Tak hele, já jsem docela tolerantní osoba, jo. Obzvlášť co se AC her týká. Ale tohle byla fakt bolest. První část hry, kdy hrajete za Haythama, templáře jednoho ušatýho, byla super. Hrála jsem to a říkám si, co všem tak vadí, vlastně mi to přišlo úplně skvělý, hrát najednou za druhej tým. Sice jsem to věděla dřív než jsem tu hru hrála, ale to mi vůbec nevadilo. No a pak se to přeplo na synátora a já absolutně ztratila zájem. Nebylo to dobrý příběhem, hratelností, prostředím (člověk by řekl, že USA v týhle době budou dobrý, co), postavami, ničím. Vůbec nejvíc mě štvala vyprázdněnost mapy, která byla poměrně velká, ale bylo v ní velký kulový. Když jste se rozhodli cestovat na koni, nebo nedejbože pěšky, tak jste se jen táhli a nepotkali jste lautr nic zajímavýho. Z každý AC hry mám v něčem silnej dojem, vždycky tam byl nějakej klad, na kterej vzpomínám, i když mě ta hra třeba moc nebrala (Revelations mělo Konstantinopol a Ezia, Origins mělo velbloudy, hrochy a soundtrack), ale tady byl i ten soundtrack debilní. Prostě jediný na co myslím je začátek, kterej to ale nespasí a fakt je přebitej tím kýblem nudy potom. Ovladatelnost taky nanic. Fakt jsem to dohrávala jen ze setrvačnosti.
AC III jednoznačně vyhráva Adélinu cenu za nejdebilnější hru, kterou jsem měla tu smůlu dohrát.
Pakliže nemáte ambici hrát z principu všechny AC hry, tak se tomu vyhněte obloukem a dejte si radši Black Flag.