RPG

@Charllize (30.03.2020 17:33): Tak třeba zmíněný Mass Effect to zvládá celkem líp, Shepard je jantar, ale nepůsobí, že se v tom světě vylíhnul společně s tebou, nepůsobí jak říká Lister z Červeného trpaslíka "A co je ten váš pozemský zvyk...líbání?" :)) i takový Pathologic 2, Shadowrun, Tyranny, Witcher, KOTORy nebo Metro mají dost vlastní světy s vlastními pravidly, vlastní historií a zvyklostmi a hráč je do nich vhozen s postavou, skrz kterou svět poznávají a ony postavy nepůsobí, jako zrovna vylíhlé kuře z vejce.

Ale to je taková známka těchto her, jakýsi počáteční neustálý údiv nad čímkoli. Ale věřím, že snad se odbyde a od části ve stylu "aha...peníze jsou na směnu věcí...zajímavé, děkuji" se to posune k jádru věci. Ono je to právě častá chyba fantasy děl: world-building a lore-building se často pletou za vyprávění příběhu a velmi často se to s nimi přehání, to je takové ohavné nezamýšlené dědictví Tolkiena. Tou změnou u Mathiase jsem si dost jistý, ostatně je vidět, že Sara Valestein na tom už pracuje stejně, jako ta tropa velí :)) ale to je právě hezké, je to takový návrat k tomu, co člověk už moc nevidí.

Abych ale i tu chválu zakončil: rozhodně mi to třeba ze začátku přijde zajímavější a s větším potenciálem než třeba Mass Effect a dostává to plusové body i za ten setting. To nakročení do industriální epochy tam je hodně zdařilé, ta orb technologie je tam zapracována dobře a skutečnost, že to vůbec nějaký třídní konflikt řeší, to jsou všechno docela dost nevídané kroky. A ty komorné začátky, co se týká úkolů a děje jsou přesně to, co mám rád a ne nějaké hned "ty krávo, no, našels něco dobrého, musíš hned odkrýt prastaré tajemství a zachránit svět" jako to dělá třeba Mass Effect.

Já se k tomu stavím pozitivně, byť kritiku mám (a ta někdy nejde jen odpustit, protože je to teen, protože i v rámci toho to jde udělat lépe), ale to už tak je. Jako už teď můžu říct, že bych před 13 lety raději asi hrál tohle než Mass Effect, protože to bych se do toho vnořil uplně nejvíc.

@Charllize (30.03.2020 16:34): Však neříkám, mě to baví, to já to spíš myslím na to, že samotná délka nutně není výhodou pro dobře fungující celek, často naopak. Jen že to není samozřejmé.

A ano, já to tomu nevyčítám, ba naopak si i rád užiju. Vždyť já mám vlastně rád i Mass Effect, který je z uplně stejného těsta, to je prostě taková power fantasy pro středoškoláky. Byť moje kritika spočívá v tom, že to opravdu místy trochu tlačí na pilu v tom vysvětlování (ve skutečnosti i v ostatních zdařilých fikcích je průměrný puberťák daleko víc world-wise než naši hrdinové). Já chápu, že to má za cíl to spojení postavy a hráče. Na druhou stranu to zachází do úrovně, že se člověk musí trochu podivovat, co tam teda doteď celý život dělali, čuměli do zdi, než je povolali na školu? :)) Jako zas to nemusí uplně kopírovat, že Rean a pár dalších se v tom světě objevilo skoro stejně náhle jak já jako hráč. O to legračnější pak je, že mají mít minulost...

Ale to jsou spíš drobnosti. Taky se rád vrátím do té doby, mám rád deníky Adriana Molea a hltal jsem i Mládí v hajzlu C. D. Paynea, ale ty přece jen byly...trochu uvěřitelnější, právě i tím, že byli oprsklejší. Líbí se mi, že mi MILFka učitelka Sara chlastá, už mě trochu mrzí, že právě skupina puberťáků kvůli tomu na ní kouká spatra :)) dělá to z nich spíš takové pubertální šprty/zmrdíky. Těžko se pak k nim to pouto drží.

Ale jak říkám: mně se to docela líbí, tohle jsou spíš drobnosti, které jdou s tímhle žánrem a s japonskými příběhy o mladých lidech tak nějak ruku v ruce a člověk s tím musí počítat.
Je čas ale i na chválu a ta tu kritiku převažuje: bojový systém se mi velmi líbí a vypadá to, že do budoucna bude ještě lepší. Je to fakt zdařilý a způsob jakým to hráče učí a do toho uvádí je na jedničku.

A i ten příběh a postavy musím pochválit. Přes všechny moje výhrady je třeba uznat, že člověka opravdu zajímá, co se stane dál. A byť budoucí vývoj mnoha postav je dost zjevný už z mnohasetkilometrové dálky (vřelejší vztah k šlechticům a jeho vyklidnění je nevyhnutelné a absolutně nejvíc klišé), člověka přece jen zajímá, jakou cestou se k tomu dojde, jaké ty postavy budou a co je čeká. To hra umí velmi zdařile a v tomhle ohledu tenhle pubertální eskapismus razí výborně. Je to klišovité až hanba, má to svoje kazy, ale s tím co to má po ruce, to pracuje výjímečně dobře.

A jednu zásadní pochvalu taky neopomenu, když jsem zmínil ten Mass Effect. Rean je daleko menší Mary Sue než kdy byl velitel Shepard a to je velmi sympatické. A zrovna hodně podobných teen příběhů tíhne k té Mary Sue, postavě, která umí všechno ze všech nejlíp a všechny ostatní postavy si z ní můžou sednout na prdel už od samotného začátku. A to Rean není a proto je jeho vývoj a osud dál velmi zajímavý.

@Charllize (30.03.2020 16:02): Ajaj, tady jsem trefil přesně do bolavého místa, inu, potrefená husa. A neboj, mám to zrovna teď rozehrané, karanténa dělá zázraky, jsem na konci druhé kapitoly! A nijak nepíšu, že někde něco nefunguje, já proti pubertálnímu eskapismu nic nemám, jen mě baví, když se vydává za něco jiného, než je. Ono to má taky +100 hodin, protože to třeba vysvětluje třídní systém několik prvních hodin jako pro někoho, kdo přiletěl z Marsu, ale pubescenti zavření někdo doma se to naučit musí, byť i skrze pohádku!

@Jab (30.03.2020 16:03): Mě okopávání braku a eskapismu je cizí, úsměvné vždy jsou jen ty snahy z toho dělat něco jiného než to je. To se pak musí tzv. ukázat místo, jak říkali dříve mladí. Lidi, kteří se za to chtějí do krve prát...ti mají podle mě spoustu práce se čtením toho samého dokola jen v bleděmodré, nějaké strašlivé OCD :))

@AlieN (30.03.2020 15:40): Tak proto je fantasy tak častý eskapismus. Je to svět nelomcovaný průtoky času, nemusí tak řešit velké transformace ekonomiky, přináší věčný, neměnný a lehce srozumitelný společenský a třídní systém, předem rozdané role s rošťáckým pomrkáváním po subverzi toho systému skrz protagonistu (často avatar konzumenta), nikoli ale jeho zničení (PC není nikdy revolucionář, naopak), pradávná doba se nijak pokrokově příliš neliší od doby "současné", tudíž neexistuje úzkost a obava z toho, že po "zlých časech" už nebude možné vybudovat "dobré časy", prakticky neexistuje enviromentální problematika, filosofie neexistuje absolutně vůbec, náboženské systémy jsou přesně, jasně a srozumitelně definované, pokud jich je více, je mezi nim daná naprosto jasná hranice, neexistují tavící kotle, hranice fungují jak ve videohrách, tihle žijí támhle a tihle támhle, tvrdě získané vzdělání nahrazuje jen tradičně odvozená moc nebo magie s nanejvýš pofiderním vysvětlením jak funguje...

Ještě jednou: není divné, že pro mnoho lidí jde o úplně nejoblíbenější eskapismus :))

@Tulareanus (29.03.2020 18:07): +1
Ano, to je na těch fantasy settingech a vlastně fantasy žánrovkách nejhorší. Je to vlastně velmi vtipná ironie, že to má vždy přívlastek fantazie, byť fantazie tam je zjevně použito velmi málo :))

Fantasy RPG mě v podstatě takhle začínají lehce štvát. Mají zhruba stejný stimul jako lexaurin.

Tak není tahovka jako tahovka, jde fakt o konkrétní systémy. To samé lze říct o real-time záležitostech, kde protože zrovna člověk kouká náhodou někam jinam, tak jeho panáci stojí a čumí do zdi, často do sebe nechají útočit bez odezvy. To taky teda zrovna není vrchol taktiky. Taktická může být jak real-time bitva v Total War, tak tahová v JA2.

Proto je nejlepší we-go systém, tedy napůl tahy, napůl realtime. Bohužel je ve hrách dost málo používaný.