BioShock je série, která se mi z nepochopitelných důvodů tak nějak od svého vzniku vyhýbala a dostávám se k ní 10 let od vydání posledního dílu a začínám rovnou dílem třetím :) jak jsem pochopil úplně tam není nutná znalost předchozích dílů ačkoliv na konci jsem poznal svět prvního BioShocku :) a jelikož mi tahle věc ležela na Steam účtě, po pořízení Steam Decku to byla jednoduchá volba čím hraní na tomhle handheld PC začít.
BioShock je ten typ hry co hráče vtáhne a do konce nepustí. Celou dobu má hra spád a dobře se prokládá akce s vyprávěním příběhu. Střílečky jsou nápadité, je potřeba tam využívat šikovně prostředí, Elizabeth i zbraně a schopnosti. Schopností je tu na výběr v průběhu hry celá řada, ale jelikož se přepíná jen mezi dvěma, dopadlo to tak, že jsem si vybral dvě co jsem používal nejvíc a v podstatě už je neměnil až do konce hry. Navíc se dají vylepšovat a peníze se to sbírají poměrně pomalu, takže to podle mě ani nešlo udělat jinak, než se soustředit na některé konkrétní schopnosti (a zároveň i zbraně), které jsem v průběhu hry rozvíjel.
Co se příběhu týče tak je BioShock jednou z nejlépe vyprávěných her co jsem měl možnost letos hrát. Opravdu je to poutavé a jak u napínavého thrilleru jen hráč očekává co se stane dál s Elizabeth a DeWittem. Během příběhu se odehraje i několik zvratů, z nichž jeden mě překvapil opravdu výrazně. Hra v několika momentech před hráče staví rozhodnutí, které ale aspoň dle mého pocitu z hraní nemají žádný významnější vliv na vývoj děje, nevím jestli to byl záměr pouze vyvolat nějakou emoci v momentu rozhodnutí, nebo měl být v některé fázi vývoje debatován rozvětvenější vývoj příběhu, ale asi mi to tam přišlo až zbytečné. Příběh je velmi důležitá část hry, proto se konkrétním věcem záměrně v komentáři vyhýbám.
Atmosféru dotváří skvěle dobová hudba fiktivních desátých let 20. století a z perfektních zvukových efektů občas až mrazí. Dabing postav je také na vysoké úrovni a žádný dialog jsem v průběhu hry nepřeskočil, naopak jsem hltal i veškeré "voxphone" s nahrávkami ostatních postav, které jsou rozeseté po světě.
Jedná se o výjimečný počin a až mě mrzí, že mi trvalo tak dlouho, než jsem se k tomu dostal. Před 10 lety by i ta grafika dýchla na člověka úplně jinak, každopádně pořád je na co se koukat a zvlášť na malém displeji SteamDecku bych ani netipl, že se jedná o dekádu starou hru.
BioShock je ten typ hry co hráče vtáhne a do konce nepustí. Celou dobu má hra spád a dobře se prokládá akce s vyprávěním příběhu. Střílečky jsou nápadité, je potřeba tam využívat šikovně prostředí, Elizabeth i zbraně a schopnosti. Schopností je tu na výběr v průběhu hry celá řada, ale jelikož se přepíná jen mezi dvěma, dopadlo to tak, že jsem si vybral dvě co jsem používal nejvíc a v podstatě už je neměnil až do konce hry. Navíc se dají vylepšovat a peníze se to sbírají poměrně pomalu, takže to podle mě ani nešlo udělat jinak, než se soustředit na některé konkrétní schopnosti (a zároveň i zbraně), které jsem v průběhu hry rozvíjel.
Co se příběhu týče tak je BioShock jednou z nejlépe vyprávěných her co jsem měl možnost letos hrát. Opravdu je to poutavé a jak u napínavého thrilleru jen hráč očekává co se stane dál s Elizabeth a DeWittem. Během příběhu se odehraje i několik zvratů, z nichž jeden mě překvapil opravdu výrazně. Hra v několika momentech před hráče staví rozhodnutí, které ale aspoň dle mého pocitu z hraní nemají žádný významnější vliv na vývoj děje, nevím jestli to byl záměr pouze vyvolat nějakou emoci v momentu rozhodnutí, nebo měl být v některé fázi vývoje debatován rozvětvenější vývoj příběhu, ale asi mi to tam přišlo až zbytečné. Příběh je velmi důležitá část hry, proto se konkrétním věcem záměrně v komentáři vyhýbám.
Atmosféru dotváří skvěle dobová hudba fiktivních desátých let 20. století a z perfektních zvukových efektů občas až mrazí. Dabing postav je také na vysoké úrovni a žádný dialog jsem v průběhu hry nepřeskočil, naopak jsem hltal i veškeré "voxphone" s nahrávkami ostatních postav, které jsou rozeseté po světě.
Jedná se o výjimečný počin a až mě mrzí, že mi trvalo tak dlouho, než jsem se k tomu dostal. Před 10 lety by i ta grafika dýchla na člověka úplně jinak, každopádně pořád je na co se koukat a zvlášť na malém displeji SteamDecku bych ani netipl, že se jedná o dekádu starou hru.
Kingdom Come: Deliverance
Pro: skvělá atmosféra a vyprávění příběhu, hudební kulisa, grafické zpracování
Proti: "důležité" rozhodnutí v rámci příběhu, které ale na vývoj příběhu nemají zásadní vliv