Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

RPG

Já to mám podobně jako Ringo, prostě něco mě zaujme a potom jdou všechny kategorie a hodnotící hlediska stranou. Nejlepší RPG z poslední doby jako Disco Elysium nebo Pentiment mají nějaké společné rysy, které asi uznávám i já.

Osobně asi nemám rád úplnou volnost ve světě, kdy můžete jít na jakoukoliv světovou stranu a je to celkem jedno, protože dostanete podobný questy, podobný nepřátelé a podobný prostředí. Rutinní klikací věci jako
crafting, bylinkaření a podobně mě nebavěj, nesnáším scaling stejných předmětů a nepřátel.
@MickTheMage (09.01.2024 16:15): Většinou lidi začnou odpadavat v druhé části kdy na ne hra vyvalí dva nahodne generované dungeony každý o sto patrech. A ti co to přežijí odpadnou v části třetí kde je 3650 pater dungeon. ( dá se přeskakovat patra výtahy ) Ale první část hry bude odehratelná pro každého. Jsou to jakoby tři hry v jednom, plno recenzentů to dodnes neví, dohrali první část, šli titulky a tím skončili :)
@Charllize (07.01.2024 20:58): Dig more, to vyzera ako Class of Heroes co som nedavno hral... well, neni to uplne art style preferovany, ale why not. Problem skor je s naplnou tohto typu hier (ak sa hraju podobne ako mnozstvo japonskych Wizardry klonov) - po case to zacne byt pre mna straaasna nuda :) Ale kto vie, jedneho dna si to mozno aspon zahram - s tym problem nemam. V poslednej dobe, pokial s hrou stravim aspon 30 hodin a bavim sa pri tom... dohranie uz nebyva priorita :)
No je zajímavý jak různorodý ten přístup k rpg nakonec je a jak to tak vypadá tu definici rpg z toho zase nesastavíme :)
Taky na tom je hezky vidět proč je někdo z nějakého rpg zklamaný a ostatní nechápou proč.
Takže dík všem za odpovědi, bylo to poučné !
@Charllize (07.01.2024 12:25)
- Svět komplet (jeho velikost, přírodní krajiny, kultura, rasy...)
- Vylepšování postav a předmětů, crafting
- Volnost
- Atmosféra (spojeno s hudební složkou))
- Hratelnost
- Grafika
- Hlavní postavy a jejich příběh
- Hlavní linie
@AlieN (08.01.2024 15:42): Jestli s tím Doomem reaguješ na mě, tak Doom RPG je krokovací dungeon, nikoliv nějaký mobilní port té původní FPS. Tam je ovládání úplně v pohodě.

Jinak mě vždycky u těchhle velkých her na mobilech štve ten pocit, že to můžu hrát na čemkoliv jiném, než na mobilu, což je vždy lepší volba, tak proč to na tom mobilu hrát. Bohužel exkluzivních mobilních RPG, které za něco stojí, je minimum. Napadlo mě ještě Elven Chronicles, to bylo solidní JRPG. Bohužel taky je zapotřebí J2ME emulator, neb vyšel jen iOS port. A mobilní Gothic 3 nebo Might and Magic II byly taky fajn.
@včelka (08.01.2024 13:24): Hry které vyšly na Nintendo handheldy jsou na mobilu ideální - Chrono Trigger, Pokemon, etc. Nevím tedy jestli jsou na android úplně nativně, ale rozjet to nebyl problém i na naprosto shitových telefonech.

Dooma jsem na mobilu kdysi taky dohrál, ale to je s tím ovládáním spíš masochismus.

A Kotory co zmiňuje Jab jsou na mobilu taky výborné, fungují tam i mody.
Někdo se tu zmínil, že hraje starý hry na mobilu, tak mě napadlo se zeptat, jestli někdo doporučíte nějaký RPG (a vlastně nejen to), ideálně nějakou starou klasiku, co je dobrý na mobilu? Mobilní hry mě nebavěj, ale mít v kapse "opravdovější" hru se může hodit :) Jestli teda existuje něco předělanýho pro android, kdysi jsem zkoušela něco rozjet přes mobilní dosbox či co a moc mi to nešlo.
Já už asi u her nemám vyloženě preference, co to musí být. Jak tu již někteří psali, musí mě to bavit a vtáhnout mě to a jestli to udělá možnostmi, stromem schopností, příběhem, lorem, souboji či postavami, je mi ve finále jedno. Když třeba vynikající příběh s postavami proložený nekonečným grindem, tak mě to dokáže otrávit i ten příběh. Nejvíc mě asi vadí repetitivnost bez posunu, dělat něco milionkrát, protože byli autoři líní. Já mám třeba i hodně rád volnost ve hře, kdy si můžu řešit věci po svém, ale zase přílišná volnost sklouzává k tomu, že se ve hře jakoby ztratím a úplně ztratí drive... Dřív jsem si třeba myslel, že upozaďuji souboje, ale jen v případě, pokud mám pocit, že 95% hry se člověk nic neučí a opakuje dokola stejnou mantru bez přemýšlení (bohužel spousta jRPG).
@Charllize (07.01.2024 20:58): Tyhle žebříčky jsou past :) Teoreticky bych si tu mohl nějaký sestavit, ale pak přijde hra typu XCX, která na to jde podle toho žebříčku zhruba přesně od konce, já tomu dám 100% a je vymalováno :)
Všechno už bylo řečeno, takže to vezmu jinak než bodovým soupisem, co by dobré RPG mít mělo. Vždy jde v podstatě o jedno a to hlavní. Musí to mít něco, co mě totálně pohltí a vtáhne a to klidně od prvního screenshotu, který jsem třeba někde zahlédl. Když to vzbudí dojem, že tohle je dobrodružství, které chci na počítači zažít, tak má hra více než z poloviny vyhráno. A ten zbytek aspektů, které by kvalitní RPG mělo mít, docením až pak, buď se to tedy dostaví tak nějak automaticky samo v průběhu hry, popřípadě jsem i ochoten prominout nějaké nedokonalosti v jiných aspektech hry, pokud je hra opravdu zážitek v tom smyslu vtažení do toho světa. Tohle ale neplatí jen pro RPG, ale pro všechny žánry her, které hrávám.

Uvedu příklad. Když jsem hrál své první RPG v životě, Eye of the Beholder, a první kontakt s tímto typem hry bylo intro a následně výhled do kobky, koukal jsem na to s úžasem a prozkoumával prvními krůčky chodby, otevřel první dveře a sejmul prvního kobolda. To už jsem věděl jsem, že tohle je přesně ono, něco, co je děláno dle mého gusta mně na míru. Vše ostatní jakoby přestalo existovat. A to jsem nevěděl ještě nic o lore toho světa, nic o pravidlech, na kterých to běželo, natož abych tehdy posuzoval, zda jsou dobré nebo ne, to jsem teprve vstřebával postupem hrou. Hru jsem si užil na max a dodnes na ní rád vzpomínám, dohrál jsem několikrát a mám chuť si ji zase zahrát v podstatě kdykoliv. Takže v první řadě je to všechno o zážitku a ten asi každý vnímáme jinak.
@BUMTARATA (07.01.2024 20:58): Já ho třeba nezmiňuju velmi intencionálně, protože čistě in-game roleplayingové možnosti i v tom nejvymazlenějším počítačovém RPG jsou za mě prostě více či méně velmi ohryzané. Hra je schopna nabízet jen omezený set možností a stejně tak je schopna reagovat na hráčovy akce dynamicky jen do nějaké míry - protože to médium hry je prostě velmi ohraničené.
Nejjednodušší příklad, když máš encounter, u kterého je naskriptováno, že skončí bojem a hotovo, tak neexistuje se z něj vykecat, protože ta možnost tam z autorského rozhodnutí není. Žíly mi to netrhá, chápu, že do počítačové hry, má-li vyjít v nějakém rozumném horizontu let, není lze implementovat miliardu různých řešení každé (nebo i jenom klíčových) situací. A samozřejmě, jsou hry, které jsou dynamičtější, jsou hry méně dynamické, jsou hry, které dávají více možností a takové, které jich dávají méně, ale vzhledem k té ohraničenosti to pro mě časem přestalo být v PC hrách podstatné.
@Eru (07.01.2024 21:32): Fair enough, zvlášť jestli do toho počítáš i Gothicy - já měl za to že požaduješ vyloženě tahové souboje.

Pro mě byl příběh MM6 zapamatovatelný velmi, bohužel - protože mě tehdy hrozně nasralo když do toho hezkého fantasy světa začali míchat nějaké pitomé sci-fi prvky :)
@AlieN (07.01.2024 19:44): Nemyslím. RPG z pohledu třetí osoby, které nejsou náročné osobní zručnost: KOTOR 1,2,3; Gothic 1,2,3,4; Crusaders of Might and Magic, Divinity 2: Ego Draconis, Mass Effect 1, Risen 3, Two Worlds 1, Zaklínač 1.

Jasně, že mám rád hry s kvalitním příběhem a dobře napsanými postavami. Ale v RPG to pro mě není to hlavní. Např. Might and Magic 6-8. Neuvědomuji si, že bych z nich byla nějaká zapamatovatelná postava. Se všemi se hráč potká jen krátce. A příběh, s porovnáním s dnešními tituly, není v žádné z nich také nic extra. Přesto na ně nedám dopustit.
@BUMTARATA (07.01.2024 20:58): To zahrnuji pod nelinearitu - nejde jen o volby v dialozích a z nich vycházející ovlivnění světa kolem, ale třeba i různé možnosti buildu postavy a z toho vycházející průchod hrou (např v CPR hrách - první měl skvělé W3, v druhém vládne Cyberpunk)
Vtipný, že nikdo nezmíníte role-playing. V první řadě chci mít možnost formovat svoji postavu, zvolit si, jak budu hrát, a chci, aby to hra reflektovala. Následně chci dobrodružství, tj. smyslupnej quest, svět k objevování a překážky k překonávání. Teprve pak přichází všechno ostatní.

Samozřejmě tohle, co jsem popsal, neodmyslitelně zahrnuje tzv. „dobrý psaní“, protože nelze oddělovat obsah od formy, nelze vytvořit dobrej dungeon, aniž by ho někdo dobře „nenapsal“.
@AlieN (07.01.2024 20:23): To bereš nějak divně ale pokud to vnímáš tak ze je podstatné z čeho to vychází, ok. Ale zřejmě i ten Gothic nebo Witcher zřejmě z toho izo vycházejí taky.

Tezko říct jak to je i v jednoduchosti textů a určité nablblosti muže být něco víc. Koneckonců když to vztáhneme k reálu spiš to bude ten Skyrim než BG3. Přeci jen málokdo vypouští z pusy samé zajímavé věty a vytváří tím zaujetí. Jasně je to hra a chceš se bavit celou dobu ale já si furt myslím ze hry na to nejsou to 100% medium a prostě to po nich nevyžadují. Kniha je něco jinyho, ta nabízí jen ten text. Filmy už těch věci na čem můžou stavět mají taky víc. Ne writing nikdy u mne ve hře nebude numero uno, nemůžu si pomoct.
@Tulareanus (07.01.2024 20:23): U toho Gothicu vůbec nemyslím tu mou ideální vysněnou představu o dialozích a volbách. To jsem začal motat jablka a hrušky. Ale než byl Dark Souls byl tu Gothic 2. A i když by Elden Ring měl v podstatě být tím Gothicem 2, tak ne.. stále bych chtěl hrát dítě Dark Souls a Gothicu 2. :D To je důkaz toho, že nepotřebuji dialogy a kvanta textů, ale stále hrají prim.
@SilentWolf (07.01.2024 20:15): S týmto súhlasím, až na ten Gothic 2. :D V podstate by som na tom nadviazal, že chcel by som viac príbehových hier bez ludonaratívnej disonancie.

To najabsurdnejšie, čo som za minulý rok v tomto smere zažil bolo Hogwarts Legacy, kde ako študent noob, ktorý doslova skipol 4 roky školy likvidujem do pár dní genocídne temných čarodejov, goblinov a iné stvorenia po desiatkach. Nehovoriac o neobmedzenom používaní zakázaných kliatieb. V dialógoch akože naivný dobrá a v boji temná mašina na smrť. Fascinujú ma tam aj tie občasné akože vety na ospravedlnenie, keď som napr. vyzabíjal celý tábor goblinov, tak moja postava utrúsila, "..nemali ste si začínať".
@Charllize (07.01.2024 20:12): " Pak bývá zvykem ze pobihas po světě a při setkání s enemy se to přepne do souboj obrazovky na tahy. "
Tak ale to pořád beru jako to izo - bylo takové i první rpg jaké jsem kdy hrál. Prostě během souboje nehoníš tlačítka, ale máš nadhled a řešíš taktiku.
U nového FF je to možné, to jsem neviděl.

A jasně, ta kvalita writingu rozhodně je subjektivní. Pro někoho holt budou literárně dostačující i rodokapsy, někdo z nich vyroste když mu bude deset :)

@SilentWolf (07.01.2024 20:15): S prvním odstavcem velký souhlas... ale kdo jiný to dělá než CDPR? To je ta uvřitelnost, realismus fantaskního světa, kterou na západě prostě neumí a všechno je příliš čitelné předem.
Já bych uvítal, kdyby byly volby v RPG trochu míň černobílé a víc odvážnější. Jakože by hráč mohl být občas i potrestaný za dobré úmysly a ne to vymýšlet stále tak připosraně, že se dobré skutky nikdy nevymstí.
Zatím to dobře udělalo třeba DLC do Witchera 3, tam byl nějaký případ se zakletou princeznou, která ale fakt nechtěla být zachráněna.

Ale opačně...vrchol absurdity je (ač ne RPG) Bioshock, kde by měl být hráč trestán za nevysávání těch sisters, ale nakonec se topí ve skillech snad víc, než kdyby je vysával, jako odměnu za to, že je nevysává.

Každopádně jsem rád za originalitu, ne každému se chce hrát stále to samé a zrovna RPG žánr tím trochu trpí. Nicméně si dokážu užít i horší hru když hezky vypadá. Tím, jak jsem furt někde na horách mě baví, když vypadá prostředí ve hře krásně a ideálně tak, že podobnou věc člověk v reálu nevidí, takže surrealistické výjevy. Ale stále čekám na to RPG, kde se budu realisticky brodit bažinami, prosekávat trním, balancovat na římse vysoko v horách, brodit hlubokým sněhem, chránit se před větrem. Snad někdy..

A můžou za to růžové brýle ale stále bych řekl že Gothic 2 je v mnohém nepřekonán.
@Charllize (07.01.2024 19:49): I shall not today attempt further to define the kinds of material I understand to be embraced within that shorthand description ["well written"], and perhaps I could never succeed in intelligibly doing so. But I know it when I see it , and the videogame called Avatar: Frontiers of Pandora is not that.

Když mě dialogy a postavy baví, jejich chování dává smysl v rámci univerza a jejich osobnosti, když ve mě hra dokáže vyvolat emoce, i třeba smích či překvapení, tak ji pravděpodobně budu považovat za kvalitně napsanou. A když naopak nudí a jediný pocity co vyvolává jsou cringe/facepalm, tak asi spíš ne.
@AlieN (07.01.2024 20:07): FF12 třeba určitě izo není a má ATB souboje, tedy styl kde na dovednodnosti prstu skoro nezáleží. Pak bývá zvykem ze pobihas po světě a při setkání s enemy se to přepne do souboj obrazovky na tahy. Takových jrpg jsou tuny a z izometrii nemají co dělat :)
Proste napsané tak ze te to bavi, to beru, ale pro někoho to muže být ve Skyrimu a pro někoho v BG3. Mně ta fráze dobře napsané přijde jako když je někdo fanoušek xboxu a nejede přes to vlak :)
@Charllize (07.01.2024 19:49): Ty jrpg beru taky jako izo... aspoň ty co jsem hrál. Third person je z pohledu za ramenem hlavní postavy, to si úplně nedokážu představit hrát čistě tahově.

A dobře napsané postavy - že mají charakter (nemusím je mít rád, ale musím chápat proč dělají to co dělají), že jejich dialogy nejsou jak kdyby je psalo ChatGPT, že působí aspoň v rámci daných herních mezí uvěřitelně a růsznorodě.
Když se rozepíšu za sebe:

1. Zajímavý setting a lore - když tohle mě nijak nezaujme, hra nemá moc šancí
2. Kvalitní příběh a postavy - nechci mít chuť si u čtení dialogů prostřelit hlavu
3. Subjektivně pěkná grafika - nemusí být technicky vymazlená a moderní, ale ať má styl. Může se mi líbit i hra třicet let stará hra (ale asi ji budu hrát na mobilu)
4. Zábavné souboje - kterých buď není přehnaně mnoho, nebo nezaberou moc času
5. Chuť do zkoumání světa - jak prolézání openworldů a nacházení nečekaných detailů, tak i subtilnější vyprávění prostředím
6. Nelinearita - chci mít ve hře možnost dělat to co mě připadá vhodné, ne jen to co mi nalinkoval pomateně smýšlející designér
7. Nerepetivnost - minimum opakovaného obsahu, tzn žádný grind na stále stejných úkonech. Když už procedurální generování, tak s velkou variabilitou.
8. Pocit progressu při zlepšování postavy - tedy žádný nebo velmi omezený level scalling
9. Žádná hluchá místa v ne-open world hrách - když už nemám volnost v tom kam chci jít a co dělat, tak ať to není nuda
10. Immerze, survival prvky v open worldech - citelně zvyšují můj pocit že "jsem tam"
Pro mě je jednoznačně v RPG nejdůležitější celkový setting. Resp. svět kolem postav(y) hráče, který reaguje na hráčova rozhodnutí a posuny v ději. Hmm... Možná z tohohle důvodu mně BG3 nesedne a těžko se mi k němu vrací? Každý je tam nahraditelný, svět se příliš nemění. Jde o kulisy, v kterým si "hrajeme", ale místnost zůstává stejná.