Night of the Raven dokazuje, že Piraně jsou schopné něco úspěšného vzít a ještě více to pozvednout. Původně jsem se tohoto datadisku bál, protože datadisky které nejsou samostatné a jsou do hry vloženy jako nová lokace (například místo původního lesa, nebo hor) mohou vše pokazit. Zatímco u samostatnějších datadisků, které navazují nakonec plné hry, toto hrozí méně (a když tak je prostě nebudu hrát a nepokazí původní hru).

Ovšem tento datadisk je do hry vložen s chirurgickou přesností a ten kdo si nezahrál samostatně původní hru, tak nic nepozná. A je to opravdu zábava procházet již známým prostředím, které je však plné nových věcí.

Night of Raven dělá z původního Gothicu 2, hru mnohem pestřejší a zábavnější.
Nově přidaný svět a frakce solidně natahují herní dobu, a člověk se seznámí se spoustou nových Npc setkání s osádkou starého tábora bylo velice nostalgické. Thorus, Raven, Grim....., dostane množství nových questů a získá hromadu nového vybavení.

Datadisk také vyplnil mnoho míst z původní hry, které před tím byly prostě pusté, z toho důvodu se můžete těšit na živější Khorinis, než kdykoli před tím.

S novými frakcemi hra ještě více ožívá a to nejde jen o piráty, kteří tropickému ostrovu dávají dojem exotičnosti. Fakt, že na člověka ve zbroji banditů, bandité neútočí ale všichni ostatní zase ano

S datadiskem se však zvyšuje i obtížnost hry. Podle mého sledování se síla většiny protivníků zvedla o třetinu, někde i o polovinu Hlavně draci, kterým se tentokrát obnovují životy (aspoň mám zato, že v původní hře to tak nebylo)
Hra je tedy drsnější, což není na škodu (stále je prostor, kde sehnat dostatek zkušeností). Ale u některých úkolů, které šli v základní hře na pohodu, si musíte chvíli počkat a více se vytrénovat. Popravdě jeto zábavnější ale začátky tak jsou celkově krušnější.

Zkrátka výborný datadisk, nastavující novou obtížnost, nové možnosti, jehož jedinou chybou je změť questů z Khorinidu, Jhakendaru a kolonie - bohužel deník je tak nepřehledný, že se v tom špatně hledá. Ale určitě stojí zato, prubnout si Gothic 2 i s tímto rozšířením.
100%

Bída, děs a hrůzá, to jsou slová která asi nejlépe vystihují tuto hru. Třetí díl coby velice rozporuplný, mě naplnil různými pocity, takže jsem doufal že datadisk bude prvním krokem zpátky na výsluní, kde se vyhřívají oba dva první díly. Ale jiný vývojářský tým byl první známkou toho, že kvalita zřejmě nebude vysoká.

Co k příběhu? Mám zato, že "Bezejmenný" toho už v celém světě vykonal dost, že prokázal dostatečně "to", čím sám je. O to více každého zaráží, že všichni vlivní lidé na něj zase hledí, jako na toho "cucáka" z jedničky, který se musí stále každému prokázovat.

Na druhou stranu ale musím uznat, že potloukání se Myrtanou, plné politických změn, bylo docela zajímavé. Potom co člověk prošel trojku byla prostě zábava pozorovat ty změny. Bohužel však nebyly takové úrovně a četnosti, aby významně pozvedli hru a uspokojili hráče.

U tohoto datadisku platí, že když dva dělají totéž, nikdy to není totéž. Po výborných Piraních, kteří mistrovsky spétali všechno dohromady tak aby vznikl skvělý herní počin, nastoupil tým, který prostě vzal nůžky, a všechno rozstříhal. Rozstříhal a líbivé kusy k sobě nějak přišil opravdu děsivým stehem. Výsledkem je patvar, který i přes podivné (nově přidané) herní prvky a sekající se hru, působí ještě průměrně. Ale to, že se tato hra už jen zve Gothicem.....tak to je prostě neodpustitelné.

Asi bych tuto hru nedoporučil k nákupu. Já sám jsem si ji pořídil ve slabé chvilce, s tím že jsem ještě netušil, jak strašně moc je tento "Gothic" zmrzačený. Jedná se prostě o zmrzačenou verzi Gothiku 3, do které bylo přidáno pár novinek. Pro mě ale snědější podoba hlavních postav a pár nových zbraní nejsou ničím, coby stalo zato.

Takže maximálně pro ty co mají rádí kompletní sbírky, nebo chtějí vidět jak moc může legendární série padnout. Ale vzhledem k sérii 30%

Dlouhou dobu po dohrání původního Diabla (asi někdy v roce 2006), jsem se dozvěděl o existenci jeho datadisku od Sierry, a jako milovník této hry jsem se na něj ihned vrhl.
Hellfire na mě zapůsobil různorodě a vcelku mě bavil, i když jsou na něm zřejmé známky působení jiných vývojářů.

Datadisk je z těch datadisků, které jsou do hry vloženy (není novým aktem, či kapitolou), s tím přináší velké množství předmětů, kouzel, dvě nové npc, pár questů a nový charakter (po editaci text. souboru další dva).

Hellfire působí spíše jako soubor kosmetických změn, dokud se člověk nedostane do první nové lokace (království slizu). První co mě překvapilo, byli různorodí a velice nebezpeční nepřátele. Na monstra vyskytující se v nových lokacích (krypta a království slizu), nestačí vždy stejná věc. Za mága zkrátka musíte přepínat mezi ohnivými a bleskovými kouzly, za charakter typu Rogue zase musíte neustále unikat. A u válečných charakterů je nutná vysoká defense a rezistence.

Projítí těchto levelů je tudíž určitou výzvou a hlavně solidně pozvedne úroveň Vaší postavy, což je tak trochu chyba, protože po návratu na hlavní linii hry (například do pekla) už nemáte důstojného nepřítele.

Design nových lokací je docela povedený. Království slizu mi sice do Diabla moc nesedělo ale krypta je pastvou pro oči.
Výhodou datadisku je také to, že pohyb vaší postavy po městě, je zrychlen. Člověk si nyní může v každé nové hře zvolit obtížnost. Další projítí za starou postavu se tudíž nestává stereotypem, kdy si musíte dávat pozor až nakonci hry, nýbrž po celou dobu vás ohrožují adekvátní nepřátelé.

Nevýhodou je zase fakt, že hra updatetovaná o Hellfire nepodporuje Battle net.
A datadisk i když je do hry vložen konzistentně, působí na hráče, kteří byli zvyklý na původní hru, až příliš uměle, či nalepovaně.

Většinou hraju spíše hru s tímto datadiskem, protože prodlužuje celou herní dobu, přináší nové věci a hra je náročnější. Avšak absence původních vyvojářů na tomto datadisku je znát až moc. I tak je to ale pěkné zpestření pro milovníky této hry a aspoň máte šanci bojovat s dalším silným démonem. 85%

Jedna z nesmrtelných klasik a první hra od Blizzardu, kterou jsem hrál. Touto hrou jsem strávil desítky hodin, herního času. Nejprve jsem donekonečna procházel Demoverzi, která disponovala pouze jedním herním charakterem a dvěma zpřístupněnými levely v katedrále. Jo tehdy to byly výborné časy, ovšem s každou další úrovní, už méně přibývali expy a proto nezbývalo než si sehnat plnou hru.

První co mě zaujalo byla volba ze tří charakterů. Samozřejmě jsem si ihned zvolil mága a z vesela vyrazil do Katedrály, kde mě asi o minutu později jednoduše zabili (co se taky dalo čekat od člověka navyklého hrát pouze první dvě patra, a to za wariora na 12 úrovní). Ovšem po několika pokusech jsem se dostal dále a začal jsem odhalovat věci, dosud mě skryté.

Nebudu tady polemizovat nad tím, zdali je tato hra Rpg, nebo jím není. Zaměřím se spíše na jisté fakty, jako například, že tato hra byla a je docela zábavná klikačka, u které se vyplatí investovat do kvalitnější myši. A že její atmosféra s hudebním doprovodem, je z těch na které se nezapomíná.

Diablo má sicé Npc méně, než deset a herní prvky jsou vskutku jednoduché. Ale strohost hry je zrovna tím, co je na této hře to nejlepší.
Diablo je prostě správně: atmosférické, temné, přímé, hratelné a návykové. Vzhled šedivého, polorozpadlého Tristramu, pak při každém návratu z dungeonu, jen umocňuje zážitek. (Řekl bych, že tam panuje ta správná gotická atmosféra)

Typů prostředí je sice pár, ale nahodně generované mapy umožňují znovuhratelnost, člověk může při dalším hraní nalézt - jiná monstra, jiné questy, jiné předměty.
A nějakou chvíli trvá, než si hráč vyzkouší úplně všechno. Tento prvek už moc lidí nezaujme, ale musím říci, že kolem roku 2000 jsem moc lepších věcí nehrál.

Zkrátka dobrá hra se solidní grafikou (docela i na dnešek), příjemnou hratelností, minimálními požadavky, u které se už jen z nostalgie, dají strávit dlouhé hodiny hraní.

Jelikož je to srdcovka 100%

S notnou dávkou radosti a sebeuspokojení, mohu říct, že jsem tento datadisk úspěšně dohrál. Prověřil moje schopnosti, sešrotoval mě a po poslední misi, mě prostě vyplivl a já pořád nevím co se stalo.

Po výborné základní hře Tides of Darkness, jsem ihned skočil do datadisku, těšíce se na další zážitky, ze světa Warcraftu. To co na mě ale čekalo se dá popsat slovy: "Co to ----- je".
Obtížnost hry na mě zapůsobila, jako dopad kovadliny na hlavu.

Ano už tu nejsou zlatem přetekající doly v příhodné pozici. Už tu není spiše pasivní nepřítel, který se z může na pár útoků a už tu nestačí využívat pouze klasických jednotek, nýbrž je potřeba využívat i těch speciálních a jejich schopností.

Tento datadisk opravdu hru posunul o kus dále. Jeho největším pozitivem je to, že nutí hráče hodně taktizovat, protože když se vylodíte na nepřátelském pobřeží (akce připomínající Den D v Normandii), nestačíte se ani rozkoukat a musíte se rozhodnout co dál. A nepřátele se jen nezastavitelně valí dál.

Někdy je ta obtížnost až příliš vysoká, misi zkoušíte stále dokola, než se vám konečně povede odolávat déle než 15 minut. A těch nadávek a vysokého tlaku co naběhne během hry. To všechno je však veselou vzpomínkou ve chvíli, kdy tuto hru dokončíte.

Pěknou novinkou je svět Draenor, který mě svojí grafikou připoměl oblíbené bažiny z prvního dílu. A další vyvedenou novinkou je množství hrdinů, protože tuto hru opravdu pozvedají (zvlášť Aleria, jednotka která je schopná sejmout dva draky po sobě, je prostě dokonalá). V souvislosti s tím, je v tomto datadisku (aspoň mi to tak přišlo) už více kladen důraz na příběh, probíhající události a jednotlivé postavy v něm.

Datadisk sice nové jednotky nepřinesl (což je škoda) ale zato prověřil v používání těch starých. Magické schopnosti Paladinů, či Deathknightů se ve hře ukazují často jako velice nápomocné, někdy i rozhodující o výsledku bitvy.

Nakonec bych řekl toto :"Pokud váháte nad hraním této hry, tak neváhejte a zahrajte si ji. Obtížnost je vysoká, levely často velice nevyvážené (srovnání finálních misí za orky a lidi), a hra je jinak (co do nervů) velice škodlivá. Ale pokud se Vám podaří toto regulérně dohrát bez cheatů, je to pocit, který za to stojí. Tak proč si nedopřát trochu tohoto herního masochismu.
85%

Podle mě nejlepší karetní hra v balíku OS Windows. Ve chvíli, kdy jsem ji pochopil, začal jsem se jí bavit při sledování seriálů a filmů.

Je zábava, hrát tuto hru na rychlost, protože jeden špatný tah může ukončit hru. Jak je známo, cílem této hry je přeskupit osm sloupců karet, na čtyři hromádky za pomoci čtyř odkládacích míst. Důležité je tedy správně napočítat, kolik karet a jak přesunout - ve chvíli, kdy nelze táhnout žádnou kartou je konec.

FreeCell je prostě hrou, která výborně vyplňuje volné chvíle. Lze ji hrát na čas, na skore.
Jediné co může opravdu pokazit den, je to když máte odehraných 1000 her a jednu pokazíte.

Battle for Wesnoth je opravdu, co do her, rarita. Tato hra totiž prochází neustálým vývojem. A vedle jejich tvůrců se na jejím vývoji podílí i samotní hráči. Battle for Wesnoth je opravdu o nadšení několika lidí, kteří nemají problém něco vyvijet a pak to zadarmo šířit.

Battle for Wesnoth je tahovou strategií na mapě z hexových polí. Hru ovlivňují faktory jako terén, ve kterém jednotka bojuje. Denní doba - jednotky se dělí na chaotické, zákonné a neutrální (podle denní doby se jim přičítají bonusy nebo postihy).

Single-player obsahuje několik tažení různé obtížnosti. Hra je doplněna o tutoriál a triviální tažení, které postupně vyučuje hráče ve strategii. Jednotlivá tažení se odehrávají v různých historických epochách Wesnothu a hráč si zahraje za různé frakce a rasy (skřeti, elfové, trpaslíci...).

Multi-player tu má také dobré pokrytí, ať už hraje více hráčů na jednom Pc, nebo s někým jiným přes půl světa.

Unikátní je systém jednotek, protože každá jednotka může povýšit na vyšší úroveň a zdokonalit se (Např. mág na ohnivého, nebo bílého mága). Jednotky se hlavně liší v tom zdali mají útok na dálku, či nablízko (např. jednotky pouze s útokem na blízko nemůžou opětovat útok, když po nich někdo vystřelí. Některé jednotky mají oba dva typy útoků).

Důležitým faktorem této strategie je správná kombinace jednotek, protože se velice liší ve svých vlastnostech a schopnostech. Léčicí bílý mág se ve skupině může ukázat jako důležitý prvek, který vyhraje bitvu. Zatímco ohnivý mág je čistě útočná jednotka, s velkou silou, bez podporujících schopností

Ze začátku je tato hra velice spletitá, hůře chápatelná ale po osvojení si pravidel, je velice zábavnou a návykovou. Díky neustálému vývoji se můžeme těšit na nová tažení a zdokonalování hry.

Jelikož je tato výborná hra absolutně zadarmo a v neustálém vývoji, nelze než dát 100%

Elastománia je velice zábavnou hrou do chvíle, než narazíte na nějakou misi, ve které nevíte jak dál. A jelikož takových misí je tam dostatek, střídaly se u mě výkyvy potěšení ze splněného levelu, se záchvaty vzteku - "jaktože to nejde". Dohrání této hry tak pro mě byl porod, trvající několik měsíců (neustálé výkyvy typu - "To už nikdy nebudu hrát" a následné, "Když už jsem tady tak to přece nezahodím).

Vzhledem k náročnosti na HW, je tato hra docela štedrá. Za "málo" nabízí "hodně".
A jelikož každý level je úplně jiný, nabízí opravdu dlouhou dobu hraní (a vzhledem k obtížností ještě větší). Každopádně musím uznat, že když hráči zrovna nejde o splnění levelu a jezdí si jen tak na odreagování, je tato hra pěkným strávením času.

Solidním plusem této hry je, že si hráč může vytvářet vlastní levely v editoru, který hra obsahuje.

Z této hry mám pár oblíbených levelů, které si čas od času projedu. A když vynechám opravdu zásekové levely, hra mě zaujala a solidně jsem se bavil.
Jelikož tato hra opravdu nabízí mnoho v porovnání s požadavky. A i když mi tento typ her moc nejde, ale bavil jsem se dávám 70%

Gothic II, hra která bezesporu převzala všechno to dobré, co se nacházelo v prvním díle a zároveň přinesla tolik nového, že celou sérii posunula o notný kus dále. Na začátku sice zabolí, že moje pěkná zbroj a meč (se kterou jsem v (gothic 1) kolonii neměl nepřítele) vzaly za své, stejně jako většina atributů. Ale nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem a je čas na prozkoumání tohoto světa.

První co člověka dostane je ten pocit ze svobody. Samozřejmě ostrov je obklopen mořem, takže je tu zase nějaké ohraničení, ale najednou se člověk prochází pěkným venkovem a navštěvuje farmy. Idylický obrázek však kazí množství nebezpečných monster, pohybujících se po okolí a temný les odkud jdou divné zvuky a mlha. Avšak čeká toho mnohem více.

Piranha bytes se u této hry opravdu neukázaly jako troškaři. Nabízí velké množství npc a snimi spojené questy. Z původní jedničky se i tady zachoval model tří hlavních táborů (město, onarova farma a klášter) avšak nyní je prostředí doplněno o množství menších farem a frakcí, rozesetých všude po ostrově. Hra tak nabízí mnohem delší herní čas než první díl. Nějakou chvíli totiž zabere, než toto všechno projde. Hlavně zaujmou složitější vztahy mezi jednotlivými Npc atd.

Skvěle atmosférický příběh je výborně posunován a má skvělý epický náboj - Rozdat si to s pěti draky a jejich nemrtvým pánem.. A hlavně se hodně vrací k prvnímu dílu. Nezapomenu na ten pocit, když jsem se vrátil do zpustošené kolonie, plné orků a nových monster. A to co objevujete jsou skupinky lidí, kteří se tu snaží přežít. Zeptat se tak Diega - Co je nového, působí hloupě.

Ovládání je zjednodušenější, hlavně pak manipulace s věcmi v inventáři. Styl zvyšování atributů zůstal téměř stejný, akorát zdokonalování je pomalejší (více stupňů, které musí hráč nakoupit). Pohyblivá cena za dovednost, kdy jeden bod ze sta, může stát 2 zk. body, a pouze 10 zk. bodů obdržených za level, dost zpomaluje.

Pro hráče jedničky je toto výbornou příležitostí v objevování nových monster, zbraní či zbrojí. A když mágové zkousnou, že si runy musí vytvářet sami, není zde nic, co by příznivce jedničky nepotěšilo. Novým hráčům pak Gothic II, nabízí výborný herní počin.
100%

Nejsem z těch hráču, kteří preferuji adventury. Avšak série Polda je jednou z výjimek, které potvrzují pravidlo. A ke ktére jsem ochoten se čas o času vrátit.

Polda 1 je pro mě druhým nejoblíbenějším dílem, a povedeným úvodem této série. Má sice kostrbatější ovládání, místy snad nekonečné zákysy, ale když ho člověk zvládne projít, tak má dobrý pocit a pěkné zážitky. Tento díl je správně komediální, tím správným českým způsobem, tudíž se není čemu divit, jak si postava Pankráce počíná při svém vyšetřování. Někdy přívaly absurdity neberou konce.

Ovšem přemíra absurdity, dělá z této hry místy těžkou záležitost. Správný postup pro posun ve hře, totiž někdy člověka ani nenapadne, třeba protože je až příliš drsný. Hráč se tak, čas od času, zasekává a správný postup odhaluje až náhodou.

Jak už jsem zmínil nejsem ryze adventurový hráč, takže nemůžu adventury správně posoudit. Každopádně musím říct, že pěkně zpracovaný Polda se mi velice líbil a rád se k němu vracím. 90%

U této hry jsem si nebyl jistý, co mám očékavat. Předchozí díly jsem hrál a velice se mi líbily, proto nový díl, který hlásal změny (jak grafické, tak co se universa týče), nevypadal úplně vábně. Ovšem platí, že s kritikou můžu přijít až po dohrání a tudíž jsem si tuto hru zahrál.

První co mě příjemně oslovilo, byla solidní hratelnost na Pc. Předchozí dva díly, které byly na Pc předělány, měli ovladatelnost horší. Respektive třetí díl strašnou a ve čtvrtém se to místy taky mlelo. Ale není se čemu divit, tato série je původně konzolová. Ale tady hráči vystačí myš a pár kláves.

Přiběh, ač jsem se obával komerční slátaniny, je kupodivu dobrý. Hra se pěkně rozjíždí a děj je výborně posunován. Koncept Danteho napůl démona, napůl člověka byl sice překopán (stejně jako historie a vliv jednotlivých postav), ale nadruhou stranu je to všechno velice zdařílé a hlavně nápadité. A i když skalní fanoušci řeknou novému DMC "ne", já musím říct "ano". Podobně jako u předchozích dílů jsem se pekelně bavil.

Oproti původnímu DMC, toto Devil may cry disponuje techničtějším světem, podobnějším tomu našemu. Toho, že vypustili původní fantasknější svět jsem se obával, ale brzy se mi ten nový zalíbil a musím jen konstatovat, že je velice zdařilý.

Hra je samozřejmě konzolového typu co se týče způsobů boje a celého průběhu hry. Ovšem, jak už jsem zmínil výborná hratelnost poskytuje tento zážitek i nekonzolovým hráčům. Ve hře se zachovaly takové prvky, jak orby a magické, či life hvězdy. A velice pěkným způsobem jsou tu zavedeny tajné levely, tedy spíše bonusové levely.
Velkým plusem je vyřešené skákání. Hráč se tu přemisťuje hlavně pomocí háků, tudíž odpadávají takové zákysy, kdy hráč nedokáže přeskákat létající plošiny, což je jednou ze specialit předchozích dílů (vskutku nenáviděných specialit).

Výborně jsou tu vyřešeny zbraně a jejich přepínání, při originálním nastavení Vám totiž stačí tlačítka na myši. Hráč tak rychle může zjistit, co na nepřítele zabírá, v předchozích dílech to bylo poněkud problematičtější.

Dalším velice pozitivním faktem, je to že hráč se může stále zdokonalovat. Jako většina konzoloidních her, i zde má přehled o svém skore atd. Každá mise lze projít na vyšší obtížnosti, za lepší čas, se všemi splněnými bonusy. Tento fakt natahuje celou herní dobu na dlouhé hodiny, což je velkým plusem, uvážím-li, že kampaň je tak na 12-15 hodin hraní.

Závěrem můžu říct, že u nového DMC jsem se výborně bavil. Je výborné, že konečně vytvořili čistě počítačovou verzi, s příjemnou ovladatelností. Nekonzolový hráči by si jinak žádné DMC pořádně nezahrály. Nové DMC (aspoň podle mě) nikoho neurazí. Mám jenom dvě připomínky:

Zaprvé původní Dantův design a svět, prostě schází. Příběhová nesourodost s předchozími díly zabolí.

Zadruhé jsem čekal od příběhu trochu více. Čekal jsem, že bude uchopeno a dovýprávěno trochu více informací

Ovšem za sebe dávám 90%

Hrát tuto hru poprvé je jako poprvé pít tonic. Je stejně hořká a ze začátku moc nezaujme, ale když si člověk dá ten čas a vydrží, tak mu tato hra zachutná jako málo která.

Ovšem začátky nejsou vůbec slavné. To, že se objevíte s holým zadkem v trestanecké kolonii, je opravdu špatná zpráva. Na každém rohu je někdo, kdo vás chce obrat, nebo něco co vás chce sežrat. No a v táborech vás buďto nechtějí, nebo po vás zase chtějí peníze za ochranu a vy v tom všem sníte o tom, že kopáčské kalhoty s obranou 10, by se vám šikly.

Opravdu nejlepší stránkou této hry, je její svět. Není pravda největší, bariera ho limituje vcelku dost, ale paradoxně nabízí tolik míst kam se dostanete až v pozdějších fázích hry. Je to otom, že kolonie je prostě nebezpečná. Náhodou slezete z vyznačené cesty a už si na vás pochutnává chňapavec. Ale vzhledem k již zmíněné velikosti, průběžně projdete celou kolonií.

Ktomu všemu musíte řešit vztahy a rozpory mezi frakcemi vně kolonie a pendlujete na ostří nože sem a tam (a vduchu se modlíte za to, až budete schopni dát někomu do čumáku.

Gothic má specifícké, avšak výborné ovládání. Hráč si za zkušenostní body může zvyšovat statistiky, avšak tady si je nezvyšuje sám, nýbrž musí nalézt nějakého učitele, který ho danou schopnost naučí, často proto musí splňovat různé podmínky. Hra se tak stává náročnější a hráč si musí promýšlet do čeho hodlá investovat.

Hru můžete projet za bojovníka, či za mága. Tato volba je v určité části hry nabídnuta a není od věci si vyzkoušet oboje.

Další výbornou stránkou hry je příběh. Ze začátku spíš poznáváte historii kolonie, osudy lidí vní atd. Avšak po chvíli se rozjede kolotoč nových zápletek a Vy zného jen tak neseskočíte,
Čas od času člověk narazí na staré listiny a deníky, které tak umocňují zážitek. Celý svět tak působí velice realně

Nejlepší bývá, když si člověk říká, jestli si to má zkrátit přes les. Anebo jestli má v noci vůbec lézt z tábora ven. Nebezpečí a atmosféra jsou prostě taková, že si to dvakrát rozmyslíte.

Gothic je zkrátka výborná herní legenda, se skvělou hratelností a originálním pojetím. Nabízí svět, který se jen tak nevidí a stojí zato se do něj vrátit, více než jednou. A znovu si ten zážitek užít. 100%

Jedna ze starých klasik, které byly pověstné svojí atmosféričností hororovostí. Dnes už to asi nikomu tak nepříjde ale v roce 99, na monitoru s prachbídným rozlišením 640x480, to bylo děsivé dostatečně.

Hra začiná pěkně z vesela, přicházíte na hřbitov a začíná se stmívat. První co každého napadlo, bylo proč se ten debil neotočí a nejde pryč, dál na ten hřbitov přece nepolezu. Ovšem polezete, nic jiného Vám nezbude.

Musí se nechat, že takové prvky jako zombie vyhrabávající se ze země, či kostlivci vybíhající ze stěn jsou velice děsivou a povedenou podivanou. Zvlášt když se pořád hráč rozhlíží, odkud přicházejí (dokud nezískáte určitý krystal, nevidíte je na mapě).

Tato cesta pokračuje dál množstvím různorodých prostředí, bohužel se liší jen textury, zatímco mapa je vždy klasické bludiště. Na svých cestách, těmito prostorami narazíte na škálu různorodých nestvůr. Díky ruzným barevným krystalům, se vám později zobrazují nepřátele, coby barevné tečky na mapě.

Co do dalších herních prvků, hlavní postava má základní útok coby hozený fireball rukou. Dale může nalézat dvě kouzla, první střelí tři firebally za sebou, zatímco druhé vystřely čtyři do stran. Hráč dále nalézá lečivé elixíry, nebo magické hodiny, které dokáží zastavit čas.

Catacomb je zkrátka akční hra, která klasické tvůrce z ID software nezapře. I když tato hra již není pod tímto studiem. Ve své době to byla dost děsivá a nepříjemná záležitost. Zpětně už tak bohužel nepůsobí. Nekonečné bloudění a hledání klíčů, aby pak hráč hledal zase ty správné dveře, je prostě nekonečné a nezáživné.

Avšak vzhledem k tomu jak jsem to cítil tehdy, tak dávám 60%

Opravdu legenda mezi hrami, která i více jak deset let od svého vydání, dokáže soutěžit i s novými tituly. A o to hrději to zní, protože je to ryze česká hra.

Mafia je opravdu nabídkou, která se neodmítá. A od první mise se hráč dostane do kolotoče děje, ze kterého se vysvobodí až ve chvíli, kdy tento kolotoč zastaví.

Silný příběh, který je ještě dovypravován formou intermezz, je bezpochyby nejsilnější stránkou hry. O to lepší je jeho pozice v čase, ta 30. léta jsou prostě úžasná. Propacované charaktery jednotlivých postav a samotný charakter hlavního hrdiny, jsou prostě výbušnou kombinaci (v tom dobrém slova smyslu). Palieho extrémní smysl pro humor v kombinaci fatalistickým Tomem, prostě stojí zato. A hudba která do toho všeho hraje, je superlativy nabitou kapitololou.
A výborný dabing, prostě zážitek umocňuje, hlavně Marek Vašut a Petr Rychlý, kteří propůjčili svoje hlasy Tomovy a Pauliemu.

Fiktivní město Lost Heaven je také výborně zpracované, a člověku se postupem ve hře, otevírají nové části. A jelikož město není až zas tak moc spletité, hráč se po pár jízdach dokáže z orientovat všude. A kdyby ne tak je tu skvěla mapa.

Hratelnost je také výborná, takže si každý příjde na své a na svoji dobu se Mafia může pochlubit solodním automobilovým simulátorem. Honičky s policisty, kdy na křižovatkách stojí zátarasy z policejních aut jsou to nejlepší (škoda, že vývojaři nemysleli nato, že by ten zátaras měl být i na chodníku, je tam pak mezera, kterou se dá snadno ujet).

A dostáváme se k misím. Škoda, že je jich pouze dvacet. Být jich tak o deset více, nic by se nestalo (ovšem je otázka jak by se změnil příběh atd.). Největší kouzlo spočívá v různorodosti jednotlivých misí. Sice si hráč, čas od času všimne podobností ale povětšinou jsou všechny mise originálně zpracované s originálním nápadem. A nestalo se, žebych se u některé mise, prostě nudil.
Jediné co bych mohl tomuto aspektu vytknout, je malé množství nočních misí. Jsou pouze tři až čtyři.

A teď k návykovosti této hry. A ta je velká. Já sám jsem tuto hru projel asi 17krát. Neustálé zdokonalování v ovládání auta a hlavní postavy. Procházení misí s minimálním poraněním, či absolvování závodu v kratším čase. To jsou všechno prvky, které člověka lákají, zahrát si to znovu. A dalším plusem je to, že hráč čas od času objeví něco nového, čeho si před tím nevšiml.

Tato hra je opravdu skvostem, mezi skvosty. A vzhledem k tomu, že je česká, tak je poviností, pro každého českého hráče.
Nezbývá než jí tedy doporučit a dát ji 100%

Tak touto hrou jsem opravdu žil. Chodil jsem kvůli ní pět kilometrů tam a zpátky abych si ji mohl zahrát (bohužel v té době jsem nedisponoval výkoným pc, takže to šlo jen u sestřenice, která na tom byla opačně). Opravdu jsem si vychutnával jednotlivé části a pak je dlouho prožíval.

Příběh a atmosféra....v době kdy tato hra byla novinkou, byly tyto dva aspekty na špici a i v dnešní době jsou na tom docela obstojně. A vzhledem k tomu, že si člověk může zahrát za všechny tři strany, tak je toto všechno ještě umocněno. Propletené linie všech tři postav a výborně se posunující příběh je příjemně konzistetní.

Velice povedená jsou různorodá prostředí, která za každou postavu projdete. Nemám prostě rád to, že většina stříleček má často stereotypní prostředí a projítím prvního levelu jste už viděli všechno.

Zvláště pak kvalitní je hudební doprovod. Hudba uvozující příchod alienů, je hudbou při které tuhne krev v žilách.

Velice povedenou kapitolou hry, jsou herní prvky. Hratelnost je velice příjemná a hlavně se za každou postavu liší. Zatímco pro aliena platí - rozsekat všechno co nejrychleji, za predatora si můžete vyhrát s postupným likvidováním nepřátel ze zálohy. No a za mariňáka střílíte do všeho, co se prostě pohne. Zvláště nepříjemné jsou chvíle, kdy mariňák hackuje počítače a hráč trne, jestli si nemá rychle přepnout na zbraň a odkud přiběhnou.

Co se týká multi-playeru, tak to je bomba. Nevím sice kolik hráču, ještě Avp2 hraje ale když se v různých mapách (z univerz Aliena a predatora) sejde skupina hráču, tak je to skvělý kolotoč výborné akce. A hlavně, člověk si může zahrát za další zástupce jednotlivých frakcí.

Tuto hru mám opravdu rád, protože všechno má tak akorát. Jediné co bych ji vytknul, je fakt, že za predátora a mariňáka, si v singleplayeru neužijete některých zbraní, protože v kampani se jich dočkáte až ke konci (na můj vkus se příliš dlouho musíte spoléhat na pulzní pušku). Jinak ale tato hra přináší výborný zážitek.
Takže 90%

Primal hunt je opravdu rozporuplným datadiskem. Já si ho zahrál asi až čtyři roky po základní hře, takže jsem uvítal další rozšíření hry, ovšem bohžel jsem byl lehce zklamán.

Začátek se zdá být dobrý, hra za Ancient predatora je zábávná a lovení je jednoduché (predator byl vždy ta nejnamachrovanější postava) ale to všechno končí ve chvíli, kdy člověk narazí na Alieny. Stále je sice lze efektivně likvidovat, ovšem i na normalu hráč pocítí posunutí obtížnosti oproti původní hře.

Predalien, tak na hru za něj jsem se těšil nejvíce, ovšem o to více jsem byl zklamán. Herní čas je tak směšně krátký a vzhledem k tomu, že za predaliena v plné síle si zahrajete enormě krátkou chvíli, je toto asi největším zklamáním a chybou zároveň.
Fáze, předcházející dospělému predalienovi - larva a "malý vetřelec" - jsou prostě zbytečně dlouhé a těžké.

Hra za Dunyi mě naopak bavila dostatečně, až bych řekl že z těchto tří charakterů, byla nejzábavnější. Pravda je, že hra za ni byla taky dost těžká ale stálo to zato.

Kladem tohoto datadisku, je to že konečně zjistíme, co bylo oním "incidentem". Určitá vysvětlení proběhlých událostí jsou tedy plusem (hlavně důvod, proč na tuto planetu zavítají predátoři, v základní hře). Na druhou stranu toho není zas tak moc a nikdo se nepokouší o představení nových postav atd.

Příběh není rozvijen úplně špatně ale znovu musím konstatovat, že základní hře nesahá ani po kotníky. Herní prostředí je pěkné a hlavně pekelně nebezpečné ale vzhledem ke krátké době hry, si ho hráč moc neužije (někdy je rád, že se mu podařilo prostě uniknout).

Co se týká novinek, tak se jedná jen o opravdu malé, kosmetické změny. Pro predatorovu pistoli jsem nenašel efektivní využití. A dvě pistole naráz u Dunyi jsou sice pěkně ničivé ale rychle se vyprázdní a jejich přebijení trvá věky. Zato tahání turretů sebou, je velice originální a dobrý nápad, bohužel vzhledem k rychlosti nepřátel, lze tohoto využít jen parkrát. Když vás chce rozsápat skupina alienů, tak prostě nemáte čas začít je rozestavovat a další věcí je, že na tyto turrety moc nenarazíte.

Na závěr se dá řící, že Primal Hunt není úplně špatnou hrou. Těží hodně ze základní hry ale i tak přináší pár novinek, vyšší obtížnost a mraky alienů. Ovšem krátká herní doba a pokažený potenciál celé hry, mluví sám za sebe.
Já jsa fanoušek základní hry, si ho čás od času zahraji ale to pouze když dělám maraton v AvP. Takže davám 60%

Jsou hry, které jsou takové kvality, že bych si nejraději nechal vymazat paměť abych si je mohl zahrát znovu poprvé a znovu si užil tu nejlepší první hru. A vedle Starcraftu 2 a Zaklínače, je i Vampire Masquerade Bloodlines jednou znich.

Poprvé jsem tuto hru viděl v jednom díle GAMEPAGE, před několika lety, už tehdy mě velice zaujala její upírská tématičnost, avšak čas minul a nepamatujíce si název hry, jsem na ni zapoměl. Teprve v roce 2008, kdy se mi náhodou dostala do rukou, jsem měl příležitost si ji zahrát.

Opravdu jsem nevěděl co mám přesně čekat a tak jsem jen trpělivě čekal co ze hry vyleze. Následné zážitky se dají popsat jenom jako takové "Tsu-nami" dojmu.

Bezesporu nejlepší stránkou hry je její atmosféričnost a svět. Tento svět je prostě temnější, zkaženější, či jestli chcete v pokročilejším stadiu rozkladu. Atˇ je to polorozpadlá nemocnice, strašidelný hotel, či hlubší části stok, kam lidská noha nepáchla přes třicet let. Všude prostě člověk cítí tu surovou atmosféru, která je tak úžasná. A díky rozsáhlým informacím (pramenících z původního World of Darkness), hráč jen hltá jednu informaci za druhou a pomalu odhaluje nová tajemství, tohoto světa. Tento fakt zaručuje to, že Vás hra jen tak nepřestane bavit. A do tohoto světa s ponurou atmosférou se vrátite znovu.

Hra nabízí volbu jednoho z upírských klanů. Každý znich se vyznačuje jinými kvalifikacemi a schopnostmi a v tomto ohledu se otevírá další velké pozitivum celé hry. A to je, že tato hra se dá hrát různými způsoby. Je tu často kladen důraz na to jak byl úkol proveden. V této hře opravdu neplatí, že vždy je nejlepší vtrhnout dovnitř, všechny postřílet, sebrat klíče a otevřít sejf. Místo toho se může hráč proplížít, hacknout počítač, či otevřít trezor paklíčem, a to vše bez ztrát na životech.
Podle zvoleného způsobu se pak i liší množství exp. které hráč obdrží a za které vylepšuje své atributy.

Toto akční RPG nezapře své tvůrce a tudíž po vzoru Falloutu, je i tady je rozsáhlý systém dovedností a vlastností, takže každý si opravdu dokáže přizpůsobit postavu na tělo, ať už je to skrývající se Ajťák, který usmrcuje výstřelem z brokovnice, skrývající se ve stíném rohu, či chladnokrevný zabiják, který do davu gangsterů, naběhne vyzbrojen jen basebalovou pálkou. Vtipné jsou pak ty scény, kdy si postava s pokročilým přesvědčováním vleze do jídelny a začne si hrát na hygienika, nebo začne zkoušet hlídkujícího policistu, zdali zná oběžník B 68.

Jak už jsem zmínil, tak k tomu nejlepšímu patří postupné odhalování nových věcí.
S novými lokacemi se objevují nová Npc, informace, předměty a questy. Člověk se tak neustále vrhá dál do tohoto přiběhového víru. Může tak poznat příběhy starších upírů, jejichž jedinou touhou je dočkat se další noci.

Je velká škoda, že tato hra není o něco delší, vzhledem k tomu, že další pokračování už nebude. Dvě další městské čtvrti by neuškodily a stejně tak další vývoj osudů jednotlivých Npc. Celková hra dokáže tak nabudit až je člověku prostě líto, že musí skončit. Avšak, i tak se dá hra projít znovu a to třeba za jiný klan a jiným způsobem.

Ovšem není nad to, se v klidu ve svém santa mockém bytu, podívat do e-mailu. Při tom poslouchat v televizi zprávy o podivném tvoru, vyplaveném na pláž. A pak si zajít do krevní banky a smlouvat s Vandalem o ceně krevního balíčku.

I přes chyby tomu prostě musím dát 100%

Po tom co jsem dohrál první díl této série, jsem se hned vrhnul na její pokračování.
A po shlédnutí úvodního filmečku, jsem se prostě musel pousmát nad výstižností názvu "Tides of Darkness". A už jsem se jen těšil jak za hordu přinesu oheň a zkázu z Azerothu na nový a ještě nepostižený kontinent Lordaeron. Svět Warcraftu mě dokonale pohltil a nové herní prvky a grafika druhého dílu, mě mile překvapily.

Na to, že je tato hra o pouhý rok mladší, než její první díl, zaznamenala opravdu velký posun po stránce grafické a ovladatelnosti.

Grafika je pěkně malovaná a velice zdařilá, ovšem oproti prvnímu dílu působí spíše pohádkově (v zasněžených oblastech mi to připomínalo spíše krajinu z mrázika, nebo santovu základnu :D ). A v tom spočívá jedna z mála nevýhod, této hry. Tato grafika už totiž nenavozuje tak temnou a dusnou atmosféru, jakou disponoval první díl. Ovšem i tak se mi grafika velice líbí.

Co se týká ovladatelnosti tak té naopak nemohu nic vytknout. Každy, kdo si prošel své s ovladatelností jedničky, musí uznat že tato je opravdu zázračná. Opravdu lehké a pohodlné ovládání, které spíše umocňuje hru a dopřává prostor na lepší prožití hry.

Další změnu zaznamenaly jednotky obou frakcí a aby to nebylo málo, tak Blizzard přidal i vzdušné a vodní jednotky. Konflikt se tedy přesunul jak na vodu tak i do vzduchu. Celkově jednotky obou frakcí už jsou i o něco rozdílnější navzájem. Sice stále platí, že každá jednotka má svůj ekvivalent na druhé straně bojiště, ale už jsou viditelné menší rozdíly a dochází k určité diferenciaci. A další novinkou v tomto ohledu je lepší levelování jednotlivých typů jednotek, kdy jim hráč může vyvinout schopnosti jako regeneraci, či lepší dohled.

Hru dále obohatili nově se účastnící rasy (například elfové jako lučištníci v Alianční armádě). A také těžba nové suroviny, kterouž je ropa/olej potřebný ke stavbě válečných lodí. Jelikož se dá těžit pouze na ropných skvrnách na vodě, vzniká tu nutnost investovat i do námořní obrany.

Dalo by se řící, že Warcraft II Tides of Darkness je prostě pokročilejší verzí prvního dílu. Pravda je taková, že je to dost dobrá pokročilejší verze první hry. Která má opravdu dost co nabídnout a dokáže zaujmout na dlouhé hodiny. Za mě 95%

Tak z intra této hry jsem měl pěkně nahnáno. Co by taky ne v devíti letech to bylo docela silné kafe (tehdejší generace ještě nebyly tolik otupělé vůči násilí :D ) Avšak jak toto intro slibovalo, tak se stalo. Dosti temná a dosti děsivá hra. Když nad tím tak přemýšlím, škoda že jsem z toho vyrostl.

Dark colony je z těch strategií, které si potrpěly na dobrou atmosféru. Nepřátelský mars nevypadá vlídně za dne, co teprve v noci. Je to spíše strategie typu : "opevním základnu vyrobím kvanta armády a hrrr na ně"
Opravdu prostor pro taktizování začíná a končí rozestavěním obraných raketometů a otázkou kolik vojáků nechám pro jistotu v základně, než se vydám proti nepříteli.

Hráč se zaměřuje na těžbu jednoho jediného zdroje, který se objevuje v různých kráterech na mapě a za pomocí speciálních strojů ho těží. Vzhledem k častému vytěžení musí neustále vyhledávat další naleziště

Typů jednotek není ani deset, a většinou má každá svou specifickou funkci, takže je stačí nakombinovat ve správném poměru a je většinou vystarano. Většinou se hra spíš zvrtne v to, že hráč neustále líta z jednoho konce mapy na druhý a nahání emzáky. V takovou chvili se hra stává nepřehledná. Takže co se týká tohoto, tak Dark Colony opravdu převratnou strategií není.
Ovšem nesporným plusem této hry je již zmíněná atmosféra. Temné filměčky ji dokonale umocňují a požitek ze hry tak nádherně graduje. Zvlášť když nepřítel přichází se soumrakem. A v takovou chvíli se člověku moc nechce opustit pohodlné prostředí základny a hledat nové naleziště v nepřátelském okolí.

Po vizuální i audio stránce je na tom tato hra výborně. Ovšem počase doplácí na určitý stereotyp, který neosvěží ani návštěva země. V kampani za Emzáky, už to není prostě ono. Takže nezbývá než multi-player, ve kterém se může člověk pořádně vyřádit.

Dark Colony není špatná strategie, pro hráče kteří preferují akčnejší typy strategií. Má slušnou grafiku, dosti temnou atmosféru a jednoduchý systém jednotek a jejich postupných vylepšení. 80%

Tuto hru jsem dohrál teprve nedávno. Po projetí všech dosud vydaných Starcraftů a Diabel, jsem se chtěl pustit do dalšího Blizzardovského světa a to Azerothu. Opravdu jsem byl zvědav na Warcraft III a jeho podobnosti s prvním starcraftem. Ale co bych to byl za správného hráče, kdybych nezačal celou sérii pěkně od začátku.

Jaké byly moje první dojmy? - "To je strašný...." .

Této hře se povedlo, srazit mě do kolen. A po prvním jakž takž projeté misi, jsem byl rozhodnut, že se k tomu nevrátím. Ale chtěl jsem si zahrát trojku a jelikož ze zásady projíždím celé herní serie odzačátku, nezbylo mi než se po čase vrátit.

Na WARCRAFT je potřeba si zvyknout. Přetrpět první hodiny špatného ovládání, kdy člověk kombinuje levé tlačítko myši s klávesou. Po této fázi člověka naštve. když zjistí, že lze označit naráz až "čtyři" jednotky (mimochodem já na to přišel až v půlce orkské kampaně). Takže začátky jsou o nervy a ústa plná sprostých výrazů. Ale postupem času si člověk prostě zvykne, naučí se to správné ovládání a jede.

Oproti DUNE II, je warcraft mnohem pestřejší. Vývojáří pilně Dunu okopírovali ale zároveň dokázali přidat množství novot a vylepšení, což posunulo celé RTS o velký krok dále. S dunou jsem se setkal již dříve a pojí mě sní pevná nostalgie. Ale musím uznat, že Warcraft, Dunu zkopíroval a předčil. Celkově aspekty jako dvě těžené suroviny, či překážky v podobě lesa či potoku, hru velice mění. Mapy v duně jsou prostě jednotvárná placka, někde s pevným podložím, několika červy ale minimem překážek. V tomto ohledu už musí člověk více taktizovat.

Jednotky obou ras se liší minimálně. Je tam rozdíl jen v dosahu a pak v několika kouzlech (Např. Necrolyte disponují vyvoláním kostlivce, zatímco klerici zase umí léčit)
Ovšem další kladná známka pro Warcraft jsou speciální jednotky. Jednotky které nejsou čistě bojové a disponují speciálními schopnostmi, kterými poškozují, nebo podporují. JSou sice hůře ovladatelné ale mohou přinést značnou výhodu.

Co se týká UI - nelze čekat nic velkolepého, je přece jenom rok 1994. Na druhou stranu ale musíme brát v potaz špatné ovládání - to že hráč může ovládat pouze čtyři jednotky naráz a používat spec. schopnosti jen dosti obtížně,zatímco počítač ovládá všechny jednotky zaráz. Takže obtížnost to zhruba vyvažuje

Jinak je hra velice pěkně graficky ztvárněna. Atmosféru jsem si pochvaloval, byla velice hutná a i když to má prachbídné rozlišení a barev nemnoho, je to prostě klasa.

Takže závěrem musím říci, že jsem rád že projíždím celé série, protože nezahrát si tuto legendu by bylo škoda. Vzhledem k roku vydání, ji nemůžu nic vytknout, jediné co mě mrzí, že lidská kampaň je čistě alternativní historie, uvítal bych kdyby lidská kampaň, byla spíše pokračováním jednoho příběhu, než jen jeho alternací
- Ale i tak 100%