Omlouvám se předem za délku textu, ale výsledná délka komentáře byla nutná pro to abych neměl pocit že jsem něco opomenul či odbyl a napsal tak informačně neúplný komentář. Doufám i tak že si alespoň pár čtenářů najde.
Tady není pro mne co řešit, skrze druhý díl jsem se seznámil i s celou značkou Need for Speed (ta dnes tuším čítá nějakých 18 kousků počítaje i "odnože" typu Shift), proto je veškeré mé vnímání pozdějších dílů série zformulováno právě tímto dílem. Přesněji řečeno, ona imaginární měřítka na podařený díl Need for Speed mám sestavená na základě tohoto dílu, společně s Need for Speed III: Hot Pursuit a Need for Speed: Road Challenge které považuji za nejlepší díly série. To je sice mírně nefér vůči některým následujícím dílům. Ale nostalgii člověk neporučí, a co více, vzpomínky na probdělé noci u MP si člověk bez úrazu hlavy a alespoň slabší amnésie také nevymaže.
Hra měla dvě verze, základní a "speciální", ta byla obohacena o jednu trať a několik (mám pocit že 3 nebo 4) bonusových vozidel. Nejzásadnější změna ovšem bylo zprovoznění jedné poměrně podstatné funkce. Speciální edice totiž do hry zaváděla podporu 3d karet (pamatujte, byl rok 97 kdy 3d efekty stále ještě nebyly běžné a grafické karty od dnes již neexistujících 3dfx interactive patřily mezi špičku trhu) a tak výrazně měnila vjem z celé grafické podoby.
Já se dostal do styku s oběma verzemi, psát ale budu o základní, která je až na výše uvedené změny prakticky totožná.
Sérii NFS rozhodně nikdy nešlo (vyjma pár "odnoží") považovat alespoň za polosimulátory a ne-jinak je tomu logicky u druhého dílu. Hra je velice arkádová, a to navzdory faktu že v nabídce hry je hned na začátku možnost volby jednoho ze dvou herních režimů, arkády či simulace. Zde se prostě zatáčky projíždí rychlostí kolem 250km v hodině a je jedno jaký režim si navolíte..
Po volbě režimu máte možnost volby jednoho ze tří modů závodů. Hlavním modem je turnaj (Tournament), dalším je volný závod (single race) a poslední volbou je knockout (vyřazovácí mod kdy poslední závodník kola vypadává).
Dalším krokem se hráč dostává k výběru tratí a vozidel, tedy ne tak docela.
V případě tournamentu nelze vybírat trať na které pojedete, tato volba je uzamknutá a tratě jsou pevně dané tím jak turnaj procházíte (postupně projedete všechny).
V případě single race si ovšem můžete zvolit jakoukoli z dostupných tratí, těch je ve hře všehovšudy 6 (ve speciální edici tedy 7), nutno říci že smyšlené.
Poté má hráč konečně možnost výběru vozu, ty jsou dle pravidel dřevních dílů Need for Speed všechny řádně exotického rázu. Fakt že nejobyčejnější vozy tu zastupují Lotus GT1 (ten je ale mám pocit jen v SE verzi) a Lotus Espirit V8 hezky ilustruje s jakými kousky přijdete do styku.
Dále je tu Ferrari F50, Jaguar XJ220, McLaren F1 který se umí "dokolébat" až na 377km/h. Na poměry Italdesignu poměrně odměřený Italdesign Cala, zplácaná Isdera Commendatore 112i a ujeté prototypy od Fordu- Ford GT90 s Fordem Indigo.. Ford pak má ještě v SE edici jednoho zástupce a to sice Ford Mustang Mach III (pravda, ten je ještě více obyčejný než oba vozy značky Lotus a k tomu řádně ošklivý). V nabídce speciální edice jsou poté tuším ještě dva další vozy ale na ty si už bohůžel nevzpomínám.
Během hraní vás bude ve všech činnostech doprovázet hudební doprovod (pokud ho nevypnete) který je nejblíže stylu techno či rock. Žádný rap či hiphop známý z pozdějších tu(z či n)ingových dílů (což je třeba alespoň podle mého pořád lepší než kdyby tam ten hip hop a rap byl :D) .. Každopádně hudba je svižná a "rozevlátě rychlá" čímž svou práci odbude..
Technická stránka byla v době vydání na velice dobré úrovni, samosebou byla dávno překonána ovšem to nic nemění (naopak jí podle mých měřítek přidává) na jejím kouzlu a pokud jste člověk který si rád zahraje i nějakou starší hru (což předpokládám, protože jinak by jste asi na hru tu na DH vůbec nenarazili) , určitě vás technické zpracování zas tak nezajímá.
Na závěr bych řekl že hru mohu doporučit, ovšem jen někomu. Pokud jste "odkojeni" až (jinak velice podařeným) Undergroundem 1 či 2 či dokonce nepodařeným NFS Undercover a líbí se vám jejich styl, tato hra patrně nebude pro vás. Pro tuto hru prostě musí hráč chápat kouzlo postarších her, jedině tak ji dokáže ocenit tak jak si hra zaslouží.
Tady není pro mne co řešit, skrze druhý díl jsem se seznámil i s celou značkou Need for Speed (ta dnes tuším čítá nějakých 18 kousků počítaje i "odnože" typu Shift), proto je veškeré mé vnímání pozdějších dílů série zformulováno právě tímto dílem. Přesněji řečeno, ona imaginární měřítka na podařený díl Need for Speed mám sestavená na základě tohoto dílu, společně s Need for Speed III: Hot Pursuit a Need for Speed: Road Challenge které považuji za nejlepší díly série. To je sice mírně nefér vůči některým následujícím dílům. Ale nostalgii člověk neporučí, a co více, vzpomínky na probdělé noci u MP si člověk bez úrazu hlavy a alespoň slabší amnésie také nevymaže.
Hra měla dvě verze, základní a "speciální", ta byla obohacena o jednu trať a několik (mám pocit že 3 nebo 4) bonusových vozidel. Nejzásadnější změna ovšem bylo zprovoznění jedné poměrně podstatné funkce. Speciální edice totiž do hry zaváděla podporu 3d karet (pamatujte, byl rok 97 kdy 3d efekty stále ještě nebyly běžné a grafické karty od dnes již neexistujících 3dfx interactive patřily mezi špičku trhu) a tak výrazně měnila vjem z celé grafické podoby.
Já se dostal do styku s oběma verzemi, psát ale budu o základní, která je až na výše uvedené změny prakticky totožná.
Sérii NFS rozhodně nikdy nešlo (vyjma pár "odnoží") považovat alespoň za polosimulátory a ne-jinak je tomu logicky u druhého dílu. Hra je velice arkádová, a to navzdory faktu že v nabídce hry je hned na začátku možnost volby jednoho ze dvou herních režimů, arkády či simulace. Zde se prostě zatáčky projíždí rychlostí kolem 250km v hodině a je jedno jaký režim si navolíte..
Po volbě režimu máte možnost volby jednoho ze tří modů závodů. Hlavním modem je turnaj (Tournament), dalším je volný závod (single race) a poslední volbou je knockout (vyřazovácí mod kdy poslední závodník kola vypadává).
Dalším krokem se hráč dostává k výběru tratí a vozidel, tedy ne tak docela.
V případě tournamentu nelze vybírat trať na které pojedete, tato volba je uzamknutá a tratě jsou pevně dané tím jak turnaj procházíte (postupně projedete všechny).
V případě single race si ovšem můžete zvolit jakoukoli z dostupných tratí, těch je ve hře všehovšudy 6 (ve speciální edici tedy 7), nutno říci že smyšlené.
Poté má hráč konečně možnost výběru vozu, ty jsou dle pravidel dřevních dílů Need for Speed všechny řádně exotického rázu. Fakt že nejobyčejnější vozy tu zastupují Lotus GT1 (ten je ale mám pocit jen v SE verzi) a Lotus Espirit V8 hezky ilustruje s jakými kousky přijdete do styku.
Dále je tu Ferrari F50, Jaguar XJ220, McLaren F1 který se umí "dokolébat" až na 377km/h. Na poměry Italdesignu poměrně odměřený Italdesign Cala, zplácaná Isdera Commendatore 112i a ujeté prototypy od Fordu- Ford GT90 s Fordem Indigo.. Ford pak má ještě v SE edici jednoho zástupce a to sice Ford Mustang Mach III (pravda, ten je ještě více obyčejný než oba vozy značky Lotus a k tomu řádně ošklivý). V nabídce speciální edice jsou poté tuším ještě dva další vozy ale na ty si už bohůžel nevzpomínám.
Během hraní vás bude ve všech činnostech doprovázet hudební doprovod (pokud ho nevypnete) který je nejblíže stylu techno či rock. Žádný rap či hiphop známý z pozdějších tu(z či n)ingových dílů (což je třeba alespoň podle mého pořád lepší než kdyby tam ten hip hop a rap byl :D) .. Každopádně hudba je svižná a "rozevlátě rychlá" čímž svou práci odbude..
Technická stránka byla v době vydání na velice dobré úrovni, samosebou byla dávno překonána ovšem to nic nemění (naopak jí podle mých měřítek přidává) na jejím kouzlu a pokud jste člověk který si rád zahraje i nějakou starší hru (což předpokládám, protože jinak by jste asi na hru tu na DH vůbec nenarazili) , určitě vás technické zpracování zas tak nezajímá.
Na závěr bych řekl že hru mohu doporučit, ovšem jen někomu. Pokud jste "odkojeni" až (jinak velice podařeným) Undergroundem 1 či 2 či dokonce nepodařeným NFS Undercover a líbí se vám jejich styl, tato hra patrně nebude pro vás. Pro tuto hru prostě musí hráč chápat kouzlo postarších her, jedině tak ji dokáže ocenit tak jak si hra zaslouží.
Quake
Pro: Pěkně zpracované tratě, vozidla, styl hry, pohled z vozu, je to dřevní díl série..
Proti: Výběr tratí mohl být vzhledem k jejich smyšlenosti větší.