Kéž by takhle vypadalo každé DLC! Takřka dokonalá záležitost, které není moc co vytknout. Už od začátku by se atmosféra dala krájet. Tajemná podzemní svatyně, obrovské tělo boha, mágové, knihovníci bez tváří, agresivní houby, spóry, a do toho super celistvý a zajímavý příběh, ve kterém člověk opravdu přemýšlí nad morálními dilematy, nebo alespoň přemýšlí nad zajímavými premisami (jak složité by bylo vymazat něco či někoho z veškeré historie?).
Hra je navíc krásně nelineární a nevede člověka striktně za ruku. Na rozdíl od původní hry, kde se hráč často cítil, že si odšktává nákupní seznam, jsou tady questy nejasnější a nejednoznačnější, ve stylu "prozkoumej, co se tam dole děje, a vyřeš to." Hráč navíc nejde koridorem, k cíli vede více cest a více způsobů, oblasti a questy lze dělat v různém pořadí. Od PoE 2 je tohle za mě správný krok zpět víc k PoE 1 nebo třeba Baldurs's Gate 2 (ano, v původní hře PoE 2 jde samozřejmě taky dělat questy a ostrovy v libovolném pořadí, ale jakmile tam člověk dorazí, tak až na výjimky jako třeba Fort Deadlight je to pak velice přímočará a lineární záležitost). Už třeba jen úvodní seznámení s knihovnou, kdy hlavní knihovník dá hráči nějaké instrukce a zakáže mu vstoupit do restricted sekce, je krásný příklad. Mám tam tedy jít? Nemám tam jít?
Pochválit musím i loot (artefaktová róba pro mága je absolutně nádherná) a závěrečný boss fight, ve kterém člověk skutečně musí používat taktiku a vědět, co dělá, tedy alespoň na PotD obtížnost.
Mám k tomuhle DLC skvostu vlastně jen dvě drobné výtky: V jednom místě je stealth pasáž, která je obecně dobře vymyšlená a nadesignovaná, ale pak se hráč dostane do místa, kde knihovník stojí přímo před zařízením, které je potřeba aktivovat, a nehne se z místa. Hráč tak buď musí stealth opustit a najednou vybít celé patro, které dělal ve stealthu (což je velmi antiklimatické a nelogické), nebo přijít na trik - pomocí řady petard postupně knihovníka odlákat hodně daleko. Jenže pak, jakmile člověk klikne na zařízení, se spustí animace, kterou nelze přeskočit, a knihovník se vrací zpět. Nakonec jsem tohle vyřešil dalším trikem - petardy házela jedna postava a druhá šla ve stealthu k zařízení (a ještě to bylo potřeba udělat na sekundu přesně). Ve stealth hře typu Thief, Metal Gear Solid apod., by mi takové místo vyžadující kreativitu přišlo super, ale v PoE 2 mi tohle přišlo takové podivně rušivé a nepřirozené.
Druhá výtka je dle mého názoru chyba game designu, kdy potkáte NPC a mírumilovnou cestou bez boje to jde vyřešit jen tehdy, pokud náhodou už máte quest item odjinud v inventáři (aniž byste za tím itemem byli posláni). Čelit důsledkům nějakých rozhodnutí, aniž bych ty důsledky znal předem, je naprosto ok a do RPG to podle mě jednoznačně patří. Ale tohle je spíš o tom, že buď jste nějakou oblast navštívili dřív (viz výše - hra je nelineární a člověk lokace zkoumá v pořadí, které není jasně dané) a item tedy náhoodu máte, nebo máte smůlu a musíte NPC zabít.
Tohle jsou ale skutečně jen drobnosti a jako celek je tohle jedno z nejlepších rozšíření jakékoli hry, co jsem kdy hrál, a všemi deseti doporučuji.
Hra je navíc krásně nelineární a nevede člověka striktně za ruku. Na rozdíl od původní hry, kde se hráč často cítil, že si odšktává nákupní seznam, jsou tady questy nejasnější a nejednoznačnější, ve stylu "prozkoumej, co se tam dole děje, a vyřeš to." Hráč navíc nejde koridorem, k cíli vede více cest a více způsobů, oblasti a questy lze dělat v různém pořadí. Od PoE 2 je tohle za mě správný krok zpět víc k PoE 1 nebo třeba Baldurs's Gate 2 (ano, v původní hře PoE 2 jde samozřejmě taky dělat questy a ostrovy v libovolném pořadí, ale jakmile tam člověk dorazí, tak až na výjimky jako třeba Fort Deadlight je to pak velice přímočará a lineární záležitost). Už třeba jen úvodní seznámení s knihovnou, kdy hlavní knihovník dá hráči nějaké instrukce a zakáže mu vstoupit do restricted sekce, je krásný příklad. Mám tam tedy jít? Nemám tam jít?
Pochválit musím i loot (artefaktová róba pro mága je absolutně nádherná) a závěrečný boss fight, ve kterém člověk skutečně musí používat taktiku a vědět, co dělá, tedy alespoň na PotD obtížnost.
Mám k tomuhle DLC skvostu vlastně jen dvě drobné výtky: V jednom místě je stealth pasáž, která je obecně dobře vymyšlená a nadesignovaná, ale pak se hráč dostane do místa, kde knihovník stojí přímo před zařízením, které je potřeba aktivovat, a nehne se z místa. Hráč tak buď musí stealth opustit a najednou vybít celé patro, které dělal ve stealthu (což je velmi antiklimatické a nelogické), nebo přijít na trik - pomocí řady petard postupně knihovníka odlákat hodně daleko. Jenže pak, jakmile člověk klikne na zařízení, se spustí animace, kterou nelze přeskočit, a knihovník se vrací zpět. Nakonec jsem tohle vyřešil dalším trikem - petardy házela jedna postava a druhá šla ve stealthu k zařízení (a ještě to bylo potřeba udělat na sekundu přesně). Ve stealth hře typu Thief, Metal Gear Solid apod., by mi takové místo vyžadující kreativitu přišlo super, ale v PoE 2 mi tohle přišlo takové podivně rušivé a nepřirozené.
Druhá výtka je dle mého názoru chyba game designu, kdy potkáte NPC a mírumilovnou cestou bez boje to jde vyřešit jen tehdy, pokud náhodou už máte quest item odjinud v inventáři (aniž byste za tím itemem byli posláni). Čelit důsledkům nějakých rozhodnutí, aniž bych ty důsledky znal předem, je naprosto ok a do RPG to podle mě jednoznačně patří. Ale tohle je spíš o tom, že buď jste nějakou oblast navštívili dřív (viz výše - hra je nelineární a člověk lokace zkoumá v pořadí, které není jasně dané) a item tedy náhoodu máte, nebo máte smůlu a musíte NPC zabít.
Tohle jsou ale skutečně jen drobnosti a jako celek je tohle jedno z nejlepších rozšíření jakékoli hry, co jsem kdy hrál, a všemi deseti doporučuji.
Against the Storm
Pro: Příběh, atmosféra, nelinearita
Proti: Drobné zákysy