Páni... ani se mi nechce věřit, že jsem tento polozapomenutý český klenot nehrál tak hrozně dlouho!
Original war je opravdu originální (pun intended!) hra. Co se RTS týče, moc nevím, k jaké jiné bych ji připodobnil, i když, pravda, moc velký znalec RTSek nejsem.
Kdo to náhodou neví, ne bedny z budoucnosti, ne siberit/alaskit, ne ropa, ale lidé jsou ve hře váš nejcennější zdroj. Nemůžete je "vyrábět", na začátku každé mise jich dostanete určitý počet (a většinou jich je samozřejmě zoufalý nedostatek) a pokud o nějakou postavu přijdete, už ji víckrát neuvidíte.
Sympatické je, že se s vedlejšími postavami setkáváte v průběhu kampaně pořád dokola, takže není problém si k nějakým výraznějším vytvořit vztah. To pak jejich případná ztráta zabolí dvojnásob. Toto ještě umocňuje dnes již legendární český dabing a hlášky. První dvě mise za USA jsem hrál v anglickém dabingu a prostě to nebylo ono. Navíc třeba Powell (kterému v poslední misi za USA hrábne) v angličtině vyzní úplně jinak, jakoby ho situace na konci moc nevzrušovala, což vzhledem k tomu, co udělá, působí dvojnásob absurdně. Kdepak, poctivým českým hláškám se nic nevyrovná (centimetry, pokračujte severovýchodně, Macmillane, zpochybňovat, já-když-vyměním-prasklou-žárovku, pro armádu...)
Lidem můžete kdykoliv v průběhu mise měnit povolání (voják, dělník, mechanik a věděc), a to v k tomu určených budovách. Využíváním schopností daného povolání se pak postavě zvyšuje její dovednost v této profesi, takže voják na úrovni nula nemá proti svému kolegovi na úrovni 10 moc šanci. Obdobně např. lepší mechanik mnohem rychleji opravuje vozidla, vědec rychleji léčí a zkoumá atd. A třeba dělník automaticky vylepšuje budovy a dává jim vyšší odolnost vůči poškození, což je hodně užitečné. Na konci každé mise pak ještě můžete lidem rozdělit (výše se liší dle počtu splněných nepovinných úkolů) zkušenostní body do jednotlivých profesí.
Mise jsou taky občas lehce provázané, takže se sem tam stane, že si danou mapu pamatujete z hraní za předchozí stranu.
Vozidel, staveb a technologií je tu opravdu mrtě moc a každá strana (Američané, Rusové, Arabové) se navíc v některých zásadnějších věcech dost liší. Američané např. spoléhají na solární energii (alespoň ze začátku), zatímco Rusové jedou výhradně na starou dobrou naftu. Američané mají speciální povolání snipera, který dokáže zastřelit vojáka v tanku (a vozidlo přitom nepoškodí), kdežto Arabové mají speciální jednotku minometčíka, který dostřelí dál, než vidí. Rusové si zase můžou hrát s časoprostorem, mají různé zpomalovače a rakety, které dokážou promíchat nepřátelskou formaci... A ještě k tomu přičtěte možnost hrát za Alianci (mix Američanů a Rusů), kteří mají zase jiné speciální vychytávky. Těch rozdílů mezi stranami je opravdu požehnaně a chvíli potrvá, než se v těch všech možnostech a strategiích zorientujete.
Četba manuálu se proto velmi vyplatí a je mi záhadou, proč verze z GOG neobsahuje in-game příručku. V ní bylo možné přečíst si přesné údaje o povoláních, stavbách, vozidlech, technologiích... když jsem tedy chtěl vidět, co vylepšuje Optoelektrický výzkum II, musel jsem hledat na webu, což moc pohodlné nebylo.
A to mi věřte, že se vám orientace v povoláních/technologicích/vozidlech bude sakra hodit, protože v této hře můžete většinou zapomenout na to, že byste protivníky převálcovali hrubou silou - ve smyslu, že si postavíte víc jednotek než on, uděláte jeden velký chumel a pošlete to na něj s tím, že ono to nějak dopadne. S takovým přístupem moc nepochodíte, protože má nepřítel často brutální převahu a na to, že byste měli někdy víc surovin než on, můžete taky rovnou zapomenout.
Proto hodně zamrzí, že je AI poměrně slabá a pokud můžu soudit, vůbec nereaguje na to, co děláte, ale má zkrátka naskriptované útoky, které provádí stůj co stůj. V praxi to vypadá tak, že zapnete misi a dostanete brutálně "po křížoch" (teda aspoň v mém případě), protože začínáte na strategicky špatně bránitelné pozici a netušíte, odkud bude počítač útočit a zda se k vám nedostane nějakou překvapivou cestou. Navíc nevíte, čím na vás zaútočí, takže netušíte, co máte vyzkoumat a postavit. Tak misi po neúspěchu dáte znovu a tentokrát už *víte*, takže se podle toho zařídíte a... v pohodě vyhrajete. Je to horší o to víc, že v základní hře ani není žádný skirmish. Ačkoliv i kdyby v ní byl, stejně mám za to, že by počítač útočil stejně šablonovitě.
Další výtka pro mě je také to, že je málo misí, ve kterých máte čas na vybudování obrany, výzkum a postavení silné armády. Takové mise jsou v celé hře snad jen dvě - tři. Většinou závodíte s neúprosnými časovými limity, neskutečnou přesilou (takže nezbývá nic jiného než s několika jednotkami postupně upižlávat nepřátelskou základnu kousek po kousku) a velmi specifickými cíli mise. Což není vyloženě špatně, ale vzhledem k zmíněné absenci skirmishe by se víc takových "obyčejných" destrukčních misí dost hodilo.
I přesto mě hra hodně bavila, byť mě svou obtížností častokrát frustrovala (vyznamenání za splněnou misi bez načtené pozice jsem nezískal snad ani jednou).
Autorům se taky dle mého soudu krásně podařilo vystihnout rozdíl mezi americkou a ruskou armádou: McMillan dostane na výběr, zda se chce akce v minulosti bez možnosti návratu zúčastnit / Burlaka prostě do stroje času naženou. John si ve volných chvílích píše a maluje do deníčku, Burlak se musí spokojit s propagandistickými filmečky. A když pak dostane možnost připojit se k Alianci, převzít vedení nad Rudou armádou, nebo zůstat věrný Platonovovi, tak za svou případnou loajalitu dostane za odměnu vykonstruovaný soudní proces, mučení a kulku do hlavy :)
Kolem a kolem teď nezbývá nic jiného než hru zase nějakou dobu nehrát, zapomenout na všechny mise a co v nich správně dělat a následně si to celé zahrát znovu. Tak zas příště naviděnou, Johne a Yuri!
Herní výzva 2024 - Cesta do pravěku (HC)
Original war je opravdu originální (pun intended!) hra. Co se RTS týče, moc nevím, k jaké jiné bych ji připodobnil, i když, pravda, moc velký znalec RTSek nejsem.
Kdo to náhodou neví, ne bedny z budoucnosti, ne siberit/alaskit, ne ropa, ale lidé jsou ve hře váš nejcennější zdroj. Nemůžete je "vyrábět", na začátku každé mise jich dostanete určitý počet (a většinou jich je samozřejmě zoufalý nedostatek) a pokud o nějakou postavu přijdete, už ji víckrát neuvidíte.
Sympatické je, že se s vedlejšími postavami setkáváte v průběhu kampaně pořád dokola, takže není problém si k nějakým výraznějším vytvořit vztah. To pak jejich případná ztráta zabolí dvojnásob. Toto ještě umocňuje dnes již legendární český dabing a hlášky. První dvě mise za USA jsem hrál v anglickém dabingu a prostě to nebylo ono. Navíc třeba Powell (kterému v poslední misi za USA hrábne) v angličtině vyzní úplně jinak, jakoby ho situace na konci moc nevzrušovala, což vzhledem k tomu, co udělá, působí dvojnásob absurdně. Kdepak, poctivým českým hláškám se nic nevyrovná (centimetry, pokračujte severovýchodně, Macmillane, zpochybňovat, já-když-vyměním-prasklou-žárovku, pro armádu...)
Lidem můžete kdykoliv v průběhu mise měnit povolání (voják, dělník, mechanik a věděc), a to v k tomu určených budovách. Využíváním schopností daného povolání se pak postavě zvyšuje její dovednost v této profesi, takže voják na úrovni nula nemá proti svému kolegovi na úrovni 10 moc šanci. Obdobně např. lepší mechanik mnohem rychleji opravuje vozidla, vědec rychleji léčí a zkoumá atd. A třeba dělník automaticky vylepšuje budovy a dává jim vyšší odolnost vůči poškození, což je hodně užitečné. Na konci každé mise pak ještě můžete lidem rozdělit (výše se liší dle počtu splněných nepovinných úkolů) zkušenostní body do jednotlivých profesí.
Mise jsou taky občas lehce provázané, takže se sem tam stane, že si danou mapu pamatujete z hraní za předchozí stranu.
Vozidel, staveb a technologií je tu opravdu mrtě moc a každá strana (Američané, Rusové, Arabové) se navíc v některých zásadnějších věcech dost liší. Američané např. spoléhají na solární energii (alespoň ze začátku), zatímco Rusové jedou výhradně na starou dobrou naftu. Američané mají speciální povolání snipera, který dokáže zastřelit vojáka v tanku (a vozidlo přitom nepoškodí), kdežto Arabové mají speciální jednotku minometčíka, který dostřelí dál, než vidí. Rusové si zase můžou hrát s časoprostorem, mají různé zpomalovače a rakety, které dokážou promíchat nepřátelskou formaci... A ještě k tomu přičtěte možnost hrát za Alianci (mix Američanů a Rusů), kteří mají zase jiné speciální vychytávky. Těch rozdílů mezi stranami je opravdu požehnaně a chvíli potrvá, než se v těch všech možnostech a strategiích zorientujete.
Četba manuálu se proto velmi vyplatí a je mi záhadou, proč verze z GOG neobsahuje in-game příručku. V ní bylo možné přečíst si přesné údaje o povoláních, stavbách, vozidlech, technologiích... když jsem tedy chtěl vidět, co vylepšuje Optoelektrický výzkum II, musel jsem hledat na webu, což moc pohodlné nebylo.
A to mi věřte, že se vám orientace v povoláních/technologicích/vozidlech bude sakra hodit, protože v této hře můžete většinou zapomenout na to, že byste protivníky převálcovali hrubou silou - ve smyslu, že si postavíte víc jednotek než on, uděláte jeden velký chumel a pošlete to na něj s tím, že ono to nějak dopadne. S takovým přístupem moc nepochodíte, protože má nepřítel často brutální převahu a na to, že byste měli někdy víc surovin než on, můžete taky rovnou zapomenout.
Proto hodně zamrzí, že je AI poměrně slabá a pokud můžu soudit, vůbec nereaguje na to, co děláte, ale má zkrátka naskriptované útoky, které provádí stůj co stůj. V praxi to vypadá tak, že zapnete misi a dostanete brutálně "po křížoch" (teda aspoň v mém případě), protože začínáte na strategicky špatně bránitelné pozici a netušíte, odkud bude počítač útočit a zda se k vám nedostane nějakou překvapivou cestou. Navíc nevíte, čím na vás zaútočí, takže netušíte, co máte vyzkoumat a postavit. Tak misi po neúspěchu dáte znovu a tentokrát už *víte*, takže se podle toho zařídíte a... v pohodě vyhrajete. Je to horší o to víc, že v základní hře ani není žádný skirmish. Ačkoliv i kdyby v ní byl, stejně mám za to, že by počítač útočil stejně šablonovitě.
Další výtka pro mě je také to, že je málo misí, ve kterých máte čas na vybudování obrany, výzkum a postavení silné armády. Takové mise jsou v celé hře snad jen dvě - tři. Většinou závodíte s neúprosnými časovými limity, neskutečnou přesilou (takže nezbývá nic jiného než s několika jednotkami postupně upižlávat nepřátelskou základnu kousek po kousku) a velmi specifickými cíli mise. Což není vyloženě špatně, ale vzhledem k zmíněné absenci skirmishe by se víc takových "obyčejných" destrukčních misí dost hodilo.
I přesto mě hra hodně bavila, byť mě svou obtížností častokrát frustrovala (vyznamenání za splněnou misi bez načtené pozice jsem nezískal snad ani jednou).
Autorům se taky dle mého soudu krásně podařilo vystihnout rozdíl mezi americkou a ruskou armádou: McMillan dostane na výběr, zda se chce akce v minulosti bez možnosti návratu zúčastnit / Burlaka prostě do stroje času naženou. John si ve volných chvílích píše a maluje do deníčku, Burlak se musí spokojit s propagandistickými filmečky. A když pak dostane možnost připojit se k Alianci, převzít vedení nad Rudou armádou, nebo zůstat věrný Platonovovi, tak za svou případnou loajalitu dostane za odměnu vykonstruovaný soudní proces, mučení a kulku do hlavy :)
Kolem a kolem teď nezbývá nic jiného než hru zase nějakou dobu nehrát, zapomenout na všechny mise a co v nich správně dělat a následně si to celé zahrát znovu. Tak zas příště naviděnou, Johne a Yuri!
Herní výzva 2024 - Cesta do pravěku (HC)
