První dojmy…proč na ně máme tendenci tak urputně v jednom kuse dávat? Navzdory nepopiratelnému faktu, že ve chvíli předsudku nemůžeme ani tušit, o co možná přicházíme? Takhle trapně filosofovat jsem začal až nyní, po dohrání AP. Už dlouho, jestli vůbec někdy, jsem totiž takhle silně něco nepodcenil.

Na druhou stranu se musí nechat, že i první dojem je důležitý, což ale AP sebevědomě ignoruje a tak hra začíná naprosto odpudivou misí, přičemž nedává jediný náznak toho, že by se to časem mělo zlepšit. Během první hodiny hraní se tedy hráč prochází v graficky i designově odpudivé Saudské Arábii, přičemž je konstantně frustrován technickými kiksy, trápen nedoladěným ovládáním, a otravován těžce nesympatickým namachrovancem. V tom momentě jsem se na to onehdá vysral a hru odinstaloval. Po vlně pozitivních reakcí a komentářů jsem se ale nakonec rozhodl tomu dát druhou šanci, přetrpět tu první misi a zjistit, v čem teda tkví to skryté kouzlo…

A skutečně, ihned po Saudské Arábii se karty MASIVNĚ obrací za doprovodu silného nárazu o tisících decibelů. Tím chci říct, že se to fakt mění k lepšímu. Designově jsou lokace pořád docela o ničem (a graficky vlastně též), ale aspoň jsou samy o sobě zajímavější a celkově tak nějak líbeznější. Teprve v tu chvíli se mi taky začly líbit dialogy, teprve se na scéně začly objevovat relativně uvěřitelné a sympatické postavy, teprv jsem si vydělal na nějaký pořádný přírůstek do výbavičky, teprv jsem začal pociťovat, jak se moje postava s upgradama opravdu zlepšuje ve všech ohledech, atd atd.

Jediná smůla je ta, že jak si autoři vyhráli s upgrady, resp. s jejich vlivem na postavu, tak nějak se vysrali na úpravu misí ve vztahu k upgradům a vybalancování celý věci. Jinými slovy, po pár upgradech se ze hry stává procházka s prstem v nose a nohama na stole. Všichni nepřátelé zhruba stejně tuzí a ozbrojeni stejně slabýma bouchačkama, přesila po spuštění alarmu VŽDYCKY těžce nedostačující (díky čemuž tu totálně chybí motivace se pokoušet o nějaký ten stealth, když NIKDY ho není za potřebí), a…Je teda pravda, že v poslední misi se koná ultra nečekaný obtížnostní boost (konkrétně v té venkovní části), bohužel je to velmi rychle sraženo finálním bossem, který je díky kombinaci nedomyšleného level designu a tradičně chabé AI ten vůbec nejjednodušší ze všech, přestože má ze všech nejsilnější kvér.

Abych to ale nějak uzavřel, AP je především hodně zábavný, hodně poctivý RPG, a když má tohle člověk rád, to jeho skrytý kouzlo prostě působit začne a ze hry se stane návykovka jak pes. Ty technické hovadiny, kvůli kterým to zpočátku silně odrazuje, se táhnou celou hrou (a v jednu chvíli skoro až brání v postupu, o čemž se ale trochu více rozepsal již pipboy), a uznávám, že je nedokážu přehlížet a silně se odrážejí v mém hodnocení (a upřímně z hloubi duše závidím všem těm, kteří na tyto problémy a bugy údajně ani nenarazili), ale jinak…jinak je to prostě super a hlavně mě to naučilo nedávat na první dojmy a pohledy a srát na předsudky. Možná že díky tomu najdu další zatoulaný poklady. :)