Po rozpačitém druhém díle už nebylo kam klesat, protože i když šlo o průměrnou a hladce plynoucí hru, slova v Deus Ex v názvu slibovala mnohem vyšší kvalitu a komplexitu. Třetí díl se vrátil ke kořenům. Kdyby takhle vypadala dvojka, tak bych řekl, že je to slabší díl série, ale díky snížené laťce na mě působil jako osvěžující pokračování.
Děj ovšem začíná znovu od začátku. Hrdinou je Adam Jensen, jeden z těch dinosaurů s mechanickou augmentací, v prvním díle reprezentovaných Guntherem Hermannem. V roce 2052 by byl beznadějně zastaralý, ale v roce 2027 má téměř experimentální výbavu, na níž si společnost zvyká jen neochotně. Technologie je tak nová, že se část zápletky točí okolo problémů s její implementací. Příběh je mnohem složitější a nabídl i jeden hlavní a několik vedlejších zvratů. Scenáristé recyklovali pár použitých nápadů a lehce je přikrášlili aby vypadaly neotřele, takže překvapení můžou být jen úplní nováčci. Vzhledem k tomu že jde o prequel, tak jsem jim neoriginalitu odpustil.
Příběh je jen částí zážitku, protože to pravé lákadlo je hratelnost. V této kategorii dosahuje Human Revolution téměř úrovně prvního dílu. Není to jen tím, že je ovládání poddajnější a promyšlenější. Vývojáři odstranili pár nelogických chyb - například že nesená bedna kryje celou postavu, zapracovali na inteligenci napřátel a odstranili nepotřebné mechaniky. Díky tomu se hra skvěle ovládá a je přehledná, ale zároveň pořád od hráče vyžaduje jistou míru vynalézavosti. Bohužel jeden přístup je viditelně preferovaný, takže za cesty větracími šachtami jsem dostal víc bodů zkušeností, než za prostý postup chodbou a likvidaci protivníků. Sice si myslím, že vývojářům může být srdečně jedno jak chci daný úkol splnit, takže mě nemají lámat do své preferované strategie, ale na druhou stranu chápu, že nové hráče je potřeba trochu popostrčit, aby zkusili hrát Deus Ex a ne jen fajnovější střílečku. Vad na kráse je trochu víc, ale vcelku nejde o nic zásadního. Mapy jsou velké a dávají dost možností se vyřádit, takže i když je paleta možných postupů užší, na kreativitu je pořád dost prostoru.
Zbraně jsou vcelku použitelné a znovu mezi nimi kraluje příruční pistole s tlumičem. Je tak univerzální pomocník, že téměř není nutné používat něco jiného. Bohužel jsem první třetinu hry bojoval s nedostatkem nábojů, takže jsem byl nucený zbraně střídat. Odstřelovačská puška je naproti tomu prakticky k ničemu. Sice je přesná a má skvělý dalekohled, ale ať už ji vylepšíte jak chcete, tak stále vydává hluk který zburcuje půlku mapy. Většinu rozsáhlého úvodu jsem si ale vystačil jen s omračováním. S tím souvisí jedna z rozčilujících mechanik Human Revolution. Vývojáři omračování nablízko doplnili sice efektní, ale veskrze hloupou animací. Kvůli téhle zhovadilosti jsem mnohokrát zemřel, protože plížící se agent během prováděného chvatu bez rozmýšlení vstal a nebohou oběť uvedl do bezvědomí hlasitými údery. Následoval alarm a potupná smrt.
Hrál jsem verzi Director's Cut, která má do sebe zakomponovaný bonusový obsah v podobě obří mise na nákladní lodi. Začíná se beze zbraní, bez vybavení a bez informací. Tady se naplno projevila variabilita Human Revolution, protože mě nedostatek zdrojů nutil k úplně jinému postupu, než jaký jsem si osvojil v průběhu předchozího hraní. Metodické uspávání protivníků a nabourávání počítačových terminálů vystřídal záškodnický styl, kdy jsem se rychle přemisťoval, přicházel z nečekaných směrů a likvidoval překvapené nepřátele brokovnicí. I tahle pasáž jde projít bez zabití, ale pokud tenhle přístup budete chtít roztáhnout na celou hru, tak se hodně zapotíte, protože se protivníci umí z omráčení navzájem probírat. Pravým peklem je pak mise se záchranou poškozeného vznášedla. Po tuctu frustrujících pokusů jsem ztratil nervy a vystřílel jsem jednotku zabijáků revolverem.
Human Revolution není ani zdaleka dokonalý. Na to aby byl alespoň špičkový, mu chybí cokoliv originálního, podnětného nebo geniálního. Staromilci by mohli kritizovat i přílišnou vstřícnost v přidělování augmentací a menší volnost v řešení problémů. Ve srovnání s jedničkou proto působí trochu osekaně a zbytečně zjednodušeně. Jenže co tak nepůsobí?
Děj ovšem začíná znovu od začátku. Hrdinou je Adam Jensen, jeden z těch dinosaurů s mechanickou augmentací, v prvním díle reprezentovaných Guntherem Hermannem. V roce 2052 by byl beznadějně zastaralý, ale v roce 2027 má téměř experimentální výbavu, na níž si společnost zvyká jen neochotně. Technologie je tak nová, že se část zápletky točí okolo problémů s její implementací. Příběh je mnohem složitější a nabídl i jeden hlavní a několik vedlejších zvratů. Scenáristé recyklovali pár použitých nápadů a lehce je přikrášlili aby vypadaly neotřele, takže překvapení můžou být jen úplní nováčci. Vzhledem k tomu že jde o prequel, tak jsem jim neoriginalitu odpustil.
Příběh je jen částí zážitku, protože to pravé lákadlo je hratelnost. V této kategorii dosahuje Human Revolution téměř úrovně prvního dílu. Není to jen tím, že je ovládání poddajnější a promyšlenější. Vývojáři odstranili pár nelogických chyb - například že nesená bedna kryje celou postavu, zapracovali na inteligenci napřátel a odstranili nepotřebné mechaniky. Díky tomu se hra skvěle ovládá a je přehledná, ale zároveň pořád od hráče vyžaduje jistou míru vynalézavosti. Bohužel jeden přístup je viditelně preferovaný, takže za cesty větracími šachtami jsem dostal víc bodů zkušeností, než za prostý postup chodbou a likvidaci protivníků. Sice si myslím, že vývojářům může být srdečně jedno jak chci daný úkol splnit, takže mě nemají lámat do své preferované strategie, ale na druhou stranu chápu, že nové hráče je potřeba trochu popostrčit, aby zkusili hrát Deus Ex a ne jen fajnovější střílečku. Vad na kráse je trochu víc, ale vcelku nejde o nic zásadního. Mapy jsou velké a dávají dost možností se vyřádit, takže i když je paleta možných postupů užší, na kreativitu je pořád dost prostoru.
Zbraně jsou vcelku použitelné a znovu mezi nimi kraluje příruční pistole s tlumičem. Je tak univerzální pomocník, že téměř není nutné používat něco jiného. Bohužel jsem první třetinu hry bojoval s nedostatkem nábojů, takže jsem byl nucený zbraně střídat. Odstřelovačská puška je naproti tomu prakticky k ničemu. Sice je přesná a má skvělý dalekohled, ale ať už ji vylepšíte jak chcete, tak stále vydává hluk který zburcuje půlku mapy. Většinu rozsáhlého úvodu jsem si ale vystačil jen s omračováním. S tím souvisí jedna z rozčilujících mechanik Human Revolution. Vývojáři omračování nablízko doplnili sice efektní, ale veskrze hloupou animací. Kvůli téhle zhovadilosti jsem mnohokrát zemřel, protože plížící se agent během prováděného chvatu bez rozmýšlení vstal a nebohou oběť uvedl do bezvědomí hlasitými údery. Následoval alarm a potupná smrt.
Hrál jsem verzi Director's Cut, která má do sebe zakomponovaný bonusový obsah v podobě obří mise na nákladní lodi. Začíná se beze zbraní, bez vybavení a bez informací. Tady se naplno projevila variabilita Human Revolution, protože mě nedostatek zdrojů nutil k úplně jinému postupu, než jaký jsem si osvojil v průběhu předchozího hraní. Metodické uspávání protivníků a nabourávání počítačových terminálů vystřídal záškodnický styl, kdy jsem se rychle přemisťoval, přicházel z nečekaných směrů a likvidoval překvapené nepřátele brokovnicí. I tahle pasáž jde projít bez zabití, ale pokud tenhle přístup budete chtít roztáhnout na celou hru, tak se hodně zapotíte, protože se protivníci umí z omráčení navzájem probírat. Pravým peklem je pak mise se záchranou poškozeného vznášedla. Po tuctu frustrujících pokusů jsem ztratil nervy a vystřílel jsem jednotku zabijáků revolverem.
Human Revolution není ani zdaleka dokonalý. Na to aby byl alespoň špičkový, mu chybí cokoliv originálního, podnětného nebo geniálního. Staromilci by mohli kritizovat i přílišnou vstřícnost v přidělování augmentací a menší volnost v řešení problémů. Ve srovnání s jedničkou proto působí trochu osekaně a zbytečně zjednodušeně. Jenže co tak nepůsobí?
Pro: charismatická hlavní postava, vyladěné ovládání, příběh, dojem ze střelby, DLC obsah, grafika a zvuky
Proti: neoriginální zápletka, nemá tak různorodé lokace jako první díl, občas příliš zjednodušené mechaniky, animace při omračování