci si pak mohou vybrat ze čtyř tříd - medik, seržant, střelec a stopař. Každý umí něco a při dobré kombinaci skillů lze vytvořit parádní sestavu.

Teď už ale k samotným misím. Po levelu se můžete pohybovat vcelku svobodně ale je třeba být velice opatrný a zvažovat každé pro a proti. Vyplatí se mi jít zkoumat odlehlou místnost? Mám spíše běžet nebo jít? Můžu věřit tečkám na detektoru pohybu že se nezačnou přibližovat? Při vašem bádání se samozřejmě po mapě nepohybujete sami a to celou věc ztěžuje. Pakliže se dostanete do konfliktu s vetřelci, spustí se odpočet hledání, při kterém vás nahání po celé mapě a začínají tam, kde se naposledy střílelo. Jakmile se tento odpočet spustí, vaši vojáci začnou stresovat a pod stresem se jim zhoršují staty, tento efekt lze zvrátit tabletami což vám za každé jedno použití stáhne jednu lékárnu z inventáře (co je tedy lepší, nechat lidi pod stresem nebo si šetřit lékárnu na uzdravení?) - později se můžete naučit skill, který toto stoupání stresu na krátkou chvilku pozastaví. Abych nezapomenul, odpočet má tři fáze - easy, medium a hard - jakmile dojdete do fáze poslední, po mapě se to bude rojit vetřelci jež budou vehementně hledat něco k snědku a váš pohyb jakýmkoliv směrem bude skoro nemožný, už jen proto, že na vás Xenové budou posílat masivní útoky z hnízd rozesetých o mapě, kterým se dá jen těžko čelit (především na začátku hry). V této fázi lze utéct do APC a z mise se stáhnout na Otago - mise se tím nezruší, vše co se udělalo zůstane udělané a lze se tam vrátit (jediná penalizace je ztracený čas, každý další den otálení jen zesiluje počet a sílu vetřelců na planetě). Zraněné vojáky hodíte na marodku a zkusíte poslat další (nebo po vyléčení ty samé) jež misi mohou ale také nemusí dokončit - výhoda je, že při každém dalším výsadku začínáte opět na easy (myšleno u odpočtu, ne u vámi vybrané obtížnosti). První mise mi trvala doslova hodiny, přivezl jsem si na Otago polomrtvé vojáky a lékař mi na lodi oznámil, že jeden z nich dostal nepěkný zásah kyselinou a přijde o ruku místo které dostane protézu - shodou okolností tato postava nesla moje jméno (hned to bylo osobnější). V pozdějších fázích hry jsem si vytvořil taktiku ticha, které doslova léčí. Když totiž do týmu vezmete snipera a dáte mu tlumič, můžete hrozby chodící po mapě eliminovat aniž byste spustili odpočet. Pokud však i přesto dojde na spuštění hledání, je dobré mít ve výbavě sentry guny, které vás dokáží velmi slušně ochránit a ideálně je rozložit u vašeho APC (pokud to situace dovolí) jež lze posílat na určité body na mapě kde neváhá střílet na vše, co se hne. Celé je to o dobrém výběru skillů u vašich vojáků a jejich výbavě - jakmile vám toto přejde do krve, budou vaše výsadky vždy o něco bezpečnější (do doby, než vám hra hodí nějaký ten klacek pod nohy aby vás donutila změnit taktiku či myšlení).

Celá hra je kompletně protkaná lórem Aliens od her až po filmy a atmosféra ze všeho jen čiší. Tohle je vlastně jeden z hlavních důvodů toho, proč dávám tak vysoké hodnocení. Jsem fanda tohoto universa tělem i duší a po výborném a podobně nařáchlém Alien Isolation jsem dostal po delší době konečně pořádnou dávku všeho, co jsem si tak moc přál. Mariňáci, opuštěné kolonie, power loadery, vejce, hackování dveří, skvělá atmosféra, tajemno, úžasný vizuál a na každém rohu nějaký ten datapad, jež vám osvětlí různé události. Naprosto jsem si užíval celý tento svět a každý malý i větší detail nebo easter egg či pomrknutí směrem k lidem jako jsem já. A konečně jsem dostal i odpověď na to, jak by si připravení koloniální vojclové poradili se Xenomorphy - poradili, ale jen při dobře zvolené taktice a obrovské opatrnosti. Protože i přes to všechno se lze dostat do situací, kdy jste zahnáni do kouta a nastane velký problém, do kterého vás dostane obrovská řada alienů od Runnerů po Warriory. Samozřejmostí jsou také androidi a lidé - i s těmi budete mít co dočinění. Ve hře jsem nechal kolem 40ti hodin a každá z misí mi trvala 2-4 hodiny (především proto, že jsem luxoval každou místnost) a musím vám říct, že jsem si užil opravdu každou minutu. Tlustou čarou tohle podtrhla dobrá optimalizace, skvělá grafika a parádní ozvučení. Budete se bát? Budete! Především o vaše vojáky, protože nikdy nevíte jaký krok je ten správný i když si myslíte že, ano - horor není ani tak lekání jako celá atmosféra mise. Je hra akční? Je i není, záleží jen na vašem postupu - ale když už na pořádnou bitku dojde, nikdy nemá jistý konec, stát se může cokoliv. Stojí to za každou korunu? Stojí, už jen proto, že za ni vývojáři chtějí pouhých tisíc korun, což je opravdu směšná částka za to, co dostanete na oplátku. Osobně to v tabulce spokojenosti řadím hned za Alien Isolation jež je pro mě modlou. Asi to nebudu více zdržovat, mohl bych tady psát další kupu věcí ale říkám si, tohle není návod ani Wikipedie, tohle je jen výkřik do tmy od člověka, kterého tento titul naprosto nadchnul a který si myslí, že ta nejlepší cesta bude taková, že si všechno objevíte a vyzkoušíte sami. Já vám mohu jen vřele doporučit, ať do toho jdete s plnou polní, dobrou výbavou a vyladěným detektorem pohybu.