Arcanu by se jistě dala vytknout spousta chyb. Jeho grafické zpracování je nehezké a rozpohybování postav přímo odpuzuje, systém trpí krajní nevyrovnaností, boje spíše nudí a vše celkově působí na první pohled tak nějak šedivě, jednotvárně až nudně. Takto také drtivá většina hráčů vnímá celou hru. Co si však již neuvědomují je skutečnost, že se jedná pouze o povrch. O nevábný povrch, pod kterým se skrývá vůbec nejpoctivější RPG, jaké kdy vzniklo. Nabízí toho totiž opravdu mnoho. Rozsáhlé univerzum, jež skutečně žije a hrdina ho může svými činy tvarovat, úžasný příběh plný zvratů, širokou škálu možností pro záporné hraní včetně vlastního směřování hlavní linie a především perfektně promyšlené úkoly. Ty nejsou pouze zábavné, ale na rozdíl od většiny RPG má jejich plnění opravdový dopad na svět okolo. Ostatně kde jinde se hrdinova dobrodružství mohou dostat až do novin. Arcanum je jako nevybroušený diamant. Zdánlivě nevýrazný, ale pro mě zatím bezpochyby nejcennější herní klenot tohoto století.