Herní výzva 2024 #9: Ztraceno v překladu 

Musím říct, že po strávení mnoha desítek hodin v rozlehlých akčních adventurách a RPGčkách jsem si oblíbil hry tohohle typu, který se dají dohrát za jedno odpoledne. Trek to Yomi se dá dohrát za cca 5 hodin a není to podle mě minus. K odvyprávění příběhu je to akorát, herních mechanismů je tam na takovou herní dobu též dost.

Hra se snaží poskytnout filmový zážitek, s kamerou se pracuje v mnoha scénách jakoby člověk koukal na film, což sice jednou za čas může působit nepřehledně, ale většinu času funguje dobře. K tomu zážitku dopomáhá ještě rozhodnutí vývojářů ponořit celou hru do černobílého kabátku a celkově grafická prezentace na mě působila dobře.

Soubojový systém se zdá poměrně komplexní a každou chvíli hráč narazí na to, že se naučí nějaké nové kombo, nicméně já si našel jeden útok, který byl v podstatě efektivní na úplně všechny nepřátele a neměl jsem motivaci kombinovat jich víc. Možná na vyšší obtížnost by to bylo jinak, ale ve standardním nastavení jsem v podstatě většinu útoků nevyužíval. V rámci příběhu se hráč dostane na několika místech k rozhodnutí, která ovlivní jakým způsobem celý příběh skončí, neviděl jsem motivaci k tomu hrát hru znovu, abych zjistil i další konce, ale je to v rámci tohohle konkrétního příběhu docela zajímavý prvek, protože jinak samotný děj zase tak zajímavý není.

Podobné sekačky běžně nehraji, takže nedokážu porovnat, jak si vede v rámci žánru, ale hra mě bavila, byl to zase úplně jiný herní zážitek, než na který jsem běžně zvyklý a nebýt pár frustrujících částí s kamerou v rámci soubojů by se jednalo o opravdu velmi pozitivní zážitek.