Po mnoha a mnoha hodinovém hraní tohoto splněného snu pro každého Barbie a Ken maniaka jsi musím položit otázku.
Jsem gay? Jsem gay, protože hraji hru kde se staví domečky?
Hru, kde snažíte řešit debilní problémky vašich simíků?
Proč se simík nemůže jít vysrat na hajzl když je v koupelně nahá ženská z ulice se propíchal celou noc?
Proč po tom co se s oním simíkem vyseru do kouta jeho pokoje, můžu onu neznámou ženskou požádat o ruku?
Proč po tom co si adoptujeme dítě se mnou už nechce mít ta ženská sex? Protože smrdím, jelikož se nedostanu do koupelny, poněvadž harant zrovna pije vodu ze záchoda?
Jsem sadista když s velkým sebe zadostiučiněním sleduji jak celá rodinka trpí hlady a není schopná si něco koupit sama?
Jsem pyroman, když s nepopsatelným potěšením sleduji a poslouchám jak celá rodinka, neschopná vyběhnout z baráku, křičí zoufale o pomoc?
Proč? Protože ta hra chce z vás udělat sadistu a pyromana? Nebo ho ne vás objevit?
Je tato hra zlo?
Proč se to kasovně nejúspěšnější PC série všech dob?
Jsme všichni maniaci?
Smějete se mi že hraju tuto hru i ve 20 letech?
Proč ty hry sims vlastně hraju?
Možná....že jsem zoufalá osoba co v reálném životě nic nemá a snaží si své nedostatky kompenzovat v SIMulaci? Nebo prostě a jednoduše, protože je ta hra revoluční a žádná jiná nám nic podobného nikdy nenabídla? Že to má stále i po 10 letech super grafiku a zvuk?
Možná tento titul není pro nás všechny. Ten kdo ale tvrdí že Sims je špatná hra je pokrytec.
Bojíte se, že si o vás lidi budou myslet že jste gay? Pyroman? Pedofil či sadista?
Já ani jedno nejsem....proto tu hru mám tak rád. A ted mě omluvtě, půjdu se vysrat dřív než se babička rozhodne jít vyprat špinavý hadry.

Je to lépe napsané, je to lépe sestřihané, má to výraznější atmosféru a propracovanějšího hrdinu než Walking Dead. Tato druhá epizodka je opět extrémně krátká. Spád děje se dost zpomalil, ale rozhodně neztratil na zajímavosti. Téměř jistě si myslím, že si páni scénáristé nechávají to nejlepší zatím schované v rukávu....tedy myslím a doufám. Každopádně se na další útržek z pětidílné skládanky těším a doufám, že to pro Bigbyho dopadne lépe než pro Leeho. Proč? Protože je to frajer? Jistě. A je to silný kuřák a ti přeci ve filmech neumírají....jaká to ironie.

Tak to mám za sebou. Za necelou 1h a 40min jsem bleskurychle dohrál episodu v kůži (jak se zpívá i v oné písni) milované Clementine. A relativně splnila to co jsem od ní čekal jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu.

Celá episoda je opět veskrze lineární. Jak z hlediska designu map tak vašich rozhodnutí. Těžko odsuzovat vaše rozhodnutí či počínání po první episodě, uvidíme jak se to bude vyvíjet dál. Některá rozhodnutí mají spíše mít spíše emocionální dopad než že by ovlivňovali vývoj samotného příběhumilovníci a ochránci zvířat asi na pár nocí nemohli spát . Proč to vlastně píšu? Jednoduše mám neustále pocit že mě scénáristé tahají za ručičku z lesa po své vlastní vyšlapané cestě.

Hned jedné z prvních scén na WC se dostaneme do situace kdy šikulka Clem upustí svůj zlatý důl (vodu živou) a láhev se jí zakutálí do jedné kadimístnosti. První věc co mě před tím, než si zaběhnu zvednout vyprázdněnou láhev napadla, věřte nebo nevěřte vzít si sebou svou zbraň. Ale bohužel, byl jsem diktátorsky nucen opustit svůj jediný zdroj násilí a své ochrany, vědíc co bude následovat. A tak se také stalo, Omid mrtvý (pravděpodobně) a tím pádem vaše rozhodnutí z prvního dílu jde z části do kopru. Podobná situace byla i scéna s udržování ohně, kdy mě zase hned napadlo proč se pokusit ohěn tvz. nerozfoukat.
Stejně tak když už dostanu kontrolu nad postavou, většinou je mým cílem držet "W" a občas stisknout tlačítko myši.

Interface je úplně stejný jako u The Wolf Among Us - Episode 1: Faith. Akční sekvence jsou dobře nastříhány není jich moc (čtyři pokud mi paměť slouží). Prvně mě zaskočila velikost šipek, jenž samozřejmě značí zmáčknutí daného směru. Jejich velikost je enormní, téměř přes celou obrazovku. Předpokládejme že autoři myslí i na občany s více dioptriemi. Ve vlkovi se mi akce zdála propracovanější a jen kůly tomu že hrajeme za zlého vlka. Ve zdejších QTE jsem neměl tolik možností jak s danou situací naložit. To mi ale zase nevadí, pokud jsou cutscény dobře nastříhány. Jak jsem napsal výše, jsou dobré, ale žádná velká sláva to také není.

Tím jsem si sám nahrál na další aspekt. Technologie. Ani moc nepochybuji o talentu TellTale. Problém je spíš v enginu, který je už 9 let stejný. A také to tak vypadá, respektive hra a její vzhled jako by přišel z roku 2006. Zastaralost textur tentokrát nezakryje ani pixel shaderový filtr, který se očividně tvůrci snažily poupravit. Žel zombíkovi se jim to nepovedlo. Ani zdaleka ne jako u The Wolf Among Us - Episode 1: Faith. U vlka to fungovalo jednak z hlediska atmosféry a též byl filtr nastaven dobře z hlediska sladěnosti barev a kontrast mezi postavami a okolím prakticky neexistoval.
Zde jsem při pohledu na zubaté stromy a vůbec celé okolí měl pocit, že hraji opět Sam & Max Season One - Episode 1: Culture Shock. To samé platí i o animacích. Já být na místě TT tak bych investoval více času do nového enginu než abych zbytečně utrácel peníze za více cinematic designérů. Jen pro porovnání, méně animátorů mělo i BW na Mass Effect 3. Klidně a rád bych jako opět za kvalitnější technologii zaplatil i více peněz a čekal delší dobu.

Teď ty dobré věci. Dabing a hudba? Ano jsou skvělé, obzvláště Melissa Hutchison v roli Clem odvádí precizní práci. Při myšlence že oné dámě táhne na čtyřicet mě její výkon udivuje o to více. Ostatní postavy jsou též skvěle namluveny ale při ošetřování rány v kůlně jsem kroutil prstama u nohou. Znáte tu frázi "když na to koukám tak to cítím taky" brrr. Skladba v titulcích je pak dílem mistra.

Nové postavy jsou zajímavé, opět není jasné komu věřit a komu ne. Každý z nich má na vás/Clem jiný názor. Osobně jsem si oblíbil "bratra" Nathana Drakea ale kdo ví co se z něj vyklube, nebo jestli umře. Hádal bych že do třetí episody do srazí vlak. Just my guess.

Stejně jako The Walking Dead - Episode 1: A New Day a ze stejných důvodů, nemohu první episodu druhého dílu hodnotit kladně. Na to je hra příliš zastaralá a technicky nedokonalá. Avšak doufám že se příběh rozjede stejně dobře jako u prvního dílu. A co si budeme namlouvat, většina z nás tu hru hraje kůly příběhu a Clementine.

Velmi krátké, ale dobře provázané příběhy jednotlivých hrdinů. Shelin a Vincovův příběh se mi zdáli nejzajímavější, alespoň z hlediska charakterů. Nejvíce mě prudil Watt. Nechápu na co si tu autoři hráli. Snažili se udělat svou verzi "Silent Evil Dead?"Můžete se pokusit zachránit policistu ale ve výsledku je to jedno, protože se budete šourat poloviční rychlostí 80ti letého Leona Kennedyho bez nohy. Samozřejmě by normálně uvažující i zkouřenou osobu napadlo běžet a neplýtvat municí a hlavně naskočit do auta dřív než vás kámoš odjede a nechá vás svému osudu. Lacině řečeno, jsou tu pořád ty samé chyby a občasně nelogické chování postav, jenž nelze ovlivnit. To už tak nějak ale k tomuto typu her a filmů patří.

Očividně si TT games s těmito postavami něco chystají. Kdy však jejich příběhy budou dále rozebrány? Možná ve druhé episodě? To se můžu dozvědět snadným způsobem....tedy si druhou episodu zahrát!

Tisíce hodin jsem hrál tuto sportovní hru. Hrál jsem Demo, hrál jsem plnou verzi, hrál ji před lety, hrál jsem ji minulý rok a pořád mě baví. Jak se to možný? Třeba za to může jednoduché ovládání, super plynulá hratelnost, kdo ví. Něco na tom bude. Proč bych měl mít zrovna sportovní hru ve tvé top 10?
Je to nostalgie? Nebo ta dokonalost v samotné hratelnosti? Je těžké to popsat, obzvlášt když je ta hratelnost v jádru tak jednoduchá. Mix arkády a simulace tu funguje dokonale. Hra je rychlá, ale přesto z ní nezmizel jistý nádech strategie a načasování. Dá se tu hezky kombinovat a vstřelit kráská branka. Jen možnost vyvolat hromadnou bitku na kluzišti je neskutečná prča.

Detailní editor hráčů a týmů je taky něco nad čím se dá strávit slušné množství času. Bylo možné si pořídit fotku a importovat ji do enginu hry. Bylo a je možno udělat si svůj Mass Effect nebo Red Dwarf tým a jde se vyhrát Stanley Cup!
Animace byly na tu dobu myslím velice pokročilé. Grafika ač už zestárla, pořád má své kouzlo. Ozvučení a soundtrack je taky moc fajn a intro je naprosto boží.
Já jsem osobně nikdy lepší sportovní simulátor nehrál, sice má pár drobných chybek, ale ty jdou s odstupem času zcela ignorovat.

Naprosto obyčejná loyality mise s rázným, ale čestným žoldáckým veteránem. Zaeed mě se mi z počátku nezamlouval, ale časem, po pochopení jeho motivů a minulosti jsem svůj názor tak nějak změnil. Bioware, umíte vůbec napsat postavu, která by se mi někdy nelíbila? Postava vyniká skvělým a skvěle padnoucím hlasem Robina Sachse R.I.P a velice detailní texturou obličeje a mimikou. Z bojového/herního hlediska už Zaeed tak zajímavá postava není.

Mise samotná je až na pár pěkných cut-scén a jedno rozhodnutí docela hluchá. Je zde mnoho akce a méně rozhovorů, což není pro ME úplně obvyklé.
Největším kladem je bezesporu level design a celkové ztvárnění planety. Džungloidní planeta vypadá velice působivě. Nasvícení, backroundy, rostlinstvo. Kvalita tu jasně předčí kvantitu, jelikož je zde jen jedna mapa (pokud nepočítám interiér). Toto DLC bylo také zdarma. Nevím jestli to pod paždí EA stále platí, každopádně i to je plus pro toto cca hodinové "dobrodružství" ze světa ME.

K Moonstone jsem se dostal relativně pozdě. Psal se rok 1998, rok, kdy naše hokejová reprezentace započala svoji zlatou éru a já měl tu čest vlastnit svoje úplně první PC.
Moonstone byl a je specifický dvěma zcela zřejmými aspekty.
-Za prvé, je to jeho brutalita a naturalistické souboje. Věřte nebo ne, ale dle mého skromného názoru i takový Mortal Kombat vypadal jako předškolní odpolední siesty, jako polštářové bitvy mezi dvěma tlustými fanynkami Justina BÍBRA.

Váš hrdina, rytíř, jak už podtitul napovídá, to nemá vůbec jednoduché. Na své nezáviděníhodné pouti narazí na hromadu rozličných potvor, které nebudou mít za cíl nic jiného než vás nemilosrdně, a co možná nejhrozivěji, poslat za svými předky.
Váš hrdina bude na své strmé cestě- ubodán, rozřezán, upálen, oběšen, rozdrcen, roztrhán, ušlapán, prošpikován, sněden, pohřben za živa, umlácen, přepůlen ve dvý apod. To vše, v úžasných a ručně kreslených animacích. To ovšem ale platí pro vaše nepřátele. At už ve formě potvor nebo počítačem či člověkem ovládaným druhým rytířem.

Tím se dostávám k aspektu číslo dvě. Obtížnost. Budete umírat a umírat, hru se mi podařilo dohrát jen jednou a to díky velkému štěstí, které mi pomohlo najít jeden z nejmocnějších artefaktů ve hře. Na každého nepřítele, funguje jiná taktika, v soubojích jde především o načasování a poznání nepřítele. Takže není vlastně možné odehrát hru na první pokus. Ozvučení je taktéž super a grafika má díky svému stylu takové půvabné kouzlo. Hra docela zapadla, což je možná dobře, poněvadž by ji díky své brutalitě pravděpodobně nikdo nemohl hrát. Díky stvořiteli, že já jsi ji zahrát mohl.

Na tomto portu je skoro vše špatně. Ovládání na klávesnici+ nulová podpora myšáka (slyšel jsem že vyšel patch), nízké rozlišení před renderovaných filmečků, prakticky žádné nastavení grafiky a vysoká HW náročnost...ALE. Ani to nemůže zastínit extrémně vysoké kvality původní hry. Poprvé jsem hru dohrál na klávesnici bez použití myši. Jak jsem to dokázal? Na to jsi ani dnes nedokážu odpovědět. Každopádně, po druhé jsem již vlastnil gamepad.

RE4 je perfektní, hororové dobrodružství, vlastně ani nevím jak jinak to nazvat. Trochu bych to přirovnal k filmové klasice Evil Dead. Se svým hrdinou se snažíte přijít na kloub záhadě, potkáváte zvláštní postavy, ale hlavním aspektem hry je přetíží. Survival prvek tu ve hře funguje dokonale. Munice je nedostatek, nepřátel mnoho a vám nezbude nic jiného než se schovat, zatarasit dveře, shodit žebřík a co nejrychleji hledat věci, které by vám pomohli přežít a dostat se z nastávající situace. Nepřátelé se dostávájíí dovnitř okny a munice stále nedostatek, běžíte do druhého patra, náhle se ozve děsivý zvuk motorové pily, kouknu z okna a co nevidím. Velký magor s pytlem na hlavě a onou nepříjemně vyhlížející pilou proboural ony mnou zatarasené dveře. Co teď? Pokusim se dostat zoufale na střechu nebo skočím z okna ven a pokusím se rychle prozkoumat další budovu?

Atmosféra ve hře je atmosférická jak jen atmosféra atmosférická může být, to všichni víme a nemůže za to jen ponuré prostředí opadaného lesa, opuštěné vesnice, jeskyních chodeb, středověkého hradu či vědecko-vojenské základny, ale i již zmíněný survival prvek. Prozkoumávání prostředí, hledání bonusů či vzácných předmětů, kterých si sympatický všudypřítomný obchodník velice cení je vlastně nevyhnutelné ale zábavné. Stejně tak je zapotřebí neustálé obezřetnosti, jelikož pasti a pastičky číhají téměř na každém kroku. Nakupování a management vybavení je takřka nutností.

Nepřátelé tu již poprvé v sérii nejsou klasičtí ucouraní zombies ale agresivní a inteligentní parazité las plagas, jenž si krásně sídlí v tělech nebohých vesničanů.
Mutanti všech druhů nejsou vyjímkou a jako vždy jsou velice nechutní a nebezpeční.
Bossfighty jsou skvělé a originální a představují výzvu. Ve hře je hromada QTE. Ty jsou ale nevtíravé a jsou dávkovány s citem, takže nemáte pocit že projedete hru mačkáním dvou tlačítek na obrazovce.
Řešení příjemných logických hádanek potěšilo a dobře odvedlo pozornost od akční části hry. Je tu i pár misí s prezidentovou dcerou Ashley, kterou opravdu moc nemusím, holku jednu ušatou alepasáž s pohybujícími se maketami rytířů..brrr, stejně tak mě vyloženě s prominutím sraly regenátoři AKA třesavky. Jak tyto milé hochy zabít mi bylo záhadou, nejdříve jsem se před mima snažil utíkat ale po získání termálního hledí jsem byl pán. Ale i tak jsou tito pánové asi nejtužší nepřítel v celé hře. Mimochodem, nestřílejte jim do nohou, nebo budete běhat na záchod proti vlastní vůli.

Postavy jsou slušné, Leon není můj oblíbenec (upřednostňuji Chrise) ale hrát za něj mi nevadilo. Záporáci to jsou jiné kafčo, Jack Krauser byl dokonalý záporák a nakonec mi ho bylo dost líto.


Grafika hry se mi zdála o něco lepší než na PS2, postavy se mi zdají o něco detailnější. Každopádně, at už se na hru dívám na televizi či na LCD monitoru vždy si holt musím pochvalovat to jak ta hra pěkná je.

K dokonalosti této výjimečné hře nezbývá mnoho. Nebýt debilního portu a toho že se postava nehýbe když střílí byla by to hra za 95%, jak už zde padlo lepší survival horror asi nikdo nevytvořil. Navíc hra nepatří mezi ty nejkratší a po dohrání se odemknou další episody se SEXY slečnou Adou Wong a pochopitelně i high score hunt Aka Merchenaries mode. Resident Evil 4 je král mezi akčními hororovými hrami a basta.

Ahoy! Tak jsem opět tady abych vás potěšil dalším ze svých (ne)profesionálních komentářů. Komentářů jenž slovo interpunkce neviděl ani z čínské stíhačky ale budiž.

Ze začátku vám povím jeden kratičký příběh: Na AC4 jsem se netěšil a po pro mě katastrofální AC3 jsem na hru nechtěl sáhnout ani štětkou záchodní. Ale co se nestalo ta hra nějak u mě skončila doma a já ji nainstaloval. To by bylo asi vše k ne příliš záživnému úvodu.

Já mám rád piráty, mám rád lodě, sličné děvy a pirátské písně. Nemám rád rum, je mi po něm blivno, ale to je momentálně zcela irelevantní informace vážení přátelé. Atmoška je pro mě zcela největším kladem AC4. Ta je totiž cítit jako rumový opilecký ranní opar a neskutečně dokáže na hezkých pár hodin pohltit a přikovat k židli.

Se skvělou atmoškou souvisí několik věcí. V první řadě to jsou lodní bitvy a loď a voda jako taková. Plout po božsky roz animované vodě, poslouchat zpěv posádky a šum vody je super, tak super že jsem se někdy nechtěl vrátit na pevninu. Lodní bitvy byli skvělé už v AC3 ale tady to hře vyloženě pasuje a já si vzpomněl na dobu kdy jsem hrál Pirates od Sida Meiera a říkal jsem si "sakra, jak by bylo super kdyby to někdo v budoucnosti udělal promakaný a já měl na postavou plnou kontrolu" nuže, to se mi s AC4 splnilo.... tedy alespoň částečně.

Žubisoft se totiž rozhodl k "brilantnímu" kroku. A to jest vydávat a ždímat značku každý rok. Což shledávám velice debilním ale jak se říká, pro prachy všechno. Proč nevyužít všechny ty prostředky a tisíc lidí k vypilování prvků jejichž chyby se opakují v podstatě od začátku serie? Stačil by jen rok produkce navíc.

Můžu třeba začít se soubojem- V základě se jedná o nepovedený a nedotažený systém z Batman Arkham. Taktéž si tu vystačíte se třema tlačítkama a tlačítko pro protiútok tu funguje stejně. Ale na rozdíl od Batmana tomu chybí dynamika a přehlednost. Proč? Nuže, protože a jelikož kamera je naprosto stupidně postavená a hlavně při soubojích na lodi jsem nevěděl kde jsem, (obrazně řečeno) kameru jsem si musel ručně jako debil nastavovat aby mi nějaký anglický pán v rudém kabátu nevrazil svoji nabroušenou šavli tam kde to před vynálezem jisté toaletní pomůcky obzvláště smrdělo. Navíc se základními zbraněmi jsou nepřátelé odolnější než terminátor a klidně snesou rány do mečem do hlavy jako by jste jim na xichtě plácali mouchu plácačkou. Animace jsou moc fajn ale nepřátelé jsou tupý a opravdu málokdy se mi stalo že mě napadli více než dva vojáci. Někdy se mi stalo že mě někdo zabil zkrz 60 cm trup lodi nebo Edward z ničeho nic nereagoval na mé klikání myši. Souboje nevyžadují prakticky Žádný skill, jediné co pro úspěch stačí dělat je mačkat tlačítko myši a mít průměrný postřeh, ale jak jsem již psal kamera se (snad úmyslně) stará o to jste to tak easy neměli. Combat desingnéři jsou vskutku kreativní šikulové.

Stealth je jiné kafe, ano jistě, nepřátelé jsou opět naprosto dementní a chodí po předem vyznačených trasách a při vašem odhalení se stačí schovat do půl metru vysokého konopí (nebo co to bylo) a vojáci vás neuvidí. Zkrátka chování UI jako v prvním commandos. Teď si možná říkáte, to je herní mechanika ani ta hra nebyla frustrující a těžká. Ano, ale ve výsledku je to stejně jedno, protože pokud jste odhaleni stejně vybijete sami celou armádu za použití zbraní. I přes to všechno mě likvidování zmetků bavilo, animace zde pořádně vynikli a já se cítil jako mocný assasino pirátský vochmelka.

Svět je v AC4 opravdu rozhlehlý, plný měst a ostrůvků k prozkoumání, jsou tu vedlejší aktivity ale zase jich není tolik aby vás dokázali na celou dobu zabavit a zároveň se nestali stereotypní. Grafické ztvárnění onoho světa je krásné, voda jak už jsem psal je boží, efekty počasí a modely postav a jejich mimika precizní. Města jsou živá a mají atmosféru, lidé opět mluví jazykem kolonie která ostrov okupuje, v hospodě se zpívá a je to fajn. Ostrovy jsou jednobarevné a dost brzy mě prozkoumávání omrzilo. Opravdu škoda že se zde neprezentovalo více prostředí, jelikož některé lokace vypadají velice pěkně a jsou rozlehlé.
Optimalizace je o 300% lepší než u AC3 ale stále to není ono, hra mi běžela na max nastavení maximálně 50 FPS A minimálně 22 při zatížení frapsem. Každopádně krok dopředu, v tomto aspektu.

Teď budu upřímnej a řeknu že příběh mě až na AC2 a Brotherhood nikdy nezajímal a AC4 nebyl vyjímkou, i když je pravda že ke konci byl příběh zajímavý a chvílemi i emotivní. Scénář je solidní, spousta postav mi připadala zcela zbytečná a nezajímavá a pokud byli zajímavé a dobře napsané, jejich potenciál byl zcela nevyužit. Např. Blackbeard nebo James Kidd AKA Mary Read. Edward je klasický pirátský nezbeda, úplně obyčejný týpek, co umí hrozně rychle šplhat a vybít četu po zuby ozbrojených rudokabátníků. Je ale tak 100x lepší a charismatičtější než cikán Connor. (omlouvám se fanouškům Connora)

Hudba je skvělá a přesně taková jakou jsem od pirátské hry očekával, dabing je stejně
tak výborný.

Obsahově rozsáhlá a místy velmi zábavná hra se skvělou atmosférou ale nevyužitým potenciálem. Přeci jen jsem od Next-Gen čekal více. Byl jsem ale příjemně překvapen a pokud někdo Ubi vytluče tu idiocii z hlavy bude AC skvělá série. Pokud ne tak papá Assasine, skončíš stejně jako COD a to by bylo smutné, poněvadž tuto sérii chci mít rád!

Mass Effect 3 mě zklamal, zklamal mě tak ,že studio, které jsem podporoval snad od samého začátku a hrál každou jejich hru mě nasralo. Ano, veřejně zde píši, že jsem byl nasrán. Ale po zcela apatickém stavu, kdy jsem jen čučel do obrazovky, jsem si to po čase nechal rozležet v makovici a usoudil jsem že ME3 je stále skvělou hrou.

-Příběh je dle mého soudu stále kvalitní ale je zcela nevyužitý. V podstatě je to vlastně pořád to samé jako u předchozích ME. Najdi něco nebo někoho, kdo ti pomůže zastavit zlé, ošklivé, zlo. V tomto případě, se jedná o zbraň jenž v minulém cyklu konstruovaly Protheané. Ano, jistě, je to jednoduché, primitivní a klišovité, jako si každé ráno měnit ponožky. Ale přeci jen začátek začíná slibně, Reapeři vtrhnou na Zemi jako dav do velkoobchodu před vánočními svátky a já si říkám, jak mám ty několika kilometrový hochy zastavit? Atmosféra je silná a jak se blížil konec, byl jsem ve stále větším a větším napětí, konec trilogie se blížil a jí to cítil až v chlouby svého trávicího traktu.

-Rozhovory, scénář a mise: Dialogy tu byli omezeny na dvě odpovědi, což mi i docela vadilo, protože a poněvadž jsem místy prostě nesouhlasil s tím co se v určitě situaci nabídlo a já toužil po neutrální odpovědi. Celkově je ME3 v tomto aspektu jasně nejslabší. Postavy jsou ale stále napsány skvěle a kromě Ashley, která tu hrála spíš takové křoví (její romance se mi zdála hrozně odfláknutá.) se mi tu líbily všichni, i tak nové postavy, včetně Jamese (ano myslím že je to sympaťák) a Generála/Partriarchy Victuse. Snad každý z předešlých her tu má drobné Cameo nebo scénu. Někdo se ze hry vypařil úplně, např. Emily Wongovou nahradila Džesika Chobot eh. A od několika postav dostanete pouze zprávu. Vedlejší mise kvalitou dost poklesly, podle mě jen natahují herní dobu, nejsou zajímavé po stránce hratelnosti ani příběhu, jako tomu bylo u ME2. Záchranná mise na měsíci Menae nebo vyléčení genofágu a vůbec mise na Tuchance byli super.

-Soubojový systém je nejlepší z celé trilogie, v základu není tak dynamický a střelba není tak hutná jako v Gears of War, nicméně využívání schopností a jejich kombinace, posunují souboje v ME sérii na novou úroveň, systém krytí funguje parádně a celkově se jedná o výbornou záležitost. Musel jsem si na začátku chviličku na systém zvykat, ale velmi brzo mě co celé přešlo do krve.

-Umělá Demence se dočkala znatelného zlepšení a nepřátelé na vyšší obtížnosti dovedou zavařit, spolupracují a na plno využívají svých schopností. Pokrok oproti ME2.

-Optimalizace, Grafika, zvuk. ME3 není ani zdaleka tak vymazlenou záležitostí jako ME2. Pravda je taková, že hra pořád běží velice dobře i na slabších strojích, ale sem tam při načítání lokace trvalo než se počet snímků urovnal. Občas se u Unreal enginu objeví velice známé donačítání textur, čehož byl ME2 ušetřen. Hra ani jednou nezamrzla a nespadla. Takže celkově to je s optimalizací pro PC velice good. Grafika je dost dobrá, obličeje a celkové modely postav, vypadají o něco lépe než u ME2. Hra je také neuvěřitelně tmavá, na Normandy asi drží temnou hodinku a můžeme se asi domnívat proč. Ovšem ozvučení je jiné kafe. nejen že každá zbraň má svůj specifický zvuk ale hlavně už nezní jako by jste střílely z Desert Eagle made by Vietnam tržnice. Dabing je úžasný, což dokazuje fakt že i když animace a mimika už svá nejlepší léta pamatují, díky emotivní hudbě a dabingu dokáží vytvořit kapičku u oka. Každá postava i po ty nejmenší NPC je nadabováno brilantně. Soundtrack je úžasný, každá skladba je unikátní a nesmírně emotivní.

-Multiplayer mě velice překvapil, více jak 100 odehraných hodin myslím mluví za vše. Navíc skvělá podpora ze strany vývojářů, hromada objemných DLC (zadarmo) jen zážitek vylepšovaly a zdokonalovaly. Takřka 100 zbraní, variabilita postav, počet map a měnící se úkoly na nich mi přinesli velice nečekaně, velkou porci zábavy. Ano jedná se o obyčejný horde mode, ale s Mass Effectovským soubojovým systémem je to něco co se jen tak neomrzí.

Mass Effect 3 je nejvtipnější, nejdojemnější z celé série. Na spouty místech je ze hry Cítit stres a spěch. 2D sprity místo 3D modelů, nedokončené chodby a dokonce neotexturované 3D modely. Díky flycamu poznáte hromadu nedodělaných věcí které se vývojáři snažili ukrýt.

Konec mi nevadil tzn. nevadilo mi že se Shepy obětoval pro galaxii ale ignorování všech rozhodnutí, žádný jejich vliv na zakončení. Ajajaj. Špatná reklama, BW slíbily něco co sami nedokázali splnit. Opravdu špatný marketing a uspěchaný vývoj. Ale i tak to dopadlo dobře. Kdyby jsem Mass Effect neznal, nebo nehrál předešlé díly. Šlo by hodnocení o 5% dolů. Někdo hlásá že ME3 je nejlěpčí díl serie, někomu se zase líbí ME1, u mě zvítězila dvojka. Každý díl je v základech stejný a přitom je tak odlišný, a za to BW zasluhují i přes všechny chybky veliké uznání.

Tak s pravdou ven, kdo čekal že se z Arkham Asylum vyklube taková pecka? Když mé tehdy ještě fungující zvukovody zaslechly, že ve vývoji je hra na motivy nejslavnějšího DC komiks hrdiny, nevěnoval jsem tomu přehnanou pozornost. Předpokládal jsem, že se bude jednat o průměrnou, možná lehce nadprůměrnou rubačku, mlátičku whatever. Tento dojem dosti posiloval fakt, že hru vyvíjelo tehdy ještě neznámé studio, jehož repertoár čítal jednu průměrnou FPS akci na PS2 a XBOX. Hra nesla název "Urban Chaos: Riot Response".

Náhle se ale rozneslo že vyšlo Demo této hry. A překvapivě se hlásalo, že je vynikající a reakce byli velice pozitivní jak ze strany kritiky, tak i prostého lidu. Tedy jsem neváhal, popadl ze své otrhané peněženky 200 kč a šlo se do trafiky koupit LEVEL.
Po dohrání oné zkušební verze jsem mohl jen konstatovat že pozitivní ohlasy nebyli absolutně nepravdivé nebo přehnané a já se najednou na plnou verzi hry, která byla za dveřmi začal velice těšit.

Dle mého skromného názoru Batman:AA je učebnicový příklad mistrovského game designu. Nejsem sice Designér ani kdovíjaký expert, ale co jiného to může být, když vás hra baví od začátku do konce? Neustále se vás snaží motivovat k postupu, přidává nové nápady a výzvy? Jak by se to dalo nazvat jinak, když je hra skvěle vybalancovaná a skvěle kombinuje několik různých prvků? To vše zabaleno v atmosféře snad temnější než samotná tma a k tomu velice zajímavý příběh?

Hra za hrdinu by měla mít jeden ale naprosto zásadní prvek. A to je podle mě, cítit je jako hrdina, v tomto případě Batman. A tato hra svou úlohu plní tak dobře, že jsem měl chutě nasadit plášť, nasadit elastický trenky, vyskočit z okna a namlátit nějakýmu holohlavýmu holobrátkovi. Batmana jsem si díky Rockstedy opět oblíbil. A najednou jsem opět pochopil proč je tato postava tak výjimečná.

Při soubojích jsem si připadal jako drsňák, když jsem někoho praštil, tak jsem ten dopad pěsti na muklovu chlebárnu cítil. Připadal jsem si jako lovec, král stínů ze kterého jsou hajzlici podělaný strachy, když jsem je potichu a elegantně posílal do hajan. Prostě jsem se cítil jako ten netopejr!

Navíc se to vše tak bezproblémově a skvěle ovládá, hra vám nikdy nehází granáty pod nohy. Souboje jsou efektní, efektivní, dynamické. Stačí používat jen myš a směrové klávesy. Z počátku jsou souboje jednoduché ale časem přibude nepřátel nejen kvantitativně ale i variabilně, takže používání strategie je časem nevyhnutelné. Obtížnost stále stoupá, nepřátele mají lepší techniku a vychytávky, ale přesto mě hra neirituje a já si ji užívám. Umírám a umírám, v některých pasážích dost často, já se ale nezlobím, bavím se!

Velice chytře je tu zabudován systém upgrade(dů) a odemykání různých technických udělátek, které si pochopitelně odemykáte pomocí bodů. Ty si vysluhujete nejen uspáváním, věšením, mlácením, přiškrcováním zmetků, ale i odhalováním starých rytin a řešením a objevováním hádanek, které tu slouží i jako příjemné rozptýlení. Každopádně, různé batmanovské vychytávky se vám odemknou až postupem hrou a jak se vám zpřístupní nová hračka zpřístupní se vám nová lokace, do které jste se nemohli před tím dostat. Což mě neustále udržovalo v pozornosti a nutilo mě to prozkoumávat okolí a to je dobré.

Velice mě bavily pasáže se Scarecrowem. Zde se hra přepne skoro až do hororového režimu, ale hlavně se změní perspektiva na old school 2D hopsačku. Atmosféra mě zde jednou pohltila tak že mi při falešném zhroucení mé grafické karty u nově zakoupeného PC vylezli spodáry až na hlavu. Já jsem to vývojářům sežral i s navijákem. Přenést Scarecrowův vliv v jednu chvíli i na hráče? Gratuluji Rockstedy, to je geniální. Docela brutal, ale geniální.

Posledních pár věcí, grafika a dabing. Grafické zpracování jako celek působí skvěle. Úroven detailů je ohromující a i takové drobnosti jako vlnící se plášť, nebo postupné opotřebovávání Batmanova obleku dodávají hře prostě pocit nesmírného citu pro detail. Dabing je vynikající, Kevin Conroy a Mark Hamill jsou nezaměnitelní pro své role.
Hudba parádně padne do celkového konceptu a opět posiluje, už tak neprostupnou atmosféru. Ještě bych měl dodat že hra ani jednou nespadla a nenarazil jsem na žádný bug.

Nejlepší hra na motivy komiksu a jedna z nejlepších her minulé generace konzolí. Bavil jsem se od začátku do konce, bavilo mě objevování, bossové, detektivní mod, příběh, bavilo mě být hráčem. Geniální hra od geniálních vývojářů.

Desítky hodin zábavy v SP, stovky dalších v MP, excelentní grafika a level design, nářezový soundtrack, grorious gore.....je třeba psát něco víc? Dobrá pokusím se najít jakékoliv nedostatky........ má ta hra nějaké? Jistě, rejpalové budou hlásat: " vždyt je to jen několik arénovejch map, kde pobíhaji testosteronový panáci, mají jen 11 zbraní, který ale mají debilní sekundární mody střelby a....a.a..srostě je to debilní hra." Haha. Více nemáte? OK. Velká rozmanitost modů a počet map je úctyhodná.
A samozřejmě neskutečně dynamická a zábavná hratelnost.
Soundrack, jak jsem již napsal je suproidní, pro téměř každou mapu jiná skladba.
Heavy metal, gotická hudba, parádní kombinace.

Unreal Tournament je nejlepší Unreal, který kdy byl vytvořen. Ostatní díly jsou také skvělé kousky, ale tento díl je pro mě vrchol MP řezanicové zábavy. Legenda!

Byl jednou jeden chlapec. Jmenoval se Honzík.
A jako malý stále hrál demo jedné hry kde se kopalo, mlátilo a střílelo. Byla to sranda, ikdyž Honzík nikdy na hry kde se lidé kopou moc nebyl.
Avšak absence červené barvy Honzíkovi umožnila toto demo hrát, jelikož jeho mamince nevadilo, že do sebe lidi střílejí a kopou, protože to je jenom jako, protože tam nebyla červená krev.

Jednoho chmurného a mrazivého předvánočního dne na konci srpna, jsme se rozhodli, že pojedeme do Prahy do VELKÉHO Tesca. Jů to jsme měly radost. Po tříhodinovém prozkoumávání obchodu se přeci jen maminka rozhodla že nechce barevné svíčky do ložnice ale že si raději koupí novou pračku. Honzík se svým tehdy ještě lidským a milovaným bratrem mezitím prozkoumávali elektro. A samo sebou je upoutali krabičky s CD, na kterých byli násilné, nemorální a zlé hry.
Honzík koukal na předražené produkty, tehdy ještě ne tak chamtivých vydavatelů a poznal, že si se svým kapesným 50 kč za měsíc jsi nemůže nic dovolit.
Najednou ho ale upoutal obal, na němž byla nakreslená postava s fialovými vlasy. A Honzík ji znal, znal tu hru! Byla to hra Oni! Ačkoliv Honzík byl již her dostatečně znalý, byl s penězi na štíru a tak ač věděl co je dobré, nemohl své znalosti zužitkovat.
Honzík přemýšlel a rozhodl se že půjde za osobou s dlouhými vlasy, které z úst 18h denně vycházel bílý oblak kouře.

Honzík se tedy začal prosit.
"Tati prosím prosím prosím....koupil by jsi mi tohle, stojí to jen 2 stovky!
"Coo?" Odvětil otec Honzíkovi po té co se pár desítek vteřin dávil v tuberáckém záchvatu kašle. "No tuhle hru, sháněl jsem ji takovou dobu, prosííííím otče bud tak hodný a kup mi ji prosííím" Zoufalé prosby ovšem Honzíkovi nepomohly a pouhým horizontálním zavrtěním hlavy otec potvrdil, že o koupi násilné, zlé a brutální hry nemá zájem. Už se otec se svým lahodným, továrním dechem blížil po zakoupení alba "Kabát v Dole v Dole" ke kase. Ale malý Honzík se nevzdal. Popadl hru a se slovy "podívej jaká tam je pěkná holka" Otec se podíval na krabici a pak na Maminku a s úsměvem řekl "vrat to tam kde to bylo mladej" V tu se do konverzace vložila slečna prodavačka "mě se tedy líbí a určitě bych to synovi koupila" Usmála se na mě a započítala Kabáty do ceny.
Honzík byl smuten, že se mu mise nezdařila a vrátil krabici se hrou na své místo. Se slovy "neshledanou" se na Honzíka prodavačka podívala a odvětila mu " Nebud smutný, tata ti tu hru koupí jindy."
Honzík šel s bratrem napřed a ještě chvilku čekali v autě.

Po cestě se Honzík a jeho rodina zastavili u babičky, u níž bydlel strýc. Její syn a bratr otce. A ten strýc, bratr otce Honzíka a syn Babičky Honzíka měl PC.
Honzík chtěl zklamání utopit ve hraní NHL 2000 tak slušně požádal zda si může zapnout onen přístroj.

Po asi 15 min hraní Honzíka jeho otec zavolal do kuchyně a podal mu krabici se hrou o kterou tak poníženě žádal. "You Son of a....." jsi v duchu Honzík řekl a dvakrát bez projevu emocí poděkoval. Doma Honzík zapnul okamžitě PC a ještě před tím než z krabice smyl kuřácký odér krabici políbil.

To je duchaplný příběh, který se stal a postavy v něm jsou reálné a jistá podobnost s vámi nemusí být vůbec náhodná. 
Příběh hry: Je vypsán v popisku nad komentářem takže vám jen řeknu, že příběh má pár zvratů, dokáže být místy zajímavý. Je krátký a ve hře podle mě hraje druhé housle.

Souboje a přestřelky: Ty jsou Alfou a Omegou tohoto titulu. Na začátku hry vám dobře zpracovaný tutoriál oznámí vše podstatné, základy vám přejdou do krve okamžitě a zbytek se velmi rychle naučíte postupem hrou. Je zde několik typů úderů: Od základních úderů pěstí, háků, úderů loktem, úder na solar a nízké údery. Totéž platí samozřejmě platí pro kopy. Jsou zde i pokročilejší techniky jako např. podkopnutí ve skluzu nebo kopem z otočky, různé útočné hody a vrhy s protivníkovým tělem a obranné vrhy či odzbrojování ve stylu Aikidó - dále kopy z přemetů a salt, různé speciální kopy a údery atd. A to vše je tak jednoduché na pochopení a provedení. Na klávesnici jsem neměl absolutně problém.

Střelba tu velice překvapivě není ani zdaleka tak častá jako souboje na blízko. Přesto se k několika kouskům dostanete. Klasická pistole, pulzní puška, samopal, naváděné mini rakety, paralyzér atd. Každá zbraň má svá pro i proti a hodí se do jiné situace.

Souboje jako takové jsou neskutečně návykovou a zábavnou záležitostí. Vymlátit potenci s každého padoucha byla "pure pleasure" A ani debilní ukládací systém mi nevadil. Nevadilo mi že po 1h postupu jsem se ocitl na začátku mapy, PROTOŽE MĚ TO TAK BAVILO. A pořád baví, opravdu, Oni má jedny z nejlepších soubojů, které se kdy v jakékoliv mlátičce objevily. Navíc nepřátel je tu dosti druhů a na každého z nic platí jiná taktika. Jsou tu základní vojáci a jejich vylepšené verze, těžkooděnci, nindžové, technici a speciální jednotky, které mají od každého něco a opět ovšem s několika vylepšenými verzemi.

Obtížnost: Hra není jednoduchá a at už za to může save systém nebo v některých případech obrovská přesila či silný boss. Nikdy mě hra vyloženě neiritovala. Old skůl mlátička jak má být, neumíš tu hru hrát, budeš trpět. Já netrpěl, já se bavil.

Technické zpracování a design: Toto je největší a možná i jediná bolístka hry. Engine je neskutečně zastaralý a levely prázdné a nudné. Většinou jen krabicové budovy s několika patry, při nejlepším nějaký velký komplex ale celkově hra vypadá jako z roku 1996. Modely postav jsou solidní ale textury a již zmíněný level design.... celkově to není pastva pro tu bílou želatinu co máme zaseklou v hlavě. Jako mladý capart jsem tento nedostatek přehlížel ale nyní, kdy mé IQ a sociální vzdanost stoupla o více jak 5% se nad tím musím pozastavit.

Hra je to ale výborná, zábavná ale rozhodně se s vámi nemaže, což může dost lidí odradit. Má své nedostatky ale pokud je budete ochotni přehlédnout budete se bavit. Já se tak dlouho u žádné jiné bojovky a hry jako takové nebavil. Abnormálně mě mrzí že pokračování už nebude.

Relic už dokázal, že umí vytvářet autentické a graficky působivé strategie. To co nám ale předvedli v roce 2006 se hrou Company of Heroes to se opravdu jen tak nevidí.
Jelikož byla hra z té doby již provařeného tématu WWII moc se od ní ze začátku nečekalo.
Ale pak jsem viděl první gameplay záběry a nemohl jsem dva dny ani polykat z akutního nedostatku slin. Ovšem se nabízela otázka. Je CoH dobrá RTS?

Gameplay byl a je překvapivě jednoduchý na pochopení a díky skvěle zpracovanému tutorialu jsme se do systému hry dostal okamžitě. Dobrá, tedy simulace to není, takže to bude spíše naopak. A ano, ač se bitvy tváří sebe autentičtěji, nezakryjí to co CoH opravdu je, tedy jednoduchou RTS s několika druhy jednotek a vylepšeními.
Ale ono to překvapivě stačí, jelikož kampaň je dle mého soudu výborná a krom skvěle zpracovaných cutscén (jako by je režíroval sám Splielberg) má i zajímavé mise. At už jde jen o ovládání několika jednotek, jenž mají za úkol infiltraci základny či zničení konvoje nebo klasického stavění základny a budování vojenské síly.

Multiplayer je zábava, hrát proti živému hráči jsem chtěl obzvláště v této hře vyzkoušet a vyplatilo se. Počítač se na skrimish mapách choval v rámci možností přijatelně. Ale organický mozek je holt organický mozek.

Audiovizuální zpracování je božské a ani nevím zda se nějaké FPS podařilo v tomto směru CoH překonat. Nemluvíme tu totiž jen o velikosti textur a super detailních modelech postav a vozidel ale též o částicových efektech, fyzikálním modelu a ozvučení.
V té době CoH naprosto setřela konkurenci a to nejen na poli RTS! Např výbuchy, u několika případů se stalo že jsem při mohutné explozi odtáhl hlavu od monitoru, protože jsem měl skoro pocit jako by mi měla hlína zacpat mou to široka otevřenou tlamu.

Fyzikální engine Havok také dělá divy. Rozstřílet a rozbombardovat snad jde úplně vše a po dokončení bitvy krajinu nerozpoznáte. Samozřejmě fyzika tu podporuje i určité taktické možnosti. Je v okně budovy usídlený sniper? Pošlu na něj tank. Stojí mi v cestě do vesnice mohutná zed? Probourám ji tankem. Plus jízda jeepem či jinými dopravními prostředky působí reálně. Při rychlé jízdě se vůz při odbočení nakloní a když není možnost jezdec klidně seskočí jako pravý rambo z mírného svahu a jede dál. Stalo se mi že jsem takto prchal před tankem. Kličkoval jsem uličkami města a modlil se aby jsem jak se lidově říká nevyletěl do luftu. Nakonec jsem nájezdem na menší pahorek přeskočil malou říčku a vozidlo bylo zachráněno. Stručně řečeno dívat se na poletující panáky, bortící se budovy, létání kusů betonu a třísek bylo jednoduše jedinečné.

Překvapilo mě že v komentářích není v plusech skoro nikdy uveden zvuk. Ozvučení na mě udělalo ještě větší dojem než grafika. Upřímně jsem do té doby v žádné jiné hře neslyšel takové ozvučení. Vše od zvuků zbraní, výbuchů, pokřikování vojáků, dopadů kulek na pancíř tanku nebo zdivo budov, cinkání nábojnic je naprosto perfektní a atmosféře hry dodá neskutečný náboj.

Jediná věc co mi na hře vadila, bylo divné propočítávaní poškození pěších jednotek. Neustále jsem byl svědkem toho že vojáci od sebe stáli dva metry a nemohl jeden druhého zasáhnout.

Celkově je CoH asi jedna z nejlepších RTS strategií která se kdy na naše monitory dostala. A i dnes mě dokáže svým zpracováním války nadchnout.

Vzpomínám si na dny kdy jsme s bratrem seděli u PC. Hráli jsem hru a po splnění mise či levelu jsem ho nechal hrát další level, pak zase nechal on mě vždy jsme se prostřídali a to i bez létajícího nábytku či vzájemnými výhrůžkami smrti, to byli časy. Málo kdy jsme ale společně nějakou hru dohráli. Bud to jednoho z nás přestalo bavit a šel jsi hrát na koberec s autíčkama nebo nám to matka zakázala hrát. Přece by nedovolila aby z nás vyrostli násilníci, vrazi, úchylové, pašeráci, sadisti, zloději, maniaci,psychopati a další které naše společnost z nějakého důvodu nemá příliš v oblibě.

U třináctky jsme však udělali vyjímku a hráli ji až do konce. Zaujal nás napínavý špionský příběh, ( kdo jako malej nechtěl být agent, astronaut nebo gynekolog? ) zaujala nás stylizace a grafika, na tu dobu nadčasová. Používání háku a dalších vychytávek ale hlavně to vypadalo jako komiks. V době vášnivého sbírání čtyřlístku, asterixe a obelixe, spidermana a bůh ví čeho ještě, to byla pro nás prcky skoro až nirvána. Komiks který se dá hrát no není to paráda?

Když tehdy na jednom čísle časopisu level vyšlo demo nemohl jsem se ho nabažit a hrál jsem ho snad.... no více než 50x. A řekl jsem si že tuhle hru chci! Jenže matka s otcem byli ochotní ani jako babka na na finančním úřadě. Proto jsem jednal na vlastní pěst.

Plnou verzi jsem zakoupil v obchodu máj za 199 kč. Dneska to je jak prd ale pro 12 letého smraďocha to byla veliká pálka. Ani mě nepřekvapilo že se hra nachází na čtyřech CD. "Nu což" řekl jsem si, hodim to do PC a nainstaluju, po instalaci tam hodim PLAY CD a bude to! Prdy, hrnce, kastroly. Museli jsme CDs průběhu hrou neustále měnit, což nebylo vůbec potěšující. Dále tu je ten stupidní systém ukládání který tady skoro každý zmiňuje. Myslím že vyšel patch který umožnuje quick save (zatím jsem ho nezkoušel ).

Grafika a stylizace je asi největším kladem hry, protože a jelikož ta hra komiks napodobuje tak dobře že to vypadá jako...komiks. Komix vám také jen tak nezestárne pokud o něj samozřejmě dostatečně pečujete. Když se na hru podíváte dnes řenete si " sakra to pořád vypadá dobře". Ano modely postav a textury už jsou zastaralé ale ta dokonalá stylizace je zcela nekompromisně maskuje. Do toho si připočtěte všudypřítomná okénka a nápisy. Zkrátka lepší ztvárnění komixu ve hrách najdete jen těžko.

Moc se mi líbí hudba která naprosto perfektně ke hře sedí. Dabing je povedený, pan Akta-X sice moc nemluví ale pořád lepší než aby mlčel úplně. Že Gordone? Příběh je klišé o ztrátě paměti, no vlastně tehdy to ještě takové klišé ve hrách nebylo ale víte co tim myslím. Story je vyprávěn skrze vzpomínky (flashbacky) hlavního hrdiny. Kterýsi musí vzpomenout na svou minulost ale odhalit i svoji pravou identitu..

Hratelnost je arkádová ale podle mě velice zábavná. Jetu zajímavý počet zbraní: 9mm, revolver, M16, pan soudruh Kalašnikov AK47, lovecká brokovnice, pumpovací brokovnice, soudruh odstřelovač Dragunov, má oblíbená kuše, uzi, vrhací nože, židle, flašky, lopaty, prkna, dlažební kostky atd. Posledních pár jmenovaných využijete při stealth misích ( co by tro bylo za špionážní hru bez stealth). Krom toho můžete brát rukojmí a odklízet těla.

Vystřelovací hák je boží, nečekejte že zmáčknete tlačítko a postava se automaticky přichytne viz. Bioshock Infinite, Batman. Hák se využívá k překonávání překážek tak i ke spouštění. Navíc můžete i s hákem používat zbraně. Nejlepší však je přeskakování z plošiny na plošinu. Jste na vyvýšeném místě, pod vámi těžce ozbrojení vojáci. Co udělat? Řeknu si " co kdybych se nějak dostal tamhle za roh"? Připravím se tedy, rozběhnu se směrem od místa kam chci přistát, přichytím se a odstředivá síla mě velkým obloukem donese za onen roh. Nepřátelé nic neví a vy si připadáte jako superman. Pobírám lékárničky a připravuji se udělat totéž ale tentokrát pánům dole nachystám výbušné překvapení. Rozbíhám se vypouštím hák, letím obloukem prostorem, rychle vytáhnu granát, pustím ho a okamžitě přistanu tam kde jsem chtěl ještě než si mě vojáci všimli a BUM! Vytáhnu M16 a překvapené stráže kosím z úkrytu.

Je dokonáno vojáci jsou mrtví A já tiše pokračuji dál, odhaluje se mi část záhady, zabíjím kapitána lodě, pokládám bombu do nákladního prostoru, skáču do kanálu kde na mě čekají potápěči s harpunami. Rychle je zneškodním protože mi dochází kyslík. Plavu dále otvorem až mě zachytí proud který mě vyplivne v oceánu.

Hra má velice překvapivé rozuzlení. Konec je otevřený a já se nemohu dočkat toho jak to bude dál. Ale nedočkám se, 10 let čekání a nic. Pokračování této úžasné hry nepřijde a to je opravdu škoda.

Upřimně, originální Deus Ex jsem nehrál. Ano vím, jak si můžu kurva fix říkat hráč, když jsem na takovou legendu nevztáhl pracky. Věděl jsem však že je to skvělá hra a videa z DE:HR mě velice zaujala. Tak jsem to risknul a hru přeobjednal. A víte co? Nelitoval jsem.

Hra má už od začátku skvělou "blade runnerrovskou" atmosféru. Potemnělá vize budoucnosti mi zalezla pod kůži okamžitě. Stejně na tom byla i hratelnost. Autorům se skvěle povedlo spojit akci s RPG. A když myslím povedlo tak tím sakra myslím povedlo.
Akční pasáže jsou plynulé a systém krytí funguje dobře. Stealth je velice uspokojivý, ovšem jen pokud pokud se daří že :). Stealth jsem si užíval a to říká osoba, jenž nejeví o tichošlápství moc zájmu. Dále tu je příjemné hackování, vylepšování schopností, zbraní a přidávání augmentací je samozřejmostí.

Nejlepší na tom samozřejmě je ta "nelineárnost" ve smyslu, budu si hrát jak chci a ne jak mi disktuje nějakej strejda disajnér. Vybírání alternativních cest a výběr způsobu boje hře dodával punc výjimečnosti, obzvláště v době lineárních FPS. Osobně mě bavilo všechno, at už to bylo vybíjení rambo stylem, elegantní tiché zabíjení nebo se plížit jako duch a kontaktu se vyhnout docela.

Konverzace se dost podobají stylizací a návazností mass effectu. Jsou dobré, stejně jako dabing Nea...tedy Adama Jensena, vlastně co kecám, dabing obecně je ve hře zcela super. Líbilo se mi "vyslýchání" nebo jak to popsat. Kdy jsem byl nenásilně nucen velice pozorně sledovat jak konverzaci tak dění na obrazovce. Není to nic co bych chtěl dělat pořád ale nevadilo mi to, protože jak jsem již psal, bylo to nenásilné.

Lokace jsou poměrně malé ale vzhledem k atmosféře kolem mi to nevadilo. Grafika není nic extra, některé postavy dokonce vypadají jak z roku 2002, ale na to sere pes.
Proč? Poněvadž to prostě má atmosféru! Ona ta technická zastaralost je odůvodnitelná. Pokud se nepletu engine, na kterém běžela hra byl použit už v Tomb Raider Legend. Co hra ztrácí na velikosti textur si nabírá zpět svou stylizací, která se mi prostě líbila a sedla do konceptu hry jako latexový obleček na tělo úchylného prznitele dětí.

Opravdu převelice mě iritovaly bossfighty, bez kterých bych se mile rád obešel a systém ukládání také nepatří mezi ty "bestovní" záležitosti. Příběh se mi zdál takový pomalý a bez patřičného vyvrcholení. Konec AKA mass effect 3 byl také zklamáním.
Co mě ale zarazilo nejvíce že tato hra nebyla skoro vůbec nominována na hru nebo RPG roku. Alespoň ne na těch "větších" akcích. A hra docela zapadla. Není to trestuhodné? Možná se pletu ale pánové vývojáři by si zasloužili nějaký vyšší ocenění. Nu což, mě hra překvapila, bavila a ba co víc ukázala že i legendy mohou mít svého důstojného nástupce.

Mentální, zábavná, zabugovaná, skvěle napsaná, šedivá parodie na hry i filmy, jenž všichni zde dobře znají. Tak by se dala v jedné větě shrnout čtvrtá hra ze série Saints Row. Přesto mi můj šestý smysl praví, abych to přeci jen rozepsal i za předpokladu. že můj šestý smysl tento komentář neochrání před dementními pravopisnými chybami.

Za Sérií SR stojí chlapci a dívky ze studia Volition. Tito lidé jsou v hráčském, zatuchlém podvědomí známí několika věcmi. Předně je to důraz na zábavu. Již od Red Faction a Punishera až po onu v tomto komentáři probíranou sérii SR, bylo důležité vypnout a bavit se. At už nechali decimovat prostředí v Red Faction, nebo masakrovat padouchy v Punisherovi a nebo provádět různé šílenosti ve městě. Každý si najde něco. Je dobré vědět, že autoři vědí co mají lidé rádi a je to o to lepší že se na onen aspekt primárně zaměřují.

Příběh volně navazuje na události ze třetího dílu. Což znamená že se vžijete do role "Bosse" kterého si můžete po výživném a vtipném prologu upravit k obrazu svému. Nebo můžete naprosto uvolnit svou úchylnou fantazii a vytvořit něco co by jste nechtěli potkat v noci na ulici, vlastně ani ve dne, vlastně by jste to chtěli zabít, spálit a zahrabat. Editor postavy byl už ve třetím dílu dost našlapaný ale zde se mi možnosti zdají ještě promakanější, kdejaké RPG nebo Sims by mohlo možnostem v editoru SR 4 vztekle a nepříčetně závidět. Je zde výběr až osmi hlasů. Můžete si vybrat slečnu se silným francouzským přízvukem nebo naopak čistě typického Amíka či Rusa. Což vám velice nečekaně pomůže se do postavy solidně vžít.

Jak jsem již nakousl, hra je parodií na hromadu filmů a her. Nemusíte mít Nobelovu cenu za fyziku aby jste poznali o jaké slavné kousky se jedná. Já jsem během hraní narazil nebo si povšiml narážek na Metal Gear Solid, Mass Effect, Far Cry 3, Dead Space, Prototype, GTA a mnoho dalších. Z filmů je to očividně Matrix, Tron ale iTotal Recall, Armaggedon, Den Nezávislosti atd. Od Některých jmenovaných jsi hra půjčuje i herní mechanismy nebo si z nich dělá legraci. Např. Zakomponování super schopností, okamžitě se vám vybaví prototype. U Mass Effectu jsou to "Romance", barevné schéma hry, "loyality" missions, u misí s robotem si vzpomenete na Transformers.
Ano je to šílené, vím o tom, ale díky zasazení mimozemšťanů a celkového vyznění příběhu to do hry velice dobře pasuje.

Načal jsem super schopnosti, ty byly do hry přidány dle mého soudu trochu násilně a je to vidět, protože zcela zabíjí několik prvků hratelnosti. Jako jízda autem nebo vlastně jakýmkoliv dopravním prostředkem. Na druhou stranu si na ně velmi brzy zvyknete a bude vám nakonec úplně jedno, že nemáte za potřebu skopnout babičku z jejího sportovního motocyklu. Dalo by se říct, že jsou tyto schopnosti do hry zakomponovány lépe, než u Prototypu, což shledávám poměrně paradoxním.
Díky super schopnostem se pochopitelně přizpůsobily i vedlejší aktivity. Jako například inovace Mayhem modu za používání telekineze, mocného dupnutí či ohnivého útoku. Probíhání část města na čas, kradení vozidel na čas, likvidování virů v podobě šílené a super silné toalety nebo párku v rohlíku, obsazování věží a záchytných bodů. Jsou tu i tu i "TRONovské" aktivity, jako jízda na svítivé motorce, skákání na plošinách atd. Je toho hromada a každého perfekcionalistu (jako já) tyto aktivity jistě potěší. Za jejich plnění totiž dostáváte zkušenostní body a peníze. Dále se po městě nachází tisíce takzvaných "clusters" které vám pro změnu dovolí vylepšovat vaše mega schopnosti.
Samozřejmě tu nechybí možnost si vylepšovat zbraně, ty jsou více či méně šílené a ikdyž jejich služeb nebudete díky mega schopnostem moc využívat stále je s nimi sranda.

Postavy, většina z nich jsou napsány perfektně a některé si zamilujete, Sexy Nerdka Kenzie je můj favorit. Okamžitě jsem měl chutě zapojit kabel do jednootvorové zásuvky, jestli víte co tím myslím. Dále emo super hacker Matt Miller, Shaundi (obě její verze) a pochopitelně Keith David jako Keith David. Rozhovory mezi nimy jsou velice vtipné, skoro neustále narážíte na vtipné rozhovory, situace nebo narážky. Ze scenáristického hlediska jasně nejlepší díl série.

Scénář ale doplatil na pravidlo že v otevřeném světě se kvalita příběhu udržuje těžko. Po geniálním, lineárním úvodu se dostaneme do města a příběh se začne kouskovat a ztrácet lehce na kvalitě. Možná jsem šílenější než hra, ale byl bych nadšený kdyby ta hra lineární zůstala. Ano, SR 4 by měl na to být scenáristickým skvostem, kdyby nebyla omezována městem, které zde stejně funguje spíš jako kulisa.

Město je úplně stejné jako ve třetím díle až na pár kosmetických změn. Bohužel ne k lepšímu, celé město je děsně monotonní a šedivé a šedivé a zase šedivé...lehce je zde přerušen kontrast šedivě se šedivou náznakem modré, zelené či červené. Ahoj Mass Effecte! Neděje se v něm prakticky nic, v podstatě zde funguje jen základní model ochrany města, kdy hráč dělá moc velkou neplechu a najednou se vynoří policisté nebo alieni. A to je vše, nebýt vedlejších aktivit zůstala by z toho vlastně Mafia 2. Mafia 2 v šedozelené barvě.

SR4 byla původně plánovaná jako DLC k SR3 a bohužel na to hra doplatila, obzvláště PC verze. Hra mi 3x zamrzla, ovládání je nepohodlné ve smyslu přepínání schopností a jejich plynulého využívání. Grafika je prakticky stejná od SR3. Některé interiéry vypadají solidně a textury jsou fajn, ale exteriéry jsou místy až ohyzdné. Neostré textury, slabá mimika postav, stíny apod. To by ještě bylo v pořádku kdyby to plynule běhalo. Nikoliv. Na mnoha místech mi FPS padali i k 10 FPS a to i po vypnutí antialiasingu.
Bugy tu také nějaké jsou ale u této hry nepoznáte zda se jedná o bug záměrný, dobře pro vývojáře :D

Hra je krátká. Ano, s úplně každým úkolem a hacknutým shopem jsem hru dojel za 20h. Z toho hlavní příběhová linka i s Loyality missions zabrala sotva 6h! Tak to dopadá když DLC přetvoříte na Plnohodnotnou hru.
Původně jsem chtěl hře udělit 85% ale díky konci jsem musel snížit. Po skvělém úvodu jsem čekal něco na stejné úrovni, ne-li lepší. A co se mi dostalo? Naprosto obyčejný bossfight. Po dokončeníkdy se stanete vůdcem celé říše Zin, jsem očekával nějaký komentář od kolegů, nic....prostě nic, hra skončila jako když utne..

Takže, to by bylo asi všechno. I přes všechny ty výhrady jsem se bavil, smál a usmíval nad nápady tvůrců. To jak dokázali v jedno spojit tolik značek je až k zamyšlení. Pro mě nejlepší díl Saints Row. A asi nebudu jediný, kdo má stejný pocit. Jen se bojím jakým směrem se série bude dál ubírat. Jak se říká v nejlepším se má přestat a to je přesně případ této hry. Další nabalování a přidávání pokračování by hře jen uškodilo.
Ale jak říkám, bavil jsem se a jsem spokojen.

Něco si do začátku ujasněme pánové a dámy. Já nemám rád MMO jakéhokoliv druhu, nemám rád WOW, nelíbí se mi Guild Wars a hromada podobných.
Proto jsem si od začátku oznámení "Masivní multiplayrové hry" od Bioware klepal na své výrazně vyboulené čelo. Ani proklínaní na sto způsobů a praktikování Voodoo na logo Electronic Arts nepomohlo. A tak po obrovském masírování jak ze strany herních médií, tak pochopitelně ze strany vydavatele byla 20. prosince 2011 hra spuštěna.
Hra měla skvělý start. Myslím, že dokonce nejlepší v historii MMO. Leč ale nedostatek obsahu a špatná marketingová rozhodnutí, zapříčinila masivní odchod hráčů a hra byla nucena přejít do modelu F2P (Free to play). Nutno podotknout, že model je to příšerně příšerný. Pokud se rozhodnete hru projet solo a věnovat se příběhové lince, omezení onoho modelu vás tak omezovat nebudou. Ale za předpokladu že se rozhodnete hrát s amígem, co má nedej bože hru předplacenou, očekávejte to že vám dá hra pořádného facáka na velmi citlivé místo.

Hra samotná je mezi MMORPG zcela unikátní, ale zároveň je v jádru naprosto obyčejná.
Co na tom, že každá classa má svůj vlastní, skvěle napsaný příběh. Koho zajímá, že každé NPC ve hře je profesionálně nadabováno, a že máte v průchodu hrou společníky s osobnostmi stejně jako v každých Bioware hrách od Baldurs Gate. Tedy pár lidí (včetně mě) to zajímá a stejně tak lidé jako já by na tuto hru nesáhli adamantinovou rukavicí, kdyby se tu nenacházeli příběhové prvky. Jenže 80% (MMO magorů) lidí rozhovory a příběh nezajímá. Co jim tedy zbyde? WOW ve světě Star Wars. A je vymalováno. Není tu nic unikátního co by herně SWTOR povyšovalo nad konkurenci. Pokud tedy nemluvíme o pár maličkostí, které ale ani za zmínku stejně nestojí.

Jak už jsem psal výše, hra disponuje dobře napsanými dialogy a příběhem. Průběh rozhovoru určujete stejně jako od dob Mass Effectu v dialog wheel a stejně jako v ME tu jsou morální rozhodnutí. Které nejen určují chod příběhu a udržování vztahu se NPC společníky, ale také zda se přikloníte na stranu dobra či zla. Nebo můžete zůstat neutrální. (Sith jenž se přiklání na "světlou" stranu to je raritka).

Technologicky hra nevypadá špatně, grafický kabátek nabral takový "animovaný" styl. Postavy jsem vymodelovány slušně a jednotlivé světy jsou na poměry MMO detailní.
Ovšem hra nedisponuje užasnou optimalizací a pády FPS tu jsou na denním pořádku. Hru jsem si koupil, servery jsou stabilní.
Hru pohání HeroEngine nadesignovaný pro účely MMO. Ovšem po tolika letech vývoje jsem počítal s tím že si BW naprogramují vlastní engine. Osobně za největší klad považuji vystižení atmosféry Star Wars, ač nejsem fanoušek, okamžitě na mě dýchla atmosféra originálu. Nebudu jediný když řeknu že SWTOR překoná klidně prequel k filmové serii. Skvělá hudba je už u Bioware samozřejmostí. Nuže, jak to shrnout? Nebýt příběhu na hru ani nesáhnu. Gameplay mě moc nezaujal, i když animace "kouzel" a úderů jsou povedené. Zatím jsem hru nedohrál ani za jednu postavu (mám rozehrané tři) a všechny mají zajímavé a zcela odlišné příběhy. Mrzí mě, že se EA rozhodlo udělat MMO, když tu všichni víme, jak z toho měl vzniknout třetí KotOR. Hodnocení zatím nechávám na 80% časem se určitě změní a pochybuji že k lepšímu.

Pokud opominu fakt, že měl být tento úryvek už ve hře a pokud přehlédnu prohlášení Lead Writera, Maca Walterse " nechceme prozrazovat původ reaperů, dáme to radši do placeného DLC". No dobře, tu poslední frázi sice neřekl, ale všichni víme jak to je. Pokud přivřu nad tím vším oči a uši, zbyde velice kvalitní DLC kousek, jenž pojednává o hledání bájného podmořského monstra, který má atmosféru, kvalitní level a art design a epické rozuzlení.

Atmosféra je nevetším tahákem DLC a už od první cut-scény vám bude jasné "tady něco smrdí". DLC se dělí na dvě části, adventurní část, kde prozkoumáváte laboratoř a dáváte dohromady střípky a klasické akční pasáže. První zmíněné vám opravdu mozek nezavaří, avšak velmi dobře podkreslují onu temnou atmosféru.
S trochou nadsázky by se Leviathan dal co do atmošky přirovnat k Akta-X.
Příběh celkově je velice poutavě vyprávěn a celou dobu až dokonce jsem byl ve velkém napětí....nebo za to mohla ta má zácpa? Těžko říct. Každopádně na rozdíl od ME2 DLC jsou zde vaši parťáci nadabováni, zní to jako drobnost ale i takový přídavek nejen potěší, ale znova opakuji zesílí celkovou atmošku DLC.

Level Design je opravdu povedený, vesmírná stanice bombardována asteroidy s krásným výhledem do vesmíru, pouštní vesnice s výhledem na pohoří a pálivé slunce s poletujícími Harvestery, vodní planeta s obrovskými vraky lodí (voda zde vizuálně působí skvěle), podvodní mise je ale asi vrcholem. Tato pasáž je sice krátká ale opravdu působivě navržená jak po umělecké, tak po atmosférické stránce. I když jsem věděl, že můj mech obrovský tlak mocného oceánu vydrží, nemohl jsem odtrhnout od tlakoměru oči. Dokonce i laboratoř je daleko detailnější než většina místností v původní hře. Nenajdete v podstatě žádné prázdné nebo šedivé místo.

Finále je pak jedno epické odhalení. Leviathan je velikánský a navíc má schopnost J*bat s vaší myslí. Levik vám na mnoho otázek odpoví, ale ještě víc jich zanechá. Nevím jaký byl úmysl autorů. Podle mého to měla být část skládačky v té době populární "indoktrinační teorii"....DLC vám přidá i mocný warasset a novou schopnost ovládat organickou mysl. Každopádně DLC konec nějak nepozměnilo a pouze přidalo jen pár věcí v rozhovoru s fosforeskujícím chlapečkem. Tak či onak nelituji koupě a jsem spokojený.

Víte proč BW dalo ruce pryč od pokračovaní KOTORU? Protože distributor vyžadoval pokračování příliš brzy a rychle? Ano. Proč? Protože BW za relativně krátký čas vytvořilo hit, jenž nejen ukojil tužby kritiky ale též naplnil kapsy vydavatelů z Lucas. A jak to tak u velkých firem bývá, s úspěchem a závanem peněz přichází hamižnost. Vše rychleji a úsporněji ale hlavně s pořádně tučným ziskem.

Bioware je známé že umí dělat rychle a pod tlakem. Vždyť za 17 své existence se BW podařilo vyprodukovat 13 samostatných a kvalitních titulů. Kolik video herních studií se tímto může chlubit? Málo. A kdo ví zda li vůbec nějaké. Jenže na rozdíl od Kotoru u EA a DA2 nebylo cesty zpět " Bud uděláte to co po vás vyžadujeme nebo si najdeme někoho jiného".
EA dalo BW na tvorbu sequelu k úspěšné hře 18 měsíců, tedy rok a půl. Rok a půl na sequel ke hře, jenž měl obsahovat: 40+h obsah, napínavý příběh a poutavé dialogy, zábavné questy a zajímavé postavy, dopad vašich rozhodnutí na okolní svět, pozměněný, dynamický, intuitivní soubojový systém přizpůsobený na konzole, vylepšenou AI, nadabovaného hlavního protagonistu a pochopitelně vylepšenou grafiku a animace. Povedlo se to? Dle mého názoru ano, i když ne zcela na 100%.
Tento komentář bude porovnání her DAO a DA2. Z prostého důvodu, chci poukázat na věci, které jsou oproti DAO vylepšeny a aspekty jenž naopak zůstávají pozadu za originálem.

Soubojový systém: Někomu v DA2 vyhovuje někomu ne. Já osobně preferuji postavu pohyblivější tím pádem daleko efektivnější v boji. Když jsem DAO hrál poprvé neměl jsem zcela žádných výhrad, ale po zahrání DA2 jsem nemohl soubojovému systému v DAO přijít na chuť. Věc soubojů v DA2 se má tak. v DAO je u soubojů kladen důraz na taktiku a správné využíváni schopností, což je naprosto v pořádku ale, problém je v tom, že souboje at se snaží vypadat sebe realističtěji, zanedbávají hlavní věc. A to že jsem neměl vůbec pocit že hraji za mocného hrdinu a zachránce světa. Pohyby postav jsou provedeny technicky pěkně, ale na oko působí děsně nudně a opravdu pomalu. V DA2 je to máchání obou ručním mečem docela síla na druhou stranu se mi na to daleko lépe dívalo. A ruku na srdce hry tohoto typu nejsou simulátory šermířství od učně Jana Žišky. Jde o o to abych se na bojišti cítil pohyblivý a měl pocit moci a uspokojení. A tento pocit mi DAO na rozdíl od DA2 nedával.

Tim to pro mě ale ani zdaleka nekončí. Je pár dalších důvodů proč upřednostňuji combat v DA2. Např. umělá demence, v DAO něco co mě iritovalo tak, že jsem měl nutkání si uříznout hlavu a narvat si ji do mrazáku. Postavy na příkazy v DAO sice reagovali včas, ale co je to platné, když po většinu času čumí jak vrána na švýcarský boty pokud vás nepřátele napadnou? A to i ve chvíli, kdy máte nastavenou taktiku u jednotlivých členů týmu. Někdy se zasekávají mezi bednami či stromy (zvlášť Morrigan se svým velkým pavoučím zadkem) a co je nejhorší někdy se z oné bedýnkové pasti ani neodseknou.
DA2 - AI také dělalo chyby a reakční doba na vaše příkazy by se někdy dala přirovnat k reakci vysloužilého kokainového magnáta po lobotomii mozku. Avšak, postavy se k kritických situacích dokázali postarat sami o sebe. Střelci se snažili najít si volný prostor a před útočníky utíkali. Stejně tak dobře používali své schopnosti.

S tím jde v ruku v ruce i obtížnost. Již několikrát jsem slyšel a četl stížnosti, jak je obtížnost proti DAO jednoduchá a jak je to všechno hrozně konzolové. No, mám pro vás zprávu lidé....Jak jsem již psal, souboje v DAO byli vždy o taktice. V DA2 není na první dvě obtížnosti nutné (až na pár vyjímek) používat pozastavení hry. Ovšem jsou tu i mody hard a Nightmare (Jediný mod kde je zaplý friendly fire). Zde jsi bez plánování taktiky a pozastavování hry ani neškrtnete. A věřte že některé fighty jsou tuhé jako skopové plátky na víně. High Dragon? Ano, víme své. Opravdu velký a zlý dráček.
Obtížnost není podle mě daná počtem či tuhostí nepřátel. Ale v uživatelské přístupnosti a AI. v DA2 jsem vždy věděl jakou schopnost chci použít a hlavně jsem přesně věděl kde danou schopnost mám nadefinovanou. U DAO jsem si zvykal hezkých pár hodin než mi zmatený interface přešel zpět do mé hráčské krve.
Přesto bych ale pár výtek k DA2 combat system měl. Tak především kamera, KONKRÉTNĚ ISOMETRICKÝ POHLED, který z nějakého prapodivného důvodu chybí. Pokud si k tomu připočtete hordy nepřátel...hmm no, řekněme, že nastanou situace kdy budete chuť mít někoho pomalu zabít. Opravdu mě to někdy pekelně iritovalo a v tomto ohledu bych byl opravdu rád za návrat taktického modu do DAI.

Suma sumárum DA2 vychází jako jasný vítěz v aspektu soubojů. Je plynulý a daleko přehlednější než originál. Navíc animace postav působí efektně a efektivně (zejména pak kouzla). Škoda jen že autoři odebrali prvek- "těžké brnění=menší výdrž" ale to je jen drobný detail který nekazí dojem z celkového zážitku.

Příběh, dialogy a postavy: Všichni už víme jakým směrem se BW vydalo po příběhové stránce. Komorní příběh o Hawkovi a jeho rodině odehrávajíc se na pozadí nenápadné bitvy mezi templáři a kruhu mágů. Příběh je zajímavý a dobře napsaný stejně jako postavy ale, největší problém je jeho rozložení do celých deseti let. Svým způsobem se příběh DA2 dělí na 3 kapitoly. Každá z jiného období života. Problém se nachází v tom, že za celých deset let jsem nezaznamenal krom změněného titulu Hawka nic. Nudný a šedivý Kirkwall je stále stejný, lidé jsou stejní a nestárnou, což vám dává pocit, že příběh plyne daleko rychleji než by bylo záhodno. Zcela určitě vám to nebude připadat jako 10 let. DAO v tomto ohledu odvádí neměřitelně větší kus práce. Jak jsem řekl, postavy jsou fajn a mají osobnost. To se dá říci i o Hawkovi, našemu hrdinovi v DA2. Postava je plně nadábována a je nadabována skvěle. Dabing postav v DAO někdy trochu drhnul. Např. postavám někdy bylo
špatně rozumět. V DAO jsem měl problém se do hlavního protagonisty vžít, protože mlčel jako otec Gordyho Freemana. Hawke na mě zapůsobil hned při první cutscéně, protože se mi zkrátka líbil jeho hlas a osobnost. Co na tom že v dialogové možnosti máte o možnost méně, hlavní je dát postavě osobnost a to se BW v DA2 povedlo dobře.

Animace, prezentace a optimalizace: Zde se objevuje hned několik zajímavých paradoxů, protože jak jsou animace v in game modu u DA2 plynulé a pohledné tak cutscény působí nedodělaně a trhaně. Krásně plynulé a filmové cutscény z DAO převyšují DA2 o několik tříd (opět patrně cena za urychlený vývoj). Optimalizace...to je též zajímavé téma. DA2 jsem hrál opatchovanou s oficiálními HD texturami. Hra pořád nevypadala nějak zázračně, ale u modelů postav se ukázalo výrazné vylepšení. V zabydlených oblastech mi hra běžela kolem 35-50 PFS kdežto v bojových zónách mi hra nespadla pod 50 FPS. DAO už v době vzniku vypadalo zastarale ale dnes na mé AMD kartě má hra poměrně problémy. Hra běhá plynule a bez problémů, avšak najednou z ničeho nic mi FPS začnou střemhlav klesat dolů až na nějakých 5 PFS, čímž se hra stane nehratelnou. Občas TO I zamrzne, což se u DA2 nikdy nestalo.

Questy nebo alespoň většina z nich byla v DA2 koncepčně a scenáristicky zvládnuta velmi dobře. Dost často se kvalitativně vyrovná s questy příběhovými.
Ovšem neustálé opakování jeskyní a recyklace levelů tyto skvělé questy srážely na kolena. Pak je tu samozřejmě linearita a respawn nepřátel, který se autoři snaží autoři maskovat jak to jen jde, ale nikdy se nevyhnete tomu, že se vám nad hlavou objeví osminohý pán (pavouk) se zadkem téměř dosahující velikosti pozadí Jennifer Lopez.

Co tedy dodat? Uspěchaný vývoj si vybral své daně ale to neznamená že si tato hra zaslouží takový.. řekl bych až směšný hate a nízká hodnocení, které je zde blízko DN: Forever....jako vážně? DA2 jsem si každopádně užil, místy i více než originál. Hra roku to není, avšak ten kdo tuto hru a celé BW odsuzuje do pekla horoucího je s prominutím ignorant, jenž si neuvědomuje pro koho to tito lidé musí pracovat. Věřte že i ME2 byl posunutý o 3 měsíce dopředu (původně mel vyjít v březnu) a přesto se z něj stala jedna z nejlepších her všech dob. Doufejme tedy že se EA konečně poučilo a nechá své lidi dělat svou práci. Odložení DAI o rok je dobrý krok kupředu a já se nemohu dočkat na pokračování této povedené série. Je načase si vzít svou slávu zpět BIOWARE!
Hodnocení: DA2 80% DAO 85%