Mooncrash je skutečně originální DLC k vynikající původní hře. Čekal jsem všechno možné, ale tohle tedy ne. Rychle jsem poznal, proč jediný přídavek k tak vřele přijaté původní hře, má i zde tak málo ohlasů a hodnocení. Na začátku jsem byl i já hodně skeptický a po asi hodině hraní jsem vážně uvažoval nad tím přestat. Připadalo mi, že tohle není pro mě.
Říkal jsem si, že opakovat stále ty stejné činnosti pořád dokola a ještě k tomu bez pořádného příběhu, který přinesla původní hra, mě nijak nemotivuje v hraní. Pak se ale něco zlomilo. Mooncrash začal být dosti návykový a já věděl, že dokud nesplním všech 27 úkolů včetně toho posledního - tedy utéct se všemi postavami v jednom kole simulace, nebudu mít (obrazně řečeno) klidného spaní.
To se mi povedlo za 12 hodin herní doby, přičemž musím přiznat, že v kontrastu se zbytkem hraní byl úkol utéct se všemi postavami během jedné simulace brnkačka a měl jsem to hotové během chvilky. A to jsem si po celou dobu hraní v hlavě vytvářel taktiky a strategie, jak tento hypoteticky nejtěžší úkol budu plnit.
Mooncrash dokáže být značně frustrující - ze začátku totiž nedává příliš informací, co dělat, kam jít nebo jak vlastně postupovat. Ano, je to dost devadesátkový přístup, jak už tu přede mnou zmínil H34D. I mně to však po chvilce přišlo značně osvěžující. Pokud totiž pochopíte základní principy a pravidla, zábava může začít a jediné, co vám ji pak dokáže zkazit jsou frustrující smrti z nečekaných okamžiků v ten nejhorší moment.
Mooncrash má docela solidní příběh, i když to tak zprvu nevypadá. Sráží ho ovšem značné nelogičnosti a pokud se nad ním zamyslíte do hloubky, zjistíte, že dost věci prostě nedává smysl. Což je oproti původní hře značný rozdíl a je to škoda. Hratelnostně a audiovizuálem je to ale pořád ten skvělý Prey. Pro hráče průzkumníky je tu ale ještě jedna past - jste takřka celou dobu omezeni časově, i když i to je relativní.
Po dohrání Prey a jeho datadisku mohu komentář uzavřít pouze dvěma slovy. Chci více.
Říkal jsem si, že opakovat stále ty stejné činnosti pořád dokola a ještě k tomu bez pořádného příběhu, který přinesla původní hra, mě nijak nemotivuje v hraní. Pak se ale něco zlomilo. Mooncrash začal být dosti návykový a já věděl, že dokud nesplním všech 27 úkolů včetně toho posledního - tedy utéct se všemi postavami v jednom kole simulace, nebudu mít (obrazně řečeno) klidného spaní.
To se mi povedlo za 12 hodin herní doby, přičemž musím přiznat, že v kontrastu se zbytkem hraní byl úkol utéct se všemi postavami během jedné simulace brnkačka a měl jsem to hotové během chvilky. A to jsem si po celou dobu hraní v hlavě vytvářel taktiky a strategie, jak tento hypoteticky nejtěžší úkol budu plnit.
Mooncrash dokáže být značně frustrující - ze začátku totiž nedává příliš informací, co dělat, kam jít nebo jak vlastně postupovat. Ano, je to dost devadesátkový přístup, jak už tu přede mnou zmínil H34D. I mně to však po chvilce přišlo značně osvěžující. Pokud totiž pochopíte základní principy a pravidla, zábava může začít a jediné, co vám ji pak dokáže zkazit jsou frustrující smrti z nečekaných okamžiků v ten nejhorší moment.
Mooncrash má docela solidní příběh, i když to tak zprvu nevypadá. Sráží ho ovšem značné nelogičnosti a pokud se nad ním zamyslíte do hloubky, zjistíte, že dost věci prostě nedává smysl. Což je oproti původní hře značný rozdíl a je to škoda. Hratelnostně a audiovizuálem je to ale pořád ten skvělý Prey. Pro hráče průzkumníky je tu ale ještě jedna past - jste takřka celou dobu omezeni časově, i když i to je relativní.
Po dohrání Prey a jeho datadisku mohu komentář uzavřít pouze dvěma slovy. Chci více.
Call of Duty: Modern Warfare 3
Pro: v jádru pořád skvělý Prey
Proti: nelogičnosti, frustrující okamžiky