Kdo by to byl řekl, že Croftová v diablovce bude fungovat, a bude dokonce fungovat líp, než to všechno, v čem se za posledních pár let ukázala, dohromady? Já to teda čekal, ale dokážu pochopit, proč to pro tolik lidí bylo takový překvápko. Nakonec to teda není taková bomba, jakou se to z počátku zdá, není to kdovíjak příkladná arkáda, ale je to dostatečně vyzývavá zábava s hromadou replay value.

Už při prvním hraní jsem měl tak nějak od začátku chuť dosáhnout co nejvyššího skóre, a ačkoliv jsem na to leckdy dlabal (primárně protože při prvním hraní jsou některé úkony over the top), ve většině případů jsem poctivě plnil všechno, co se po mě žádalo, a kolikrát i opakovaně reloadoval, jenom abych dostal novej artifact nebo získal poslední lebku. Nejvíc jsem obecně sral na časové challenges (ze kterých mi některé ještě teď připadají skoro nemožný), a úkoly typu hole-in-one šly taky povětšinou mimo mě.

Když už jsem nakousl ty artifacty, je jich teda zatraceně hodně, ale liší se od sebe navzájem pouze minimálně, a jedou se mi dokonce stalo, že jsem vyřešil nemalé puzzle a získal za to artifact, který jsem měl dávno u sebe. Nasralo to, pořádně. Každopádně poselství je takové, že v podstatě si pohodově vystačíte s prvním artifactem i relicem, na které narazíte. Je fakt, že jaksi taksi vám ty pořádnější artifacty a relicy (na které začnete narážet asi až během posledních pěti levelů) hraní ulehčují, ale proč si dobrovolně ulehčovat hru, kterou hraju právě kvůli tomu, že čekám pořádnou výzvu?

Obdobně se to má se zbraněmi. Množství na papíře určitě vypadá žůžově, ale v praxi využijete tak...6. Mnohé zdejší na pohled bombastické bouchačky jsou ve skutečnosti slaboučké a pokud člověk nemusí, ani ho nenapadne na ně šáhnout. Zdaleka nejnadupanější zbraň je pozlacená brokovnice, tu ale bohužel získáte až v předposledním levelu, a to jen když se budete pořádně snažit a dosáhnete maximálního skóre. Předtím jsou ale nejúčinnější zase brokovnice. Z nějakého zvláštního důvodu se brokovnice v duchu nejlepších zbraní táhnou snad všemi hrami od tutěch developerů. To jen tak na okraj.

Celková obtížnost hry je na hard...adekvátní. Sem tam hra překračuje hranici mezi hard a ridiculous, ale děje se to jen zřídkakdy, a možná v tom má prsty i pravděpodobně nepříliš moudré rozhodnutí hrát poprvé na hard. Ono totiž na rozdíl od předešlých Crystal’s her, zde je hard místy fakt hard, a je očividně (a logicky) navržena až pro opětovné hraní s masivně upgradovanou Larou. Místy je to ale přece jenom kapku přehnaný. Třeba když se prostřílíte přes jednu velkou bitvu, po čemž vám hra nepřihraje do cesty žádnou lékárnu nebo munici, a hned v další zatáčce na vás pošle další skupinku nepřátel, říkáte si, že občas by alespoň minutka klidu nebyla od věci.

Moc tomu nepomáhá ani nepříjemně vadné ovládání na klávesnici. Střílení je v pohodě, ale přimět Laru skočit přesně tam, kam je to žádoucí…to je často absolutně impossible. Hráč zmáčkne W a klávesu pro skok, Lara skočí diagonálně kajsi do řiti. Hráč si pohraje se směrovými klávesami, aby Laru správně natočil, zmáčkne klávesu pro skok, a Lara o cosi zavadí a zahučí hluboko do věčnýho odpočinku. Vlastně se dá bez nadsázky říct, že v nespolehlivosti ovládání GoL hladce překonává všechny předešlé Crystals kiksy. By a long shot.

Graficky je to docela pěkný. Pohodově se na to dívá, pohodově se to hejbe a je to celý hezky barevný. Škoda je, že pro celou hru je použito snad jen jedno barvové schéma, a totálně tu chybí alespoň minimální variabilita prostředí. Ale zas je tu hromada cool efektů a na obrazovce se toho v jednom kuse děje zatraceně hodně, takže si člověk takových blbostí ani pořádně nevšímá. Z procesoru to ždímá víc, než kdysi Underworld, ale tomu se rozhodně divit nemůžu.

Hra mě ale strašně zklamala z hudebního hlediska. Hudební složka je totiž celá recyklovaná z předešlých Crystals her. Není tu ani jedna originální skladba. Co je horší, kolikrát po dobu celého levelu neustále hraje smyčka jednoho songu, který se ani vůbec nehodí k settingu onoho levelu (např. Toxic Swamps, ve kterém furt dokola hraje jeden dosti nepadnoucí track z Legendu). Všechny tyhle skladby jsou dobré a kvalitní, ale jsou to ojetiny, a jestli jsem se na něco hodně těšil, byla to právě nová hudba. Škoda. A tak trochu fail.

O příběhu si myslím není třeba moc mluvit. Je neuvěřitelně prosťounký, a výprava je docela fest mizerná. Ačkoliv se na jednu stranu divím, páč krystaláci rozhodně příběhy vyprávět umí a doposud to víc než zřetelně ukazovali, v takové arkádě je příběh to poslední, co mě zajímá. Nezajímá mě, proč honím toho přerostlýho šamana. Nezajímá mě, kdy a kde se oživlá Aztecká socha naučila anglicky. Nezajímá mě, kde se za tak krátkou dobu vzala tak široká plejáda prehistorických potvor. Zajímá mě jen jediné – jak je co nejefektivnější rozstřílet na cucky. A v tom si mě hra rozhodně nechává vyhrát.

Je to arkáda jak břemen, a (ne)překvapivě to Laře prospívá. Po Legendu a Underworldu tu máme zajímavý a hravý game design, level design, design více méně všech nepřátel… takže pevně věřím a doufám, že krystalákům se pro jednou podaří neztratit jejich cit, a Tomb Raider devítka bude awesome.