Nový Wolfenstein mě velmi bavil. I když se jedná o úplně jinou hru, než asi každý čekal, i když trpí konzolovými neduhy a příběhem, kde nacisti povýšili svoje válečné úsilí o další dimenzi (čili klasická záchrana světa na druhou), hraní jsem si užíval jak jen to šlo a až na posledního bosse můžu s klidem prohlásit, že jsem spokojený.

Autoři se pokusili o mírně nelineární postup s výběrem nepovinných misí (i když by se daly spočítat na prstech jedné ruky) a implementováním města, ve kterém se B.J. může volně pohybovat, sbírat sýkryty a likvidovat nácky do nekonečna, rozmlouvat s NPC, nakupovat upgrady zbraní atp.

Zamrzí nízká obtížnost i na Hard. Řadoví vojáci jsou tady jen jako panáci na odstřel a svou slabost nahrazují počtem, výzvu představují jen speciální protivníci a bossové, na které ale zase stačí použít síly medailonu. Medailon je navíc tak velkou výhodou pro hráče, že jsem se ho snažil používat co nejméně, abych si nepřipadal moc trapně.

Velké barevné ikony pro slepé, candy vzhled (hodně barviček) a vedení hráče za ručičku už jsou věci, na které jsem si zvykl a přijímám je. Člověk dneska musí brát ohled na hráče za televizí s gamepadem v ruce a schopnostmi šimpanze.

Zasloužené čtyři z pěti.