Druhý díl nového Wolfensteina jsem si bohužel užil méně než ten první, a to z několika důvodů.
Perky mi přišly až na výjimky mnohem méně užitečné než v minule. Např. za každých 10 zabitých velitelů se prodlouží doba, kterou potřebují k přivolání posil, a to prosím o celé 0,2 vteřiny. Takže na konci hry mi to dělalo nějakých 0,8 vteřin. Vážně super. Kam se podělo takové zobrazení velitelů na mapě?
Hra je stejně jako minule přestřelená a přitažená za vlasy, ale zatímco v prvním díle mi to přišlo docela khůl, zde už se mi některé scény zdály zbytečné a trapné (Hitler, vyústění linky s otcem). Lví podíl na tom mají samotné postavy, které jsou mnohem méně sympatické.
Z Blazkowitze se stal napůl eM0-b0y, což by se dalo vzhledem k tomu, čím si prošel, chápat, ale sakra, tahle série přece staví na ujetosti – na nějaké pitvání emocionálního rozpoložení postav tam nemá být prostor. Fergus taky od posledně ztratil svůj šmrnc a Grace mi přišla jako totální afektovaná kráva. Takže scéna, ve které ji Sigrun radikálně usadí, mě vyloženě pohladila na duši. No a vyústění vedlejší linky s Blazkowitzovým tátou bylo… neuspokojivé.
A řekněte mi, který příčetný člověk by bral do boje svoji partnerku/manželku v pokročilém stadiu těhotenství? Nehledě na to, že v tomto období by už Ania opravdu běhat nemohla. Ale jasný, realita si v téhle hře vzala dovolenou, takže to nemá cenu řešit.
Tohle všechno by mi zas tak moc nevadilo, protože se jedná o atmosférický akční výplach. Co mi zážitek ze hry zkazilo mnohem víc, byla za prvé divná citlivost myši. Měl jsem ji nastavenou na maximu a stejně jsem měl pocit, jako bych zbraní manipuloval po krk v bahně. Ale nebylo to jenom tímto, taky jsem měl obecně špatný pocit z míření a střelby a bylo mi to divné, protože na akční hry takhle hodně levej nebývám. Následně jsem objevil, v čem byl problém – měl jsem stabilně 15 – 20 FPS. A to se pak mířilo vážně blbě. Ať jsem dělal, co jsem dělal, ať jsem četl všemožné tipy a rady na internetu, FPS se mi prostě nad těch 20 snímků nehnul. A na mém herním výkonu se to dost podepisovalo – třeba část v soudní síni jsem opakoval asi 20x, marně.
Tak jsem si řekl, co se s tím budu rozčilovat, nastavil lehkou obtížnost a bylo to.
Myšlenka s novým tělem a jeho následným vylepšením byla fajn, vybral jsem si chůdy. V praxi to ale stejně vypadalo tak, že máte na jednom místě žluté prorazitelné dveře, kousek vedle prostor na protáhnutí a naproti zase možnost využít chůdy. Jasně, nemůžu od toho čekat další Deus Ex, ale stejně…
No, aspoň humor byl občas pořád stejně fajn :) Kolem a kolem jsem byl rád, že jsem to dohrál, ale znova už to asi nikdy hrát nebudu. A třetí radši vynechám úplně…
Herní výzva 2024 - Nikdy se nevzdávej (HC)
Perky mi přišly až na výjimky mnohem méně užitečné než v minule. Např. za každých 10 zabitých velitelů se prodlouží doba, kterou potřebují k přivolání posil, a to prosím o celé 0,2 vteřiny. Takže na konci hry mi to dělalo nějakých 0,8 vteřin. Vážně super. Kam se podělo takové zobrazení velitelů na mapě?
Hra je stejně jako minule přestřelená a přitažená za vlasy, ale zatímco v prvním díle mi to přišlo docela khůl, zde už se mi některé scény zdály zbytečné a trapné (Hitler, vyústění linky s otcem). Lví podíl na tom mají samotné postavy, které jsou mnohem méně sympatické.
Z Blazkowitze se stal napůl eM0-b0y, což by se dalo vzhledem k tomu, čím si prošel, chápat, ale sakra, tahle série přece staví na ujetosti – na nějaké pitvání emocionálního rozpoložení postav tam nemá být prostor. Fergus taky od posledně ztratil svůj šmrnc a Grace mi přišla jako totální afektovaná kráva. Takže scéna, ve které ji Sigrun radikálně usadí, mě vyloženě pohladila na duši. No a vyústění vedlejší linky s Blazkowitzovým tátou bylo… neuspokojivé.
A řekněte mi, který příčetný člověk by bral do boje svoji partnerku/manželku v pokročilém stadiu těhotenství? Nehledě na to, že v tomto období by už Ania opravdu běhat nemohla. Ale jasný, realita si v téhle hře vzala dovolenou, takže to nemá cenu řešit.
Tohle všechno by mi zas tak moc nevadilo, protože se jedná o atmosférický akční výplach. Co mi zážitek ze hry zkazilo mnohem víc, byla za prvé divná citlivost myši. Měl jsem ji nastavenou na maximu a stejně jsem měl pocit, jako bych zbraní manipuloval po krk v bahně. Ale nebylo to jenom tímto, taky jsem měl obecně špatný pocit z míření a střelby a bylo mi to divné, protože na akční hry takhle hodně levej nebývám. Následně jsem objevil, v čem byl problém – měl jsem stabilně 15 – 20 FPS. A to se pak mířilo vážně blbě. Ať jsem dělal, co jsem dělal, ať jsem četl všemožné tipy a rady na internetu, FPS se mi prostě nad těch 20 snímků nehnul. A na mém herním výkonu se to dost podepisovalo – třeba část v soudní síni jsem opakoval asi 20x, marně.
Tak jsem si řekl, co se s tím budu rozčilovat, nastavil lehkou obtížnost a bylo to.
Myšlenka s novým tělem a jeho následným vylepšením byla fajn, vybral jsem si chůdy. V praxi to ale stejně vypadalo tak, že máte na jednom místě žluté prorazitelné dveře, kousek vedle prostor na protáhnutí a naproti zase možnost využít chůdy. Jasně, nemůžu od toho čekat další Deus Ex, ale stejně…
No, aspoň humor byl občas pořád stejně fajn :) Kolem a kolem jsem byl rád, že jsem to dohrál, ale znova už to asi nikdy hrát nebudu. A třetí radši vynechám úplně…
Herní výzva 2024 - Nikdy se nevzdávej (HC)
