Už z prvních obrázků bylo jasné, že třetí díl bude postrádat takovou tu poetiku prvních dvou encounterů a rozhodně to nebude crazy-candy-freak stuff jako druhý díl. Mám pocit, jako by to snad ani nedělali Croteam…
Zasazení do reálných kulis hře vůbec nesluší, hlavně začátek se rozjíždí neskutečně pomalu. Celý level-design je plný zbytečných prázdných místností a zákoutí, ve kterých není vůbec nic. Šílené secrety minulých dílů jsou ty tam, maximálně člověk nalezne plát brnění na hůře dostupném místě, na které je potřeba vyskákat způsobem, který se podobá lovu bugů v designu budov.
Zbraně neurazí, ale jejich vzhled a smysl příliš nemá logiku. Autoři použili některé původní zbraně, které nemají reálné předlohy a doplnili je novými zbraněmi, které vypadají (relativně) skutečně. Takže tady mám sci-fi raketomet natřený nažluto a vedle něj útočnou pušku s kolimátorem. Je tady taky zbraň… hm, v první chvíli jsem myslel, že je to divně vypadající sniperka, paxem si všiml, že po výstřelu projektil vybuchuje no a korunu tomu nasadil popis, který tomu říká „opakovací brokovnice“. A vůbec sniperka – našel jsem ji jednou na tajném místě, ale nebylo do koho střílet. A i kdyby bylo do koho střílet, tak jsem neměl čím, protože bylo k dispozici pouze 5 nábojů a nic víc. Rukavici s elektrickým vodítkem jsem ani jednou nijak vážně nepoužil, je to spíše okopírovaný nápad přidaný do hry dost natvrdo a zbytečně. No a zelený laserový gatling jsem pro jistotu nenašel vůbec... Pryč jsou taky veselé srdíčka a brnění poskakující v prostoru, místo toho tady člověk sbírá helmy, kevlarové vesty, lékárničky v podobě plastových flaštiček a jiných úchylností.
Grafika mi svou rozpitostí připomínala Dead Island. Tedy žádný zázrak. Minimálně v porovnání s minulými díly, které ve své době byly ultra-náročné a nádherně vypadající, vychází SS3 jako chudý příbuzný.
Celkově se jedná o nejslabší díl, ale brain-sweep to není úplně nejhorší. Má své čtyři momenty slávy, pro které si to stojí za to zahrát a fandové rozžhavených laufů nebudou tak úplně zklamáni.
**/5
Zasazení do reálných kulis hře vůbec nesluší, hlavně začátek se rozjíždí neskutečně pomalu. Celý level-design je plný zbytečných prázdných místností a zákoutí, ve kterých není vůbec nic. Šílené secrety minulých dílů jsou ty tam, maximálně člověk nalezne plát brnění na hůře dostupném místě, na které je potřeba vyskákat způsobem, který se podobá lovu bugů v designu budov.
Zbraně neurazí, ale jejich vzhled a smysl příliš nemá logiku. Autoři použili některé původní zbraně, které nemají reálné předlohy a doplnili je novými zbraněmi, které vypadají (relativně) skutečně. Takže tady mám sci-fi raketomet natřený nažluto a vedle něj útočnou pušku s kolimátorem. Je tady taky zbraň… hm, v první chvíli jsem myslel, že je to divně vypadající sniperka, paxem si všiml, že po výstřelu projektil vybuchuje no a korunu tomu nasadil popis, který tomu říká „opakovací brokovnice“. A vůbec sniperka – našel jsem ji jednou na tajném místě, ale nebylo do koho střílet. A i kdyby bylo do koho střílet, tak jsem neměl čím, protože bylo k dispozici pouze 5 nábojů a nic víc. Rukavici s elektrickým vodítkem jsem ani jednou nijak vážně nepoužil, je to spíše okopírovaný nápad přidaný do hry dost natvrdo a zbytečně. No a zelený laserový gatling jsem pro jistotu nenašel vůbec... Pryč jsou taky veselé srdíčka a brnění poskakující v prostoru, místo toho tady člověk sbírá helmy, kevlarové vesty, lékárničky v podobě plastových flaštiček a jiných úchylností.
Grafika mi svou rozpitostí připomínala Dead Island. Tedy žádný zázrak. Minimálně v porovnání s minulými díly, které ve své době byly ultra-náročné a nádherně vypadající, vychází SS3 jako chudý příbuzný.
Celkově se jedná o nejslabší díl, ale brain-sweep to není úplně nejhorší. Má své čtyři momenty slávy, pro které si to stojí za to zahrát a fandové rozžhavených laufů nebudou tak úplně zklamáni.
**/5
Silent Hill: The Short Message