O této hře kolovalo spousta zvěstí, mnoho chvály a uznání. Já s mírným studem v mé černé duši musím přiznat, že jsem se k The Black Mirror dostal až teď po více jak deseti letech. Pořád mě tato naše legendární adventurka míjela, tak jsem si řekl "Je načase, abych to sakra napravil" I když žádný čin neodčiní mé hříchy. No, mohu říci, že zklamaný jsem nebyl.

O tomto dílku bylo vše již zde stručně či detailně rozebráno. Přesto své pocity kompaktně sdělím.

Od samého začátku na vás dýchne temná, téměř hororová atmosféra. Hudba v menu hry, intro, samotný zámek Black Mirror. Taková atmosféra neustane po dlouhou dobu a drží si laťku vyprávění tajuplného příběhu skoro až dokonce. Jenže, v jednu chvíli příběhu podrazí nohy sled událostí, které autoři nastavili tak nešikovně, že jsi vlastně sami vyspoilerovali svou zápletku, hlavní motiv hry. Ačkoliv jsem nikdy hru nehrál, bylo i mému mozku o velikosti seschlého hroznu jasné, kdo je vrah. Tedy mě nepřekvapilo, natož šokovalo ono závěrečné odhalení. Poslední malá kapitola byla podle mě zcela zbytečná.

Hádanky jsou logické a prakticky nevyžadují od vás styl "vyzkoušej použit všechno na všechno" Předměty na postavy se nemusí používat snad vůbec. Stalo se mi snad jen dvakrát, kdy jsem tápal a nevěděl kudy kam. Dobrá dynamika je u tohoto žánru vzácnost. Trochu mě však iritovali pasáže, kdy čekáte na postavu až vám něco vyrobí nebo něco zjistí. Toto "čekání" obnášelo bezcílné chození z obrazovky na obrazovku a doufání, že už mi sakra ty fotky vyvolal. Toto však opravili autoři u Ni.Bi.Ru: Posel bohů kdy to "čekání na něco bylo vyřešeno jednoduchým a účelným scriptem.

Grafika je pěkná, modely postav jsou stále slušné, animace povedené a většina prostředí detailní a atmosférická. Výborné je celkové ozvučení a dabing. Okamžitě poznáte známé hlasy z české dabingové elity ( Dlouhý, Brzobohatý, Tůma, Soukup, Čech).

Celkově je Posel Smrti výrobek, na který může být český hráč hrdý, neboť takových adventur u nás opravdu nevzniklo mnoho. Osobně stále dávám přednost novějšímu Poslu Bohů. To je ale bezpochyby pouze a jen věc vkusu.

Serious Sam 3 mi po dlouhé době připomněl o čem střílečky jsou nebo by měli být. Střílení obrovských houfů nepřátel, žádné zbraňové omezení (pěkně bezedné kapsy), žádný autoheal, ale pěkné prošení i o nalezení malé lékárničky +1. Žádný vodění za ručičku, žádný zjednodušení, žádný rádoby "propracovaný" příběh a podobné chujoviny. Prostě SS3 je stejně jako jeho dva předchůdci old-skůl řezanicí.

Croteam se snažil jednoznačně přiblížit prvnímu dílu. Je tu stejně jako v SS1 prostředí "novodobého" Egypta, staré známé zbraně a klasičtí nepřátelé. Level design, ač se může zdát přímočarý, tak ve skutečnosti by se od něj ty rádoby dnešní "moderní" shooters mohli učit. Oblasti jsou velké, plné odboček a secretů. Grafika je podle mě rozporuplná. A dle mého nedostála kvalit prvních dvou dílů, které byli naprostou vizuální špičkou. To však neznamená, že je hra ošklivá. Světelné efekty, voda, modely postav i dnes vypadají velice solidně. Monotónnost prostředí, (stejně jako u SS1) a neostrost textur asi zapříčinil nízký rozpočet chorvatského studia. Překvapila mě dosti divoká optimalizace, která vždy byla u SS výborná. Přehršel zbytečných částicových efektů (kouř, prach a jiné věci) a dynamických světel si občas dost ukrojili z výkonu mého plecháče.

SS3 je těžká hra. Na normální obtížnost jsem v posledních několika levelech jsem se opravdu solidně zapotil. Nepřátelé všech druhů se řítí ze všech stran, čarodějnice se vás snaží znehybnit, zatím co kamikadze se doslova bezhlavě na vás s chutí sypou s touhou vás odpálit za svou rodinkou do věčných lovišť. A aby toho nebylo málo ještě do toho musíte bojovat s bossem.

Závěrem bych dodal, že hudba je stejně skvělá jako vždy. Mix arabských tonů s metalovou hudbou prostě sednou, stejně jako Samovi drsné, a občas i docela vtipné hlášky. Ke konci se opět nelze ubránit stereotypu.....ale to asi ke střílečkám tohoto typu patří. Možná, pokud by se příští Sam vydal cestou druhého dílu a přinesl nám do toho výživnou akci. Jo. To by bylo SERIOUS.
"Bo ya motherfucker, tell me how my planet taste!" Takhle se to dělá Duku!

"Nejste na balon trochu příliš snobský?"
"Jestli si tohle myslíte, tak jste si to posral! Dřív nebo později něco vymamlasíte a já vás uvidím. Pak teprve poznáte, jakou mám moc vy svině!"

Těžko říct jak to pan Americký Mcgee s touhle hrou myslel. Krásný svět, který na pohled jako by dýchal téměř až disney atmosférou, má i však svou temnou stránku. Tento svět je plný korupce, rasismu, podvodů a bezohlednosti. Obyvatelé Scraplandu jsou díky "velké databázi" nesmrtelní. Pokud ovšem nemají peníze/šroty nemohou si od chamtivých biskupů kupovat životy. Díky vlastnosti žít věčně obyvatelstvo ztratilo veškerou úctu k životu. Každý robot na Scraplandu musí být tedy zaměstnán aby mohl žít. Náš hlavní hrdina, D-Tritus dostane neoblíbenou pozici redaktora.

Hra má velikánský potenciál, který nebyl ani z kapky naplněn. V základech má několik skvělých nápadů a zajímavých mechanik. Přeměny v jiné roboty s různými schopnostmi, získávání plánů lodí a motorů pro boj a závody a dobře zvládnuté lodní souboje.
Grafické zpracování je docela velkolepé. Upřímně mě překvapilo jak to i po letech pěkně vypadá. Exteriéry jsou velké, různorodé,plné života. Znečištěným vzduchem plují desítky lodí, zloději útočí na bankovní převozníky, policie chytá zločince a na budovách svítí výraznými barvami billboardy. To všechno zanechá velice pozitivní první dojem.

To samé bych mohl říci i o jednotlivých interiérech. Ty nejsou tak veliké, ale za to jsou vymodelovány velice pěkně. Opět se to v každé lokaci hemží životem. Každý robot si dělá svoji práci. Bankéř krade, policajt vydírá, starosta uspává svými proslovy obyvatele, sestra ony spáče ránou do květáku probudí, poslíčci se předhánějí v dodávkách, pozorovatel udává atd. Někdy z toho vzniknou dost zábavné situace. Např. policajt vyžaduje po malém robůtkovy peníze zatím co bankéř zezadu onoho nevědomého poliše okrádá. Robůtek začne utíkat před policajtem, který vyhlásil poplach a započal robůtka pronásledovat. Za ním si stále bankéř klidně dál naplňuje kapsy. Opět ten samý dojem jako ze začátku. Taktéž vás hra nutí budovy prozkoumávat pro nalézání plánů lodí.

Problémem jsou náplně misí. Ty se neustále opakují nebo jsou zcela triviální a to hlavně ty interiérové. Např. Stiskni čtyři tlačítka, přeměn se v bankéře a okradni funkcionáře, tak aby tě neviděl. Venku to je jen o bojích a závodech. To je daleko zábavnější a vůbec by mi nevadilo, kdyby se všechny úkoly odehrávali právě venku.
Krom příběhových misí tu jsou tvz. šílené sázky, které se mi paradoxně zdály propracovanější než úkoly hlavní.

Český dabing se povedl. Je v něm sice pár drobných chybek např. postava nedokončí větu nebo trochu změní hlas. Hlasy jsou ale povedené a sednou na každého robota.

Poslední věcí je příběh. A ten je světe div se docela zajímavý. Je v něm několik nečekaných zvratů a povedený, povětšinou černý humor. Dočkáme se i nečekaného rozuzlení. Občas jsem se dobře bavil, občas jsem byl lehce frustrován, ale jako celek je Scrapland velice slušnou hrou. Nebyla by určitě hanba ji dát šanci.

Mrtvý ostrov - to je přímo ukázkový příklad toho, jak nedělat k videohře marketing. Kdybych tuhle gamesu měl hrát v den co vyšla byl bych zklamán velice. Avšak, po velice trpělivém čekání a sledování hry za pochodu jsem usoudil, že jsem vlastně o nic moc nepřišel. Když už nic jiného Dead Island mě naučil jedné podstatné věci. NEVĚŘ UŽ NIKDY CGI TRAILERŮM! Když jsem prvně o Dead Island slyšel, byl jsem mnohem mladším člověkem než jsem dnes. V jednom čísle časopisu level se o této hře s otevřeným světem plném zombíků psalo. A mám pocit, že to bylo ještě na základce. Řeči o přeměny zombíků v reálném čase, lámání a deformace kostí nepřátel, dynamické počasí. Nic z toho ve finálním produktu ovšem nebylo. Každopádně jsem se těšil a rozebíral jsem to mnoho dní se svým amígem. Pak se ale po hře slehla zem. Až po několika letech se opět o hře začalo mluvit a já jsem viděl ten již už zmíněný trailer.

Každý z nás ten trailer viděl, a myslím jsi, že nejsem sám když budu tvrdit, že lepší trailer do té doby nevznikl. Nemluvím o technický stránce, ale o tom jak vás za těch pár minut dokázalo to video do sebe v cucnout. Právě toto skoro až dojemné dílo mě nutilo přemýšlet nad věcmi jako: "Hm má to být akční RPG. Budeme se muset starat o svoji rodinu v roli otce či matky? Budeme ovlivňovat story? Bude to emocionální zážitek? He he Honziku ti hovno spadlo na hlavu? Jak tě to jen mohlo napadnout?

Ve výsledku jsem tedy dostal tyto věci.
Prvních 5-6h byla zábava, zabíjení belhačů byla prča. Odsekávání jejich údů rozdupávání hlav, údržba, a výroba zbraní....jo to bylo fajn. Ale jak jsem se dostal do nové lokace, uvědomil jsem si hrůzný fakt. Ta hra mě přestává bavit. A když myslím přestává myslím jako "frrrrr jedeme z kopečka a BÁC!" Ze survajvlu se stal simulátor běhání, zbraně se opotřebovávali tak rychle, jako produkty Horsta Fuchse, questy, kterých je slušná hromada se najednou začali opakovat, nebo byli úplně nudný a pitomý (zabij tyhle, dones támhleto, vyřeš "rodinný spor" tím, že zjistíš, že manžel už nechce manželku vidět, protože jsi našel lepší vagínu) Dialogy jsou někdy dost blbé, není zde žádná možnost volby. Třeba najdu manželé co havarovali s autem. Pomůžu jim tedy tím, že zabiju 20 na mě nabíhajících sprinterů ALA Jusien Blesk což zapříčiní, že jim můžu vybrakovat všechny jejich zásoby a nechat je jejich osudu. Tedy je nechat chcípnout v pustině exotického ostrova. Nemůžu jim poděkovat a říct jim "Máme tady kousek odtud tábor. Máme jídlo, vodu, zbraně. Odvezu vás tam" Opět Honzo, jsi snad retard??? Co JSI SI MYSLEL??

Do toho všeho vám hraje dojemná hudba, protože nechat chcípnout dva lidi díky jejich tuposti je hrozná tragédie. Ta hra si hraje na něco co neviděla ani z rychlíku. Pseudo POSTAPOKALYPTICKÝ drama. Na masakr hnijících mrtvol bych se vyzbrojil metalovým nářezem a velkou mačetou. Nebo má zabíjení chodících mrtvol nějaký hlubší smysl? Ano, i zombí mají přece duši.

Víte co je super? Ostrov je velký, rozmanitý a designově zvládnut na jedničku. Počasí se sice mění jen na určitých místech, nepřátelé se spawnují a celkově se na tom ostrově nedá nic dělat krom kuchání mozkožroutů. Plnění velkých úkolů pro nechopné lidičky, kteří jsi pro mě většinou schovávají pilu, nebo sekyru. To pěkné prostředí celého ostrova je naprosto nevyužité. Chudáci world a level designéři. Tolik práce pro nic.
Celkově to vypadá ale moc pěkně. Grafika je moc hezká, modely postav jsou super a onen ostrov krásný. Chrome Engine je navíc nenáročný na mozkovnu vašeho plechového kamaráda. Takže to šlape jako dobře namazané boty modrého ježka.

No, už jsem nakecal dost. Jak píšu na začátku nebyl jsem ani zklamán, jelikož jsem již věděl co očekávat. Techland měl svou vizi, kterou nedokázal podle mě naplnit. Ale možná se naše sny naplní v očekávaném Dying Light. Hodně štěstí Techlandi budu se těšit, opět.

Dle mého skromného názoru nejhorší DLC, které bylo firmou Bioware vyprodukováno. Na tohle DLCčku je moc vidět, že nemělo původně vzniknout a Jeho jednoduchý účel zaplácnout velkou mezeru mezi jednotlivými DLC je zcela zřejmý. Je to ušité tak horkou jehlou, že by se s ní dalo svářet. Objevují se tu bugy všeho druhu od chyb v AI po skákání postav v cutscénách. Zvlášť pak "epický" proslov, který paní Aria tak prožila působí pak až neskutečně komicky. Jak u všech lahváčů, tohle mohli BW QA (Quality assurance) hoši nechat projít? Nebo na opravdu prostě nebyl čas?

Nejhorší na této části stažitelného obsahu je jeho "(Ne) Mass Effectnost" Blbý slovo já vím, ale tak jsem to z toho cítil. Od začátku jsem myslel, že hraju Gears of War nikoliv Mass Effect.
Je tu naprostý nepoměr akce a dialogů (akce tu jednoznačně převládá)
Jsou tu naprosto zbytečně velké lokace (jednoznačně největší interiéry v ME sérii).
Vizuálně jsou pěkné, ale místama jsem měl problém nepřítele vůbec najít.
Postavy jsou nevyužité. Nyreen Kendros (první turianská žena) zcela druhořadá role. A i když se mi její design a hlavně charakter líbily, bylo na tom opět vidět spíš násilné vložení oné postavy do příběhu.
Výtahy na Omeze dělají vskutku čest ME sérii. Jsou pomalé, zbytečné. Vlastně nejsou. Pokud víte jak Unreal Engine funguje. Dveře a výtahy jsou takovým tunelem pro načítaní další lokace a mazání té předešlé. Funguje to tak v celé hře (i na Normandy) ale tady to bilo do očí velice zřetelně.

Každopádně je tu několik prima věcí, které pořád dělají Mass Effect Mass Effectem.
Lokace jsou velice povedené a zejména umělecký design je tu jako obvykle zcela úžasný. Omega nikdy nebyla krásnější. I přes dvě palety barev (oranžově- červená a hnědá) jsou některé výhledy vskutku působivé a opět vám to připomene v čem tkví síla Mass Effectu, totiž chlapci a dívky v Art Design týmu.
Omega je na nejtěžší obtížnost solidní výzvou. Jsou tu dva nový nepřátelé a myslím, že i pár zbraní. Na kombinaci Adjutantů a Rampart Mechů nechcete narazit.
Taktéž je nutno pochválit Cinematic tým za dynamické a velice filmové sekvence. Kamera, střih, ozvučení dělají vskutku čest ME univerzu.
Poslední věc, kterou jsem opravdu nečekal byl individuální interupt za classu inženýra. Scéna kdy se oddělíte od Nyreen a Arie a následně se snažíte skrze konzoli zachránit obyvatele části Omegy
Omega jue solidně dlouhá, ale bohužel je ona délka uměla natahovaná přebytečnými souboji a zbytečně velkými levely.

Takže co nám Omega přinesla. Výzvu, málo interakce s postavami, hodně akce, bugy, Nové nepřátele, sympatickou Turianku a nasranou Ariu. Není to špatný DLC, ale to poslední co bych tvrdil o Omrga DLC, že má atmosféru a hratelnost ME2.

Překvapení roku 2014. Natěšenost masy a fanoušků Bayovského typu MMS (Modern Military Shooter) opadla, když se dozvěděli, že ve hře nepadají mrakodrapy, neumírá sto nepřátel na metr čtverečný v naskriptovaném koridoru. K zabití nepřítele nestačí jen pokyn "stiskni E pro super cool efektivní zabití naskriptovaného nepřítele".

Enemy Front, a možná to někomu uniklo, je Budget jako Bejk. Aby taky ne, tuhle hru totiž mělo na povel "Interaktivní MĚSTO." Tito polští pánové dělají hry jako na běžícím páse. Zalicencujou si dobrej engine (Jupiter EX - F.E.A.R - CryEngine) a udělají si za rok a půl pecku, která má minimální náklady na vývoj. Na cover plácnou nějakýho super generickýho cool týpka s bouchačkou, a hromada lidí neznalých jsi tento výtvor zakoupí (třeba moje teta) a je vyděláno. Teď můžeme předělat levely, trochu vylepšit grafiku nalepit na cover číslo 2 a vydělává se dál.

U Enemy Front je tak nějak vidět, že to není uplácaný přes noc. Je na tom vidět snaha tvůrců, kteří moc talentu do svého genetického bordelu nedostali.
Líbilo se mi jak jsou některé mapy veliké a někdy i ne zcela lineární. Tím pádem ve hře funguje prozkoumávání a nalézaní lepších zbraní.
Stealth tu funguje solidně. Hodně mi to stylem připomnělo Commandos: Strike Force. Hodíte šutr, panák se za nim otočí. Když vás odhalí není problém to vystřílet. Pokud máte tiché zbraně obtížnost klesne skoro na nulu. Štvali mě naprosto neskutečně zdlouhavé animace zabití z blízka, které se nedali urychlit, tedy jsem byl při jakémkoliv pokusu odhalen, ergo jsem se jednoduše rozhodl nácky vždy majznout po jejich báni. Sem tam můžete odstranit klín u náklaďáku a nechat ho vjet mezi skupinu nepřátel, nebo odstřelit lano, které drží klády apod. AI je docela blbá, ale pro účely hry postačí. Jsou tu zkopírované aspekty ze Sniper Elite. Systém hluku, kill Cam. Samozřejmě ani zdaleka ne tak dobře zpracovány.

Grafika je pěkná a celkem nenáročná. Někdy jsou levely moc přesvícený a chápu proč. Tech. designérům se tak moc líbilo světlo, které vytvořili, že level designérům drželi Luger u hlavy, jen aby tam toho světla bylo co nejvíc.
Líbíl se mi autentický zvuk zbraní a střelba z nich taky byla slušná.
Jak říkám budget je z toho cítíl na světelné roky daleko, avšak mohu hrdě konstatovat, že jsem dohrál hru od City Interactive. Tato gamesa je asi jejich nejlepší dílo. Je to smutné? Ani ne.

Aneb jak udělat hororovou hru, ve které nehrajete za neschopného panáka, kterému dělá problém si zavázat tkaničky nebo za malou udýchanou holčičku. Nikoliv. Jste detektiv s výcvikem. Detektiv co to umí se zbraněmi. Člověk co se nebojí rány rozdávat a přijímat. Člověk co má v posilovně něco odbyto.
Je to docela dobrá úvaha k zamyšlení, neboť jak vytvořit hru, která vám dává možnost nosit zbraně, která vám dává možnost bránit se, ale přesto vám dává pocit nejistoty a svírá vás atmosférou tísnivou tak jako sražené trenýrky?
Znám jen jen pár takových, Resident Evil 1 a Undying. Jenže doba nám pokročila, grafika a zvuk se razantně zlepšili. Někdo toho musel využít. Využít toho aby nám vytvořil sugestivní a skvělý hororový zážitek. Ano, podle mě toho využil Condemned.

Hra začíná jako klasický Thriller. Jste zavoláni na místo vraždy a jednoduše hledáte stopy. Jenže ono to už jak si od začátku má takový temný nádech, když vidíte tu mrtvolu a kolem ní ty figuríny plus čmáranice na zdi, moc vám to na veselé náladě nepřidá.
Pořád jsem měl pocit, že nás v tom fetáckém baráku někdo sleduje. No a taky že jo. Příběh je v základu rozepsán v popisku tedy ho nebudu nějak rozvádět. Stačí jen vědět, že i příběh je zvláštní. Pronásledujete vraha, prcháte před zákonem, okolní ptactvo nám začne pršet do oken, do toho vás provázejí flashbacky a ten takřka neustálý pocit "nejsem tu sám". Halucinace se časem zhoršují, dějí se divnější a nechutnější věci. Jak jsem se blížil ke konci věděl jsem, že Ethanovi se díky vlivu viru z mozečku stává dětská přesnídávka. Realita pomalu splývala s halucinacemi a místy jsem měl problém rozeznat zda Ethan magoří či ne. Opravdu vynikající, skoro jako horor od S. Kinga, nebo C. Barkera :)

Ona ta "adventurní" vložka funguje jako skvělý opěrný bod pro celou atmosféru hry. Zároveň se vás však tak nějak snaží odtrhnout od té nejistoty, a nechat vás trochu myslet. Někdy to má pozitivní vliv, někdy vás zase zavedení k falešné stopě nasere. sledovat UV lampou stopy krve, to má něco do sebe.

Souboje tváří v tvář jsou skvělé, Měl jsem problém ze začátku si zvyknout na systém, ale po čase to bylo fajn. Dodnes mě udivují animace, reakce a AI. Tyto technické věci právě dávají soubojům tu správnou šťávu. Třeba někoho praštím do makovice on se jako by zakloní, ale okamžitě z té animace zásahu zaútočí. Těžko se to popisuje. Zkrátka přechody mezi jednotlivými animacemi se ani nedají rozeznat. To mě navádí k dalšímu skvělému prvku. Umělá inteligence a chování nepřátel.

Nevím kdo programoval virtuální mozky ve F.E.A.R a v Condemned. At to byl kdokoliv, ten člověk musel žrát knížky o programování AI nebo já nevím.
Každopádně to s AI je podobné jako u FEARU. Chování magorů je nepředvídatelné a teď to bude znít divně, ale i lidské. Prostě někoho několikrát majznu tyčí a on se nasere. Prostě začne bušit do věcí kolem sebe, vztekle dupat na zem, začne zrychleně dýchat, různě řvát, nadávat, v záchvatu agrese se přestat ovládat. Ctíte z nich ten adrenalin. Jednoduše jsem měl pocit, že se se rvu s člověkem. Už jste někdy v noci potkali nasranej, vypitej mozek na ulici, kterej si potřeboval vybít vztek? Víte tedy, jak to většinou dopadne a o čem je řeč. Další varianta je, že uteče a schová se. Když prvně na mě vybaf z poza sloupu magor s klackem řekl jsem si "to je pěknej skript". Houby s octem. Oni se totiž takhle můžou schovat kdekoliv a kdykoliv. Zároveň se snaží spolupracovat, útočit ve větším počtu, nebo vám vpadnout do zad. Vynikající práce.

Engine stejný jako u F.E.A.R což znamená parádní hru stínů a světel, skvělé modely postav, propracovanou fyziku a efekty. Zvuk s kombinací s různými ruchy (hudbu jsem ve hře nezaznamenal) vytváří moc fajn dojem.

Ok zatím o tom píšu jako o hře století. Žel Ježíškovi Condemned dokonalá hra není.
Souboje mě někdy dokázali pěkně iritovat, nepřátelé vydržely až moc ran (možná necítili bolest díky viru? Hmmm). Někdy jsem neměl střelnou zbraň a nepřátelé jo. Blbost si pořád vyměňovat zbraně a nemožnost přebíjet. Jasně, vím o co se tvůrci snažili, ale opravdu by by uškodilo sebou mít po kapsách pár broků navíc?
Byla tu hromada hluchých míst kdy se třeba 15 min nic nedělo, nebo jsem nevěděl kam dál.

Ok tedy závěr. Condemned: Criminal Origins je po všech čertech úžasné hororové dílko, s parádním soubojovým systémem a zajímanou zápletkou. Vše je podřízeno atmosféře což ale na dokonalý výsledek nestačí. Každopádně ocenuji jedno poselství, která nám hra vzěluje. Jak jinak než temné ale žel uheráku i pravdivé: "Největší a nejděsivější zrůda je člověk."

Nejděsivější okamžik: Eh těch je tam jak máku, že? Ale scéna s figurínami byla boží, Myslím, že se nepletu. Ale mnoho her se touto scénou inspirovalo. Jo a celá pasáž v domě psychopata byla výborná.

Co jste mi s tou značkou udělali soudruzi? Já vám to řeknu jedním slovem: "POSRALI jste jí!"

Vzpomeňte si na první Fear. Vzpomeňte si na všechno dobré v tý hře. A teď jsi vážení a milí představte F.3.A.R - "řekli jsme si, že ta naše hra není originální, tak vymyslíme originální název a při hledání tý trojky zabavíme děti a mentálně zaostalé haha" - vše co bylo na jedničce dobrý tu není, nebo to nefunguje a nebo to je posranééé.

Zmáčkni tlačítko abys zabil vojáka a získal pistoli, zabij pár dalších aby se ti otevřeli dveře dál. Jo a čistě náhodou vám mířidla na pistoli zaměněji barvu, když míříte na vojáka aby jste se čistě náhodou netrefili. Krycí systém kůůůl....aha on je úplně k hovnu...aha no jasně. On je totiž dělanej pro gamepády. Ale já jsem to vočůral, mě totiž stačí zmáčknout to osvědčený "c" a taky občas vykouknout. Tak teda jo. Je mi opravdu líto, že nebudu mít splněnej ačívment, za prdění v koutě, nebo zabití 50 blbů z toho krytu. Že můžu přebíhat mezi bednama pomocí jediného tlačítka? Kůůůl. Jen kdyby mě zajímalo hrát FPS na GAMEPADU! Eh. Proč bych chtěl hrát FPS na gamepádu? A proč mě vůbec nutěj do hrošího rypáku využívat ten konzolovitej cover systém?

Jdu dál, spustí se skript.....
"baf!!!! Leknul ses?"
"Ne"
Jdu dál, panák se mě snaží zabít, což je velice chválihodné. Jak si mu ale ušel drobný fakt, že se ukrývám za neprůstřelným okénkem.
Nevadí, zabiju opět blbečky......skript....
"Leknul jsi se?"
"NE"
Najednou se objevím venku....mezi barákama...to je Irák? Hraju COD? Kde je Almička? Kde je tíživá amtoška? Nevadí. Zavřou se za mnou dveře. "Ahá" říkám jsi " to mě Almička chce určitě jen provokuje holka"
Dostanu granátem....nevadí, protože hrajeme za Wolverina (opravdu tak vypadá) takže mu ta končetina doroste. Dostanu blbečky, jdu dál. Bum!! Zavřou se dveře. Nemůžu se teda vrátit pro raketomet, kdybych ho čistě náhodou potřeboval. Náhle se objeví těžkooděnec...eh ok jsem v háji. Mimochodem, ta hra má problémy s akcelerací myši. At jsem si citlivost nastavil málo, nebo hodně, pořád to divně klouzalo a nedalo se s přesně mířit. Takový problémy jsem u předchozích her neměl.

Grafika....možná jsem divnej, ale celkově se mi zdá horší než u dvojky. Shadery, a některý efekty jsou lepší než u dvojky, ale textury, stíny a nasvícení se mi zdají horší. A to jsem to měl vymaxovaný úplně naplno.

No ale nakonec ta hra není zcela marná. Zvuk je celkově kvalitní. Zbraně znějí fajn a střílet z nich je stále solidní zábava. Nepřátel je dost. To však bohužel platí jak pro variabilitu tak i rychlost spawnu. Nepřátelé nabíhají a nabíhají. A si říkám "Kdyby ta hra neměla v názvu Fear....teda F.3.E.R myslel bych si, že hraju nějakou budgetovou náhražku Modern Warfare ,nebo Painkillera. Fakt. Kde je ten Strach do prdele svatý? Když se náhodou Alma objeví tak na takovém místě aby jste ji schválně neviděli, nebo ještě hůř. Objeví se za váma, ale vy to nevíte, prostě se otočíte o něco se zaseknete. Podíváte se níže a ejhle...malá almička provádí svému synáčkovi orální sex. Roztomilé. Jako vážně, neleknul jsem se ani jednou. Jediný dobrý nápad jsem ocenil v obchodě kde svítili televize a magoři běhali kolem. Občas se objevila jejich silueta a vy nemáte šajn odkud na vás skočej. Ale to je asi tak vše.

F.3.E.R naprosto zprznil příběh prvního dílu. Ti co měli být mrtvý, mrtvý nejsou a ti co měli zůstat naživu zemřeli. Ano já vím, že je tu ta kauza s autorskými právy. To jsi ale mohli radší vymyslet něco úplně novýho.
Taky moc nechápu, proč se musím "bratříčkovat" s debilem Fetelem, který jednak naprosto ztratil to démonické charisma a druhak mi z scenáristickýho hlediska prostě přišel debilní. Proč musel kretén zabít Benetta? Proč vlastně hraju za bezcharakterní pako co jen čumí jako nasranej houmlesák, kterýmu na sociálce odmítly přiznat nárok na životní minimum? Proč ta hra dopadla jak dopadla? Proč? Proč?
Já vám řeknu proč. Protoč.

Chce to restart. Chce to nový příběh, novýho hrdinu s charakterem a hlasem, chce to hodně Almičky, chce to atmosféru. Chci aby ta hra si ten název "F.E.A.R" zasloužila. Chci toho snad moc?

Jednoduché principy, vyvážené jednotky, perfektní spojení RTS s RPG. skvělý design map, nestárnoucí grafika, nadčasové CGI filmečky, napínavý a zajímavý příběh, který nemá v dějinách RTS obdoby. A hlavně, perfektní český dabing, který hravě přebije originál. A to už jen díky parádním hláškám, a skvěle padnoucím hlasům. Martin Stránský, tehdy ještě budoucí dabérská hvězda jako parádní Artas. Jednoduše řečeno, dabing není šitý nažhavenou jehlou, a je zcela profesionální. Do toho si započtěte kampaň za 4 rasy, editor úrovní, kampaní a postav, zábavný multiplayer a máte jasno.

Jen těžko se hledají chyby, ale možná bych pár výtek měl. Mrzí mě, že nemůžeme do jedné skupiny nabrat více jednotek, protože pak ve větší armádě, nastává docela chaos a je problém svou armádu ukočírovat. Ale jinak je AI jednotek velice dobrá, a pathfinding solidní, takže žádný velký problém.

Tedy jsem vám vypsal to, co už tu bylo napsáno, a co už všichni víte. Ale u takového klenotu jako prase si holt musím vylít srdce. Nejlepší RTS všech časů, se skvělým story a hratelností. Bohužel Blizzard se rozhodl tento propracovaný svět s prznit př!posranou MMO. Takže na případný Warcraft 4 asi můžeme zapomenout. Ale což, člověk nemůže mít všechno, že?

Původně měl tento komentář být delší, ale po té co jsem nepatrně změnil hodnocení hry se aktualizovala celá stránka, a koment je fuč. Tedy to po druhý napíšu stručně, mám jen jedny nervy.

Technologicky se mi osobně zdá jednička působivější. Fyzika, zničitelnost/interaktivita prostředí a zvuk. Pár osob jsi tu už na zvuk stěžovalo. Mě nevadí, že vojáci Replica už nezněj tak cool. Spíš mi vadí, že zbraně znějí jako něco na kuličky co jste si koupili u čongů. Občas neslyším výstřel ze zbraně nepřítele, některý zvuky jsou moc potichu, jiný zase moc nahlas.

Grafika sama o sobě je super. Textury, nasvícení a stíny, některé efekty. Ale jak jsem říkal. Už to na mě nepůsobilo tak bombasticky. To asi bude tím, že páni vývojáři si museli utáhnout opasky, kvůly konzolím. To samé platí o AI. Ta je pořád dobrá, vojáci se stále snaží jak to jde, ale jednička nastavila laťku moc vysoko. Bude to tím, že tu někdo dal tentokrát přednost kvantitě před kvalitou. Takže se tu panáci spawnují jako o závod, protože by to jinak bylo málo akční, že. Tam kde jednička měla skupinku schopných a smrtících zabijáků, kteří bojovali jako jeden. Tam má dvojka leckdy i desítky přitroublíků nabíhající na smrt.

A proč se u všech svatejch nemůžu vyklánět za roh? Nebo mi něco uniklo? Co je to za bejkárnu? Takovej super prvek, kterej mi v jedničce mnohokrát zachránil load. A jo, ono by to pak bylo asi moc jednoduchý.

Jinak pokud opominu to vše, tak zbytek je fajn. Almička tu je hodně, a navíc je nadržená. Chápejte, byla 12 let naložená sama někde v krabici. Navíc, Beckket musí být fešák. Stejně tak je fešná Skokesová "proklínám tu starou z análu vytaženou babiznu co do ní naprala kulku!" Ale Almička se pomstila za mě, takže jsem byl docela rád.

Atmoška tu není tak hustá, avšak se tu najde pár napínavých momentů. Ten nejlepší byl asi v opuštěné škole...pokud mě paměť neklame. Kdy po vstupu do místnosti se objeví duchové, vaše baterka nefunguje, hlubokou tmu naruší jen občasné vteřinové probliknutí zářivek, a silueta Almičky, nevidíte, smysly nabroušeny, střílím po všem co se pohne, do toho se snažím následovat Almičku . Do toho začnou všude bušit dveře. Uf....už jen do toho přidat dětský smích, nebo pláč...super hororová scéna.

Legendy to mají těžké. Miliony lidí jsi z nich udělá své kulty, své nejlepší hry na světě. Myslím, že nebudu sám za konstatováním, že "Doom je jedna z nejlepších her našeho modrozeleného, kulatého světa" Protože Doom byla značka, král, a otec všech FPS. Očekávání byla tedy logicky nemalá. Možná bych mohl říct, že byla "pekelná".
Proto tedy možná lidé častovali titul prohlášeními "zklamání desetiletí, zohavení značky" apod. ale víte co? Na to se dá říci jen jedno "Všechno jsou to kecy!"

Doom 3 má i přes všechny ty nedostatky své osobní kouzlo, které mě i přes ten stereotyp stále táhlo dále. Musel jsem pořád hrát. Možná to bylo tou touhou zahubit to velké zlo. Samozřejmě víme, že skutečné zlo NIKDY NEUMÍRÁ, ale přesto jsem se chtěl dostat do toho pekla, najít tu ukecanou "kostku duší" skolit Kyberdémona a hlavně ustřelit hlavu tomu holohlavému, fašistickému hovadu.
Pokud máte ve hře cíl, tak je to dobré. A DOOM 3 mi ten cíl i přes svoji jednoduchost dal.

Střet se starými známými démony, bylo pro mě jako jedno velké virtuální rodinné setkání. Klasický Imp, Prasopes Pinky Démon, Kulatý Cacodemon, vedoucí pekelného koncentračního tábora Revenant, Pyroman Arch-Vile, lebečně lebeční Lost Soul (kamarád ji říkával "moje sestřenice" chudák kluk) tlouštík Mancubus, a samozřejmě ikonický, Pekelný rytíř, Hell knight. Všichni vypadají skvěle, včetně těch několika nových. Staré dobré zbraně jsou vyvážené, a masakrovat s nima pekelné hordy je žůžo.

Grafika nestárne, stále vypadá pěkně. Ve své době Doom 3 přinesl tak realistické stíny a nasvícení, že to prostě bylo k až k neuvěření. Hrát Doom 3 s vypnutými stíny je jako jíst párek v rohlíku bez párku. Toto pochopitelně velice umocnilo atmosféru. i když Doom 3 není jádru vůbec děsivá hra, tak atmošku i díky skvělému ozvučení to vždy nepochybně mělo a má.

Chyběla mi dvouhlavňová brokovnice a mrzelo mě nevyužití skvělé fyziky, která nebyla tak pokročila jako v HL2, přesto byla nadstandard. Mě Doom 3 nezklamal ani v nejmenším. Je to skvělá střílečka, která prvním dvěma dílům ostudu nedělá. A nakonec, at už se vám trojka líbila či ne jedno nezměníte. Doom je a vždy bude LEGENDA.

Nejstrašidelnější scéna: "They took my baby" kroky, krvavé ťápoty na podlaze, blikání světel, dětský křik s kombinací jakého si šíleného zvukového efektu. Z čehož vyplývá, že Almička je vnučka Doom Guye....nebo tak něco.

Nejlepší zbraň: Brokovnice....čekal někdo něco jiného? :)

Je super, že se FC3 konečně povedlo naplnit svůj potenciál, který FC2 promarnilo. Stejně tak mě těší, že očividně Ubi poslouchal ohlasy/nadávky lidí. Jsem rád, že jsem nepromrhal své těžce vydělané prachy, a těch cca 38h jsem se bavil. Je tu pořád pár nedodělků, a chyb. Ale jak se říká. Vždy je tu prostor pro zlepšování.
Trochu netradičně začnu komentář žvatláním o grafickém zpracování protože.....

.....FC 3 je krásně vypadající hrou. Pravda, moc se to po technické stránce se to moc neposunulo oproti FC2, ale i tak nikdo nemůže říct "Fuj ta hra vypadá jako sraaa---"
Většina textur je zcela ostrá, modely postav detailní, a stíny vypadají nepopsatelně dobře. Celý ten koncert krásných polygonů se odehrává na velkém, životem kypícím ostrově, který není nuda prozkoumávat, plnit výzvy, nebo si přivydělávat odvozy lékařských zásob, lovem zvěře, či podřezáváním pirátů. A co je důležité, dokáže to zabavit. Z čehož vyplývá několik desítek hodin hratelnosti.
Dunia engine je skvělý engine, který dokáže skloubit parádní grafické hody, ale zároveň váš hardware neupisuje peklu. Opravdu jen těžko se věří tomu, že lidé stojící za Assasin serii, (která o optimalizaci slyšela leda v říši divů) pracovali na FC3. Navrch tu ještě máme jednoduchý, a přesto komplexní editor. Na nastavení High-medium mi hra běhala 60fps+ přičemž na ultra nastavení mi hra nespadla pod 30 fps.

Velice důležité je, že FC3 ač se jedná o "sand-box" titul tak vše je tak dobře vyvážené.
Hratelnost je čistě nelineární. Pravda, je tu několik lineárních příběhových misí, ty ale byli krátké, a nutně na vás nespawnovalo milion panáků za rohem.
Většinou ale máme volnou ruku. Tak např. chci tábor napadnout tiše za pomocí tlumiče, nebo mačety? Nebo vezmu granátomet, a kulomet? Napadnu tábor ze severu, nebo z jihu? Se shora? Taková volnost dnes v době "military shotters" chybí. Stealth tu navíc funguje velice dobře, proto jsem ve většině situacích postupoval jako tichošlápek.
Zbraně sice skoro vůbec nekopou, ale díky super animaci nepřátel je střelba uspokojivou záležitostí. Do toho si připočtěte slušnou várku zbraní od pistolí, brokovnic, a samopalů po plamenomet, miny, a raketomet. A podle mě velice dobře zvládnutý model jízdy at už u aut, nebo lodí. No a máte o zábavu postaráno.

Nelíbí se mi příběh, a dialogy. Příběh je zbytečnej a hlavně zcela nelogickej. Bohatý spratek s váhou kuřete s Tesca se jen tak stane zabijákem. Zabijákem s výdrží Emila Zátopka, plaveckým umem Michaela Phelpse a odolností supermana.
Nejvíc mi ale vadilo, co někdy vypustil Jason Brody z huby.
"To tě naučily v Americe mluvit bez dovolení?" "Ne, to jsem se naučil ve Francii" Haha, tak jsme se zasmáli, a jdeme dělat zase něco zábavnýho. Jedinou zajímavou postavou je Vass. A co jsi budeme namlouvat, nebýt hereckého výkonu, a charismatu Michaela Mandy, nikdo by jsi na něj nevzpomněl. A ještě větší škoda, že jeho potenciál byl zcela nevyužitej.....smůla no.

Tak či onak, Far Cry 3 JE skvělou hrou, která nemá zapotřebí obětovat herní mechanismy na úkor otevřeného světa "Zdravím tě Skyrime!" Ano, hra (jak už to u Ubi bývá) vás vodí za ručičku, je tu umělá demence, a časem se ten zelenomodrej ostrov okouká (Afrika je prostě krásná). Ale jak jsem již psal výše, vždy je co vylepšovat. A pokud si Ubi dá tolik práce s FC4 jako s touto hrou....tak no tak....však víte.

Tento komentář začnu moudrými slovy klasika "Ta hra je rozbitá" Možná mi to v minulosti nevadilo, ale spíše se Vietcong stal obětí času a čas si vyžaduje patche. No, a jak už to bývalo, a bývá, jeden patch něco opraví a tři věci s prominutím posere.
Zlatá edice, a VCStarter pro funkčnost na Win7. Vše šlape jak jsi pamatuji. Super dabing, úžasná atmosféra, parádní pocit ze střelby. Ale něco se stalo s AI. Ta vždy byla, a ruku na srdce, docela blbá. Jenže teď je nefunkční. Spolubojovníci jsou zcela nepoužitelní. A to mluvím jak o boji, tak o stopování. Pamatuji jsi, že vždy po ukončení mise byl počet zabitých nepřátel týmu dostatečně vyvážený. Nyní, naprosto vždy, jako šampion vedu. Kolegové mě nedohánějí ani v součtu. (Možná, že už nejsem taková lamička, ale pochubuju)
Nhut, náš přátelský, ex-komunistický stopařský sympaťák na 85% nevidí nepřítele a on nevidí jeho. Někdy zase jde jako terminátor chůzí a stylem rambo jde a kosí žlutáky. Script zodpovědný za AI Nhuta jsi asi myslí, že stopař stále stopuje a není schopen ho přepnout do bojového modu. Parťáci skoro vůbec neposlouchají příkazy, čas od času se sami napíchnou na dvoumetrové bodáky trčící ze země.
Poprvé v životě jsem byl rád za samostatné mise.

Vietcong - ta hra dokázala vybudovat atmosféru války ve VIETNAMU jako žádná jiná.
A pochybuju o tom, že se to někomu povede překonat. Ač je samotná džungle lineární, tak její design a ozvučení mě i dneska dokážou pohltit. No schválně, u jaký hry se plácáte za krk při pocitu, že vám na něj přistál komár? Hádám......u žádné? Ozvučení je opravdu excelentní, at už jde o velice slušný dabing, ruchy džungle nebo zbraní.

Zbraně jsou kapitola sama pro sebe. Pocit ze střelby, animace nabíjení a přebíjení (hlavně u pušek je přebíjení doslova sexy) a již zmíněné ozvučení. Každá zbraň má svůj zcela specifický zvuk a vlastnosti. Při střelbě v otevřených prostorách se zvuk rozléhá, a v tunelech jsou výstřely hlasitější. Pro maximální požitek doporučuji si zcela vypnout HUD, protože pak jsem počítal každou kulku a kryl se za každým kamenem a pařezem jako posránek, ale hlavně jsem měl z každého zabití velký pocit zadostiučinění.

Vietcong je těžký, Vietcong není COD. Některé mise jsou opravdu tuhé (obrana radiové stanice, brrrr), zároveň jsou i dost dlouhé, zejména ty solo mise. Nikdo se tu s váma nepáře, dvě až tři rány na normal obtížnost a jste kaput. Proto Vietcong nemohl mít každý rád. Jednoduše tato FPS není pro každého. Hra už sice nepadá každých 30min. Na druhou stranu se tu objevily chyby s AI, které prostě nedokážu odpustit ač jsem velký vlastenec.

Nejoblíbenější část hry: Noční útěk džunglí před pronásledovateli, a následné bránění sebe sama a čekání na vrtulník.
Původní hodnocení:80%

Podle mě dost možná nejlepší hopsačka od firmy Apogee. Mnoho věcí na sbírání, mnoho věcí na zašlapání, vzestupující obtížnost, rozmanité prostředí. Náš malý ufounek má stejně jako jeho dvourozměrní kolegové speciální vlastnost. Tou vlastností je přisávání na stěny propastí, či stromů. To znamená, že se snadněji dostanete k ukrytým bednám, životům atd. Obtížnost je časem opravdu tuhá, naprosto vše co se hýbe je zlomyslné, závistivé, agresivní, nevrlé a zlé. Hraje se to ale překvapivě stále velice dobře, ovládání reaguje včas a vůbec po stránce ovládání je hra velmi příjemná.
Co bych ale hře vytknul je její barevný filtr, který s kombinací s nízkým FRAMERATE po hodince hraní způsobuje bolest očí, pro slabší povahy i bolest hlavy. Tak jako tak, včera jsem skončil ve 4 levelu a určitě se k tomu velmi brzo vrátím.

O dost arkádovější, než ročník 2000, na něhož nedám dopustit. Stále je to ale zábava, vytváření hráčů taktéž, importování fotek na polygonový xicht je srandovní. Velice dobrý soundtrack a vynikající grafika. Výběr modů je široký a nepochybně zaberou mnoho hodin lidského času. S odstupem času, je pro mě ale největším plusem komentář. Ten byl na svou dobu neskutečně barvitý a hlavně vtipný. Hromada skvělých hlášek mě dost často odpoutala od dění na kluzišti. PÁR PŘÍKLADŮ

Pomocný komentátor: "Jsem z dnešní hry tak vzrušený, že jsi musím dát malý taneček (začne stepovat)....Johne ty mi vždy musíš pokazit radost".
Hlavní komentátor: "Promin"

PK: "Vítejte u NHL 2002 oficiální hry těch dlouhých šedivých chlapíků s velkou hlavou"

HK: (Probíhá bitka) "aaa je tu čas na komerční přestávku. Eh just kiddin"

PK: Rád bych řekl něco naprosto irelevantního"
HK: "You just did"

PK: Ten chlapík v mužstvu soupeře, rozsévá více negativní energie, a deprese než sestra Ratchedová" (odkaz na Formanův film "Přelet nad Kukaččím Hnízdem")

(Hluboký hlas) "Jste Don Taylor? Půjdete s námi bereme vás na výslech"
PK: "Ne počkejte ty sprostý E-Maily jsem neposílal já" (zabouchnou se dveře)
HK: "Don Taylor everybody"

PK: Ti chlápci hrají jako démoni, jsou po celém kluzišti, jsou všude. Vlastně jsem o komerční přestávce viděl na chodbě levé křídlo"

PK: " A máme tu konec velice podceňované druhé třetiny"

PK: "Aaaa vylil jsem si kafe na nohy"
HK: "To byly moje nohy!!"

To je jen pár věcí z mnoha, na které si teď vzpomenu. Časem se to začne pochopitelně opakovat, ale jak jsem napsal výše, na tu dobu, vskutku úctyhodné úsilí bylo vloženo do komentáře.

Tato "hra" naprosto krásně symbolizuje herní průmysl za posledních několik let. Je to jeden velkej a špatnej vtip. Když jsem viděl první "ukázky" ze hry. Řekl jsem si "co to sakra?" Náhle se ukázalo, že šlo vskutku o vtip. A jo, docela jsem se u toho zasmál. No, jo, ale co se nestalo. Myslím, že i vývojáři z úspěchu videa byli naprosto šokováni. Lidi to chtějí hrát. Slavní You Tubeři to taky chtějí hrát. "Hmm to by byla dobrá reklama... víte co hoši? Byli by jsme blbý aby jsme toho nevyužili, pojďme do tý naší hovadiny přidat ačívmenty, jednoduchej fyzikální model a schválně tu hru nebudeme optimalizovat ani opravovat bugy, haha lidi se tomu budou smát, protože...protože je to vtipný a.. a vydáme to na Steam tak za 10 babek?"

SIMULÁTOR KOZY si koupí hromada lidí a pánové ze Švédska budou milionáři. Gratuluji, dokázali jste využít tuposti lidí.
Aby jsme mě pochopili, já rozumím tomu, že se u toho lidi můžou smát a pokud někdo má takovej smysl pro humor, tak tedy budiž. Jenže když vám to nepřijde vtipný co vám zbude? Hra je hnusná, mapa malinká, optimalizace a funkčnost na úrovni arabský myčky na nádobí. Hodinu budou dělat kraviny a nakonec je to přestane bavit, protože tam prostě neni co dělat.
Je to smutný, lidi jsou v dnešní době internetu opravdu tupý ovce, nebo bych měl říct kozy?

Kasumi je skvělá postava, takový sci-fi mix Garretta a Robina Hooda. Osobností milá, vtipná, pohledná a tajemná, kdo by ji neměl rád? Moment, DLC postava bez filmových rozhovorů? Bez možnosti romance s ní? Proč? Dvě scény a jeden malý side quest v ME3? Proč??? Bioware nikdy jindy nepromarnilo takový potenciál v charakteru. Kasumi si prostě zasloužila víc, daleko víc.

O misi se rozepsali kolegové pode mnou, takže jen řeknu, že se mi změny tempa líbily. Též se mi zamlouval design levelů (opět tu máme jeden působivý výhled/backround), a hudba od nové dvojce v rámci Mass Effect série Sascha Dikiciyan a Cris Velasco se velice povedla. Kasumi je i krom své uličnické povahy velmi užitečná v boji.
Celkově se dá o Kasumi's Stolen Memory říci jedno. "Je to dobré DLC" škoda jen velké krátkosti a nevyužitého potenciálu postavy.

Akční horror, to jest ve video herním průmyslu věc, jenž se nepochybně dělá velice těžko. Vyvážit správný poměr adrenalinové akce a napětí, a do toho přidat smysluplný aspekt prozkoumávání. To se může zdát pro hráče nezkušeného něco jako vskutku jednoduchého ba i triviálního, ale věřtě že to je úplně naopak.
Toto se od dob Resident Evil 4 snad nepovedlo uskutečnit žádnému studiu, avšak překvapení na vás číhají tam, kde a kdy to čekáte nejméně, stejně jako tomu je ve hře Dead Space.

Z prvních videí na mě hra moc dojem neudělala. Vypadalo to jako kopírka již zmíněného RE4 ve vesmíru. Pak ale jsem uzřel velice pozitivní recenze, a jelikož se tehdy ještě dalo recenzím věřit takřka na 100% neváhal jsem, vzal prachy a upaloval do Tesca.
EA se povedla úžasná věc. Opravdu se jim podařilo z Dead Space vytvořit napínavé, adrenalinové a vzrušující akční, hororové dobrodružství.
Hru nakopnul velice povedený začátek, začátek kdy jsi říkáte "sakra to je v prdeli" příšery se vynoří, vy jste odříznuti od parťáků a nemáte zbraň. Co dělat? Utíkat!
Munice bylo vždy (krom konce hry, což je logické) velice málo, což vás pochopitelně nutilo otevírat čí rozbíjet každou bedýnku či skřínku. Vaše řezačka, jenž je vaší základní zbraní se stane vaší holkou v nouzi. Opravdu málo kdy ji Isacc odložil ze svých vnitřnostmi zaneřáděných inženýrských rukou, jen opravdu v nejvyšším stavu ohrožení. V základě vás hra nenutí přecházet na nové zbraně, poněvadž díky chytrému systému vylepšování si i z oné "základní" zbraně uděláte věcičku, která prochází končetinami potvor jako nůž máslem za parného letního dne. Tudíž, pokud si najdete svého miláčka, nemusíte ho zahazovat.

Inspirace Carpenterovou Věcí je tu naprosto zřejmá. Tudíž ve hře narazíte na opravdu nechutné nepřátele, minimálně 10 litrů krve a slizu na 1 metr čtverečný a místy značnou míru nejistoty, paranoii a nedůvěry. Což mě jakož to fanouška filmu neskutečně těšilo. Pocit ze střelby je skvělý. Krájení a rozdupávání hnusáků je sranda. Sem tam do toho připočtěte nějakou tu hádanku, nebo minihru a poznáte že se tvůrci snažili co bylo v jejich silách aby hráče udrželi bdělém stavu. Nevím jak vy, ale souboje s bossy mě bavily. Zvláště mě bavil boss u něhož jsi nemůžete být jistý smrtí Po dlouhém souboji, používáním sráze a všech zbraní bosák padl...........NEPADL!!! Pomoc!! Kde je munice?? Tak znova...o 12 min později...příšera opět leží a já na ni šlapu a šlapu "chcípni ty zmetku!!! Huaáááá!!!......... "ne babi nemusíš volat Chocholouška" a to je ono. Tak to má být, užívat si souboje, atmosféru a v neposlední řadě slušný příběh o Isaccově mysli a pátrání po jeho lásce.

Má ta hra nějaká negativa? Ani nevím, délka je více než slušná, optimalizace takřka perfektní, (hra tehdy šlapala i na mé staré šunce) ozvučení skvělé- vakuum...více to snad rozvádět nemusím. Možná že hra ke konci sklouzla k větší akci a nepřátel by taky mohlo být více. Ale což, já mohu konstatovat, že lepší survival horror za posledních několik desítek let na západě asi nikdo nevytvořil. Bohužel, to první díl nasadil laťku moc vysoko a z dalších dílů se vytratila atmosféra. Každopádně doba, kdy EA ještě vydávalo dobré hry si pamatuji, bohužel Dead Space byla na dlouhou dobu jedna z posledních.

Je tato hra opravdu tak strašidelná? S odstupem času ne. Ani náhodou. Znamená to však že by neměla hutnou atmosféru? Nikoliv. Jako malý uličník jsem se bál Almičky. V šachtách jsem při chůzi čuměl nahoru, nebo na strop a při jakémkoliv náznaku anomálie jsem zalezl pod stůl. Nyní, po celé dekádě mého života se můj postoj změnil. Almičky se nebojím, vyhledávám ji. Čeho se bojím více? Vojáků. Myslím že mám k tomu poměrně dobré důvody.

--- Umělá Inteligence a Hratelnost ---

Toto je ten hlavní důvod. Dnes v dobách nové generace konzolí a ještě před tím nebyl nikdo schopen naprogramovat AI která by-

1) Ve skupině rozumně spolupracovala a komunikovala.
2) Využívala smysluplně prostředí ve svůj prospěch.
3) Reagovala na vývoj situace a akce hráče.
4) by měla být agresivní, ale zároveň by měla dělat chyby jako člověk, nebo živý hráč.

Já se domnívám, že tyto 4 aspekty AI ve F.E.A.R splňuje velice dobře. Dokonce vojáci reagují na zvukové podměty jako řinčení skla, nebo dokonce vyměňování zásobníku v tichém prostředí, obzvláště pokud se hráč nachází v šachtě.
Programátoři totiž udělali něco co jim dovolilo přivést k životu opravdové protivníky a ne jen prázdné a tupé loutky.

1) Nadesignovali malé místnosti a lokace.
2) Zasadili do nich vždy jen malou skupinku 3-8 vojáků.
3) Respawn tu neexistuje, což znamená, že každý voják je do mapy ručně zasazen.

V praxi to znamená, že autoři se rozhodli že místo 1000 spawnujících se tupých panáků udělají jen pár vojáků s vlastními AI procesy a udělají vždy malou lokaci s vlastními pravidly. Takže ano, vojáci jsou chytří. Ano, dělají i chyby, to však neznamená, že by se pandulák otočil a začal střílet do zdi. AI se vás vždy za každou cenu snaží obklíčit a dostat se vám do zad. Vystrnadit vás z úkrytu. Když něco řeknou, udělají to. Takže, je třeba poslouchat a být soustředný. Jak se dostanou do problémů, nebo vidí že máte navrch, padne z jejich strany i pár pikantnějších výrazů. Stáhnou se, navzájem se kryjí palbou a ustupují. Když je situace beznadějná, jdou ve stylu kamikadze na férovku pažbou a kopanci. Většinou se k tomuto činu ale odhodlá už jen poslední zbývající voják.

Díky tomu jsou přestřelky neuvěřitelně intenzivní a velice realistické. Ale to tu všichni víme. Škoda trochu divné účinnosti zbraní, která byla opravena v F.E.A.R.: Extraction Point. Nepřátelé opravdu někdy vydrží více než by bylo záhodno. Naštěstí jsou vám nápomocny miny a občas i obranné věže. Tyto pasáže se mi líbily, jelikož bylo nutné trochu i zapojit taktiku. Do toho tu je samozřejmě velice efektní a efektivní bullet-time.

--- Grafika a prostředí ---

Vzpomínám si, jak jsme ve škole vedly dlouhé diskuze o tom, zda má lepší grafiku Doom nebo F.E.A.R. Já došel k závěru, že obě vypadali skvěle a ani dnes se nemají za co stydět. Stejně jako u svého tatíka Dooma tu jsou hlavní silou enginu stíny a bohužel nevyužitá fyzika. Našlapané efekty a obrovské kvantum krve, tak bych vizuálně popsal Fear.

Prostředí je dost generické, a druhů nepřátel moc málo. To tedy znamená velmi brzký nástup stereotypu. Tohle je právě to co z výborné střílečky dělá"jen" střílečku dobrou. At už jsou přestřelky sebe lepší a atmosféra sebe hustší, stereotyp nepřebijí. Stereotyp je nepřítel, vetší než kterýkoliv boss, nebo holčička. Jooo...když tu máme jen tovární komplex, kanály a kanceláře a sem tam garáže a asi 4 druhy nepřátel. Je nemožné aby mě to zabavilo až do konce. K úplnému konci jsem se nudil moc a moc. Zabití Fettela bylo pro mě vysvobození "huráá už žádní vojáčci" eh Alma je na svobodě..shit. Co dělat? Jít dopředu a střílet duchy, bravo.

Fear je super FPS s umělou inteligencí, která podle mě, nabyla dosud překonána. Což je docela smutné. Atmosféru to má, flashbacky pořád působí dosti psychidelicky. Atmosféra je, strach už ne. Už se Almičky nebojím, mám ji rád. Jsem už velký.

Jednoho krásného dne jsem si řekl "což takhle si zopakovat všechny hry od mého nejoblíbenějšího herního studia? Tak nějak, ani nevím proč, to začalo na GOGu, kde zrovna byla na tuto hru v diamond kolekci velká sleva. Řekl jsem si " hm digitální kopii nemám a tu originální stejně nerozjedu.
Hlavním problémem u těchto DnD her je v tom že hrozně rychle stárnou. Ne snad že by příběh byl špatný a dialogy nudné. Problém je, že nudná je samotná hra! Je to jako vás opustila krásná holka a za několik let se vrátila. Bez zubů, s celulitidou, špinavá, obézní, s rozšklebenou jizvou na obličeji a ještě s poruchou řeči. Nebo možná jsem starej a blbej já? Proč mě tedy ale stále Baldur's Gate II: Shadows of Amn, ultimátní DnD stále dokáže zabavit?
Páni soudruzi v Kanadě někde udělali chybu, něco v jádru té hry hnije jako staré fusekle.

Co je ale ještě horší? Hra nevypadá vůbec špatně, dokonce bych se nebál říci že výborně. Texrury prostředí jsou detailní a modely postav jakbysmet. Hudba je krásná a RPG prvky fungují solidně. Kde je tedy ta chyba? Zakopaný pes? Žluklé vajíčko?
Tak předně je to ovládání, jak kamery tak i postavy. I mimo boj jsem měl problém kameru ukočírovat, ale při boji? At jsem s tou čubkou kameramanskou dělal co jsem mohl (klel jsem, prosil, hledal patche) nic nepomohlo. Spíš jsem pocit jako by kamera ovládala mě. Pak je tu prapodivný interface, který se mi z počátku zdál celkem inovativní. Až na to že jsem nevěděl co dělat. U ikonek velikosti potkaních varlat se ani neobjevili popisky, takže jsem nevěděl jaké kouzlo používám. Ano, vše se to dalo nadefinovat do baru akcí, nebo do tlačítek, ale sakra, nechápu jak mi to před lety nemohlo vadit. Vždyť je to stupidní jako vrátnej u lisovny bot.

Hratelnost je kapitola sama pro sebe. A už alespoň vím, kde Dragon Age: Origins bral inspiraci co se soubojového systému týče. Souboje působí jako šachová partie s retardovanou záchodovou štětkou. Pomalé, nudné, AI tupé jako pytel rezavých řezaček na letišti . Proč se mi u toho první hodinu chtělo tak moc spát? Moment... vlastně ne, ona mě vždy ráda probudila slečna neposedná kamera, vždy když jsem upadl do vnitřního über rage modu.

Musím konstatovat, že toto je vedle Sonica hra, která se Bioware moc nepovedla. I když ve své době to byl hit. Hlavně díky moderské komunitě, která dělá mody, mapy a kampaně do dnes. Možná to není špatná hra, jen prostě moc zestárla a my jsme zlenivěli. Nu což, hra jde z disku a já se vracím ke Kotoru.