Další tentokráte stand alone datadisk k FEARU. Přijal jsem s upřímným povděkem, že už došlo k změně hlavní postavy a mohl se tak na příběh dívat očima nezasvěceného a především nepříbuzného Fettlovic úchylné famílie.

Délka mi přišla obstojná, prostředí taky ujde, ačkoli se výraznějších změn opět nedočkáme. Pozitivum bezesporu je, že se prodloužila výdrž baterky, nový zbraně už ale žádná sláva - trochu takový přehnaný bleskomety, nicméně ty hráče nikdo užívat nenutí a tak k bojům opět nemůžu říct křivýho slova. Trochu mě ale naštvali ti ultra rychlí nepřátelé, co vydželi víc jak lehčí tank. To nemohli autoři vymyslet něco věruhodnějšího?

Příběh na rozdíl od EP chválím, konečně bylo co objevovat. Dokonce i muzika se dočkala updatu. Sic některý skladby byly přehnaně splašený, nicméně celkově nemůžu kvalitě muziky nic vytknout. Atmosféru se rozhodně daří navodit skvěle a přesně k tomu má soundtrack sloužit.

Celkově považuju PM za slušnější přídavek, než předchozí, takhle sem si to vlastně představoval. 85%

Inu první přídavek nám servíruje přesně to, na co jsme si zvykli v původní hře:
Super souboje, některý nový zbraně, nepřátelé.

Co se týče příběhu tak tam už trochu autory pohaním: Nechápu, proč musel bejt Fettel "oživenej" - asi měli vymodelovanou postavu a nechtělo sem jim dělat další záporáky (no i toho tlusťocha tam někde použijem) Celá motivace hráče jít kupředu nyní nespočívá v odhalení nějakého tajemství, nýbrž v pouhém dosáhnutí dané lokace. Spadnul vrtulník – dostaň se na místo, kde přistane jinej vrtulník – bájo!

Alma a její pasáže už nedosahují kvalit, na kterou jsem navyknul. Dokonce některé, zdá se mi, pouze prachsprostě autoři zkopírovali a doufali, že si hráčstvo nepovšimne, nicméně konec třeba scéna v cele mi to trochu vynahradil.

Prostředí mi pak přišlo i malinko variabilnější než prve, aspoň metro se mi vcelku líbilo.

Celkově tedy máme v rukou zásobárnu dobré akce a i když kvalit původního tažení nedosahuje, stále je to důstojnej datadisk, kterej potěší, i když nenadchne 80%

Fear jsem hrál už v době vydání, teď sem se k němu vrátil kvůli oběma datadiskům, kterým ještě v té době nebyly na pultech, abych si to dal hezky vcelku…

Výborně zpracovaný boje proti inteligentním nepřátelům jsou hlavním lákadlem titulu. Obtížnost těchto bojů sice není nikterak jednoduchá. (hrál jsem na NORMAL, ale bez užití zpomalení - nepoužívám ho zpravidla v žádných hrách) Nepřátelé se chytře přesunují, aby hráče dostali do křížové palby, umí si i počíhat. Všude se ale válí takový haldy lékáren, že jsem je zpravidla ani neunesl - hrubou herní chybu tak napraví místo quickloadu pouhé dvojzmáčknutí tlačítka pro léčení.

Pasáže s Almou ale jsou povedený, velmi příjemně prokládají akční souboje a několikrát jsem se i příjemně leknul. (hrál jsem vždy jen po nocích se sluchátkama, jak se na horor sluší) Opravdu jsem se na tuto složku vždy vyloženě těšil - to se tvůrcům moc povedlo.

Co bylo naprosto rozčilující: baterka o směšné výdrži. Zvláště v temných zákoutích to prostě nevyjde a člověk musí trapně stát ve tmě a čekat zas několik vteřin, aby mohl dál, proč?

Nicméně, k příběhu – nebudu se zamýšlet nad klonama, kteří se dají "zapnout" myslí, ani to že agentura vysílá do boje jen jednoho člověka proti směšné přesile, ale malinko mě už ke konci tato předimenzovanost, jako obvykle, začala vadit: to že musela bejt Alma hrdinova matka, aby jako byl hráč úplně ve středu dění, sem zkousnul s lehkým sebezapřením, neviditelní nepřátelé - no dobře, ale ti duchové, to už mě jaksi znechutilo. Vůbec úplnej konec-nekonec (zcela typickej pro tento žánr) podtrhuje béčkovost příběhu. Podle mě tak autoři pokazili výbornej námět. Bohužel.

Zvuky výborný, hudba taktéž velmi dobrá (obvykle ji vypínám, ale tady by to byl hřích, především skladba "ala predator" se povedla), akorát snad ta jinak velmi sympatická útočná puška mohla dělat větší kravál, přišlo mi jako by oproti ostatním zbraním nebyla ani slyšet.

Prostředí je příjemný, bohužel se až nehezky opakuje (stále stejnej systém pokojů a chodeb, kde jako na svini člověk musí obejít celý patro), nicneříkající místnosti bez oken. Tak si člověk mnohdy z celýho levelu nepamatuje jedinou scenérii, která by stála za to. Je to zřejmě tím, že autoři všechny levely procpali stejnýma textutrama a objektama, místo, aby si je zdvořile šetřili do konkrétních lokací. Takhle to vypadá všude hezky, ale všude stejně.

Velmi slušná koridorová střílečka, které se opravdu místy daří navodit i "FEAR" atmosféru. Rozhodně to stojí za to! 90%

Velmi povedenej přídavek.

Krom sedmi obstojnejch novejch misí hra nabízí i vylepšení inteligence kolegů a nepřátel (například i když se nepřítel vzdá, může kdykoli opět tasit ukrytou pistoli, kolegové už se vrací na své pozice po jejich individuálním jednání).

Velmi příjemně je taky vylepšen mutiplayer, především velmi vděčná (ti co hráli kooperaci, mi jistě dají za pravdu) možnost hlasování o veliteli teamu nebo dokonce o vyloučení člena jednotky, v neposlední řadě pak podpora kooperační hry až deseti hráčů ve dvou družstvech.

Samozřejmě taktéž přibyly nový zbraně a vychytávky. Především odpalovač bangů (nejlépe v kombinaci s náboji do primární zbraně navíc) styl hry příjemně obměňuje.

Pro majitele původní hry, je to velmi dobrá porce zábavy. Doporučuju.
Více v komentáři k původní hře.

Už trojky jsem strávil mnoho hodin. Další díl byla tedy zcela samozřejmá volba. Nyní jsem se k této hře vrátil kvůli nezapomenutelné kooperaci v mutliplayeru.

Jakožto důstojnej pokračovatel série si nese v sobě to, co povedlo v předchozím díle: Neskutečně detailní prostředí (pohled na každej stůl, pohled do každý skříně, každá nástěnka stojí za to), individuální chování a inteligence nepřátel i civilistů, snaha o absolutně realistické zpracování. Zvuky jsou radost poslouchat – skučení, hysterický ječení, brek i zpěv včetně smrtelnýho chroptění, hlučný práskání zbraní, super zvukový pokreslení, vyváženost. (muziku jsem vypínal)

Kampaň je pouze série na sebe nenavazujících misí, což je dobře. Příběh tady rozhodně neschází – tady by to prostě nesedlo. Tyto mise jsou ale geniálně i překvapivě atmosféricky zpracovaný, u každé z nich je třeba trochu poupravit vybavení nebo taktiku. Specialitou jsou pro mě mise zatčení masovýho vraha Fairfaxe nebo Taroneho sekta (sklep si asi každej zapamatuje).

Obtížnost je na slušné úrovni. Save v průběhu mise zde neexistuje. Nepřátelé mají ale vždy jiné chování, vždy jsou na jiných místech, i jejich počet se liší v závislosti na náhodném znovurozmístění.

Jasně, že není problém je vystřílet. Jde ale o postihy. Naprosto originální a výbornou složku, která zhutní atmosféru do plnejch:
Nepřítele nejdřív vyzvem, aby se vzdal. Jestliže to okamžitě neudělá, nemůžem mu naprat brokádou vesele do břicha, ale počkat až vás nebo rukojmího zbraní ohrozí. Neuvěřitelná atmosféra, kdy se s napětím čeká na sebemenší pohyb omámených teroristů a že si to odložením zbraně kolikrát rozmyslí na poslední chvíli! Každej výstřel se tady počítá a větší přestřelky mají potom sakra říz!

Velení je nutnost, naši kolegové zpravidla udělají většinu práce sami, pokud je člověk vede s rozumem a rozvahou. Naštěstí se pokaždé situace vyvine jinak a průběh stejnýho levelu se tak nemálo liší. Všechny serepetičky tady člověk opravdu využije a vůbec právě tyhle nesmrtící kravinky (např. granát s gumovejma kuličkama, BANG, dveřní klín) dělají hru rozvážnější než kteroukoli jinou taktickou akci, co znám.

Jediná věc, co se nepovedla je jednání našich svěřenců v některých situacích. Jasně - autoři z nich nechtěli mít tupě stojící panáky (někdy ve SWAT3) a tak jim dali schopnost myslet a samostaně reagovat. Zní to hezky. Bohužel když jeden tým nechám, aby kryl schody a s druhym teamem deme vyčistit místnost opodál tak při kontaktu s nepřítelem přiběhne vesele do akce i team první - aby jako nestáli jako blbci na schodech, když je ta akce. Super. Ale zamrzí, že právě po schodech vylezou dva teroristi a naperou nám to do zad. Tady by měli bejt trochu poslušnější! Nebo se alespoň vždy neprodleně vracet na původní pozice.

Kapitolou sám o sobě je multiplayer. Nejlepší koperace proti complu, co jsem kdy na poli taktických akcí viděl. Díky neagresivnosti policejního zásahu sem to moch hrát s přítelkyní a dotáhli sme to do konce jen ve dvou a bez postihů.

Všem, co maj rádi rozvážný a netradiční taktický akce, hurá do toho. Až překvapivě atmosférická a přitom realistická simulace policejního taktickýho zásahu, kdy je důležitější přemejšlet a zachovávat chladnou hlavu, než dobíjet zásobníky.

Deus Ex je zvláštní hra. Vrátil jsem se k ní po pár letech, abych si ji připomenul.

Inu, zub času samozřejmě nahlodal vizuální stránku hry, ale o tom se tady nebudu rozepisovat, že grafika stárne - to víme všichni. Hraje se to ale pořád skvěle:

Lokace jsou protkaný různýma šachtama a podzemníma chodbama a tak samozřejmostí je víc cest k postupu a to nemyslím jen agresivní/stealth styl hry. Podíváme se na mnoho atraktivních míst - Californie, NY (zvlášť rozbombardovaná socha svobody má svý kouzlo), Paříž, Honkong…

Pochválit musím výbornou atmosféru (šedá smrt a vládní teror na každym kroku) a rpg prvky. Augumentace jsem téměř nepoužíval, ale zkušenostní body se povedly. Vylepšoval jsem jen pistolnictví, elektroniku, počítače a zámečnictví a mohl tak hrát hru vlastním umírněnějším rozvážným stylem.

Rozhovory taky ujdou, nechybí jim vtip a nadsázka a taky je dobrý, že je v nich nadabovanej i CJ - tedy hráč. Z hlavního hrdiny se tak nestává mlčící vraždící stroj nýbrž charakterní drsňák (Vyzdvihnout musím např. zajímavej vedlejší satirickej rozhovor s barmanem v Hongkongu, kde jsme hezky rozebrali, jak je to s tím kapitalismem a socialismem, diktaturou a demokracií a že Čína je vlastně poslední svobodnou zemí světa:)) Díky nim a jiným informačním zdrojům (knihy, mejly, noviny) se pomalu dozvídáme o reáliích světa a zamotanosti příběhu, kterýmu nechybí volby, zvraty ale i 3 různý konce.

Variabilnost příběhu je na slušné úrovni. Ačkoli se jedná o vedlejší fakta, příjemně hru obměňujou. (Třeba jsem na rozdíl od prvního dohrání zachránil Paula, což jsem ani nevěděl, že jde, nebo jsem se taky setkal s tím zmraženým iluminátem což sem si nepamatoval, asi jsem ho prve zcela minul)

Co je slabinou, jsou nepřátelé a jejich tupost. Zahlídne mě takhle voják na dva metry (chlapa v černejch brejlích a kabátě a útočnou puškou v ruce) a říká "Hmm, maybe a homeless guy." Vůbec jejich zorný pole je směšný (snad jen 90 stupňů?) a vy se můžete klidně pohybovat mezi bandou nepřátel, oni si vesele hlídkujou dál. Nevidí mě mnohdy ani z pár metrů a to působí opravdu komicky. Škoda.

Hromadný boje za moc nestojí, to je pravda, ale já hrál spíš stealth, takže jsem takto fajtil spíš ojediněle. No, ke konci jsem na to ale nervy už neměl a síly MJ12 sem bez lítosti likvidoval, nicméně mířenou do hlavy a bez spuštění alarmu. Více nepřátel (poplach) naráz mě zpravidla sejmulo, jelikož divoce a chaoticky, možná i trochu směšně, strafovali kolem mě.

Nad čím se dovolím zamyslet v zvláštním odstavci je podkreslení příběhu:
Je až alarmující, jak hra má v ledasčem pravdu. To s financováním OSN, stejně jako vliv trilaterální komise. Moc bankéřskejch a politickejch famílií je v USA a logicky i ve světě opravdu neúměrně obrovská. (Jak se může stát rakouskej tankista guvernérem Californie? -přiženit se ke Kenedyům ;) ) Hra tak upozorňuje na fakta, který se pomalu začínaj dít citelnějc i nám. (vymizení střední soc. vrstvy, korupce, nebezpečí nadnárodních korporací, plošný sledování obyvatelstva, kumulace moci (Brusel))

90% velmi dobrá netradiční FPS, která volně přechází i do jiných žánrů. Pokud jsem to dobře sledoval, celá hra jde projít, aniž by hráč usmrtil někoho jinýho, než je nutný v oblasti postupu (4 bossové? z toho jeden bez boje... a každej z nich na pár ran granátem) – to se často nevidí.

Ačkoli hodnotím vysoko, nejsem z těch kteří by slepě obhajovali všechny prvky této hry, jako jiní, snad i malinko nostalgií zaslepení uživatelé. (nic ve zlym - každej má svý nedotknutelný tituly)

SS2 jsem hrál už v době vydání, ale z nějakýho důvodu jsem tu hru nedohrál. Nejspíš na tom měl podíl mimo některých níže uvedených negativ i problém s porozuměním anglických textů a vůbec některých herních mechanismů.
Už po prvních třech levelech je zde jasně patrná snaha jiných her, přiblížit se této klasice (Bioshock, Dead Space) jak příběhem, tak jinými aspekty. Některým se to povedlo, jiným příliš ne. V rámci doplnění herních znalostí, jsem teda pojal za příjemnou povinnost pokořit tuhle 14 let starou pecku:

Grafika je stále výborná a podezírám GOG verzi, že v sobě obsahuje nějaký grafický updaty nebo co, poněvadž na tu dobu jsou detaily textur nevídaný. Ačkoli by někdo mohl namítnout, že se tyto textury příliš opakují (stěny, podlaha) tak mě toto vůbec nevadilo – v takové lodi by to asi nijak variabilní nebylo…

Ujímáme se tedy právě probuzeného vojáka na vesmírné lodi a díky emailům od Dr. Janice Polito se vrháme do průzkumu útrob této. Příběh je ucházející, jen by hlavní hrdina mohl občas něco říct. Já osobně bych na ten email ze všeho první odpověděl a měl hodně otázek :) Co zde musím vyzdvihnout je představování různých charakterů na lodi pomocí nalezených logů, kde jsem si oblíbil přdevším drsnou seržantku Bronsonovou a skvěle uchýlnýho Dr. Millera.

Především na začátku hry je zde přítomna výborná atmosféra, kterou sytí především zoufalej nedostatek nábojů, strach z neznáma,a dobře zvládnutá zvuková stránka hry (hrál jsem bez muziky). Prostředí je dosti spletité, nebejt mapy asi bych i dost bloudil, což je samozřejmě plus. Vůbec možnost kdykoli se vrátit do předchozích levelů dle libosti je super nápad. Díky některým hezky umístěným skladům s chemikáliemi se staly výlety do např. MEDICAL/SCIENCE levelu příjemnou tradicí.

Vývoj postavy taky samozřejmě potěší, opravdu je na hráči, kterým směrem se bude ubírat. Do psioniky jsem nevrazil ani modul (tu kouli sem ani nedržel v ruce), zato standardní zbraně a hackování se staly mými nejvěrnějšími pomocníky.

Tempo hry potom musím pochválit – žádný zběsilý přestřelky = ani útočná puška nestřílí automaticky dávkou, vše je dobrý pořádně prohledat a prošmejdit. Především vybíjení nalezených zbraní má svoje kouzlo a oproti běžným akčním hrám, kde mizí zbraně v okolí dvou metrů a automaticky se transformujou do novejch připravenejch zásobníčků, tady to má punc reality, kdy si ten jeden náboj do brokády člověk musí zasloužit :)

Zatím to vypadá, že jen chválím a tak je čas nalít si úplně čistýho vína – co se nepovedlo?

(schovívavej fanda snad promine)

Respawn nepřátel
Ale ano, ovšem že chápu ty řeči okolo atmosféry i to, že nemůžu chodit po prázdné lodi, když se dá v levelech vracet. Přesto je uvedené v této hře místy přímo rozčilující – aby mě lezli do zad z místnoti bez dveří? Tohle atmosféru naopak kazí – přesně už jsem měl naučený, kde s JISTOTOU potkám ze dva hybridy. Respawn se prostě nepoved a i když bych ho možná zachoval, tak rozhodně ne v této doočíbijící a nespravedlivé formě.

Nepřátelé
Hybridi jsou super, ti se fakt povedli. buchty s lejzrovym paprskem už sou na tom hůř, no ti ninjové se svítícíma laserovýma hvězdicema už mě teda nebrali, trapný mozky tomu nasadili korunu. Vůbec závěr hry sráží hru do pouhýho nadprůměru. Například prvního bosse jsem skoro vzdal. To po mě fakt chtěli, abych celou dobu sprintoval okolo jako blbeček? Proč je z toho úplně nakonec trpaná střílečka s autorespawnujícíma se nepřátelema přímo člověku před očíma?

A teď možná bodnu do vosího hnízda:

Přeplácanost a nesoulady
Sice sem to nepočítal, ale není 30 let trochu málo na uražení mezihvězdné vzdálenosti bez nadsvětelnýho pohonu? Není divný, že všichni umíraj tesně předtím než hráč vejde na scénu? Není k podivení jak rychle zvládli přeoperovat všechny ty opice a lidi? Ale dobře tohle ještě čert vem. Ok.

Takže máme tady vesmírnou lod, cizí planetární systém, svinstvo MNOHA, do toho umělou superinteligenci která to stvořila (a seká se jí procák, když mluví), nezapomeňme taky však na implantáty, cílený technologický mutace lidí i zvířat, do toho vylepšování vlastního těla implantátama nechtěli byste si třeba ty duchy, páni autoři, už nechat od cesty? Na jednu hru toho je trochu moc. A vysvětlení těchto duchů je technologickej blábol. Nic až tak vědeckýho.

Stejně jako například Hackování
Tak mám schopnost hackingu, do toho nějakou kybernetickou přizpůsobivost či co, pak si můžu tuto vlastnost vylepšit na zlepšovacím terminále (perk) fajn, proč do toho eště sakra míchat verzi softwaru? Tohle je sice složitý fest, ale hackování jako činnost je spíše o náhodě a přemejšlet u měj člověk příliš nemusí. Proč tohle trochu nevyvážit, aby i hráčův um a cit taky něčím mohl toto výraznějc ovlivnit.

Celkové hodnocení: 90% I přes uvedené nepříjemnosti se bezesporu jedná o jednu z nevýznamnějších her 90tejch let, která otevřela oči mnoha jiným tvůrcům a ukázala, kam až může střílečka z pohledu první osoby zajít. Nicméně škoda, že si hra neudrží až do konce atmosféru prvních levelů - tam je to téměř bez chyb.

Glory to the mass, glory to the flesh!

Tak dneska jsem to teda dokončil. První díl byl ve své době hit a samozřejmě jsem ho i já ve své době dohrál jedním dechem. Pokračování z pacifiku mě sice ničím až tak neuráží, nicméně z chválou budu dneska sakra šetřit.

Graficky i zvukově je na tom hra dobře – už Pearl Harbor dokazuje, že je zde snaha o atmosférickou akci typu Call of Duty. Bohužel si kromě atmosféry bere hra příklad i v těch aspektů, který se CoD nejčastěji vyčítaj:

Velkým problémem jsou zde velmi úzké hrací prostory - taková džungle je prostě uzoučká chodbička. Nepřítele nějak obejít je většinou prostě nemožný a hráč tak musí proti čelní palbě. Respawn nepřátel (naštěstí ne nekonečnej) je taky otravnej, především když hráč narazí na místo M – tam kde se japonci rodí jeden za druhym. Za jednu misi pod vaší hlavní zahynou klidně i stovky japonců ačkoli se téměř nestalo, že by byl zmařen americkej hrdinej život. Japonci jsou zde vyobrazeni jako tupý stáda rodících se blbečků, jejichž úkolem je nabíhat pod hlaveň. Vaši kolegové taky moc inteligence nepobrali, člověk mnohdy až žasne nad jejich neschopností, kterou musí řešit jejich absolutní nesmrtelnost. Boje celkově tak nejsou rozhodně něčím, čím by se hra mohla pochlubit.

Náplň misí potom spočívá v prostém – jdi kupředu a zabij vše (až na vyjímky). Některý levely v džungli tak prostě byly nemastný a pořád stejný. Co musím na soubojích pochválit je možnost absolutně vypnout HUD, poměrně slušně zpracovaná střelba včetně zamíření optikou.

Příběh a postavy v něm mi přijdou příliš naivní, celkově mi ladění cutscén připomínalo filmy od Walt Disneyho (už se hrozím novejch SW, snad si na to Lucas dohlídne) naše družstvo se chová trochu jako parta Rychlejch šípů a to k válce tak nějak nepatří.

Hudba dobrá, některý skladby v loadingu mají až vynikající témata, k akci se ale místy nehodí a ruší.

Celkový shrnutí – pro ty co žerou akce z druhý světový je to vhodná zábava - obstojná akce, já hodnotím spíš jako lehčí nadprůměr – hra, ke které se již nikdy vracet rozhodně nebudu.

70%

Tak pokořeno.

Poměrně důstojná akce z WW2. Na první pohled jde o hru, která se snaží sekundovat proslavené sérii COD, ale hned na ten druhej je znát, že autoři zvolili naštěstí trochu jinou cestu:

Příběh sleduje osudy jednoho z amerických výsadkových družstev v Normandii, který měly připravit půdu na hlavní vylodění. Na jednu stranu tak tažení získává na realičnosti na stranu druhou je hráč odkázán na boje ve francouzském venkově bez nijaké výraznější změny.

Prostředí je díky výše uvedenému příliš stejné, především živý ploty nebo jak to nazvat se vyskytujou v každym levelu a v podstatě na každym kroku. Problémem bezesporu je i velmi úzký herní prostor s maximálně jednou odbočkou, kterou hráč obvykle MUSÍ využít, aby vůbec uspěl proti německému opevnění.

Styl hry se pak odvíjí překvapivě jinak, než je u akcí tohoto typu zaběhlej standard:
Velení se zde stává nutností a tím pádem je nutno u boje přemejšlet, což je jednoznačný plus. Dobrý je, že vaši spolubojovníci jsou dobře nadabovaní a vytvoříte si k nim do jisté míry vztah – rozhodně to nejsou jenom někde za rohem se rodící panáci, ačkoli se odlišujou jenom typem zbraně. Němci se nám zde taky netvoří donekonečna, což přijímám s upřímným povděkem, neboť se tak hra stává rozvážnou a taktickou, nikoli zbytečně hektickou. Autosavy fungujou dobře - za celou hru jsem na střední obtížnost nepocítil návaly marnotratnosti, snad jsem i zalitoval, že jsem nezvolil tužší variantu.

Velmi diskutovaná je střelba – hrál jsem samozřejmě bez kříže a tak optika se stala jedinou cestou k zacílení. Sice se muška houpe až moc, nicméně když člověk zaklekne a chvíli zůstane v klidu, hezky se ustálí – Rambové a Arnoldi holt nezabodujou. Mě se to tak celkem líbilo – schválne si zkuste při Paintbalu uprostřed hry jen tak někam vestoje zamířit a zjistíte, že zadýchání i únava dělá v tomto svý. Co se týče kopání zbraní po výstřelu, tak jsem byl dokonce spokojen. Tady se holt musí na boj s rozvahou.

Celkově můžu doporučit všem nadšencům druhé světové, celkem obstojná taktická akce, dech ale nevyrazí. Nicméně jistý kvality tétu hře upřít nemůžu – ačkoli využívá v podstatě jen jeden druh taktiky (hojně používaná "křížová palba") blbost to fakt není.

80%

Už od první chvíle, kdy se na obrazovce rozsvítí nápis BOHEMIA INTERACTIVE PRODUCTION, zahřeje člověka na duši – mistři se vrací na plac! A skutečně: Novej obrovskej a pečlivě zpracovanej ostrov Novoga. Tentokrát krom již známýho nechybí paneláky, zámečky, jezero, nový modely stromů a rostlin, budov, aut, zbraní atp. Vesnice a městečka už se od sebe víc odlišujou, takový Petrovice člověk neomylně pozná už z několika km.

Kampaň, kterou nám zde autoři nabízí je příjemně atmosférická – začátek (invaze) nešetří sednoucí hudbou a vůbec je zajímavý dívat se na to očima civilisty. Poměrně rychle se však náš hrdina pan Troška ujímá velením nad místními partizány. Z toho faktu vyplývá, že náplně misí budou zpravidla jiného zaměření než TAKE & HOLD, ale povětšinou záškodnického charakteru.

Z toho vyplývá i nedostatek zbraní a munice. Když člověk někde sebere např. útočnou pušku Bizon ( krásnej to kus http://forum.valka.cz/attachments/3140/pp-19_bizon_5_of_7.jpg ), nerad ji nechá pozdějc někde ležet na place = přišel by o ni i do dalších misí – zajímavej novej rozměr.

Obtížnost je zde nastavena opravdu vysoko. Až moc. Ačkoli jsem v době vydání hru dohrál, tentokrát jsem se nepřenesl ani přes 11náctou misi (obsazení základny v ruinách). Ten poslední ruskej pokus převzít zpět základnu (2xBMP + asi 3 družstva) jsem nedával ani na Xtej pokus. Při absenci více savů je tato mise opravdou výzvou i pro herní bohy.

Dabing i zvuky jsou opět na dobrá úrovni, tam se vše vrací do zajetejch kolejí.

Celkově vzato - subjektivně jsem se radši účastnil vojenských profesionálních operací s podporou tanků, letectva atp. pod velením PAPA BEARA v původní kampani, nicméně Resistance nabízí opravdu mnoho novýho a já znovu musím vzdát hold tvůrcům z BI, že zabodovali.

Více v komentáři k původní hře a prvnímu rozšíření Red Hammer.

Ačkoli se jedná o poměrně slušnej přídavek, na kvalitu původní hry nedosahuje. Nejspíš je to způsobeno faktem, že se na tomto datadisku nepodíleli BI, nicméně snažil jsem se na tento fakt při hraní nesoustředit.

Máme tady novou kampaň za SSSR. Mise ostudu nedělají, ale nějak to už není ono. Především nemastně zpracovaný intra a vůbec chování hlavního ultratvrďáckýho Lukina atmosféru hry posouvají úplně někam jinam - škoda!

Nicméně nemůžu upřít, že mě většina misí bavila – obrovská volnost a příjemná obtížnost. Frustraci jsem snad pocítil jen jednou v misi předposlední, kde je omezení času a člověk tak musí vyloženě spěchat, aby se to stihlo. Opravdu celkem podpásovka – všude tanky, minový pole a dokonce MI17!

Potěšilo mě pár novejch kousků ve výzbroji +konečně i podpora kolimátoru.

Moc se nepovedly zvuky – tedy dabing nebo třeba neustále se po 10 vteřinách opakující stejný výstřely a dávky z neexistujícího kulometu znějící odnikud (plný stereo) při kooperaci s vyloďujícími se američany na pláži Kolgujevu byly až trapný. Muzika tentokráte většinou nesedne tak jak by měla. Někdy jsem dokonce vyloženě čekal až skladba skončí a přestane mě rušit při pokusu lokalizovat odkud ty výstřely kurva dou?
Za mě 80% Více v komentáři k původní hře.

Po druhém kompletním dohrání mám jasno.

Prostředí

Vyloženě mě hřeje na duši, že všechny hory na horizontu nebo lesy v několikakilometrové dálce jsou skutečný lesy, kam se kolikrát sami podíváte. Ostrovy jsou skutečně obrovský, jak se patří. Sice model jednoho smrku za moc nestojí, ale pohled do dálky na les s tisícema takovejch stromů při západu slunce už vypadá sakra jinak! Taky vlastence samozřejmě potěší typicky české socialistické ladění světa – cedule, nápisy, auta, domy, jména obyvatel.

Kluci v Bohemia Interactive ale zašli mnohem, mnohem dál: dynamicky měnící se den/noc a počasí v čase, reálná noční obloha (kterou dokonce jednou musíme využít k orientaci), odpovídající stíny všech objektů v závislosti na pozici slunce, nastavitelná zobrazovací vzdálenost (až 5 km!!!), balistické klesání střely, zničitelnost všech objektů a prostředí, vlny v moři (mám podezření i na příliv a odliv) nebo dokonce časový zpoždění zvuku! Klobouk dolů, zlatý český ručičky!

Sic občas levitující objekty, místy nezdravě se opakující budovy (hostinec), nebo občasná průchodná stěna domu atp. zamrzí, ale vzhledem k rozsáhlosti světa nenamítám nic. Prostě prostředí se jednoznačně povedlo, i když se chyby určitě najdou. Snad jenom ta tráva mi tam citelnějc schází.

Kampaň

Kampaň tvoří uvěřitelný a dějově vhodně provázaný mise - v té době naprosto nevídaná volnost, ale i náplň. Například je někdy cílem mise pouze ústup, lokalizace nepřátel bez nutnosti boje, jindy pouhý přesun. Díky hláškám ve vysílačce si hra zachovává svou osobitou atmosféru. Možnost využívání všech prostředků, techniky a zbraní má za následek, že i v půlce kampaně vás hra staví do pořád zcela nových situací - letadlo, vrtulníky, tanky, transportéry.

Stačí jediná kulka a můžete hrát misi znova, což atmosféru samozřejmě ještě více sytí. Obtížnost je tak nastavena vhodně pro spíš zkušenější. Save je zde sice možnej, ale jen jednou za misi, proto je vhodné s tímto velmi dobře šetřit – ten kdo má ale potíže a připadá si frustrovanej, zapne si zaměřovadlo, vylepšenej armor či dokonce zvýraznění cílů a velícího, pohled 3.osoby nebo jiný výrazný zlehčovadla. My ostřílenější pak můžem naopak vypnout veškerej HUD a dokonce i značky na mapě. Orientace v prostoru se potom stává otázkou umění (=orientace dle kompasu a skutečných orientačních bodů! "Ve kterym lese to zas kurva jsem?"), jelikož v noci člověk malinko občas někde špatně v lese zabočí a octne se o kilometr jinde…

Chválím taky suprový rozloučení – tedy poslední relaxační misi, která dá hráči příležitost v klidu a pohodě se rozloučit s Everonem. – originální a rozhodně příjemnější než typickej hutnej boss na závěr, myslím si.

Multiplayer je taky výbornej - především kooperační část. Komu nestačí kampaň a mulťák má tady ještě nabídku velmi slušnejch singleplayerovejch misí. Komu je i tohle málo, nechť se vrhne na editor a zplodí si skutečnou challenge, popřípadě si stáhne některou z tun hotovejch uživatelskejch misí z netu! Možností je opravdu hodně.

UI

Všechny jednotky ve Flashpointu mají svou inteligenci ale taky především svou striktní loajálnost k velící inteligenci. To zajišťuje, že vojáci nepobíhaj jako střeva, ale výhradně kooperují. Jakmile vás zmerčí jeden z nich, v mžiku po vás jde celá jednotka, nezřídka se rozdělí, aby vás nepřátelé dostali do zpravidla smrtící křížové palby. Když třeba sejmete hlídku třech vojáků v nepřátelském území, buďte si jistí, že do minuty jsou tady převelený posily, který rojnicí pročešou oblast a nejspíš přijede i BMPéčko jako obrněná podpora, nezřídka může odstartovat i vrtulník. Vše toto reaguje na vaše činy, nikoli na skripty spouštějící se například projitím daného bodu. Vrtulník se tak nikde zničeho nic nezjeví – odstartuje z dané základny, kde do něj musí nastoupit konkrétní pilot, pokud ho však předtím nesejmete, nebo dokonce vrtulník neukradnete a nevyužijete ke svým cílům.
Připadal jsem si tak mnohdy jako jeden vojáček ve strategické hře, kde jen plním úkol prosté bezvýznamné jednotky. V žádném případě se hra netočí okolo hráče, naopak. Sami byste neuhráli ani prd. Naštěstí často operují různě po mapě spojenecké jednotky a dochází tak k nepředpokládaným náhodným střetům, které se například odehrávají i 1 km stranou.

Díky velmi široké nabídce příkazů, si lze opravdu pečlivě vyhrát s velením vašim svěřencům. Sice je to místy trochu krkolomný na ovládání, ale funguje to skvěle, když se člověk trocha naučí ty nejčastější comba: 11, 22, 55, 87, 71, 34, 35, 99 atp. Pak už to de jako po másle = rozdat vojákům TARGETS, a prostým ALL, ENGAGE! spustit přepadení nepřítele. V neposlední řadě potom, když vám velí počítač, umí dobře reagovat na to, co mu hráč sděluje: například když ztratím velitelem určený cíl z dohledu, stačí jednoduše zahlásit 0801 = NEGATIVE,WAITING a hned má pro nás alternativní úkol, popřípadě pokud cíl velící sám pořád vidí, zahlásí aktuální pozici, aby mě navedl. Bravo!

Na druhou stranu, samotnej voják si vás mnohdy z 3 metrů nevšimne a jejich reakce nepatří rozhodně mezi nejpohotovější. To je fakt.

Co se nepovedlo

Jak už jsem výše zmiňoval - jednotlivý objekty místy nevypadají nijak dechberoucně (např. křoví), ale jsou zpracovány pečlivě a poctivě.

Engine – tady je pár chyb. Třeba krkolomnej pohyb v budovách, nebo divný trhaný pohyby zbraně při chůzi. Plížení v užších prostorech je docela umění a taky nemožnost plavat zamrzí – přitom to klidně mohlo vypadat jako "plazení se po vodě" to by přece autorům každej odpustil…

Bugy – no občas se to prostě někde kousne. Jednou například z nějakýho důvodu neproběhla důležitá změna evacpointu atp., ale jsou to ojedinělé záležitosti.

Flashpoint ukázal tehdejšímu hernímu světu, jak se dělá revoluční a nadčasová hra: Suprovej vojenskej simulátor, kterej si běžný lineární 3d akce typu Call of duty (= uzoučkej herní prostor plnej kulis, medkolemhubymazajících efektů a skriptů) dává k snídani. Všechny nedostatky takovýmu veledílu vzhledem k roku vydání odpouštím.

...Ne každou hru si chce koupit US ARMY pro výcvik profesionálů.

Další datadisk aplikovatelnej na stand-alone datadisk Doomsday. Další vylepšení už tak velmi dobrýho rozšíření.

Hra se hraje pořád stejně, jen autoři upravili letecké bitvy a další nastavení (např. demokratické režimy můžou začínat války nebo možnost "zdědit" po anektované zemi výzkumné teamy) Největším plusem je potom nesporně opětovné prodloužení herní doby do 1964! Do té doby se dá stihnout všechno, co se předtím stihnout v klidu nedalo - např. obsazení USA a tak očištění západního světa od zhoubnýho imperiálního kapitalismu O:-)

Pro lidi jako já, co tuto hru rádi hrají jako multiplayer, je super nabídka zvolit jeden ze dvou alternativně historickejch scénářů – vyrovnané síly ve světě. Já jsem sice těchto nevyužil (multiplayer hrajeme totiž jedině jako kooperaci, kde vyrovnané síly obou spojenců nejsou podmínkou, naopak) ale těm, co válčí mezi sebou, to tak nabízí skutečně vyrovnanou partii.

Při hodnocení je otázka, co vše přičíst původní hře, prvnímu rozšíření a co tomuto datadisku - rozhodně Doomsday příjemně vylepšuje, ale na druhou stranu novinek oproti Doomsday zde není tolik. Nakonec dám stejně - 95%

"Mód CSR" – někdo si dal práci a vytvořil pro naši zemičku mnoho eventů a voleb (snadné nastolení stalinismu, fašismu aj.) a celkově naši zemi (reálně?) vytunil – IC, výzkum, letectvo, pevnosti, suroviny, výzkumné teamy. Celkově ho však nedoporučuju: Díky nesouladům v návaznosti událostních eventů se mi bohužel stalo, že jsem byl spojenec SSSR a zároveň i ve válce se SSSR takže naše vojska spolu nebojovala, jen si zabírala úsměvně prázdná území. Radím, raději se tomuto módu vyhněte, než bude náležitě vylepšen, aby uvedené nemohlo nastávat a úplně tak zkazit celou vypiplanou hru v roce 1950, zhruba v půlce tažení.

Více v komentáři k Hearts of Iron 2 a Doomsday.

Předchozí tři díly mě minuly. Nedávno jsem koupil level, kde byla přiložená 5ka, tak jsem si řekl, že než se do ní pustím, dám si ještě díl čtvrtej:

Hru jsem nedohrál. Nějak sem se nedonutil pokračovat.

Atmosféra, která čiší z intra je výborná, hudba ucházející, prvních pár kroků na ostrově se mi taky celkem líbilo. Pokračování mě ale utvrdilo v názoru, že tahle hra nebude pro mě:

Statická kamera je jedním z důvodů, proč jsem hru odložil. Když někam postava jde a já nevidím kam, nýbrž její ksicht, to hru podle mě kazí, zvláště pak, jsou-li přede mnou nepřátelé a člověk musí pálit přičemž neví do koho. Taky ovládání jen na šipkách zamrzí, v době vydání už bylo užití myši v podobných hrách standardem. Dále, přestože se o 3dčko jedná, mi přišlo jako by všechny objekty byly jen 2d kulisama, přesně natočenýma na pozici kamery, o dobré orientaci v prostoru tak při absenci "3d" rozhlídnutí tak nemůže být řeč. Mapa která má hráči s tímto pomoct je zpracována nehezky a neurčitě.

Dále jsem neobjevil klávesu pro nabíjení a činit tak přes inventář (pomocí 7 zmáčknutí kláves) mě dost otravovalo a zbytečně narušovalo atmosféru. Zbraně přehnaně cool: dvojhlavňová pistole, trojhlavňová brokovnice atp. snad ani nebylo nutný vymýšlet do hry, která si snaží hrát na realitu. K tomuto přičtěme maličkosti jako absence pohybů mluvidel při řeči postav, trapný souboje z éteru se rodících nepřátel.

Příběh hodnotit nemůžu, neznám jeho konec, avšak zápletka mě do kolen teda nedostala. Nic extra zajímavýho - béčko. Hádanky na slušné úrovni, teda aspoň hned u jedné na začátku jsem se dost zaseknul (dlouho mě nenapadlo odsunout tu sochu k zrcadlu a já se snažil hledat iniciály ve všemožnejch knihách) ale jinak je jich obtížnost odpovídající, myslím si.

Suma sumárum: Koho zajímají adventury a má zálibu i v těch 2d, děte do toho, není to zas taková hrůza. Kdo ale čeká pecku typu Silent hill, ruce pryč. Spálíte se jako já. 60%

První datadisk opravuje nějaký bugy, přidává nějaká vylepšení.

Především ale posunuje délku hrací doby, což je nejlepší s čím mohli autoři přijít!

Mimo novejch technologií tak přibývají i některé události, aby byla zábava táhnout to do roku 1954 (tuším).

+5% k původní hře = 95%

Více v komentáři k Hearts of Iron 2

S touto hrou jsem se setkal v době, kdy už mě jaksi přestaly bavit strategie typu Age of… & Command… atd. (=postav těžiče, pošli na suroviny, postav mega armádu, sejmi základnu počítače) Chtěl jsem nějakou skutečnou challenge, která by co nejvíc odpovídala reálu. Když psali na Bonuswebu strategie pro tvrďáky, řek sem si, že tohle bude správná cesta:

Zpracování grafické za moc nestojí - to si přiznejme. Samozřejmě chápu, že v takovéto hře nejde o vizuální zpracování, ale přesto ta mapa v geografickym pohledu mohla vypadat o něco líp – obdobně jako satelitní mapa, zvláště když na ní hráč čumí v různejch módech 50% herní doby. Taky ovládání místy mírně rozčílí. Například když chci přiřadit brigádu těžkejch tanků ke konkrétní pěchotní divizi, musím si zapamatovat číslo divize a pak ji vybrat ze seznamu všech jednotek – celkem nešikovný.

Po první "pokus-omyl" kampani, kdy jsem to dotáhnul s naší Českou zemí až k 30% nepokojům, 40% partizánské protivládní aktivitě v Brně a téměř naprosté industriální neschopnosti jsem pochopil základní herní pojmy jako TC, IC atp. a mohl jsem teprve rozject hru odznova - už sem věděl jak na to a teprve přišlo pravý strategizování:
Neuvěřitelná provázanost všech herních prvků a všemožnejch modifikátorů má za následek, že si skutečně připadáte, jako byste řídili něco tak složitýho, jako je samostanej stát ve válce: Ministři, výzkum, typ vlády, nepokoje, industriální kapacita. Některé státy profitují z nerostného bohatství (SSSR, Kanada), ostatní musí utrácet domácí IC a vyrábět tak navíc finance nebo zásoby, aby bylo za co suroviny dovážet. Každej stát si tak zachovává svou individuální obtížnost, styl hry i možnosti politickýho směřování a diplomatických jednání (třeba spojenectví Československa a SSSR před válkou se mi nezadařilo, přes veškerou diplomaticko-politickou snahu).

Výzkum je potom kapitolou sám o sobě – NIKDY jsem ještě neviděl tak širokej a složitej strom různejch větvících se technologií a na druhé straně rozmanitost historických výzkumných teamů a jejich skilly, specializace – mazec! Opravdu člověk musí promyslet, v čem by mohl jeho stát vynikat, nemůžete být nejlepší ve všem, NELZE vyzkoumat vše.

Boje na slušné úrovni – mnoho modifikátorů od schopností velitele a jeho skilů, přes terén, stav organizovanosti až po počasí. Taky musím pochválit, že se jednotky v každé zemi jmenujou v daném jazyce čili u nás česky - s tímhle si Paradox Interactive opravdu hezky vyhráli!

Hudba je sednoucí, super skladby, možná jen ten veselej pochod mi už lezl krkem, to je ale subjektivní, celkově je to velmi kvalitní muzika, která se u her často neslyší.

Obrovskou výhodou je potom výbornej (především kooperační) multiplayer. Jedna z her která nás zabavila s přítelkyní na mnoho hodin, než jsme pořídili Doomsday a Armageddon, kde pokračujem dodnes.

Hra plná historických reálií, které se daří přenést do hry celý válečný konflikt jako celek. Nejde popsat jakou má člověk radost, když se mu zadaří IC navýšit o 10% efektivnosti. Ve hře sice jen nabyde jeden ukazatel třeba o hodnotu 1,41, ale vám to otevírá nový nevídaný možnosti jak toho využít.

Doporučuju všem tvrďáckejm stratégům, kterejm stačí tabulky a mapa bez zbytečné grafiky.

90%

V době vydání COD 2 jsem poprvé přičichnul k této proslavené sérii a byl jsem doslova nadšenej.

Dnes, po druhém dohrání, však již budu superlativy šetřit. Oproti předchůdci jsme se dočkali některých výraznějších změn, některý jsou super, ale jiný posunujou hru tam kde je – tedy Mainstream - "uděláme to tak, aby se to líbilo každýmu". Začnu tím, co bylo dobrý:

Skvělá věc, že autoři dovolili ostřílenějšímu hráči vypnout zaměřovací kříž (škoda že ne celej HUD). Hře to podle mýho názoru dodává na atmosféře, je-li střelba od boku střelbou od boku. Taky výbornou hudbou hra šikovně šetří, aby skladby vyzněly (a taky že vyzní!). Celková atmosféra druhé světové je pak na svou dobu bezkonkurenční. I grafiku musím jak jinak než pochválit – především super stíny a skvělej efekt kouřovýho granátu – radost pohledět.

Co se teda nepovedlo:

Respawn nepřátel! Už datadisk k jedničce se mi díky tomuto neduhu moc nezamlouval. Tady se němci pořád tvoří nanovo. Zkoušel jsem schválně stát na místě ve francouzské vesničce a vystřílel 20 zásobníků ze snajperky do z stejné strany nabíhající stále stejné skupinky němců. Snad sem tam nakonec postřílel celou divizi! Tohle hru kazí – člověk nemá chvíli klidu, furt se musí někam plížit i když by bylo v dané situaci logický bránit se náporu. Vůbec skóre války je hrozně nerealistický, prostě němců je moc a není problém jich postřílet stovky jako tupý králíky.

UI – ale jo, němci se dokážou hezky schovávat za překážkama, vyhýbat se zpoza oken, to jim de, tím to ale končí: V tvrdé kulometné palbě neustále se rodící němci nabíhají přímo pod hlaveň. Jen aby jich pro efekt zhebnulo co nejvíc. Tímto stylem by se německá vojska až k Moskvě určitě nedostala. Taktika, kterou využívají zde je spíše podobná Vietnamcům a jejich nechvalně proslaveným vlnovým útokům. Kdeže Blitzkrieg.

Mise v autech možná někomu působí potěšení, ale já je opravdu v lásce nemám. Obzvláště pak, není-li možno ovládat směr pohybu vozidla. Takže africkou honičku jsem teda nijak nepožral. V misi v brtiském tanku sice pohyb ovládat můžem, ale i tak se jedná o nejslabší část hry. V jedničce se ty tanky povedly víc.

Autoheal. Někteří v komentářích dokonce zmiňují, že se jedná o super vylepšení. Z mého pohledu teda ne – Sakra, když schytám dávku ze samopalu, stačí se dvě vteřiny vydejchat a sem jako rybička? Navíc autosave každý 2 minuty. Člověk může pobíhat v davech nepřátel bez následků, když se občas někde na vteřinu ukreje, když ne, tak se zrodí na téměř stejnym místě.

Co takhle ubrat němců a nechat hráče, ať si hlídá zdraví a pořádně si kreje záda, pánové?

Celkově tedy ještě zůstanem v zelenejch. Důstojná akce z 2. Světové, nicméně neubránil jsem se pocitu, že je to jenom naskriptovaná hezká střelnice, nic víc. Nerealistický hory autorespawnujících se němců to skoro sráží do žlutejch.

80%

Hned na úvod píšu, že jsem hru nedohrál. Pokud se asi v půlce hrací doby herní náplň nějak výrazně změní, pak se omlouvám za neodpovídající ohodnocení. Já osobně jsem už nevěřil, že mě čeká nějaká příjemná změna, která by celkovej dojem nebo zábavu zlepšila.

Film se mi celkem líbil (dokonce jsem byl v kině, když to byla novinka) a tak sem si říkal, že zkusím gamesku.

Kabát hry (grafika, zvuky) jsou ucházející, ale pod ním se skrývá jen hrozně dementní 3D. Nepřátelé jsou samozřejmě naprosto neinteligentní a hrozbou jsou pro vás jen díky množství – hory brouků vážení! Přesto několik prvních misí jsem se celkem zabavil – to má hra ještě nějakou atmosféru výsadku, potom už to jenom z kopce:

Na hráči je aby pořád jen dokola neustále střílel a případně mezi brouky při střelbě sprintoval. To jak sou souboje těžký, si uvědomili i autoři a místo, aby rozumně promysleli, že brouky budou hráči nabízet v menších a méně monotónních skupinkách, tak nám místo toho dali zbraň, která má nekonečný množství munice a nemusí se nabíjet. Bravo pánové!

60% herního času sem stál na místě a smažil nabíhající brouky po stovkách.

Dalších 35% sem pálil do velkejch mrch, který toho vydžej 3x víc, než je to zábavný. Každejch 30 vteřin se u takovýho mače s bossem navíc taky respawne 20 brouků – abysme se jako nenudili.

5% času potom připadá sprintu k nějakému místu, jehož pozice je neustále hráči na očích jako nevypnutelnej RADAR, aby člověk máhodou nemusel řešit kam dál.

Kdyby něco, tak je tady takovej hodnej pán (ňákej důstojník ve vysílačce) komentuje každej můj krok a radí mi to, na co by třeba byla i zábava přijít.

50%

Díky, ale tohle ne.

Náhodou jsem na tuhle hru narazil při procházení databáze. Zaujala mě především kontroverznost této hry – ve své době dokonce vyhrála titul největší zklamání & nejhorší hra roku, přesto se o tomto počinu zdejší uživatelé vyslovují vesměs pozitivně.

Jak to teda je?

Myslím, že běžní hráči v roce 98, kdy se na vrcholu slunily zběsilý běhačky a divoký akce, nebyli připraveni na nášup tohoto ražení. Pro 3déčkaře nuda – pomalej pohyb, špatně zpracovaná střelba, pro adventuraře zas těžký postup na ovládání a minimum textů, žádný rozhovory, odrazující Bugy.

Právě tenhle model neúspěchu v roce 98 jsem já o 15 let později hltal každou minutu hraní. O nadčasovosti této hry tedy není, myslím si, pochyb.

Příběh je skvělej. Bez zbytečnejch postav, zrad nebo přeplácanejch vedlejších zápletek, genetickejch modifikací a podobnejch kravin. Jednoduchý jak facka – dostaň se odtud – a funguje to skvěle. Atmosféra by se dala krájet.

Prostředí výborný, pralesy i trosky budov se rozhodně povedly. Na tu dobu nevídaně obrovský lokace, volnost v průzkumu. Sice zobrazovací vzdálenost dělající z 2d kulis 3d objekty je úsměvná, ale na mě dnes působila až tak trochu "pohádkově". Já jsem tento neduh hře vzhledem k roku vydání zcela odpustil.

O inteligenci nepřátel dinosaurů se nebudu rozepisovat – jsou to zvířata. Pravda někdy se i na zvíře zachová UI přinejmenším podivně, ale čert to vem.

Velmi musím pochválit hudbu. Nevím přesně, jestli to byla ta originální filmová (což by autorství připisovalo geniálnímu Johnu Wiliamsovi), ale rozhodně byla uchvacující.
Zvláště to, že hudba hraje jen v krátkých atmosférických okamžicích, zajišťuje, že si jí v žádnym případě neoposloucháte a pokaždé vyzní jak má, nikdy se neopakuje.

Náplň hry pak chválím do maxima (nemusel jsem zabít žádnýho člověka, neustálý nedostatek nábojů, logické/hledací úkoly). Potom chválím taky neuvěřitelnou volnost při řešení akčních pasáží hry. Je na hráči jak si poradí s dvěma raptory - zabít je není nutnost, někdy dokonce nemáte čím a útěk se stává atmosférickou součástí hry.

Co se nepovedlo, je ale jednoznačně ovládání. Rychlost pohybu mi seděla dobře, ale skoky jsem nedával. Skákací pasáže jsem opravdu ukládal za každou překážkou. (když jsem držel tlačítko "RUN" vůbec klávesa na skok nereagovala)

Další věc která hru kazí je neuvěřitelná náročnost při řešení logických hádanek. Není problém přijít na to jak, ale samotnej nápad uskutečnit: Poskládat na sebe 3 bedny a velézt po nich mi trvalo klidně i 10 minut a pomalu se mě zmocnoval pocit marnosti.

Verdikt: Super hra která předběhla svojí dobu! Srážky z maxima jsou jen z důvodu špatnýho ovládání a tuny bugů (chování beden, raptoři a jejich úsměvný smrtelný nehody atp.)

Nemůžu jinak než doporučit. 90%

Starý IGI se mi ve svý době líbilo a i po nedávném dalším dohrání jsem byl v celku spokojen a tak jsem neváhal vyzkoušet pokračování. Na rozdíl od jiných považuju dvojku za rozhodný krok v před, nikoli slabej odvar jedničky.

Měl jsem pocit, jakoby autoři pečlivě prošli všechny uživatelský diskuze a rozhodli se vše, co hráčům nesedělo, upravit. A skutečně:

Chůze již vydává zvuk, přibyla možnost několikrát za misi hru SAVEnout, mrtvoly nemizí po několika vteřinách (dokonce snad nemizí vůbec!), repspawn nepřátel jsem zde taky tentokrát nezaznamenal, náš hrdina dokonce už umí i plavat. Taky prostředí se několikrát výrazně změní (Afrika, Rusko, Čína).

Mise jsou dobrý, uvěřitelný, mají atmosféru, ke které přispívá i sednoucí hudební podkreslení. Jako u jedné z málo stříleček jsem hudbu nechal zapnutou.

Příběh žádná sláva, ale k takovýmto akcím snad není ani zapotřebí něco výraznějšího vymýšlet. Jako provázání jednotlivých misí to funguje dobře.

K záporům hry bohužel musím zařadit právě některá vylepšení, který by před finálním nasazením stálo za to líp odzkoušet.

Třeba (pomalá) chůze: Když jdu pomalu v druhém patře budovy, nepředpokládám, že voják v přízemí toto uslyší, co hůř, vyhodnotí to jako hrozbu a spustí poplach. Opravdu netuším jak vojáci rozeznají podle zvuků, kdo se nachází o dvě patra výš, přičemž to mohl být právě předtím odpravenej vojákův kolega.

Nemizení mrtvol potěší, ale když jde o to nespustit poplach, stálo by za to zařadit zároveň i funkci manipulace s mrtvými těly, aby člověk po sobě moch uklidit.

Poslední věc, co se dá hře vyčíst, je obtížnost. Né že by hra byla moc lehká, nebo dokonce naopak moc těžká. Jde o jinou věc:

Když budu hrát stealth (bez spuštění alarmu a spatření nepřítelem) tak to je to fajn – příjemně obtížný. Když ale náhodou poplach spustím (což se stane i opatrnýmu hráči), je mrzutý, že není žádnej problém vystřílet všechny živý duše na mapě. Několikrát jsem hru loadnul, jen abych se vyvaroval alarmu, ale přesto jsem věděl, že právě onen alarm mi hru tolik ulehčí – stačí dobře zalehnout a ti blbci nám naběhnou pod hlaveň jeden po druhym.

Verdikt: Lepší jak jednička! Slušná stealth akce, pár chyb ale má. 75%