Po bezmála roce stráveným hraním této hry, byť na free serveru, jsem se rozhodl napsat k ní tento komentář, kterým bych se s ní chtěl zároveň jednou pro bždy rozloučit. Ne snad kvůly tomu, že by mě nebavila. Naopak. Je to doopravdy jedna z nejfajnovějších her, které jsem kdy hrál. Důvodem proč jsem se rozhodl skončit je fakt, že jsem šel do sebe a došlo mi to, čemu jsem stejně jako ostatní "kolegové", kteří se mnou tuto hru hráli na stejném serveru, odmítal uvěřit. A sice tomu, že je to jen hra. Doopravdy jsem až do nedávna zastával názor, že je WOWko něco víc. Že to není hra. Že je to typ umění, jako např. obrazy, hudba, filmy...až doteď.
Z dlouhé chvíle jsem si procházel videjka na mé YT a čirou náhodou jsem narazil na video, ve kterém se jistý člověk přibližně mého věku nachází v rozhovoru se svojí rodinou během toho, co hraje WoW. Zpočátku jsem se dobře bavil nad očividnou závislostí onoho maníka, ale po pár minutách mi to došlo...dívám se sám na sebe. Ne tak, že bych byl aktérem v tom videu, ale doopravdy - chování onoho chlapíka, jeho vyjadřování...to všechno jsem byl já. V tu chvíli mi došlo, co se se mnou v průběhu hraní WoW stalo. Problémy v osobním i rodinném životě, problémy ve škole, konec pěkně rozjetého několikaletého vztahu...vše kvůli WoWu a tomu, jak je návykový. Opravdu nebylo mojí starostí nic jiného, než přijít omů ze školy a co nejrychleji se lognout do hry. Proč? Co se to se mnou stalo? Vždyť já...já přece nemám k závislostem absolutně žádné sklony! Pravda, rád se napiju, ale to je asi tak jediné. Okoštoval jsem trávu, kouřil jsem...ale nic z toho mě nedostalo. Vše jsem dokázal překonat. Ale WoW? Co to je? Hrál jsem to zpočátku dvakrát týdně 1-2 hodiny denně...a pak se to někdy muselo pokazit. Víkendy - WoW, volný čas - WoW. Čím mě ta hra tak dostala? Hergot! Grafikou asi ne, ta nic extra není...že by hratelností? Ale dyk jsem hrál už tucty MMORPG podobného rázu...a žádné z nich jsem nevydržel hrát déle než hodinu. Hudba? Je nádherná to jo. Ale pochybuju že by byla hlavní příčinou mé závislosti...uf. Konečně jsem se z toho vypsal. Opravdu mi to pomohlo. S WoWem KONČÍM. Teď. V tuto chvíli. Sice mě to pořád táhne k onomu tlačítku Wow.exe...ale to budu muset překonat. Už nechci. Už nechci dál zanedbávat život reálný, před životem ve světě Azerothu. I když je život v něm opravdu nádherný a ˇbude mi celkem chybět...ale to už nějak překousnu. Každopádně...WoW je první hra, které dávám absolutní hodnocení a to i přes to, že není dokonalá a má v sobě několik chybek. Důvodem absolutního hodnocení je to, že na chvíle prožité s touto hrou budu ještě dlouho vzpomínat...a asi na ně nikdy nezapomenu. Rok s WoWkem...to pro mě bylo něco úžasného. Spousta nových lidí, nových přátel, humorných situací, napínavých událostí, příběhů, nespočtu kuriózních úmrtí, strhujících duelů, napínavých BG a dungů...Sbohem WoW. Trhá mi to srdce, ale já už další dávku opravdu nechci. Zavři oči...odcházím.