Kultura

@AlieN (25.01.2019 04:07): Fiasko jsem dosud nečetl, což je věta, kterou používám až příliš často. Například mám ve své knihovně už snad přes deset let Hellstromův úl. Je zde někdo, kdo ho četl a mohl by mi ho vychválit a zabránit tomu, aby mi na tento titul ulpíval prach po další desetiletí? :-)

@Charllize (25.01.2019 09:56): Moc ne. Raději přemýšlím o ženských ňadrech, než o mužských údech, ale chápu, že někdo to má naopak :-)

@Charllize (25.01.2019 10:12): Ráma ságu jsem četl celou a přiznávám se, že v závěru mi ukápla slza dojetí. Však víš, jak tam ta hlavní hrdinka umírá a nechá si pouštět záznam smrti svého manžela.

Jak jsem již dříve psal, je tomu pár dní, co jsem dočetl dílo "Ani sami bohové" od Asimova. A vyjma mnoha promyšlených myšlenek a teoretických teorií mne zde zaujal i životní postoj měsíčňanů, který je sice nedůležitý, ale veskrze zajímavý. Obyvatelé Měsíce v tomto románu holdují sporému odění a při cvičení a sportování, které jsou v prostředí nízké gravitace nezbytné, jsou nazí. Jak se dalo čekat, je zde taktně a vkusně zmíněn i pozitivní vliv nízké gravitace na ženská ňadra. A mne napadlo, jaké důsledky to může mít i pro naši skutečnost, jestli se za nějaké to desetiletí stane kolonizace Měsíce běžnou věcí. Nejedna žena zralého věku se ráda odstěhuje na Měsíc, aby svému hrudníku dodala trochu mladistvé pevnosti. Možná to dopadne tak, že většina žen odcestuje na Měsíc a muži zůstanou na Zemi. A tak budeme my muži létat za krásnějším pohlavím na Měsíc a zde nepřipraveni na nízkou přitažlivost budeme chaoticky poskakovat a poletovat pokoji, když se při sexu trochu rozparádíme. Předpokládám, že bondage praktiky zde najdou své praktické uplatnění. Vidím budoucnost lidstva v růžových barvách.

Jsem přesvědčen, že s kolonizací Měsíce nemá smysl váhat a je nezbytné okamžitě započít s výběrem vhodných kandidátek. Rád bych tedy požádal všechny zdejší ženy a dívky, ale mi do pošty zaslaly své životopisy a vhodné fotografie, z kterých se dá jejich umístění na Měsíc či Zemi rozpoznat. Vše v zájmu vědy a budoucnosti lidstva.

@AlieN (24.01.2019 00:27): Je asi pravdou, že pod přísným kritickým pohledem knížka "Ani sami bohové" nemusí být za hardcore sci-fi považována. Ale ono to už tak bývá, že vědecká rigoróznost jde tak trochu proti fantasii a škále nápadů. Tvůj příspěvek mne donutil se krátce zamyslet, který z mých tří oblíbených sci-fi autorů, tedy Clarke, Asimov a Lem, je tak nějak nejvíce hardcore. Ale ono je to knihu od knihy. Nehledě na fakt, že budoucnost a pokrok může i některé bláznivá nápady sci-fi literatury ukázat jako veskrze reálné, takže bych zde nerad vynášel nějaké soudy a riskoval, že za padesát let si to tu nějaký android přečte a pomyslí si, jak mimo jsem byl. Musím myslet na svou pověst a šplhnout si u našich budoucích robotických pánů.

@Paul (24.01.2019 08:01): Já zase nyní uvažuji, že bych se vrhl na "Těžkou planetu". Ale možná si dříve oddechnu u nějaké méně náročné četby, abych se tou sci-fi nepřejedl. Doma mám i celou tu sérii o robotech a Nadaci a četl jsem z toho jen pět knih.

Tak jsem dočetl "Ani sami bohové". Jak se dalo čekat, jde o velice kvalitní dílo ze zlatého fondu sci-fi literatury. Musím však přiznat, že "Konec Věčnosti" od téhož autora mne zasáhl více. "Ani sami bohové" jsou typickým Asimovým dílem. Nenajdete zde žádné násilí, vraždy či nějaké vyloženě napínavé pasáže, ale přesto jsem hltal stránky jedním dechem. No, to samozřejmě kecám. Na to moc pomalu čtu a mám moc malé plíce. V knize je několik překvapivých odhalení a zvratů. Příběh je protkán politikou, nevraživostí i vědeckým egem, které může přehlušit racionální argumenty a ohrozit celé lidstvo. Dá se i brát jako analogie k současným ekologickým problémům. Je zde popsán zajímavý náhled do zákulisí vědeckých univerzit i do paralelního vesmíru a místních forem života. Jde pochopitelně o tak zvané hardcore sci-fi, které by se mělo vyznačovat přísnou logikou a vědeckými objevy, které vycházejí z přísných zákonů fyziky. Musím připustit, že některé věci jsem zde nepochopil. Například proč se měnil náboj každého z vesmíru, nebo něco o tom, že paralelní vesmír při činnosti pumpy z toho měl málo energie, nebo co to tam bylo. Rovněž ten zákon zachování hybnosti a pohyb Měsíce mi nějak unikal. Bylo to tu popsáno, nebo možná přeloženo, nějak idiotsky. Nebo jsem idiot já. Ne zcela logická mi přišla i ta schopnost emocionálky z jiného vesmíru překládat lidské písmo díky pocity strachu z uspořádání písmen. A schopnost lidské intuicionalistky je také trochu ezoterická. A ono by se toho našlo více, ale já bych zde nerad vypisoval nedostatky této skvělé knížky, když je dost dobře možné, že chyba leží na straně mého mdlého intelektu. Tohle je totiž parádní sci-fi, plná zajímavých postřehů, hodně chytře vymyšlených zákonitostí a zvratů. Skutečně je to dobré, hodně dobré, ale "Konec Věčnosti" mi přišel lepší.