Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Magna Carta II

  • X360 55
Má pomalá cesta po X360 exkluzivních JRPG pokračuje, tentokrát s korejským titulem Magna Carta 2. Číslovka v názvu napovídá, že nejde o první titul v sérii, kterou na západě beztak téměř nikdo nezná a vydavatel s ní ani neměl asi velké plány, neboť krabice dnes seženete za dost vysoké ceny a na zpětnou kompatibilitu v digitální podobě můžete zapomenout. S vývojářským studiem se následně stalo kdo ví co a značka Magna Carta upadla v zapomnění.

Hra to však byla poměrně ambiciózní, řekl bych, jen na ni vývojáři buď neměli peníze a nebo zapomněli vymyslet, co v tom rozlehlém světě vlastně bude hráč dělat. Výsledek je, řekněme, MMOidní single-player RPG, kde chodíte od vykřičníku k vykřičníků rozlehlými pláněmi a krom vyblitých odstínů hnědé a šedé, jak bylo v době vzniku moderní, nevidíte vůbec nic interaktivního ani zajímavého na pohled. Samozřejmě každých pár kroků vás čeká nepřítel, přičemž i všechny hlavní a vedlejší úkoly jsou jen o zabíjení. A když nejsou o zabíjení, tak jsou o osvobození zajatců nebo nalezení určitých předmětů, nicméně tyhle úkoly splníte taky jen tak, že někoho zabijete. Hra ojediněle nabídne i nějaké mini-hry, které jsou také často o zabíjení. Nepochopitelné pak je, že všude rostou kytky nebo houby, ale abyste je mohli utrhnout, tak musíte mít aktivní úkol s nimi spojený, neb se při obyčejném trhání kytky také spouští otravná mini-hra. Budiž, tak je to prostě "dungeon crawler", dejme tomu. A je zábavný?

Nevím. Po 40 hodinách strávených bojem jsem se nedokázal rozhodnout, zda je soubojový systém dobrý, či nikoliv. Funguje poměrně zajímavě. V momentě, kdy vyčerpáte staminu a vejdete do overdrive módu je nutné provést speciální útok a následně přejít na ovládání jiného společníka, s kterým je potřeba udělat to samé, přičemž přechod na třetího společníka vám staminu vyresetuje a můžete tak pokračovat ve válečné vřavě bez přestávky. Pokud se vám to nepodaří, tak se postava dostane do overheat módu a není tak schopna útoku ani obrany. Nutno uznat, že pokud se vám daří, tak je vše příjemně svižné, na druhou stranu těch soubojů je tak velké množství, že to není zábavné dělat neustále dokola. Vrcholem pak je, že nepřátelé škálují spolu s vámi, tudíž ani nemáte pocit, že byste byli v průběhu hry lepší. Zmíněné velké množství nepřátel a nekonečné špihlání každého protivníka se pak násobí v poslední kapitole a je to jednoduše úmorné...

Nezachrání to ani početné boss fighty, na které většinou platí stejná taktika, a to vybavit svou postavu sekerou a provést tzv. armor break útok. Následně už bosse mydlíte co to jde. Pokud tahle taktika nefunguje, tak je nutné se prostě neustále léčit a čekat, až se vám nabijí speciální útoky. Tvůrci pak tuhle designerskou zoufalost završí tím, že proti některým bossům bojujete hned několikrát, jen v silnější podobě. Přijde mi, že se mohly mnohem víc využívat různá zaměření šestice hlavních postav a vhodně kombinovat jejich elementy, což se však prakticky neděje. Jediné, s čím vás tvůrci nechají se trochu vyhrát, jsou úpravy zbraní, kterým můžete vylepšovat statistiky pomocí různých gemů.

Když jsme u postav, tak ty jsou zoufale nudné. Hlavní hrdina je klasicky naivní a protivný idiot, doprovází jej rozmazlený fracek s božským komplexem, moudrý válečník, který je zároveň nejstarší postavou, tsundere slečna vypadající jako dítě a samozřejmě vůdčí ženská postava v podobě princezny, která je opět naprosto neutrální aby byla sympatická všem. Šestici pak uzavírá jediná dobrá postava jménem Celestine, která je dětinská členka lesních lidí, respektive nějakou zdejší alternativou elfů. Ta občas zaperlí nějakou vtipnou poznámkou, jinak je to však otřesná nuda plná klišé a nepřirozeně působících dialogů. Celestine je mimochodem 12 let, ale vypadá jako z pánského časopisu. Tvůrci to vysvětlují tak, že 12 let je u její rasy dospělý věk, neb se dožijí přibližně 40. Nemám slov... Ocenit však musím solidní a hlavně úplný anglický dabing. Naopak ani špetka snahy nejde vidět u příběhu jako takového, neboť jde o klasický střet dvou ideologii a s tím spojený zánik světa jak ho známe.

Jak jsem již zmínil, celou hru provází vyblité odstíny hnědé, šedé a zelené. Grafická stránka je i na dobu vzniku dost slabá a rozlehlým krajinám chybí jakýkoliv smysl pro detail. Vše se však mění u samotných postava a jejich design je vlastně dost dobrý a netradiční, ač je škoda, že se jejich oblečení nemění dle toho, co mají zrovna vybaveno. Stejně tak některá města a interiéry je i přes slabší detaily radost procházet, neb jim nápady nechybí. Grafické nedostatky ale vynahradí alespoň pěkný hudební doprovod.

Magna Carta 2 je vesměs průměrná hra, která krom soubojů nemá prakticky čím zaujmout. Jednotlivé úkoly nejsou moc variabilní, hra i přes svou rozlehlost působí prázdně a bez nápadů a generický příběh s plytkými postavami to nevynahradí. Poslední kapitola pak svou utahaností celé dílo sráží ještě o pořádný kus dolů a ve výsledku zbývá snad jen dobová exkurze do světa korejské single-player hry, neb k těm se člověk zrovna často nedostane. Pokud o tohle zrovna nestojíte, tak si běžte raději zahrát Kingdoms of Amalur: Reckoning. V rámci MMOidních singl RPG uděláte lépe. A nebo ještě líp, sáhněte po Xenoblade Chronicles X, nic lepšího pro sebe uděláte nemůžete.

Pro: Zajímavý design postav, měst a interiérů, neobvyklý souboják, hudba

Proti: Nudné postavy a generický příběh, prázdný svět, úkoly bez nápadů, příliš moc soubojů

+8

Fable II

  • X360 60
Víte, původní Fable v mém nitru zanechalo mnoho rozporuplných pocitů, které přetrvávají dodnes. V zásadě je to konzoloidní pičičanda, která co do komplexnosti, vedle PC legend téhož žánru, vypadala jako zarostlý vandrák se zubní pulpitidou a cirhózou jater. Leč svou nenapodobitelnou atmosférou, okouzlujícím šarmem, a nekompromisní vizuální dynamikou hlavní postavy, strčila do kapsy všechny Dragon Ejdže, Witchery a Elder Scroly. Byl to stereotypní, avšak klasický příběh boje dobra se zlem, který si mne naprosto získal.

Dvojka je designově, příběhově a tématicky totožná. Bohužel to zmíněné kouzlo je prakticky pryč. Celé to dobrodružství působí oklešněně, nedodělaně a uspěchaně.

Průběh příběhu je, až na pár drobností, opravdu čistá kopírka originálu s tím rozdílem, že žádný quest není zapamatovánihodný či chytře navržený.
Stejně jako v jedničce je tu quest v aréně, který původně byl prezentován jako grandiózní event. Nebo quest, v jehož průběhu se staneme na několik let vězni sadistického hrdiny, nebo na téměř samotný konec, kdy je celá mapa byla uvržena do boje a chaosu, který skvěle evokoval důležitost vašeho putování. 
Tyto události působí ve dvojce jako questy z nedokončenýho alpha buildu bez jakéhokoliv dopadu na cokoliv. Vývoj postavy byl zjednodušený - ani po deseti letech se vaše, nebo jakákoliv jiná postava nezmění. Nějakých morálních voleb je tu tak za nehet a vaše konání v postatě nic neovlivnuje.

Však ne vše je naprostá kakastrofa. Graficky to vypadá na svou dobu velmi pěkně. Prostředí jsou pestrá a barevná, což pro dobu, kdy převládala šeď, fekálně hnědá a vyblitá barva, bylo velmi nezvyklé - o to však více příjemné. Scenáristicky je hra nabita britským suchým humorem, který je mi děsně sympatickej. Všechny postavy jsou brilantně namluveny a hudba, ikdyž ne tak úderná jako u originálu, má taky pár dobrých momentů. Souboják mě také bavil, líbilo se mi intuitivní propojení kouzlení, střílení a sekání.

Celkově jsem však spíše zlamán. Dvojka zasadila sérii pěknou ránu a trojka, která si vzala to nejhorší z dvojky a ještě více se zjednodušila, dílo smrti dokonala.

A jak víme, nemůžeš zabít, co už mrtvé jest. A co je mrtvé, by mělo zůstat mrtvé.

Pro: Hezká grafika, příjemný humor, skvělý dabing, solidní soubojový systém.

Proti: Spíše mlátička než RPG, výzbroj pouze estetická, chabý příběh, veskrze nedodělané.

+21

Forza Horizon

  • X360 100
  • XOne 95
  • XboxX/S 90
Za mňa najlepšia hra pre xbox360, najlepšia závodná hra roku 2012 naprieč platformami a aj v 2023 skvelá závodná hra.
Hra má skvelé závody, hrateľnosť a pokojne som v nej schopný hodiny len tak jazdiť a užívať si skvelú atmosféru.

Pro: super arkadovo-mierne simulačný model jazdy, atmosféra, striedanie dňa a noci, hudba, zvuky, autá, grafika, prostredie

Proti: asi nič, snáď len že je iba pre xbox

+2 +3 −1

Gears of War: Judgment

  • X360 55
Taky vás vždycky dokáže naštvat, když se tvůrci najednou rozhodnou v rámci zaběhnuté série vymýšlet nějaké supr čupr novinky, které vám ale nejsou vůbec po chuti? Tak přesně takový pocit jsem měl při hraní spin-offu Judgment.

Vypadá to jako Gears of War, hraje se to jako Gears of War, ale přesto mě to nebavilo hrát. Proč?

Zrychlení gameplaye, zparchantělý design, důraz na arkádové prvky, celková schematičnost a z toho plynoucí stereotyp. Pryč je dynamická filmově pojatá kampaň. Namísto příjemného kontinuálního hraní je hráč hnán z jedné nezajímavé arény do druhé, sbírá hvězdičky za efektní, převážně agresivní styl hraní a plnění povětšinou děsně otravných (časový limit, snížená viditelnost, nízký stav munice, nevhodná zbraň) výzev, aby byl v závěru každého cca 10min úseku nekompromisně vyhodnocen. Výzvy se dají sice ignorovat, ale vypnout se tyhle arkádovosti úplně nedají. Naopak po celou dobu velice účinně jednak vytrhávají z tempa už tak nezáživného děje a jednak odvádí pozornost od zábavy samotné - lehce taktického střílení.

Prostředí jsou statická, od začátku do konce podle jednoho mustru a mění se jen místo zasazení a barevná paleta. Aréna za arénou, kdy na začátku je místnůstka se zbraněmi, posléze aréna, kde je svedena samotná bitva, jejímž cílem je buďto ubránit nějakou pozici před vlnami nepřátel a nebo dojít z bodu A do bodu B. A na konci, většinou někde poblíž východu z lokace, najít schované COG tags. Toť vše. Až na finálního bosse naprosté minimum inovací, které by nějak obzvláštnily stále stejný schematický design. Tempo je celkově rychlejší, nepřátele agresivnější, cover systém už nehraje tak velkou roli, jako dříve. Hráč je více nucen k útočnému stylu hraní. Atmosféra ale nic, emocionální angažovanost nulová. Zbyla pouze instantní zábava vhodná leda tak do coopu.

Co pro mě defacto celý titul zachránilo od podprůměrné známky bylo velice fajnové DLC Aftermath, které se kvalitou navrací ke trojce a krásně ukazuje, jak málo v rámci mechanik stačí, aby hra začala fungovat. Bohužel Aftermath nezabere více jak 2 hodinky. Ale jsou to 2 hodiny toho starého dobrého poctivého Gears of War. Toho, kterého se mi v základní kampani bohužel nedostalo.

Pro: DLC Aftermath, gunplay, core hratelnost

Proti: osekání tradiční příběhové kampaně na jednoduché schematické a statické arény s otravnými výzvami, arkádové prvky, stereotyp, absence atmosféry, téměř bez příběhu

+15

Gears of War 3: RAAM's Shadow

  • X360 70
Fajnové příběhové DLC, které hráče zavede do období někdy po E-Day, tedy dne vypuknutí konfliktu s Locusty, a představí novou jednotku Zeta-Six, jež se účastní evakuace Ilima City. Příběhově úplně primitivní, oproti základní hře hodně očesané o kvalitnější cutscény, ale jinak zábavné zhruba stejně jako původní kampaň. Kromě střílení zástupu Locustů (Lambent se pochopitelně ještě nekoná) si hráč okusí i dvě krátké pasáže za generála RAAMa. No, velká zábava to za něj zrovna není, ale jako oživení, proč ne. DLC původ je trochu cítit i na designu misí, které jsou statičtější, prostorově plošší a na oko ne až tak vypiplané, jako v případě základní hry, ale rozhodně zase neurazí. Kdo nemá dost a chce si prodloužit herní dobu o další Akt, čítající klasicky 5 kapitol, které zaberou velice solidní 3-4 hodiny, směle do toho!

Pro: fajn rozšíření herní doby, stále stejně zábavný gunplay, hra za jinou jednotku, finální bossfight

Proti: oproti základní hře to není až tak detailní

+12

Saints Row

  • X360 65
Po Saints Row 2022 se mi naskytla příležitost si zahrát původní Saints Row z roku 2006, jsem celkem dost rád, že jsem si zahrál úplně první díl. Je celkem dost ostuda co předvedly tvůrci v roce 2022 a jak je hra z roku 2006 propracovanější v mnoha směrech. Proto si nemohu odpustit v textu přímé srovnání, obou her. Saints Row 2022 je reboot série a jeho účelem bylo nakopnout znovu tu sérii, s tím že tvůrci by vzali to, co se jim dříve vyvedlo a hráčům líbilo. Žel v přímém srovnání zaostává, více v samotném textu.

Příběh Saints Row 1 není k zahození a je celkem i na zamyšlení jak se některé události krásně proplétají jako celek. Což mě opravdu překvapilo a věřím, že v roce 2006 to celkem bylo boom. Oproti 2022 se jedná o ráj doslova ráj. Už jen první postava Julius má větší charisma, než ty ubožáci z rebootu a to doslova. Stačilo mu jen prohodit pár dialogu, a stal se zajímavějším než snad všechny postavy z 2022 a to bez přehánění. Ta postava nejen že má výborný dabing, ale má dost velikou hloubku, které ovlivňují budoucnost „Saints“ gangu jako takového. Ono upřímně, bych asi mohl pochválit každou postavu v tomhle díle, protože mají určitou osobnost, nejedná se o lejno postav jako ve 2022. Na rok 2006 je překvapující, jak je hra diverzní. Přesto vůbec to na ničem nevadí, protože jsou jednoduše napsány normálně a stejně i tak jejich dialogy jsou naprosto v pořádku a nepřišly mi cringe. Hlavní postava tu oproti budoucích dílu nepromluví, a né že by to nějak vadilo. Většina postav na to narážejí a dělají si z toho prdel což je mi sympatické, neznám důvod proč se tvůrci tak rozhodli. Možná Keith David byl moc drahej, tak to odnesl hlavní hrdina.

I když jsem si hru zezačátku dost užíval, tak první nemilé překvapení bylo, že musím dělat aktivity, abych si naplnil ukazatel respektu, a pak zase mohl jít na misi. V praxi to znamená, že musíte udělat třeba jednu aktivitu kompletně a z toho získáte 4 úrovně respektu a pak teprve můžete udělat třeba 4 hlavní mise a takhle se to opakuje, což není promyšlené. V nějaké misi jsem musel ubránit svoje postavení před nepřáteli. Na další misi jsem ukradl Truck, který převáží auta a ten odvezl. Šel jsem hned na další a zjistil jsem, že budu závodit, ale závod to nebude normální, protože ty auta co jsem převážel, byli sabotovány a dokážou vybuchovat, takže jsem několik nepřátel odbouchnul. Mělo to působit tak že se jedná o normální závod a že se jedná o nehodu. Celkový design misí opravdu není marný, na rok 2006 je inspirace GTA očividná ale mise mě bavily. Ke konci mě ale zklamalo, že se mi žádné neodemykají a to proto, že jsem nepřátelům nezabral pevnosti a těch jsem měl několik a hráč musí pak opět grindit aktivity a to není už moc zábavné, když už jste na konci a musíte si opět budovat respekt. Většina her má „pevnosti“, tábory“ jako vedlejší celek a je to prostě taková výplň. Tady to bohužel výplň není, prostě musíte zabít všechny nepřátele v lokaci a boom, máte část území gangu. Bohužel jsou hlavní a nemile mě to překvapilo, protože jsou strašně stereotypní, je sice pravda že odemykají větší přínos peněz, ale je to prostě věc aby měl hráč co dělat v otevřeném světě jak je v dnešní době zvykem.

Herní svět a jeho propracovanost/detaily jak je živý je, na jinačí úrovni než ve 2022 jakože opravdu bez prdele. Civilista s novinami jde po ulici a čte si. Naproti němu je bezdomovec na lavičce. O krok dále se hádá prostitutka s gangsterem, na což jí zabije a pak přijedou, policajti což jsem byl překvapený. Neuvěřitelné co dokázali dříve, člověk by čekal, že tvůrci se v roce 2022 posunou a neposunuly. Svět je živější a není to jediná věc, kterou bych mohl pochválit. Co takhle jít do Strip Clubu nebo do interiéru baráku bez loadingu? Prostě neskutečné co dokázali dříve a ještě k tomu na xboxu 360. Proto jsem se při hraní hry často divil, jak tvůrci kteří mají k dispozici moderní technologie a mnohem výkonnější konzole, to mohou udělat v horším provedení.

Hratelnost hry mě neurazila a pocit ze střelby tam byl. Výběr zbraní není moc veliký a dělení zásobníku, byla jako osina v prdeli, ale celkově hratelnost nebyla špatná. Chyběli mi upgrady za peníze, které už mají budoucí díly jako větší výdrž sprintu atp. Aktivity nejsou úplně propracované, i když jich je nespočet a každý si nejspíš najde něco, aby plnil respekt a mohl pokračovat v hlavním příběhu. Jak už jsem zmínil, aktivity nejsou úplně propracované, ale ještě hůře jsou, dost stereotypní a občas nefunkční což další díly už postupně napravily. Pro příklad uvedu Insurance Fraud tuto aktivitu mám hodně rád, zkrátka bavila mě vždycky. V tomhle díle mě ale moc nebavila, princip je jednoduchý, skočit před jedoucí auto a napáchat co největší škodu. Když ale žádný auta nejezdí nebo vás ignorují tak to moc zábavné není, chodit po prázdné silnici a čekat až něco projede. Saints Row 2022 tuhle aktivitu dělá dobře a celkem mě tam i bavila. Tady jsem tu aktivitu ignoroval a dělal raději Escort aktivitu. Kde jezdíte autem s prostitukou vzadu a nabíráte klienty, kteří chtějí něco víc. Prostitutka a Klient si padnou do oka a dělají tam čuňačinky. Novináři a okolí jsou proti vám, vy jako nejlepší řidič pod sluncem je musíte setřást nebo dělat speciální požadavky aby si to dva ještě více užily a to mě bavilo, protože jízdný model nebyl nejhorší a mělo to opravdu šťavnaté dialogy.

Vlastní úprava postavy je značně omezená oproti budoucím dílu, nemůžete si zvolit ženu, hlavní postava nemluví a zkrátka jak si postavu přizpůsobit je opravdu málo a je rozhodně nejslabší z celé série i když pochopitelné když se jedná o první díl. Vylepšování aut a jejich úprava byla celkem bohatá. Vozidla jdou zakoupit, i když to trochu postrádá smysl. Můžete si dokonce i kupovat Hamburgery u Freckle Bitch nebo si dokoupit jídlo v obchodě, a po té si libovolně uzdravit postavu. Hra ale má automatickou regeneraci života a moc jsem to nevyužíval a proto chápu, proč se od toho upustilo v dalších dílech.

Celkově jsem byl překvapený jak Saints Row 1 z roku 2006 dělá věci lépe než reboot z roku 2022. Živost světa, Hratelnost, postavy, příběh, dialogy, opravdu se najde dost věcí. Saints Row 1 mi lehce připomíná, prototyp pro další díly, jestli to uspěje nebo ne když existovala série GTA. Příběh je sice roztříštěný na gangy kde plníte určité mise, ale jako celek má spoustu detailu. Po dohrání hry si člověk uvědomí, jak moc si scénárista s tím vyhrál. Bohužel né všechno je naprosto ideální a velký grind a stereotypnost sráží hru dolu. Kdyby vyšel remaster který by odstranil grindování, přidal větší úpravu postavy, předělal aktivity či vylepšil, tak tu máme jedno z nejlepších Saints Row protože ten základ je opravdu dobrý, ale většina mi přišla jako takový prototyp pro další díl.

Saints Row 2006 nám nikdo nesebere, a pokud udělají jednou remaster/remake tak doufám, že to bude uděláno řádně, ta hra má stále potenciál a ty nedostatky by šly předělat.

Pro: Dialogy, Příběh ( jako celek) Postavy, Hratelnost, Design gangu

Proti: Grind, Stereotyp, Propracovanost aktivit, Rozdělení zásobníku na určitý typ zbraně

+4 +10 −6

Epic Mickey 2: The Power of Two

  • PC 60
  • X360 65
když jsem byl ještě malý capart, vždycky se mně Epic Mickey 2 náramně líbilo ,ovšem teď začínám chápat že o takový zázrak zase nešlo, příběh je oproti jedničce velmi slabý a s neposlušnou kamerou jsou pořád problémy. také nechápu proč ve hře není Mickeyjunk Mountain nebo Tomorrow City (což byly mé oblíbené lokace z předchozího dílu) Bossové jsou také poněkud lehcí a snadno zapomenutelní. Grafika této hry je však hezká ,což musím ocenit a také je tu režim pro dva (ale jen na konzolové verze). Takže musím říct že i když má tahle hra mnoho chyb a nedostatků, tak se stále jedná o slušnou (i když krátkou) zábavu :)

Pro: pěkné lokace, režim pro dva, grafika hry

Proti: délka hry, slabý příběh, špatná kamera, nefunkčnost osvaldového AI.

+4 +5 −1

Gears of War 3

  • X360 80
Třetí díl přináší do série svěží vítr. Nová verze enginu a tudíž lepší grafika, příjemně vylepšená ovladatelnost, více dialogů, barevnější prostředí, ale i jistá buddy komičnost. Ale upřímně? I když jsem se stále co do hratelnosti skvěle bavil, po stránce příběhu už to není úplně ono.

Ta specifická těžkotonážní atmosféra prvního dílu už je fuč. Příběh je ve své podstatě úplně banální, ale není odvyprávěn úplně nejlépe a zatímco u předchůdců jsem alespoň věděl kam jdu a proč, tady jsem často úplně vypadával z děje. Postavy hodně žvaní, občas tak moc, že jsem je v té bitevní vřavě nestíhal pořádně vnímat, ale chemie mezi nimi funguje velmi dobře a je to celkem sranda. A co se týče té bitevní vřavy samotné, akci třetí Gears of War umí stále náramně. Ovládání je svižnější, responzivnější a příjemnější. Souboje s parazitickým vybuchujícím Lambentem, i když mě nebavily tolik, jako s klasickými Locusty (ale i ti tam stále jsou), přináší do hry mnoho nových variant nepřátel, takže monotónnost nehrozí. Jen bych asi takhle zpětně doporučil zvolit vyšší obtížnost, než-li tu doporučenou, která mi přišla oproti minulým dílům tentokrát spíše jako easy.

Design levelů je tentokrát o fous otevřenější, arénovitější a tudíž méně přehledný, což mi osobně nevyhovovalo tolik, jako sevřenější tunely z předchozích dílů, ale mnoho hráčů trochu volnosti při volbě z vícera cest k cíli jistě ocení. Vizuálně hra na svou dobu vypadá stále dost pěkně, ale kvůli zasazení, z velké části do sluncem prosvětleného tropického klimatu, už nemá tolik tu temnou šedivou a bezútěšnou atmosféru.

Skrze Xbox Cloud Gaming hra běží výrazně lépe, než dvojka. Input lag je tentokrát v podstatě neznatelný a framerate při 60 snímcích, až na občasné trhance při poklesu rychlosti připojení, krásně stabilní.

Pro: vytříbená hratelnost, luxusní gunplay, mnoho nových typů nepřátel, buddy chemie mezi postavami

Proti: příběh, úpadek atmosféry, občas zbytečně velká arénovitost, citelné snížení obtížnosti

+16

Gears of War 2

  • X360 85
Po komorní a tajemné představovací jedničce přichází nabušenější pokračování, kde již válka zuří naplno. Hraje se to ale stejně dobře, hráč je posílán z akce do akce a odvíjí se i jednoduchý příběh, který poodhaluje něco málo nejen o jednotce Delta, ale především o tajemných Locustech a jejich královně.

Opět jsem se náramně bavil. Tahle série právem patří na vrchol žebříčku cover-based akcí a i navzdory určitému stáří je i dnes druhý Gears of War parádně hratelný. Nijak sice nevybočuje z klasického lineárního konceptu konzolovité akční střílečky, ale oproti prvnímu dílu se snaží hratelnost více obzvláštnit a slušnou porci herní doby jsem strávil v různých vozidlech - nejen těch lidských. Lokace jsou povětšinou klasická skládačka futuristických lehce do steampunku laděných polozničených měst a podzemní říše Locustů, ale svou architekturou a na svou dobu nadstandardně dobrou grafikou umí ohromit. A jedno překvapení si tvůrci přeci jen přichystali - misi v útrobách obřího červa považuji za nejlepší úsek celé dvojky.

Nemůžu se ale zbavit pocitu, že bych o universu chtěl vědět daleko více, než hra dokázala poskytnout. I dvojka je na informace o světě Sery poměrně skoupá a původ Locustů odhaluje jen tak v náznacích (i tak ale tuším, kam to směřuje).

Pozn. k technické stránce. Titul jsem odehrál skrze Xbox Cloud Gaming a musím uznat, že se to hrálo lépe, než jsem čekal. Ve 1080p je to rozhodně ostřejší, než kdybych to hrál starém Xboxu 360 + nehledě na stabilních 60 snímků. Byly chvíle, kdy hra trochu zlobila a sypal se obraz (nevím, zda to bylo mým vesnickým přípojením nebo službou samotnou) a drobné záškuby tu a tam jsem cítil po celou dobu hraní, ale jinak jsem velmi překvapen, jak příjemně to skrze cloud běželo. Citlivější hráče nemusí potěšit citelný input lag, kterým prý údajně trpí v cloudu hlavně dvojka, ale ten mi nakonec vyřešila nějaká magie v nastavení herního režimu v telce (a nebo jsem si zvykl, netuším).

Pro: hratelnost a gunplay, grafika, ozvučení, design prostředí, rychlejší tempo a rozmanitější náplň, více velkých monster

Proti: lore a příběh je stále podáván hodně minimalisticky

+16

The Walking Dead: Season Two - Episode 4: Amid the Ruins

  • X360 --
Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování s podařeným komiksovým lookem Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat postavu jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo v první sezóně, ale plejerovi nakonec nezbývá nic jiného, než se s tím smířit.

Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.

Čtvrtá epizoda začíná úprkem z Carverovy komunity a následným blouděním a hledáním zbytku grupy. Tentokrát se hráč aktivně do děje moc nezapojí, Clementine chodí od jednoho k druhému, akce pomálu, za mě zatím rozhodně nejslabší epizoda této druhé série, hurá ná finále, které to doufám pořádně rozčísne - 70 %
+7

The Walking Dead: Season Two - Episode 2: A House Divided

  • X360 --
Jakožto fanouška seriálových baletících zhniláků od AMC ( hlavně první 3 série ) jsem nutně musel jednou sáhnout i po herním zpracování s podařeným komiksovým lookem Vývojáři postavili příběh na dialozích a vztahových linkách mezi postavami, což se na první pohled zdá jako super nápad, kdyby toho žvatlání nebylo už příliš a nestávalo se otravným - pokud musíte neustále poslouchat postavu jak si mele svou a nemůžete již jednou slyšený dialog vynechat a přeskočit hned na začátku - to mě fakt neskutečně sralo v první sezóně, ale plejerovi nakonec nezbývá nic jiného, než se s tím smířit.

Nová série je postavení na pokračování osudů Clementine, která trochu odrostlejší, putuje světem Chodců, dostane se k nové skupině přeživších a řeší se nové vztahy a situace. Co je velkým kladem je to, že zmizely místy nekonečné, opakující se rozhovory, předměty po jednom odkrytí většinou nemusíte znovu procházet a celkový pocit z hraní je daleko přimočařejší., rozhodně palec vývojářům, nahoru.

Druhá epizoda vyžene skupinu z aktuálního útočiště a přeživší se po střetnutích dostanou do areálu lyžařského sřediska s hotelem, kde kupodivu funguje spousta věci a na Clementine čeká jedno překvapení z minulosti. Společně s ostaními budou čelit novým hrozbám v podobě konkurenční tlupy - uvidíme co bude dál - 80 %
+8

Dark Souls

  • PC 95
  • PS3 95
  • X360 95
Dark Souls je pro mě hra, která mě vrátila k hraní. Pocit objevování, jako je tady, jsem jinde moc nezažil a ten design úrovní mě prostě nepřestává bavit. Letos jsem ji taky nedohrál poprvé, nýbrž jsme si ji dali s kamarádem v coopu ve dvou. A hraje se to prostě tak dobře, soubojový systém je přesný, ve většině případů selhání člověk ví, co udělal za chybu a jakkoliv je hra těžká, působí férově. Design bossů a světa je perfektní a na některé bossy budu mít krásné vzpomínky už napořád. Příběh mě baví svojí tajemností a některé postavy jsou tak krásně napsané, i když toho vlastně moc neřeknou. Na dnešní poměry už samozřejmě hra není kdovíjak krásná po vizuální stránce, ale i přesto jsou některé scenérie moc pěkné a prostředí působí tak, jak má.

Pro: objevování, soubojový systém, úžasná atmosféra, vedlejší postavy, tajemný a nejasný příběh

Proti: Starší grafický kabátek

+12 +14 −2

Mass Effect

  • PC 90
  • X360 90
Protože nemá Legendary Edition zde na Databázi vlastní profil, postěžuji si do komentáře, abych nemusel měnit hodnocení jedné z nejlepších space oper, které jsme kdy mohli na našich monitorech vidět. Vynasnažím se nezmiňovat oblasti, ve kterých první Mass Effect nezestárl dobře, ale pokusím se pobrečet si čistě nad stavem remasteru.

Pominuli to, že konečně úplně zmizel onen hrozný filtr filmového zrna, hra vypadá slušně. Jen slušně, nic lepšího k tomu nenapíšu, protože kromě nasvícení bych si kolikrát změny v grafice nevšiml. Očekával bych větší zásah do grafického kabátku, i když se jedná jen o remaster. Obzvlášť, když proběhli menší změny v HUDu. Proto jsem byl docela nemile překvapen, když mi na neprozkoumaných planetách padaly FPS stejně jako v původní hře.

Při příběhové misi na Ferosu se mi AI společníci kousli a nechtěli plnit žádný rozkaz. Co kdyby rozkaz, nechtěli následovat Sheparda do boje, takže většinu soubojů jsem musel zvládnout sám. Několikrát se společnici zasekli o něco neviditelného i na jiných místech, ale to většinou vyřešil příkaz k seskupení. Ale kdyby to byl jediný problém....

Zažil jsem i takové veselí, které zahrnovalo zaseknuté dveře. Jedny jediné dveře vedoucí k cíli misi. Tuhle nepříjemnost pomohlo načtení uložené pozice, která mě vrátila (díky svému OCF5 syndromu) jen pár minut nazpět. Největší radost mi ale rozhodně udělalo, když se mi celá hra zasekla a já se musel odhlásit z Windows profilu, protože jsem se nemohl dostat ani do Správce úloh.

A mohl bych zmínit fakt, že i když se jedná o remaster z roku 2021, hra nepodporuje širokoúhlé monitory v cutscénách. To není zase tak neobvyklé a normálně bych to nevytýkal, ale rozhovory mezi postavami spadají do cutscén, takže jsem obrovskou část hry hrál s černými pruhy po stranách obrazovky. To ve mně také nevyvolalo radost, neboť jsem bral Legendary Edition právě s tím, že když mi nepovedlo na původní hře vyřešit problém s 21:9, mohla by koupě remasterů být jednodušší řešení.

Musím zmínit geniální řešení jednoho launcheru pro všechny tři díly. Pokud by člověk měl chuť třeba je na druhý díl, musí stejně stáhnout celou trilogii o velikosti zhruba 110 GB.

Jsem na sebe dosti naštvaný, neboť problémy které měla řešit Legendary Edition stejně neřeší a já jsem o 40 euro lehčí. Mám takový dojem, že jsem si koupil něco, co by se dalo nazvat jako cash grab. Vydat hru (zatím za sebou mám jen první díl, takže ještě uvidím co na mě čeká v těch dalších) v takovém stavu. V takhle příšerném stavu za plnou cenu... kde se přihlásím do „EA jsou nejhorší“ kultu? Nebo za to může Bioware? Fuck them both. Tahle série si žádá lepší zacházení. Dokonce jsem musel zvýšit hodnocení, protože jsem byl minimálně z příběhové části hry totálně paf.

A tentokrát ani nepřeháním. Jedná se o remaster hry, která vyšla před 13 lety. Jak je možný, že trpí stejnými problémy. Hnus, jako vážně. Normálně nejsem takhle extrémní, a i když nepatří Mass Effect k mým nejoblíbenějším sériím, jedná se o jedno z mých herních prozřeních, z kterých jsem další roky těžil. Bioware jsem nikdy na piedestalu neměl, nehrál jsem víc jak ME trilogii, ale tohle je fakt ohavnost vydat pod svojí hlavičkou svojí legendu v takovým stavu. Dokonce jsem si říkal, že to bude jen můj problém, že ten stupidně velký masitý a krásný ultrawide monitor dělá víc problémů než by musel. Ale tvl, fóra na internetech říkají něco jinýho, tohle nejde na vrub hardwaru.

Tohle není pro „casual“ hráče Mass Effectu. Těm bude stačit původní verze. Pokud máte do dneška tapetu Sheparda na ploše svého PC, je vám tohle stejně ukradený a hrajete to jak blázni. Legendary Edition je leda tak pro lidi, co to odkládali dlouhý roky. A mají to dokonce s původními nedostatky, aby měli autentický zážitek.

Abych úplně nekřivdil, tak fotografický režim je docela fajn.

Herní výzva 2021 - 9. Okna vesmíru dokořán 
+22

Assassin's Creed II

  • PC 95
  • X360 95
Po grafické stránce se na hru kouká překvapivě strašně dobře. Míra detailů, kterých si člověk všimne na ulicích, lidech a vojácích je neuvěřitelná. Nečekal bych, že se po návratu do více jak 10 let staré hry, budu kochat detaily na Eziově zbroji či ozdobami na benátských domech. I díky tomu není nouze o správnou atmosféru, obzvlášť když tomu sekunduje fenomenální hudební podkres, který běhání po městěch 14. století povyšuje o klidně tři úrovně výše.

Poprvé jsem měl možnost ovládat Eziův pohyb na klávesnici s myší a dovolím si říct, že jsem nikdy dřív nebyl přesnější. To platí jak pro parkurový pohyb, tak i pro boj. Ezio se odrážel a chytal tam, kde jsem většinou chtěl, takže zdolávání Assasssínkých hrobů byla mnohem příjemnější činnost než si pamatuji. Párkrát se to prostě nepovedlo a při pokusu skočit na lano spojující dvě střechy přišlo Eziovi příhodnější skočit do kopky sena pod jednou ze střech, ale to se stávalo výjimečně.

Pamatuji si, že bojový systém nebyl brán tehdy úplně bez výhrad. Při střetu s více nepřáteli jde v podstatě jen o to, který z nich zaútočí dříve. Nikdy neutočilo více nepřátel najednou. Výtka je určitě na místě, ale čím více druhů nepřátel, tím je větší nutnost popřemýšlet nad svým dalším krokem. Nutnost uskočit, vykrýt nebo udělat rovnou protiútok je dostatek možností pro zábavný souboják. Na pohlednosti mu přidávají krásné a precizní animace (které mají 10 let!?).

Příběhové mise mají možná pět vzorů, které se opakují. Pár vedlejších aktivit ve hře sice je, ale ohrají se stejně rychle, jako příběhové úkoly. Díky menšímu počtu filmečků a vlastně vůbec kraším dialogům (pořád to tak nějak myslím se srovnáním s dnešními hrami) měla hra příjemný drive. Zároveň to ale tak nějak působí hrozně uspěchaně a dialogy ve stylu „Ahoj Leo, potřebuju tohle.“ „Jasně Ezio není problém, teď běž támhle.“ „Grande.“ by snesli pár větiček navíc. Kombinovat scifi s historií a pohrávat si s náboženskou tématikou je pořád zajímavé i dneska a je to něco, co mě na celé sérii vždy přitahovalo.

Návrat ke starým (řekl bych „starší“ do 10 let, dál už prostě „starý“ stárnoucí fňuk) hrám je vždy nebezpečená činnost. Ne všechny hry stárnou s grácií a to je zrovna případ mého nejoblíbenějšího dílu Assassin´s Creed. Kdybych měl hru přehodnotit dneska, šel bych s hodnocením sakra dolů, ale já rád nosím růžové brýle, vytěsním tuto zkušenost a nechám hodnocení kvůli starým časům. Nevěřil bych, jak tento koncept prvních Assassínů zestárl a nedokážu si představit, že by fungovaly v remakeu jen s lepší grafikou. Změň od hratelnosti přes obsah po dialogy asi v Ubi u takhle staré hry neudělají a je to rozhodně škoda. Protože pobíhat po městě, jakože městě s více jak pěti budovami plných lidí, takhle krásně vymodelovaném bych dal nejednu ledvinu. Až dostanu chuť na „starého dobrého Assasína“ budu muset sáhnout po Black Flag. Requiescat in pace Assassin´s Creed – Assassin´s Creed Revelations. 

Herní výzva 2021 - 3. Remaster
+28

Red Dead Redemption

  • X360 95
  • XOne --
Vždycky jsem miloval westerny. A obzvlášť ty špagetový od dua Sergio Leone a Sergio Corbucci. Když hra vyšla bylo to pro mě jako zjevení. A protože to byla čistě konzolová věc musel jsem si napsat ježíškovi o xbox 360, který mi ho nakonec pod stromek dal, jelikož jsem byl hodný chlapec. GTA na divokém západě byla trefa do černého a já si konečně mohl splnit své kovbojské touhy s kolty zavěšenými "PROKLATĚ" nízko u pasu.

Ocitáme se na divokém západě v roce 1911, který už pomalu ale jistě zaniká a začíná ustupovat moderní době. První díl je vlastně sequel protože se podle časové osy odehrává až po druhém díle.. Ujímáme se role sympaťáka Johna Marstona, který je bývalým zločincem a vaším úkolem je dostat před spravedlnost vaše bývalé kumpány z gangu. Tento gang figuruje ve druhém díle a doplňuje tak chybějící dílky skládačky z celého příběhu. Svět je, jak už u Rockstaru bývá zvykem, rozsáhlý a od polopouště Mexika až po zasněžené lesy na severu je zde co objevovat. Questy, které plníte během hry jsou víceméně jednoduché a často se opakující což se může hráči časem zajídat. Neznamená to však že nejsou zábavné. Většinou jde o zběsilé přestřelky, převoz dostavníků či ochranu nějaké osoby. Ve hře je samozřejmě hromada vedlejších aktivit. Můžete se stát bounty hunterem, lovit zvěř, krotit koně, hrát všelijaké minihry hlídat pozemek před nájezdníky nebo dokonce hlídat kurník proti kojotům. Vaše postava má určitou reputaci, která klesá nebo naopak stoupá na základě vašich činů. Není problém aby na vás byla vypsána odměna za to že jste někomu uštědřily kulku do zad nebo nechali přejet svázanou ženskou vlakem. Hra nabízí vcelku slušný arzenál zbraní včetně výbušnin či molotova koktejlu. Příběh samotný je vcelku poutavý až do samotného konce a nabízí mnoho zajímavých charakterů. Vypíchl bych zde jeden herní moment, který mě svou atmosférou tak pohltil, že ho považuju za jeden z nejlepších. Je to právě příjezd do Mexika za hluboké noci při úplňku kdy vám začne hrát atmosférická skladba Far Away od Josého Gonzálese. Dodnes si pamatuji jak moc se autorům povedlo vypíchnout v daný moment atmosféru takovým způsobem, že vám naskakovala husí kůže. Jednička dnes však může už oproti druhému dílu, který toho nabízí mnohem víc může působit zastarale, ale už kvůli příběhu to stojí za to si jí zahrát. Je jen škoda, že hra nevyšla později i na PC. Tuším, že nějaký fanoušek se snažil o nějaký port ale Rockstar ho zažalovali za porušení autorských práv a nasolili mu velkou pokutu.

Pro mě je to stále jedna z nejoblíbenějších her a rozhodně se k ní ještě aspoň jednou hodlám vrátit.

Pro: Atmosféra, herní svět, postavy, příběh

Proti: Někdy stereotypní mise

+15

The Elder Scrolls V: Skyrim

  • PC 100
  • PS4 100
  • X360 100
Skyrim patří k mým dlouholetým herním láskám. Mohl bych ho opěvovat v desítkách řádcích plných příběhů o nově objeveném obsahu při x hraní. Mohl bych popisovat herní mechanismy, které bych popisoval s přivřenými očima a předstíral, že 100% fungují. Z části rozhodně budu, ale vezmu to spíš z druhého konce a napíšu něco o tom, jak jsem byl až překvapený tím, jak Skyrim v jistých oblastech zestárl víc, než bych si chtěl přiznat.  

Grafická prezentace nepatřila mezi to nejlepší už ve své době a s přibývajícími lety je to jen horší. Podivně napojené dvě textury podlahy na sebe. Neostré textury venkovních předmětů. Nevykreslující se textury postav. V horských oblastech dokonce úplně chybějící textury. Zrovna tyto problémy neotestoval čas, jsou tam už od počátku věků.

Překvapivě nezmizely během prvních updatů, které opravovaly takové srandy jako draci létající pozadu. Vše ve hře zůstalo jako by byla vydaná včera v předběžném přístupu. Řada problémů, které doprovázely Dovakhiina při vydání hry jsou stále její součástí. Od grafických problémů výše zmíněných přes špatné skripty až po chyby spojené s fyzikou enginu.

Při každém znovuhraní Skyrimu jsem objevil a zjistil něco nového. Při posledním hraní jsem se naučil duplikovat předměty pomocí AI společníků. Využil jsem zacyklený systém alchymie s očarováním, který dovoluje očarovat předměty s xxxxx% hodnotou. Klasicky jsem ale nevynechal truhly schované v zemi plné peněz a předmětů, patřící nejspíš nějakým obchodníkům.

Nechtěl jsem se ovšem u tohoto návratu do jedné z provincií Tamrielu příliš zdržet (samozřejmě to úplně nevyšlo) a rozhodl jsem se projít co nejrychleji, skoro takový speedrun. Když jsem dokončoval jeden příběhový úkol za druhým, nemohl jsem přestat myslet na to, jak je celý příběh dramaturgická tragédie. A ne jen ten hlavní. Úkolu frakcí jsou na tom mnohem mnohem hůř. Během tři misí Winterhold College se z mého bojovníka (s jednoručním mečem v každé ruce) stal nejvyšší představitel kouzelnické obce.

Po dokončení kouzelnické linky nepřišla satisfakce ze záchrany celého Skyrimu, ale jen neuspokojivý pocit z toho, že "nemám co dál dělat". Žádný obyvatel Winterholdu, a už vůbec ne někdo za hranicí tohoto města, nereflektoval takový úspěch. Hra zůstala stejná, jen jsem měl nový pokoj v horním patrech College. Zlodějská gilda mi aspoň dovolila plnit marginální úkoly za zanedbatelný peněžní obnos. A to i přesto, že jsem se stal jejich vůdcem - byl jsem pro ně stále důležitý.

NPC v celé hře působí hrozně nedůležitě. I přesto, že jsou tam panovníci, královny, princezny a další vysoce postavené role. Nikoho nezajímají. Nikdo s ničím nehýbe. Dokud nepřišel můj argonianský bojovník, nebyl si nikdo schopný najít svůj ztracený prstýnek. Nebo ztracenou helmu. Nebo svůj meč. Čas plyne, ale celý Skyrim stojí. Nikdo neexistuje záměrně, nikdo nikam nepatří a nakonec všichni (díky modům i děti) umřou.

Doufal jsem, že po tomhle shrnutí budu moci dát vale Skyrimu. Téhle strašné hře, která vůbec nestárne dobře. Říct na její (skoro) 10. výročí sbohem a hrát jen lepší aktuálnější hry. S lepšími texty, lepší grafikou, lepšími mechanismy a určitě ne s fetch questy. Myslel jsem, že si to takhle pěkně shrnu a řeknu si jo, to přesně bych klidně mohl udělat. Jenže ne. Při psaní každého odstavce jsem měl na mysli jasnou příhodu, při které mi daná věc začala docházet. Ke Skyrimu se nějakým způsobem vracím už 10 let. Napříč platformami jsem u ní strávil vyšší stovky hodin a jsem přesně ten člověk, který by jí hrál i na smart ledničce. Přes všechno výše zmíněné na Skyrim stejně nedám dopustit. V širším pohledu je to pořád skvělá hra. A když k ní započítám všechny ty vzpomínky...

Herní výzva 2021 - 5. pořádný pařan
+34 +35 −1

Grease Dance

  • X360 --
Grease Dancing je klasická taneční hra s písněmi ze slavného filmu Pomáda. V jednom až dvou hráčích můžete tedy tančit na slavné hity jako Grease Lighting, Summer Nights nebo Born to Hand Jive. Hra nabízí písně podle tří obtížností, kdy pouze písnička Grease se dá najít ve dvou verzích obtížnosti.
Většina písní je skvělá a pohyby pochopíte, pokud znáte film tak oceníte, že některé šílené pohyby (Born to Hand Jive) opravdu vzali tvůrci hry z filmu. Nicméně u některých zejména těžších písní jsou ve hře pohyby, které zcela nevíte jak by hra měla snímat a často se stane, že daný pohyb uděláte ale hra vám ho z nějakého důvodu neuzná.
Ve hře na obrazovce vidíte známé postavy z filmu - Dannyho, Sandy ale i Lea a jiné méně známé postavy. Nemůžete si je ale vybrat, každá píseň má své protagonisty vybrané.
Ve hře je i karaoke mod, na který potřebujete mikrofon, nebo různé výzvy.
Celkově je to klasická casual hra ponořená do světa Pomády.

Pro: Písně a postavy, které známe,

Proti: Občas hloupé pohyby, které kamera nesnímá zcela dobře

+6

Saints Row 2

  • PC 100
  • PS3 --
  • X360 --
  • XOne --
Saints Row 2 nevypadá vůbec špatně. PC verze je v základu sice problematická, ale popasoval jsem se s ní dobře. Gentlemen of the Row mod, speciální SweetFX, Improved Vehicles Mod, kvalitnější muzika. To je vše, co jsem si do hry dal. Na své stáří fakt obdivuhodný kousek. Ze značky se během dekády stal fenomén, co dávno narostl do neuvěřitelných rozměrů. K nestabilitě hry, nakupování oblečení, načtení pozice a cutscén, shození hry na lištu. To je popis specifických případů, kdy může dojít k proklamovanému padání a náhlému ukončení aplikace, ale rozhodně lze hrát mnoho hodin nerušeně. A řekl bych, že se mi to dost zlepšilo poté, co jsem dal kompatibilitu na Windows Vista.

První den hraní zprvu bezcílně jezdím po městě, seznamují se s tím světem, jak co funguje a vypadá. Objevuji mnohé vedlejší mise, kde je odměna 1000 dolarů, případně i desetinásobek uvedené sumy. To mě přivede k myšlence o vydělaném miliónu, aniž bych se vrhl na příběhovou kampaň. Ona to navíc byla fakt hodně chytlavá kratochvíle, ve čtyřkolce projíždět obchodním centrem vytyčenými checkpointy. Tak neustálým opakováním mého cíle dosaženo. Prostě jen pro ten pocit snadno vydělaných peněz a naučené trasy, kdy byla uplatněna ta nejefektivnější místa projetí. Takto jezdit bych chtěl i v reálu. Až potom následovalo to ostatní, co tu ukryté čeká k prozkoumání a zevrubnému využití.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že na grafickém vzhledu nezáleží, je to víceméně to nejdůležitější u her obecně. To bychom je jinak nehráli. Jen v případě velkého stáří pak přimhouřím oči a odpustím hodně. To není případ Saints Row 2, který s mnou použitým SweetFX vypadá opravdu úchvatně. Byť nastaveny i barvy přes OSD monitoru, čímž se tím víc projevovala upravená vizuální stránka . Celé město tak rázem ožije. V základu vývojáři nezvládají u novějších her saturaci odstínů, pokaždé je tam nějaký mlžný opar určité barvy. Aby to bylo projasněné, nepotřebuji HDR efekty, ale vyvážené schéma, co nebude oplývat vybledlou, nevýraznou či příliš tmavou paletou. A právě proto vznikly ty neoficiální korekce vzhledu, ty při správném nastavení pak dopomáhají k vyhovujícímu vnímání propírané věci.

Překvapení mě potkalo, když osedlána loď. Rázem se úplně změnila perspektiva, s níž jsem dosud na hru pohlížel. Ono to vlastně jde vzít po vodě, zemi a vzduchu. Třpyt odrážejících se slunečních paprsků na hladině vody navozoval uspokojující pocit, stejně jako zrcadlový odraz panorama města. Síť nadjezdů, silnic, dálničních tahů a mostů. Poskládáno tak, že jde jezdit dokola. Je to odklonění nahuštěné dopravy nad město. Architektura staveb a jejich komplexnost tvoří vyspěle působící metropoli, v níž se snoubí několikero odlišných stylů. Radost pohledět. Hra je hodně v asijském duchu, vesměs různorodá etnika. Ačkoli já dal přednost typickému bělochovi. Postupně mu oblékl svršky ve fialové barvě, slušivou koženou bundu, výraznější řasy, stylovou obuv. Na hlavě měl svěží šátek.

Respekt se cení, neboť na něm záleží, kdy mi dá hra šanci pokračovat v příběhové linii. Chce to mít sklony k násilí, choutky na všelijaké činnosti, plnit vedlejší úkoly. Po nějaké době upřednostněn Prodejce s auty, co mi prodá, to mám trvale v garáži. A od něj získaná vozidla zvyšují můj styl, mající vliv na zvýšení úrovně respektu. Např. vozidlo za 8900 bodů stylu stojící kolem sto tisíc dolarů. Stačí jich nakoupit několikero kusů, jak vychází propočty, rázem se ten součet bodů promění ve vyšší úroveň prestižního respektu. Ten obecně neustále skáče za jakýmkoli způsobem zajímavě koncipovanou jízdu. Na HUDu je v horním rohu jeho ukazatel. Do levelu 99 se neustále znovu naplňuje a pokračuje dál, při překročení hranice je již zaplněn trvale. Zkompletování Aktivit odemkne možnost se dostat k misím.

Hra neumí oficiální cestou rozlišení 2560x1440, přičemž v době vydání širokoúhlé monitory už začínaly. Pravda, s nižším počtem pixelů. Abych docílil nativního zobrazení, posloužil mi k tomu určený editor. Je k dispozici na Steamu. Vše nalinkováno v diskuzi u hry na DH. Nevyplácí se mít jinak danou konfiguraci než popisuji. Stinnou stránkou by totiž bylo špatné vykreslování kompletního světa, jeho načítání za chodu, průhlednost textur. Dohlednost zvládá dostatečně navozovat pohled, kam jen mé oko pohlédne. Není tudíž důvod ke snižování viditelnosti, či k onomu nenačtení objektů daleko ode mě. Je to tak co nejblíže realitě. Střechy nejsou duté. Ano, tady mám snad poprvé dojem z prostorových budov se vším, co se s nimi pojí. Obcházím je, objíždím, vstupuji do nich, a stoupám na ně. Lepší splynutí s okolím dosud mé chabé znalosti z městských akcí neměly tu čest někde vidět. A fakt si tohoto aspektu cením.

Stěžejní příběhová linka je fakt podařená, dost se toho v sekvencích děje. Samotné dění těch úkolů nepostrádá originalitu a nápaditost. Dá se to plnit variabilními řešeními, výhoda otevřených světů v městské zástavbě. Obyčejné vyřizování účtů, pomsta, převzetí dominantního postavení, obrana mého území, infiltrace. A to se vzájemně prolíná lokacemi z postranních úkonů, například demoliční derby, čtyřkolka v Nob Hill a podobně. Osobně mi to vše přišlo velmi strhující a atmosférické. Zadávací body ke spuštění se neustále mění, objevují se opakovaně, přibývají další, odvislé od dosavadního průběhu. Jištěno je to svědomitě řešenými záchytnými body, pročež nečiní potíže po všech jít, zneškodnit je. Pakliže se to zkombinuje neomezeným střelivem, silnými a dobře zvolenými zbraněmi i lepší schopností míření, nepředstavuje kompletování příběhu jakoukoliv nesnázi, s níž bych si neporadil.

Nachází se tu výstavní supersporty. Poptávka po nich je napříč několika oblastmi, není snadné je najít. Mají tendence při detekování na radaru hned zmizet, usnadňuje to natřískaná garáž či koupě u obchodníka. Odměnou je vyřádění se na exotických kouscích, co do běžného provozu normálně nepatří. Takový Kombajn je extrémně pomalý, objemný, snadno se otře do protijedoucího auta, z nějž zůstane kostra zbavená karosérie. Rozmanitou škálou barev jde dosáhnout víceré variace stejného modelu, to učiněno u těch nejikoničtějších z nich. Otevírání dveří stylem nahoru se mi nikdy neomrzí, považuji toto řešení za nejpřínosnější pro celé odvětí miláčků na čtyřech kolech. A jak už to u propracovanějších záležitostí bývá, neodpustili si vývojáři ani tajné lokace. Z mola se vydám na zapomenutý ostrov, na němž je co pozorovat i kam lézt. Projít jej dolní a horní stranou, dostat se na něj i z mého úkrytu. Cestou k němu minout pozůstatky jiného, potopeného ostrova. Prostě dokonalost.

Pro: S modifikacemi naprosto v pohodě, skvělá a podmanivá hratelnost. Profesionální design.

Proti: Může padat, ale mnohdy se toho dá vyvarovat. Plynulost se trošku zadrhává, ale nijak to nevadí.

+10

Grand Theft Auto V

  • PC 80
  • PS4 80
  • X360 80
Ach GTA V, prostě klasika. Každý správný hráč aspoň jeden díl série Grand Theft Auto V hrál. No a není se čemu divit. Vždyť je to opravdu povedená a patří mezi nejznámější hry vůbec. Ale aby nebyla na Grand Theft Auto V samá chvála a už to tak je u většiny dílů, mě jako hráče příliš nezaujal příběh, příjde mi to stále dokola, ale jak jsem zmínil, to tak u této série od skvělých vývojářů Rockstar je. Jinak je to opravdu povedená hra, grafika, hratelnost, volnost, hrací doba, vedlejší úkoly, Easter Eggy, otevřený svět i online. Super! :)
GTA V se dá totiž hrát furt, ať už po splnění misí, tak i v online, kde máte různé módy a stále se tam něco přidává.
Rozhodně si zahrajte i Red Dead Redemption 2! Stejní vývojáři, opět skvělá práce (za mě lepší :D).

Pro: Grafika, otevřený svět, Easter eggy, online

Proti: Příběh

+10

Red Dead Redemption

  • X360 100
Dohráno 2015. K RDR mě zřejmě přivedl tehdy redaktor stránky hrej.cz Jarda Mowald, kterej během jejich streamů pravidelně o tom mluvil jako o nejlepší hře co hrál. Já jsem předtím hrál od Rockstaru jenom GTA 4 a hodne mě bavilo. Red Dead mě od začátku chytlo zasazením, protože westernových her je málo a silným příběhem, který Rockstar umí. Výborné byly i postranní úkoly, podobně jako v GTA vám je zadávají většinou různé pochybné figurky a skoro všechny byly zábavné. Dobré byly lovecké, sběračské a střelecké challenge. Hudba skvělá i když úrovně dvojky asi zatím nedosahovala. Málokdy v open world hrách jezdím na koni nebo autem, spíš využívám fast travel, ale tady jsem si jízdu v sedle v přírodě užíval.
Myslím, že to mělo i online, ale ten jsem ani nezapojil.
Je to top hra Xbox 360 generace, grafika už není nic moc, ale hra dostala grafický patch na Xbox one X , který nemám a tak se těším až si Red Dead znovu zahrají na Xbox series X ve výrazně lepší grafice.

Pro: Příběh, western, aktivity mimo hlavní příběh

Proti: Nic

+12

Dark Souls

  • X360 100
Dohráno 2014. Můj první kontakt se souls žánrem. Byl jsem udiven jak mě baví hra, která vám nic neřekne. Nevíte kam jit, kam sice můžete jit, ale nic tam nedokážete (jedna cesta s firelink shrine za kostlivcema, druhá za duchama). Poprvé jsem objevil kouzlo zkratek, úlevy jak dlouho cestu si ušetřím, nadšení po poražení bosse na padesátej pokus. Od té doby hraju v podstatě všechny souls hry, nejen od fromu a je to jeden z mých top žánrů. Např. V době psaní tohoto komentu jsem na pokraji psychických sil u posledních dvou bossů v Sekiru. Hře není co vytknout kromě horšího technického stavu, který bolela v některých pasážích hry.

Pro: Skvělý systém levelovani postavy, zbraní, zbroje za jednu měnu (duše), soubojový systém, jako vždy u fromsoft super design světa.

Proti: Ke hře jsem se dostal až o několik let později, takže grafika už nebyla nic moc, propady framů, hlavně v legendárním blightownu.

+10