Návrat starého známého špiona Blazkowicze. Hru jsem dohrál dvakrát. Jednou někdy v době kdy vyšla a podruhé někdy v roce 2006.
V době po všech těch Hiddenech a Medalech jsem již nečekal, že se setkám s něčím takovým jako nácky, zombíky a Heinrichem dohromady.
Takže začneme dojmy: Co mě opravdu potěšilo byl začátek. Konečně jsem viděl začátek v pohyblivých barvách :) Hned po odpravení prvního nácka můžete opodál vidět pokusy na nebohých obětech, se kterými se v pozdější fázi hry setkáte. Hra nabízí slušnou hratelnost, ať už v akčních či stealth misích, výbornou grafiku a v neposlední řadě pestrou škálu zbraní od neefektivní kudličky, kopu či uchopeného kusu nábytku, přes FG42 (mimochodem má nejoblibenější) až po prototyp rotačního kulometu VENOM.
Zmínil jsem uchopení některých předmětů. Ano tohle byla nová vymoženost, kterou jiné hry na Q3 enginu neměly, a která tak dotvořila atmosféru - mohli jste převrhnout stůl a krýt se za něj a při těch zběsilých přestřelkách padalo brnění a lítali třísky židlí.
Další věcí, která je super je systém lékárniček, v tomto případě jídel. Ve všech ostatních střílečkách máte např. 81% zdraví, lékárna dá 25% a tak přes ní prostě přejdete a zmizí a vy máte stovku. Jídlo v RTCW zůstalo na talíři v nedojedené porci a dalo se pro něj tedy vrátit,pokud jste utrpěli další menší zranění za rohem.
Bohužel zombíci mi k srdci nějak nepřirostli. Když se vynoří z těch kobek, vydrží nemálo zásahů ze Stenu, který u sebe v té době nejvíce máte a ještě vyčarovávají život velmi rychle ubírající magické formule.
Takže nemrtvé bych z téhle hry vyhostil a spíš bych přidal, ještě více nepřátel na téma übersoldatů, které se náckové pokoušeli v laboratořích oživit. Hra sice obsahuje tvrdě naskriptované situace, ale ty v tomto případě dotvářejí výborný dojem ze hry. První setkání s monstrem, které se pohybuje pomocí rukou a z dolní části těla mu šlehají blesky bude navždy v mé paměti.
Na Wolfenstein (2009) se samozřejmě těším, už jen proto, že to vypadá na začátek nové série a dokonce založenou legendárními Raven Software.
V době po všech těch Hiddenech a Medalech jsem již nečekal, že se setkám s něčím takovým jako nácky, zombíky a Heinrichem dohromady.
Takže začneme dojmy: Co mě opravdu potěšilo byl začátek. Konečně jsem viděl začátek v pohyblivých barvách :) Hned po odpravení prvního nácka můžete opodál vidět pokusy na nebohých obětech, se kterými se v pozdější fázi hry setkáte. Hra nabízí slušnou hratelnost, ať už v akčních či stealth misích, výbornou grafiku a v neposlední řadě pestrou škálu zbraní od neefektivní kudličky, kopu či uchopeného kusu nábytku, přes FG42 (mimochodem má nejoblibenější) až po prototyp rotačního kulometu VENOM.
Zmínil jsem uchopení některých předmětů. Ano tohle byla nová vymoženost, kterou jiné hry na Q3 enginu neměly, a která tak dotvořila atmosféru - mohli jste převrhnout stůl a krýt se za něj a při těch zběsilých přestřelkách padalo brnění a lítali třísky židlí.
Další věcí, která je super je systém lékárniček, v tomto případě jídel. Ve všech ostatních střílečkách máte např. 81% zdraví, lékárna dá 25% a tak přes ní prostě přejdete a zmizí a vy máte stovku. Jídlo v RTCW zůstalo na talíři v nedojedené porci a dalo se pro něj tedy vrátit,pokud jste utrpěli další menší zranění za rohem.
Bohužel zombíci mi k srdci nějak nepřirostli. Když se vynoří z těch kobek, vydrží nemálo zásahů ze Stenu, který u sebe v té době nejvíce máte a ještě vyčarovávají život velmi rychle ubírající magické formule.
Takže nemrtvé bych z téhle hry vyhostil a spíš bych přidal, ještě více nepřátel na téma übersoldatů, které se náckové pokoušeli v laboratořích oživit. Hra sice obsahuje tvrdě naskriptované situace, ale ty v tomto případě dotvářejí výborný dojem ze hry. První setkání s monstrem, které se pohybuje pomocí rukou a z dolní části těla mu šlehají blesky bude navždy v mé paměti.
Na Wolfenstein (2009) se samozřejmě těším, už jen proto, že to vypadá na začátek nové série a dokonce založenou legendárními Raven Software.
Amnesia: A Machine for Pigs
Pro: vylepšený Q3 engine, výběr zbraní, projekty
Proti: zombies, Heinrich - to podsvětí s historií mi nesedlo