Halo: Combat Evolved je naprosto exemplární příklad uměle vytvořeného fenoménu na základě nepříliš chytře zvolených, ale ve výsledku účinných formulek. V tomto vlhkém snu zhruba jedenáctiletých hráčů lze najít snad veškerá sci-fi klišé, jenž byla za dosavadní lidskou existenci vymyšlena. Od málomluvného, spravedlivého a drsně hláškujícího halvního hrdiny, přes nehumáního bezcharakterního kapitána, až po celogalaktickou hrozbu, která tiše dřímala miliony let, aby ji teď náhodou objevili. Nejhorší na tom je, že média v době vydání hry tento nesmyslný hype podporovala a tiše akceptovala naprostou hloupost celého fenoménu, přestože si každý člověk nad 15 let musel ve shrnutí dojmů neodpustil poznámku "Má to jednoduchý příběh".

A ten příběh je fakt hrůza. Kdyby se někdy udílela cena za nejhůř konstruovaný a napsaný scénář pro vysokorozpočtovou 3D hru, první Halo by okupoval první příčky (dvojku jsem nehrál, ale podle všeho neudělala moc velký krok vpřed). Když použiju slovo sračka, budu tím myslet sračku v tom nejjednodužším slova smyslu - děj je tak trivální, že v něm v podstatě nezbylo místo na logické přešlapy, takže na rozdíl od konkurenčních sérií má v tomhle opravdu navrch. :) Myslím, že i mobilní hry mají mnohdy komplikovanější vyústění a chytřejší zvraty, než tenhle škvár.

Halo nezapře tyto praktiky ani v samotném gameplayi, už nemá asi cenu opakovat tisícovky stejných nepřátel se stejnými zbraněmi v naprosto identických chodbách, které působí svým šablonovitým uspořádáním jako pěst na oko, ale to je teprve začátek. Halo vám totiž dovoluje projít některé levly doslova POZPÁTKU! Nenecháme si přece vzít hodinku herního času navíc, že? Musím říct, že když přijde na řadu konečně trošku originality co se lokace týče (Library), tak vám Halo důvěřivost ve vizuální slast oplatí dvakrát tak silně. Dokonce i vaše úkoly se totiž můžou opakovat, takže se nebudu divit, pokud budu někdy hrát dvojku, jestli se dostanu do situace, kdy budu na těch samých místech zabíjet ty samé nepřátele tím samým způsobem.

Ono to takhle skoro vypadá na kapitální propadák, ale kupodivu tomu tak není. Halo: Combat Evolved probouzí v hráči jakéhokoliv věku touhu po masakru tisícovek mimozemšťanů a tím ho vrací do dob jeho dětství. Exploze střídá explozi, během jednoho levlu lze použít i dvacet granátů a munice je vždycky dost, takže můžete vesele střílet zbraní, na kterou máte zrovna chuť. Umělá inteligence je na svou dobu dobrá, vojáci se kryjí, skrývají, takticky využívají svých schopností a jsou schopni na vás po zdánlivě vyhraném boji i vyskočit zpoza rohu. Dopravní prostředky jsou asi čtyři a řídí se podivně konzoloidním způsobem, rozhodně je ale zábava se na chvilku svést. ŠKoda jenom, že i venkovní prostředí stojí za starou belu a tak místo komplexní (skoro)planety tu máme prázdné pláně, hnusné vodopády a pár druhů stromů. Člověk jako já si holt na tyhle věci potrpí.

Nevyrovnaně na mě působila obtížnost, která je ze začátku směšná, ke konci se ale náhle promění v hrůzostrašně těžkou akci, kde se zastavuje srdce a rozbíjí klávesnice. Systém checkpointů má taky mnoho chyb.
Díky bohu za hypnotickou hudbu, která je vážně prvotřídní a jako jediná vytváří dojem, že jste v jiném světě. U ničeho jiného si totiž nepřeju, aby co nejrychleji ztratilo status mezinárodního fenoménu a ukázkově dobré akční hry. Nechci totiž číst další věty typu "i think Halo is a pretty cool guy. eh kills aliens and doesnt afraid of anything."