Všeobecně o hrách

Co se starých/nových her týče, vždycky budou hráči, kterým ty nové nebudou sedět.

Trochu bokem, ale k věci, vídávám prakticky u každé série, že vždycky tam budou fanoušci, kteří budou tvrdit že první díl byl nejlepší a další byly už jen horší. Tím teď nemyslím třeba Fallout, který si prošel velmi brutální změnou formy, ale třeba takové Halo.
Konkrétně u Halo jsem ale pozoroval, že hráčů, kteří za nejlepší díl považují ten druhý, je většina (z těch co pindají). Když jsem se některých dotázal, od všech jsem se dozvěděl, že druhý díl hráli buďto před tím prvním a nebo první nehráli vůbec.
Z tohoto taky odvozuji, že se jedná spíš o záležitost jakési nostalgie a ztráty kritiky. Tito lidé totiž potom nadávali na všechny další hry - hlavně tedy na neodladěnost hry v prvních týdnech a úplně zapomněli na to, že druhý díl série byl ze začátku tím nejvíce zabugovaným a trvalo šest měsíců než se multiplayer dostal do finální podoby.... Ale to jen taková zmínka o tom, jak mě kdysi zajímalo, proč u každé série někdo kafrá, že jsou všechny díly úpadkem oproti těm předešlým :)
Osobně často propadám nostalgii, ale když začnu opravdu objektivně vzpomínat pár let zpátky, vždycky si vzpomenu, že v žádné době nebyly "ty zlaté časy" o kterých někteří rádi mluví. Vždycky byly v herním průmyslu v nezanedbatelné míře přítomné vysloveně špatné hry, neoblíbené trendy, hry mířené na více "casual" publikum a prakticky v každé době byly nějaké hry, kterými byl trh doslova přesycen - na přelomu tisíciletí to byly arénovky, pak jednu dobu to byly samé druhé světové, jednu dobu jsem zase všude viděl Vietnam, dneska tu máme moderní války a za pár let tu bude zase něco jiného. Neříkám, že tyto tématiky musí být špatné, ale je to jako písníčka - když ji budete poslouchat pořád dokola, omrzí se.