SiN mě okouzlil svými nápaditými misemi, které měly šťávu a dodávaly mu ten správný švih, s nímž jsem si užíval souboje. Oplývající vlastnostmi známého a licencovaného enginu. Takže brutalita do hry dobře zapadala a v kombinaci slušného množství nepřátel jí dodávala nádech neustávající frenetické řežby. Ta si své tempo po celou dobu držela poměrně vysoko, proto se nedostavoval stereotyp z Wages of Sin. Jen závěr byl oproti datadisku méně vygradovaný, přesto mě ani zde závěrečný souboj nezklamal.
S obtížností nebyl po stránce hratelnosti problém. Akorát v jedné z úrovní docházelo k neustálému respawnu nepřátel. A jak známo tyto situace příliš nepotěší, o to méně pokud je nedostatek healthu a armoru, a dojde ke quick save v nesprávnou chvíli. V mém případě to spravil restart levelu a následná opatrnost ve zmíněném úseku. Dále, bylo dosti náročné splnit všechny tři Darwinovy komory. Ve zbylých lokacích už náročnost byla v normálu.
Quake 2 engine předváděl to nejlepší co mohl, v rámci možností. Zážitek to byl o to lepší, díky verzi SiN Gold s vylepšenými 16-bitovými texturami. V menu bylo možné si nastavit i stíny pro všechny postavy ve hře, nejvíce patrné byly v cut-scénách. Ty představovaly další z nepostradatelných věcí, dotvářejících skvělou atmosféru a přispívaly k vyprávěnému příběhu. Ten byl rozvíjen i nahrávacími obrazovkami, skrze krátká shrnutí z absolvovaných misí.
Mohlo by se zdát, že se mission pack a původní hra hráli stejně, ale bohužel, nehráli. Ritual totiž zaujal i logickými hádankami, propracovanějšími úkoly a lepším designem úrovní. To vše tedy přispělo k mému výbornému hodnocení. V základu sice bylo totéž i v oficiálním rozšíření, jen v notně osekanější podobě. Ale každý nějak začínal, i vývojáři z 2015. V neposlední řadě obě hry působí jako nebe a dudy, i pokud jde o vybalancování „denních a nočních“ misí. Zatímco tady jsem si užil stylovou misi hned na začátku a s dobrou viditelností, ve WoS tomu tak nebylo. Přesto ani v prvním dobrodružství Johna R. Bladea nebyla nouze o temnější úrovně, ať již v metru, kanálech nebo přehradě. Stále ale byla viditelnost dobrá a absence baterky nebo brýlí tedy vůbec nevadila.
S obtížností nebyl po stránce hratelnosti problém. Akorát v jedné z úrovní docházelo k neustálému respawnu nepřátel. A jak známo tyto situace příliš nepotěší, o to méně pokud je nedostatek healthu a armoru, a dojde ke quick save v nesprávnou chvíli. V mém případě to spravil restart levelu a následná opatrnost ve zmíněném úseku. Dále, bylo dosti náročné splnit všechny tři Darwinovy komory. Ve zbylých lokacích už náročnost byla v normálu.
Quake 2 engine předváděl to nejlepší co mohl, v rámci možností. Zážitek to byl o to lepší, díky verzi SiN Gold s vylepšenými 16-bitovými texturami. V menu bylo možné si nastavit i stíny pro všechny postavy ve hře, nejvíce patrné byly v cut-scénách. Ty představovaly další z nepostradatelných věcí, dotvářejících skvělou atmosféru a přispívaly k vyprávěnému příběhu. Ten byl rozvíjen i nahrávacími obrazovkami, skrze krátká shrnutí z absolvovaných misí.
Mohlo by se zdát, že se mission pack a původní hra hráli stejně, ale bohužel, nehráli. Ritual totiž zaujal i logickými hádankami, propracovanějšími úkoly a lepším designem úrovní. To vše tedy přispělo k mému výbornému hodnocení. V základu sice bylo totéž i v oficiálním rozšíření, jen v notně osekanější podobě. Ale každý nějak začínal, i vývojáři z 2015. V neposlední řadě obě hry působí jako nebe a dudy, i pokud jde o vybalancování „denních a nočních“ misí. Zatímco tady jsem si užil stylovou misi hned na začátku a s dobrou viditelností, ve WoS tomu tak nebylo. Přesto ani v prvním dobrodružství Johna R. Bladea nebyla nouze o temnější úrovně, ať již v metru, kanálech nebo přehradě. Stále ale byla viditelnost dobrá a absence baterky nebo brýlí tedy vůbec nevadila.
Pro: Po celou dobu hraní zábavné, stejně jako v závěru Wages of Sin.
Proti: Respawn a úsek s Darwinovou komorou, sice originální ale hodně těžký.