Už dlouho jsem nehrál hru, které bych dal tolik šancí mě přesvědčit, že za to stojí. Age of wonders 4 mě v první řadě nalákalo svými tahovými souboji, magickým systémem, tvorbou vlastního vůdce a rasy. Stačilo dát hře pár hodin a nehorázně mě chytlo taktizování, kterou knihu kouzel si odemknu, abych získal dané vylepšení pro svou rasu. Celkem sranda, když svým půlčíkům přihodíte dračí křídla, ocelovou kůži a ještě je necháte jezdit na slonech. Bohužel magický systém a customizace vlastní frakce jsou tak nějak jediné věci u kterých mám málo co vytknout. Jediné co mě napadá je ztráta identity rasy jako takové, protože to že si vezmete půlčíky neznamená, že nemůžou být silní jak orkové nebo odolní jako trpaslíci, jelikož během jejich tvorby si je můžete vyloženě vytvořit k obrazu svému a to jak vizuálně rasa vypadá nemá ve výsledku na nic vliv. 

Celou hru u mě vyloženě položilo na prdel jakým způsobem AI ovládá vaše soupeře. Ani nevím jak se jim povedlo to takhle zmrvit, když dvacet let staré díly civilizace tohle dokázali dát dohromady daleko lépe. Když první mise šla nějak až moc lehce, tak sem si řekl, jo zkusím to hodit na hard, holt mě nepřítel sejme. No sejmutí se nekonalo, protože AI nebyla schopná ani poslat armádu, která by na mě zaútočila. Krásným příkladem bylo, když sem zaútočil nepříteli na hlavní město a během přesunu armád, jsem si všiml, že má nějaké jednotky kousek opodál, ale i přes to jsem se rozhodl, že mu to město začnu obléhat. Čekal jsem z toho nějaké sakra těžké souboje, protože zase tolik jednotek sem neměl, abych mohl sejmout jak obránce města, tak jednotky co měl na zbytku mapy. No žádné boje se nekonali, protože místo toho, aby začal stahovat jednotky zpátky ke svému hlavnímu městu, tak s nimi celou dobu jen stál na místě opodál, dokud sem mu to město nedobil. Po dobití hlavního města a sejmutí vůdce je každá frakce poražená, takže nejlepší taktika se po pár hrách ukázalo být prostě jít přímo po hlavním městě a zaútočit na něj se vším co máte, protože AI nikdy necítí potřebu si ho chránit s celou svou armádou, ale místo toho tam nechá jen část na obrany.

Nejvíc mě dorazilo, když jsem hrál příběhové scénáře a ten poslední u kterého by člověk čekal nějakou výzvu se ukázal být ten asi nejjednodušší. Z nějakého důvodu vývojáři měli potřebu vám dát čtyři spojence, kteří měli města dokola kolem vás asi pro případ, kdyby se AI rozhodla na vás zaútočit. No za celou hru si vybavím, že jednou mi na moje území vstoupil jeden z nepřátelských vůdců, ale zpětně si říkám, že spíš zabloudil.

Přijde mi vyloženě tragické, že tohle je snad každá hra. Dohrál jsem osm map a jen jednou se mi stalo, že by na mě nějak intenzivněji někdo útočil a to bylo, když jsem vytvořil tzv. "Beacons of unity", které vás nechají po 15 kolech instantně vyhrát celou hru. Všichni vládci mi instantně vyhlásili válku. Bohužel jen dva se rozhodli poslat na mě nějaké armády, ale byla to alespoň nějaká změna. Při hraní téhle hry jinak máte občas pocit jako kdyby jste na mapě byli sami. 

Má asi nejoblíbenější ukázka inteligence AI byla, když na mě v jedné hře zaútočil dračí vůdce na město co jsem měl na pobřeží. Celá jeho armáda byla na lodích hned vedle mého města, mezitím co jeho vůdce – drak a pár dalších létajících jednotek se postavilo na pevninu. Bohužel pro něj pokud začnete boj, tak jednotky na vodě se musí vylodit, než s nimi můžete bojovat na pevnině, takže sem mu krásně sejmul vůdce, který si tam postával mimo armádu a zbytek armády pak šlo sejmout skoro zdarma. 

Dále jakékoliv defenzivní pakty, které mezi sebou vládci mohou dělat mi také přišly jako čistě kosmetické. Několikrát jsem zaútočil na vládce, který měl defenzivní pak s někým dalším a místo toho aby mu jel na pomoc, jen koukal jak sem mu bral město po městu. To platí i obráceně. Při jedné hře jsem vyloženě měl alianci s jiným hráčem a když sem začal obléhat jedno z měst soupeře, tak jsem si všiml jak některé jeho jednotky stojí opodál. Hned jsem měl radost, že mi jede pomoci, ale další kolo se s nimi jen otočil a jel domu. A tohle krásně vystihuje celé chování umělé inteligence v téhle hře. Jednotky si jen tak běhají po mapě a upřímně by mě zajímalo co tam na té mapě hledají.

Poslední krásný příklad špatně udělané AI je pokud si vytvoříte nepříběhový scénář, tak můžete dát "Brutal" obtížnost. No po příběhových misích jsem to zkusil a což o to vážně mi hra dala pár brutálních soubojů. Bohužel ne proti nepřátelských vládců, ale proti neutrálním jednotkám běhajícím na mapě. Hned od začátku tam narazíte na nepřátele na nejvyšších tierech, takže porazit je byla celkem makačka. Škoda jen že AI protihráčů prakticky nevěděla jak se s nimi vypořádat a po chvíli jsem zjistil, že mají města zamořená neutrálními jednotkami, které jim drancují provincie a jim je to jedno. Docela pak byla sranda, když si najede na score a zjistíte, že jste díky tomu nejsilnější vládce. Ve výsledku mi pak přišlo hrát na Brutal jednodušší, než na Hard, protože nepřátelé prakticky nemají jednotky, jelikož jim je kosí neutrálové všude okolo.

Je nehorázná škoda, jak moc AI shazuje hru, která by jinak měla tak moc potenciálu. Sranda je že při brouzdání po internetu jsem narazil na zmínky, jak moc se umělá inteligence od vydání zlepšila, takže se až hrozím v jakém stavu musela tenkrát být. 

I přes to jak moc tenhle koment zní negativně bych rád podotknul, že jsem ve hře nechal asi 60 hodin. Velká rozmanitost jednotek a kouzel žene Age of wonders 4 u mě hodně dopředu. Při každé hře jsem si zkoušel nějaká nová kouzla nebo jednotky a tvoření vlastní buildy v rpg stylu bylo vždycky něco co mělo bavilo, takže za mě velké plus. Tvůrci dělají jedno DLC za druhým, takže i do budoucna čekám, že o content nouze nebude, můžu ale jen doufat, že trochu víc zapracují na té umělé inteligenci, jinak si nejsem jistý jestli se mi vůbec bude chtít se k Age of Wonders 4 někdy vrátit.