Po čtvrtém dohrání musím přehodnotit a uznat, že přes všechen můj odpor, který si Valve získali vytvořením pokračování (místo podpory obsahově slabšího prvního dílu), si mě druhým dílem přeci jen zase získali na svou stranu - ba co více, tleskám jim!

Silnou zbraní v rukou tvůrců je Source Engine, který se za ta léta stal dokonalým kompromisem mezi optimalizací a vizuálními orgiemi. V některých momentech opravdu přinutí hráče se zastavit a kochat se - převážně na místech s vycházejícím sluncem.

Design úrovní je něco, co u Valve nepřestanu obdivovat, dvojka šla ještě dále ve velikosti map a jejich celkovém propracování. Můžu je hrát stále dokola a stejně mě nepřestanou bavit. Kampaň Hard Rain šla se svou atmosférou na pomyslný vrchol, finální finále pak dělá naprosto dokonalou tečku za všemi kampaněmi. Tradičně špičkový design úrovní od Valve trochu ztěžuje práci všem moddařům, kteří se jednoduše nemohou svými úrovněmi k těm originálním ani přiblížit.

Zbraně se rozrostly o hromadu nových kousků, což je fajn, má to ale svůj háček - dvě nové brokovnice mi přijdou v porovnání s těmi původními spíše horší volbou, při volbě mezi AK47 nebo M16 volím spíše americkou verzi pro její přesnost, stejně tak UZI s přibindrovaným tlumičem působí dost nadbytečně. Oproti tomu motorová pila je ultimátním řešením na rozkrajování právě nabíhající hromady nemrtvých, v kombinaci s ďábelským smíchem postavy a obrazovky pokryté krví je to ultimátní zbraň na blízko, díky které se na ty nové přívaly nemrtvých opravdu těším. Naopak pánvička nebo kytara působí opravdu nevhodně a do hry se vůbec nehodí, dovedl bych si je představit tak max. v podobě easter eggů.

Další dvě vylepšení se taky moc nepovedly - adrenalin vydrží příliš krátkou dobu, láhev s grckou přilákává nové a nové zombíky, takže její použití není příliš rozumné. Oproti tomu noví nepřátelé sklízejí aplaus.

Zombíci jsou čvachtavější, dají se rozkrájet na větší hromádky menších částí, je to s nimi zkrátka legrace. Rozprsknu vší se tělíčka hromady zombíčků nad vybuchující pipe bombičkou a následný průběh tou krvavou sprškou je něco, co mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři.

Zkrátka a dobře, L4D2 je tuřín.

*****/5

Oficiální DLC:

The Passing
Stejně jako v případě Crash Course se nestačím divit, jakou sračku Valve může vydávat za svou. Krátká kampaň o třech mapách, přičemž ta druhá má opravdu hloupý level-design. M60 je super, Runner nedává smysl, ale proč ne. Každopádně s neoficiálními přídavky si to může podat ruku (což není dobrá vizitka).

The Sacrifice
Na rozdíl od The Passing je tento přídavek opravdu povedený, bez slabých míst nebo nelogického level-designu. Hrát za postavy z prvního dílu bylo taky fajn osvěžení. Finále poněkud netradiční s finálním obětováním jednoho z přeživších. Good one!

Cold Stream (beta)
Kampaň autora už tak mizerného 2 evil eyes. Autor musí být asi synovec Gabela, že mu dovolili tuhle bídu oficiálně přidat do L4D2. Jedná se sice o betu, ale to hlavní - design - už jen těžko bude změněno. Celá kampaň je 2EE dost podobná, odehrává se ve venkovních lokacích, člověk neustále nevidí přes koruny stromů, zasekává se o překážky... design je nelogický a nepříjemně lineární. A nakonec specialitka z 2EE: respawn mimo save room. Tomu říkám břídilismus. Tfuj!