Ano, remake druhého Silent Hillu se povedl. Mnohem víc, než jsem si troufal doufat. Čekal jsem vpravdě katastrofální trapas v podobě nepovedené, a hlavně extrémně přepísklé, akce vražené do nějaké párhodinové turbolineární rychlotůry jedním ikonickým městečkem. Dostal jsem ovšem velmi metodický, dnešní optikou mechanicky striktně standardní horůrek, s jehož mnoha rozhodnutími sice prudce nesouhlasím, ale rozhodně ho nemohu nařknout z nevěrnosti či jiného nedocenění originálu.
Nejsilnější devízou remaku jest audiovizuální stránka, kterou opravdu vypiplali k dokonalosti. Lépe Silent Hill v obou jeho verzích v roce 2024 snad ani vypadat nemohl, a rozhodně nemohl o nic lépe znít, mezi původní hudbou a prvotřídním sound designem a samotným VA, který bez okolků ten origo trumfnul jednoduše tím, že ještě lépe podpořil základní koncept hry - na nějaké úrovni se jedná o manifestovaný šílený sen, přičemž hráč je cíleně držen v nejistotě, co se skutečně děje a co je jen blud. Příslušný snový, odosobněný přednes nebude po gustu všem, ale vizi díla slouží neomylně. Nu a graficky musí i ten nejcyničtější puritán chrochtnout blahem nad takto znamenitou příležitostí si ty legendární lokace prohlédnout řádně zblízka a navýsost volně.
V rámci ostatních stránek se to ve mně už dost pere. Jo, staré zafixované kamerové úhly jsou technologickou relikvií, kterou v tomto případě netřeba oplakávat. Jenomže s přemístěním kamery nad Jamesovo rameno odzvonilo i památnému pocitu klaustrofobie a jisté cinematičnosti. Jistě, je to i věkem a zkušenostmi, ale kde jsem se u původního dílu jako puboš z celé duše opravdu bál, tento remake mě na této rovině nechal dokonale chladným. Jo, moderní standardní soubojový model bez debat předčí ten staroškolský tank s nemožností se při střelbě hýbat. Jenomže i to mělo své místo, a v remaku je James v podstatě stejné komando, jako Leon S. Kennedy, ovšem s naprosto primitivní opozicí. Obava o život nehrozí, za celý první run jsem nezemřel ani jednou, střídavě jsem zkoušel přepnout na nejvyšší obtížnost soubojů, ovšem shledal jsem, že ta je činí jen ještě protivněji natahovanější, ne nezbytně obtížnější. Léčení i munice je absurdní přehršel, Jamesovo uskakování je absurdně efektivní a snadné, na ucho se sice zadejchává, ale staminu má neomezenou. Jo, hraje se to tak vcelku nerušeně příjemně a psychologický horor je to stále, nicméně býval to i survival horor.
V neposlední řadě je tu příběh, tedy to, čím se značka tehdá tak razantně vymanila z konkurence. A pro ten se to ve mně pere asi nejvíc. Na jednu stranu jsem moc rád, až jak striktně se tvůrci drželi předlohy. Na druhou stranu bych občas byl radši, kdyby se byli drželi ještě víc. Na třetí stranu jsem si často naopak říkal, že bych daleko víc ocenil volnější průchod vlastní vizi, nepotřebuji přece znovu prožít ten stejný příběh. Tento konkrétní konflikt se ve mně dost možná nevyřeší nikdy, takže věcně: Je to bajvoko dvakrát delší, než originál, poněvadž 'změny' jsou zde zastoupeny takřka exkluzivně formou 'obohacujícího prodloužení', přičemž jo, v některých chvílích jsem nadřženě hltal, v jiných zase cringoval (Mařka se i u tyče musí nakrucovat, protože bez toho by její flirt byl asi příliš subtilní; Abstraktní Tatínek musí bombasticky rozbořit celej barák, protože jeho původní vyznění by asi dnes bylo už až příliš tíživé). Celkově mi to ale rozhodně přišlo spíš neučesané a mnohdy velmi zbytečně natahované.
Bejt to ale kratší, možná by si řekli, že za to nemůžou chtít 70 éček. A to bych se hádal, že za 70 éček to nestojí tak či tak. Pod tou přepychovou audiovizuální slupkou je to AA jak břemen, hezky se věci hýbou jen v rámci animací, nic zde nemá vlastní fyziku, sklo se rozbíjí kontextuálně, dveře James otvírá celým tělem obyč chůzí...a performance je přesto spíš žalostný. A já...já jsem v konečném důsledku spíš smutný. Šrajtofli mi to vyluftovalo víc, než by bylo zdrávo, a ještě jsem kvůli tomu přerušil svou pětiměsíční herní pauzu.
Ale zároveň mám velkou radost, ostatně čekal jsem naprosto katastrofu. Jak říkám, pere se to ve mně, a nejspíš dlouho bude. Jako remake jedné nesmrtelné klasiky občas velmi, občas až moc, občas nedostatečně věrné dílo, které každopádně svému původu vzdává nepřehlédnutelný hold. Jako samostatné dílo s cenovkou 70€ v roce 2024 ovšem jen solidní nadprůměr.
Nejsilnější devízou remaku jest audiovizuální stránka, kterou opravdu vypiplali k dokonalosti. Lépe Silent Hill v obou jeho verzích v roce 2024 snad ani vypadat nemohl, a rozhodně nemohl o nic lépe znít, mezi původní hudbou a prvotřídním sound designem a samotným VA, který bez okolků ten origo trumfnul jednoduše tím, že ještě lépe podpořil základní koncept hry - na nějaké úrovni se jedná o manifestovaný šílený sen, přičemž hráč je cíleně držen v nejistotě, co se skutečně děje a co je jen blud. Příslušný snový, odosobněný přednes nebude po gustu všem, ale vizi díla slouží neomylně. Nu a graficky musí i ten nejcyničtější puritán chrochtnout blahem nad takto znamenitou příležitostí si ty legendární lokace prohlédnout řádně zblízka a navýsost volně.
V rámci ostatních stránek se to ve mně už dost pere. Jo, staré zafixované kamerové úhly jsou technologickou relikvií, kterou v tomto případě netřeba oplakávat. Jenomže s přemístěním kamery nad Jamesovo rameno odzvonilo i památnému pocitu klaustrofobie a jisté cinematičnosti. Jistě, je to i věkem a zkušenostmi, ale kde jsem se u původního dílu jako puboš z celé duše opravdu bál, tento remake mě na této rovině nechal dokonale chladným. Jo, moderní standardní soubojový model bez debat předčí ten staroškolský tank s nemožností se při střelbě hýbat. Jenomže i to mělo své místo, a v remaku je James v podstatě stejné komando, jako Leon S. Kennedy, ovšem s naprosto primitivní opozicí. Obava o život nehrozí, za celý první run jsem nezemřel ani jednou, střídavě jsem zkoušel přepnout na nejvyšší obtížnost soubojů, ovšem shledal jsem, že ta je činí jen ještě protivněji natahovanější, ne nezbytně obtížnější. Léčení i munice je absurdní přehršel, Jamesovo uskakování je absurdně efektivní a snadné, na ucho se sice zadejchává, ale staminu má neomezenou. Jo, hraje se to tak vcelku nerušeně příjemně a psychologický horor je to stále, nicméně býval to i survival horor.
V neposlední řadě je tu příběh, tedy to, čím se značka tehdá tak razantně vymanila z konkurence. A pro ten se to ve mně pere asi nejvíc. Na jednu stranu jsem moc rád, až jak striktně se tvůrci drželi předlohy. Na druhou stranu bych občas byl radši, kdyby se byli drželi ještě víc. Na třetí stranu jsem si často naopak říkal, že bych daleko víc ocenil volnější průchod vlastní vizi, nepotřebuji přece znovu prožít ten stejný příběh. Tento konkrétní konflikt se ve mně dost možná nevyřeší nikdy, takže věcně: Je to bajvoko dvakrát delší, než originál, poněvadž 'změny' jsou zde zastoupeny takřka exkluzivně formou 'obohacujícího prodloužení', přičemž jo, v některých chvílích jsem nadřženě hltal, v jiných zase cringoval (Mařka se i u tyče musí nakrucovat, protože bez toho by její flirt byl asi příliš subtilní; Abstraktní Tatínek musí bombasticky rozbořit celej barák, protože jeho původní vyznění by asi dnes bylo už až příliš tíživé). Celkově mi to ale rozhodně přišlo spíš neučesané a mnohdy velmi zbytečně natahované.
Bejt to ale kratší, možná by si řekli, že za to nemůžou chtít 70 éček. A to bych se hádal, že za 70 éček to nestojí tak či tak. Pod tou přepychovou audiovizuální slupkou je to AA jak břemen, hezky se věci hýbou jen v rámci animací, nic zde nemá vlastní fyziku, sklo se rozbíjí kontextuálně, dveře James otvírá celým tělem obyč chůzí...a performance je přesto spíš žalostný. A já...já jsem v konečném důsledku spíš smutný. Šrajtofli mi to vyluftovalo víc, než by bylo zdrávo, a ještě jsem kvůli tomu přerušil svou pětiměsíční herní pauzu.
Ale zároveň mám velkou radost, ostatně čekal jsem naprosto katastrofu. Jak říkám, pere se to ve mně, a nejspíš dlouho bude. Jako remake jedné nesmrtelné klasiky občas velmi, občas až moc, občas nedostatečně věrné dílo, které každopádně svému původu vzdává nepřehlédnutelný hold. Jako samostatné dílo s cenovkou 70€ v roce 2024 ovšem jen solidní nadprůměr.
Dragon Age: The Veilguard