Nevim... má to řadu mechanismů typických pro stealth, ale jejich využití... Přišlo mi, že ta tichá cesta je hodně striktně nalinkovaná. Pokud chcete hrát tiše, musíte se dívat co hra chce, abyste udělali. Můžete sice vlastním důvtipem s dustupnými prostředky sem tam někoho tiše odpravit, ale pokud se nebudete držet uzounké, autory nalinkované total stealth cestičky, dřív nebo později se situace zvrhne v přestřelku. Takže jako poctivá stealth akce u mě SC: Conviction propadnul a poměrně lineární design úrovní tomu taky bůhvíjak nepomáhá. Jako střílečka, ve které se dá využít stealth prvků k oblbnutí nepřátele ale funguje Conviction celkem hezky.
Příběh mě v podstatě nezajímal, možná i proto, že jsem Double Agenta přeskočil, ale on mě teda příběh bůhvíjak nezajímal ani v předchozích dílech. Sam mi tu přišel jako loutka, která se ani moc nesnaží loutkou nebýt a jinak to bylo celé takova bla bla bla konspirace, bla bla zrada, bla konspirace, bla bla flashback, bla bla bla zachraň dceru, bla bla zachraň prezidenta. Nezájem, nuda.
Snažím se zněškodnit emp generátor, abych ochránil dceru. Zároveň nechávám dceru vyzvednout vrtulníkem, aby byla mimo dění. Tak proč se teda seru s tim generátorem? Aby se tomu jó nasadila koruna, tak pak s tou dcerou letí vrtulník přímo ke generátoru, kde by ho mohly tři prdele nepřátel sestřelit z oblohy. A proč pak musim ničit dva generátory proudu pro emp genrátor naráz? Proč se na ně nevyseru a nesejmu vrtulníkem rovnou ten emp generátor?
Při vyslýchání je vyloženě směšné, jak postavy schovávají každý kousek informace na další ránu do hlavy, jako by snad po prvním, druhém úderu nebylo jasné, že v případě potřeby budou následovat další.
Pro mě asi nejlepší úseky hry se odehrávaly v ulicích Washingtonu a v sídle starého Samova změstnavatele. Mechanismy jsou dostatečně dobré a produkce dostatečně kvalitní na to, aby si člověk Conviction užil. Bohužel je ale dost cítit, jak se hra snaží vám na každém kroku říkat, co bystě měli zrovna udělat a neuposlechnutí je trestáno střílečkou. A někdy i uposlechnutí. A ano, je to ucházející střílečka, ale přestřelka ve stealth úseku je pořád technicky vzato fail. A já nemám rád, když mě hra tlačí do failu.
Příběh mě v podstatě nezajímal, možná i proto, že jsem Double Agenta přeskočil, ale on mě teda příběh bůhvíjak nezajímal ani v předchozích dílech. Sam mi tu přišel jako loutka, která se ani moc nesnaží loutkou nebýt a jinak to bylo celé takova bla bla bla konspirace, bla bla zrada, bla konspirace, bla bla flashback, bla bla bla zachraň dceru, bla bla zachraň prezidenta. Nezájem, nuda.
Snažím se zněškodnit emp generátor, abych ochránil dceru. Zároveň nechávám dceru vyzvednout vrtulníkem, aby byla mimo dění. Tak proč se teda seru s tim generátorem? Aby se tomu jó nasadila koruna, tak pak s tou dcerou letí vrtulník přímo ke generátoru, kde by ho mohly tři prdele nepřátel sestřelit z oblohy. A proč pak musim ničit dva generátory proudu pro emp genrátor naráz? Proč se na ně nevyseru a nesejmu vrtulníkem rovnou ten emp generátor?
Při vyslýchání je vyloženě směšné, jak postavy schovávají každý kousek informace na další ránu do hlavy, jako by snad po prvním, druhém úderu nebylo jasné, že v případě potřeby budou následovat další.
Pro mě asi nejlepší úseky hry se odehrávaly v ulicích Washingtonu a v sídle starého Samova změstnavatele. Mechanismy jsou dostatečně dobré a produkce dostatečně kvalitní na to, aby si člověk Conviction užil. Bohužel je ale dost cítit, jak se hra snaží vám na každém kroku říkat, co bystě měli zrovna udělat a neuposlechnutí je trestáno střílečkou. A někdy i uposlechnutí. A ano, je to ucházející střílečka, ale přestřelka ve stealth úseku je pořád technicky vzato fail. A já nemám rád, když mě hra tlačí do failu.
Demon Gaze