Původní Deus Ex jsem bohužel nikdy nedohrál (vlastně jsem ho hrál takovou chvilku, že dneska si z toho pamatuju velký prd D:), ale jeho myšlenku jsem si postupem let zamiloval - skoro jako simulátor života nějaké postavy z nějakého románu W. Gibsona. Human Revolution tento koncept rozhodně naplňuje a mě se dokonce podařilo to dohrát. Jelikož ód už tu bylo nazpíváno, že by to zadělalo na celoživotní poslech, zaměřím se spíš na to, co mi šlo proti srsti, a učiním tak v bodech, páč jsem líný prase.
To dobré:
- Příběh je napsán promyšleně.
- Akční mechanizmy jsou excelentí - pohyb, střelba a i to plížení působí uvěřitelně a všecko se to pohodlně ovládá.
- Art design je parádní a parádně vdýchává zdejšímu high-tech settingu život.
- Upgradovací systém je zábavný a různorodý, a jednotlivé upgrady jsou rozhodně cítit.
- Hackovací minihra je navržena tak pěkně, že by mohla sloužit jako základ pro kdejakou samostatnou mobilní hru (a vůbec je to asi poprvý, co mě od dob Elite Force 2 hackování vyloženě bavilo).
To nedobré:
- Scénář (zrovna mě nenapadá lepší slovo) je místy poněkud nabubřelý - všichni se snaží "upravit budoucnost lidstva k obrazu svému ňah ňah ňah!" Tohle nasere obzlváště na konci, kdy jste donuceni k opravdu závadné volbě a všechno je najednou OPRAVDU snobské.
- Městské oblasti jsou na pomyslném kreativním dnu, co se týče geografie - je vysloveně úžasné, že se korporační ústředna, klinika s implantáty, policejní stanice, konferenční centrum, všechny byty a opuštěná-benzínka-předělaná-na-maloobchod-s-ilegálními-zbraněmi shodou okolností nacházejí ve stejných třech blocích.
- Bitky s bossy jsou chabé, i když jakás takás satisfakce z likvidování konkrétně těchto zlounů přece jenom číhá. Ovšem samotná finální bossová bitka nemá ani to.
- Některé aspekty designu jsou zaseklé kdesi v devadesátkách. Skákání je čudné. Zvědněte bednu a ona se magicky teleportuje rovnou do vašich ruk. Jo, a ke konci jsem vnitřně sténal kdykoliv jsem viděl další nezajištěnou větrací šachtu o vyhovující lidské velikosti. Kdyby tak jenom držely pohromadě pomocí šroubů místo těch bezvadných obřích lubrikovaných pantů, zabezpečení takového zařízení by bylo hned vylepšeno, minimálně desateronásobně.
To dobré:
- Příběh je napsán promyšleně.
- Akční mechanizmy jsou excelentí - pohyb, střelba a i to plížení působí uvěřitelně a všecko se to pohodlně ovládá.
- Art design je parádní a parádně vdýchává zdejšímu high-tech settingu život.
- Upgradovací systém je zábavný a různorodý, a jednotlivé upgrady jsou rozhodně cítit.
- Hackovací minihra je navržena tak pěkně, že by mohla sloužit jako základ pro kdejakou samostatnou mobilní hru (a vůbec je to asi poprvý, co mě od dob Elite Force 2 hackování vyloženě bavilo).
To nedobré:
- Scénář (zrovna mě nenapadá lepší slovo) je místy poněkud nabubřelý - všichni se snaží "upravit budoucnost lidstva k obrazu svému ňah ňah ňah!" Tohle nasere obzlváště na konci, kdy jste donuceni k opravdu závadné volbě a všechno je najednou OPRAVDU snobské.
- Městské oblasti jsou na pomyslném kreativním dnu, co se týče geografie - je vysloveně úžasné, že se korporační ústředna, klinika s implantáty, policejní stanice, konferenční centrum, všechny byty a opuštěná-benzínka-předělaná-na-maloobchod-s-ilegálními-zbraněmi shodou okolností nacházejí ve stejných třech blocích.
- Bitky s bossy jsou chabé, i když jakás takás satisfakce z likvidování konkrétně těchto zlounů přece jenom číhá. Ovšem samotná finální bossová bitka nemá ani to.
- Některé aspekty designu jsou zaseklé kdesi v devadesátkách. Skákání je čudné. Zvědněte bednu a ona se magicky teleportuje rovnou do vašich ruk. Jo, a ke konci jsem vnitřně sténal kdykoliv jsem viděl další nezajištěnou větrací šachtu o vyhovující lidské velikosti. Kdyby tak jenom držely pohromadě pomocí šroubů místo těch bezvadných obřích lubrikovaných pantů, zabezpečení takového zařízení by bylo hned vylepšeno, minimálně desateronásobně.
Dragon Age: The Veilguard