Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Všeobecně o hrách

@Chuck (26.04.2020 09:22): Tak toho Dooma Eternal určitě nezkoušej, ono se to sice rozjede ale fakt si tam připadám jak cvičená opice díky množství ovládacích prvků...
Já nepočítám že s hraním seknu, na to mě to pořád baví a nezaznamenávám frustraci, ale třeba holt budu vybírat hry s pomalejším tempem. A klasický Doom, ten je tady pro mě pořád.
A pokud hraju něco arkádovějšího a zaseknu se, holt pořád můžu povolat na pomoc synka:-)
Finální boss u A Plague Tale: Innocence je jednoduchej. Stačí dělat to co po tobě hra chce. Je to jak rýsování trojůhelníků. To mě spíš vadila ta pasáž před, kde se ze stealth stala vyvražďovačka.

Jinak já si teď prošel taky zajímavým herním obdobím. V druhém dílu Ori and the Will of the Wisps jsem naprosto cíleně hrál na easy a hru si tak užil. Źádnej pocit, že jsme amatér se nedostavil. Naopak jsem u toho nestrávil rok a ušetřil si spoustu nervů. Následně jsme dal omylem na easy první Resident Evil. Po zvyku jsem zvolil prostřední obtíížnost. Když jsem na to přišel měl jsem samozřejmě nutkání to rozehrát znovu. Jenže už jsem byl asi ve třetině a došlo mi, že větší obtížnost by spíš zmamenala frustraci a že mě to vlastně takhle baví. A zas nějak úplně lehké mi to nepřišlo.

No a týden stará historka, kdy se pokouším rozehrát duchaplné hry Hellblade: Senua's Sacrifice a Journey a strašně mě to nebavilo. Tak jsem to zkusil vzít za opačný konec a naistaloval rebbot Tomb Raider. A super! U hry jsem se fakt bavil. Dojel jsem to za tři dny a rozehrávám druhej díl.

Jo a ještě jedno překvapení. Jak jsem byl zofalej, že mě nic nebaví, řekl jsem si, že jsem dřív primálrně hrál s myší a že by to chtělo nějakou strategii. Zkusil jsem to s velkým restem Company of Heroes. Dost jsem čuměl jak jsem zhloupnul. Bylo to ze začíátku fakt těžký hrát. Tutoriál na mě furt chrlil nějaké nové mechaniky. A to je to taková casual strategie. Během večera jsem do toho ale v pohodě proniknul a paráda. Strategii jsem nehrál spoustu let.

A moje poučení? Hry maj bejt zábava. Když mě něco nechytne, tak to prostě hodim k ledu. Nedohranejch her mám milion, tak proč se s tím trápit. Tenhle rok je pro mě na dohrání zatím dost úspěšnej. Dohráno jedenáct her. Pro mě neuvěřitelný číslo na to, že uběhly čtyři měsíce. V karanténě jsem dal tedy pět, ale i tak dobrý.
@Red (26.04.2020 00:23): Až na ty složitý puzzly to mám úplně stejně. Můj problém je, že jsem sveřepej, zarputilej a pokud mě hra baví, hraju to i přestože třeba během dvou hodin hraní se nikam neposunu. Občas se ptám, zda to stálo za to, ztratit 2 hodiny absolutně žádným postupem vpřed (před pár víkendy např.), jenže druhej den jsem nažhavenej to překonat. Určitě nějakej odobrník pro to mám přiléhavý lékařský termín :)
@Garion (26.04.2020 09:08): Problém není si najít hru podle svého gusta, jako spíš zvládat ty herní mechanismy. Poměrně podrobně jsem to právě popisoval na úplném začátku diskuze. Hlavně pak jde o rychlost reakcí, určité manévrování, krytí apod. Není to o tom, že by se nevydávaly kvalitní hry.

@Rapier (26.04.2020 09:16): Jo, herně evidentně stárnu.

@AlieN (26.04.2020 09:22): Přesně tak, u bosse, a to jak u předposledního, kterého jsem ale nakonec dal, tak u finálního, kterého jsem od včerejška nedal doteď. No aspoň jsem teda přidal to hodnocení. :-)
@Chuck (26.04.2020 00:33): Doporučuji ten Doom Eternal zkusit na vlastní kůži, pravděpodobně ti to tak "nehratelné" už vůbec připadat nebude. Při té hře se funguje velmi reflexivně, kdy z vnějšího pohledu to vypadá mnohem chaotičtěji, než jak si při hraní připadá samotný hráč - a navíc dokáže ty reflexy velmi dobře trénovat, nejtěžší byla paradoxně spíš ze začátku, i když je tam nepřátel mnohem míň (až na Maraudera, ten dokáže být pro hodně hráčů prostě svině).
A klidně na easy, zvyšovat se dá při dalších průchodech, na což je ta hra ostatně přímo stavěná - snižovat na nejnižší obtížnost není nic špatného, sám jsem to u Star Wars Jedi: Fallen Order taky dělal - některé z těch soubojů jsou prostě ohavně frustrující, a spíš bych to přestal hrát, než se snažit hodiny překonat nějaký blbý souboj

A u Plague Tale jsi se zakysl u finálního bosse? Protože ten je vskutku intenzivně debilní, vzpomínám si že u toho jsem hodně nadával taky.
@Chuck (25.04.2020 23:44): ale no tak Chucku. :) Nějak nám stárneš. Co tak si rozšířit obzory a trochu vyjít z komfortní zóny?!

Když pominu fakt, že mám nedohrané (některé, opakovaně, dlouhé roky rozehrané) všechny díly Thief (I-IV) + Splinter Celly (I-VI), tak zde máme další zástupce stealth žánru jako např.: Metal Gear Solid (1+2 a novější V), Dishonored (I-II), Hitman (I-VII).
Určitě existuje celá řada dalších her ze stealth žánru, třeba ten Garionem zmíněný Styx: Master of Shadows, na který jsem poprvé narazil při procházení MS store na Xbox One.

Osobně mezi ty pravé stealth hry řadím ty ve který jde mise vyřešit bez zabíjení, s výjimkou misí kde zabít je hlavní úkol. Do tohoto úzce vyprofilovaného zadání kategorie stealth se nejspíš vejde jen Thief série a Splinter Cell série. Nejsem si zcela jist, zdali jde u všech dílů Thiefa (nevím jak ten poslední novější díl) a především Splinter Cell skutečně dohrát hru bez zabití ale min. u Thief I-II to jde a u prvních dílů Splinter Cell také.

Každopádně na stealth žánr se dá dívat z různých úhlů pohledu. Není stealth jako stealth.

Pro mě je stealth i plnění misí v oblíbených taktických 3D akcí (možná je lepší výraz: policejních a vojenských simulátorů) jako např. série Rainbow Six (I-III), SWAT 3/4, Ghost Recon I (nejspíš i ty nové GR díly), Operation Flashpoint, ArmA I-III, Hidden&Dangerous I-II (Chucku, chucky slyšíš ten název?! Skrytý a nebezpečný.).
Ve všech případech musíš volit opatrný, rozvážný a obvykle pomalý pohyb, na jehož konci je pravda někoho zabít nebo něco zničit, případně někoho zajmout ale prvky stealth jsou zde jak vyšité! Dokonce jsou pro hru naprosto klíčové.

A zrovna takový SWAT 3/4 kde je cílem policejní jednotky aby suspect přežil je to stealth jak vyšitý! V těchto hrách se stejně jako v Thiefovi hodnotí když všichni přežijí (oběti i zločinci) a nejlépe jsou zatčení bez zranění.

Stealth je ale mnohem dál než se domníváš. Třeba v leteckých simulátorech od DID: EF2000, F-22 Air Dominance Fighter a F-22 Total Air War jde přímo uplatnit taktika stealth. V druhém jmenované případě, tzn. ADF+ TAW, je to prakticky jediný nástroj jak přežít misi ze začátku letecké kampaně, zůstav většinu času stealth, pak krátce zaútočit, a opět stealth se dostat živý domů.

Zkrátka kdo hledá, najde. :)

PS: po pořízení nové nadupané sestavy jsem měl také krizi. Ale už jsem ji překonal a létám na tom letecké simulátory ostošest! :)
[neexistující příspěvek]: To si netroufám soudit. :)
Ono je ale normální že hraní her po rokách přestane bavit, ten mozek to prostě už neuspokojí tolik jako v začátcích.
Si pamatuji jak jsem z těch her měl takovej ten "wow!" efekt, kdy mě nadchla třeba nějaká epická scéna, dnes už mám problém ty hry hrát bez toho osobního prostoru a času, nedokážu hrát, když vím že mě čeká nějaká povinost, nebo jsem dřív vydržel klidně dvacet hodin bez únavy a nudy, dnes dám stěží čtyři hodiny, abych neměl chuť to vypnout.
Ja som si dnes práve hovoril, že koľko toho herného sebamrskačstva som vlastne ochotný zniesť a prečo to vlastne robím - práve som sa dve hodiny pokúšal dať bossa v Dark Souls 2 a konečne padol, tak môžem ísť konečne spať. :D
Ale vážne, tá hra má pasáže, pri ktorých neviem, či ma to vôbec ešte baví, alebo som len tvrdohlavý a chcem sa dostať ďalej (a naivne očakávam, že ďalej to bude lepšie, ha-ha).
@Garion (26.04.2020 00:40): Vtip je v tom, že se tu mnou zmiňovanou hru učit vůbec nepotřebuji, protože jsem v úplném finále, kam jsem přes pár běžných drobných zákysů došel bez větších problémů.
@Chuck (26.04.2020 00:33): Nekolik hodin neni nic, vidis to moc dramaticky :) Kdyz jsem zacinal s RTS a hitovkou bylo Age of Empires II: The Age of Kings, hral jsem kampane s prestavkami tak rok a stejne jsem tehdy ani jednu nebyl schopny dohrat. Chtelo to nejake zkusenosti, trenink a tak. Kdyz jsem se potom k tomu vratil nekdy po 10 letech, dohral jsem to s prstem v nose. A Plague Tale: Innocence, ac jsem zatim nehral, mi neprijde jako "tvuj zanr" (to stealth v zanrech mi tam prijde tak trosku navic, ale treba se pletu), takze bych se netrapil s tim, ze ti to moc nejde. Naucis se a priste ti to pujde lepe.
@Red (26.04.2020 00:23): Jsem na tom velice podobně, prakticky možná i stejně, ale i když by to podle téhle diskuze do mě možná nikdo neřekl, nejsem pro to, abych hru projel s pocitem, že to šlo až příliš hladce. Hráč prostě musí něco zdolat a někdy holt i trpět, aby ten herní pocit za to stál, ale abych u některých pasáží zakysl několik hodin (viz včerejšek u A Plague Tale: Innocence), to už jednoznačně znamená fakt, že je s tím potřeba seknout, protože si pak u takového koníčku neodpočineš a budeš se nasírat víc než z věcí v reálném životě. A já to takhle zhruba půl roku vnímám.
@Chuck (26.04.2020 00:02): Zkus i to druhe (ma to dva dily), pokud te bavil zmineny Thief, tohle je "hodne podobne". A da se to sehnat za par kacek (aktualne za 4,5E, ale bylo to i v bundlu za (myslim) dolar).
@Chuck (25.04.2020 20:31): No a teď si vem, když to má člověk od narození a na vrcholu svých motorických a kognitivních schopností si dával obtížnost "I'm Too Young To Die". Mě navíc dělá problém stres celkově, mám svých problémů dost, natož abych je hledal ve hrách. Takže nesnesu žádný složitý ovládání, horory, těžký puzzle, časový limity....
@Bursoft (25.04.2020 21:15): Worlds of Tanks není o taktice. Stovky hodin tréninku na casual hraní čehokoliv nepotřebuješ.

@Chuck (25.04.2020 23:44): Mě spíše přijde, že máš jakousi existenciální krizi, protože her vychází tolik, že by jeden musek být nesmrtelný, aby to všechno zvládl dohrát a ještě ke všemu ve všech žánrech. Buď špatně hledáš, nebo jednoduše nemáš chuť proniknout do jiných žánrů, resp. vystoupit z komfortní zóny.
@Bursoft (25.04.2020 21:15): Stealth akce k mojí největší smůle skoro vymřely (třeba nového dílu Splinter Cell se evidentně nedočkám), takže tudy pro mě cesta bohužel nevede, no a ty další, co jsi jmenoval, pro mě nejsou. Vidím to tak, že dojedu můj miniaturní seznam rozehraných a budoucích her a skončím.
@Jumas (25.04.2020 21:30): Ale jo mam je rad a vyhledavam je. Jinak to mam takhle uz docela dlouho. Ted naposled co jsme hral Nioh 2 tak jsem bosse daval treba na 30 pokusu. Pak koukam na youtube a nejakej floutek co mu je tak 19 ho da na prvni pokus s poznamkou ze je asi prelevelovanej (mel o 20 levelu min nez ja). To uz je pak skutecne k zamysleni a cloveku z toho muze byt az smutno :)
No jo, nejaky tahovky. Ty jsou tak vzrusujici ze u toho neni problem usnout :)

UFO enemy Unknown, leta pane 1995, Amiga. Zameril jsem sectoida co stal u dveri farmy. Pul paty rano. Uz jsem usinal chvili predtim. Zamereno, vybran aimed shot, staci zmacknout klavesu. Jen na vterinku zavru oci. Spanek v sede. 1 hodina odpoledne. Porad zamereno. Strela a zasah. Sectoid mrtev. Chudak jak se asi citil ze na nej nekdo 8.5 hodiny miril :) A ja se citil jakoby me nekdo bil tech 8.5 hodiny palici po celem tele :p
Vidis, je to naprosto nestresova zalezitost !
@Bursoft (25.04.2020 21:15): " Doom Eternal je na tu nejnižší obtížnost naprosto směšně jednoduchej."

Ty ako vytrénovaný hráč to tak nemusíš vnímať, ale Eternal skutočne vyžaduje rýchlejšie reakcie, plus to nie je iba o bezmyšlienkovitom strieľaní, ale aj o manažmente munície. Tá hra bude pre bežného hráča naozaj extrémne rýchla a pod pojmom smiešna jednoduchosť si predstavím skôr Narrative Mode z Mass Effect 3, kde sa údajne takmer nemožné zomrieť.
@Chuck (25.04.2020 21:04): Tak to je hra od hry, ale i ten Doom Eternal je na tu nejnižší obtížnost naprosto směšně jednoduchej. Vůbec není třeba rychlých pohybů apod.

Jinak si myslím, že zrovna Eternal je extrém na takový porovnávání. Pokud máš obecně problém s nějakou rychlostí, opravdu si myslím, že je třeba začít pokukovat po jiných žánrech (oprášit stealth, nějaký strategie, rpgčka, popř. taktický hry jako World of Tanks, ale ty chcou desítky až stovky hodin tréningu).
@Chuck (25.04.2020 20:31): Se nedivím, že se u her stresuješ, když poslední dobou hraješ samé horory, to jde těžko bez stresu :) Ale chápu, jak to myslíš. Já třeba po shlédnutí gameplaye Doom Eternal pochopil, že to není hra pro mě. Doom je asi strop, který jsem ochoten přijmout, ale ještě jsem ho nehrál. Duke Nukem Forever už se místy také přibližoval této hranici, což jsem si ale způsobil především sám předposlední obtížností. Mimo asi dvou bossů jsem nenarazil na místo, kde bych byl ze hry nešťastný.

@Gordon (25.04.2020 20:47): Vždyť to píše, nechce hrát na nejnižší obtížnost, i mě se to příčí. Většinou hraji na hard nebo její obdobu (nejvyšší nebo druhá nejvyšší) a ještě skousnu normal, ale než hrát na easy, to radši hru nehrát vůbec. Platí to tedy pro FPS a TPS, u plošinovek automaticky dávám nejnižší obtížnost, pokud je vůbec v nabídce.
@Gordon (25.04.2020 20:47): Ve mně jakožto v hráči. Řekl bych, že je to patrné z mého prvního příspěvku a Paul s Leebighem to evidentně pochopili.

[neexistující příspěvek]: Taky si myslím, že tu hraje mnohem větší roli ten věk hráčský.
@Chuck (25.04.2020 20:31): u jakejch her se ti to stalo? A nebylo by v pohodě řešením snížit obtížnost? Mě když něco příliš frustruje tak to dělám, pokud to ta hra umožňuje (z poslední doby Wolfenstein Youngblood, kde bych u finálního bosse s gamepadem zešedivěl, kdybych to nemohl hodit na easy).
@leebigh (25.04.2020 20:34): Já jsem Doom Eternal koupil klukovi (17) a ten ho během pár dní zdolal na předposlední obtížnost. Jasný, nemůžu se s ním srovnávat, ale když jsem ho chvílemi pozoroval, usoudil jsem, že bych z toho brzy zešílel. :-) Stejný pocit jsem měl, když hrál Doom, který jsem si původně chtěl sám zahrát v domnění, že hratelnost bude jako z Doom 3, kterého jsem hrál, ale to se nestalo.
Velice nerad, ale musím se přiznat, že čím dál víc na sobě pozoruji, že mě některé pasáže ve hrách natolik stresují, že mívám častý pocit, jestli se hraním nepřestanu. Zvlášť pak si to říkám v době, kdy u hry dojdu k finále, kde je obvykle nutné se využít schopnosti, která mi hra za celou dobu hraní poskytla, rychle se přemísťovat, během toho použít z inventáře správný předmět, ten bleskurychle použít, abych se vzápětí přesunul na bezpečnější místo apod. Tu herní mrštnost, kterou jsem popravdě nikdy moc neoplýval, prostě ztrácím a postupně se mi zdá, jestli to hraní nezačíná být nad moje schopnosti i síly. A v takové chvíli si říkám, jestli nepřestat rozehrávat nové hry a když už jsem vloni udělal ten upgrade PC, tak jestli jej aspoň nevyužít k návratu již dohraných her, které mě bavily a které jsem bez větších potíží zvládl. Sorry za povzdech, ale potřeboval jsem to vyventilovat.
@Bragi (25.04.2020 13:37): Tu by som len dodal, že tá čeština bola amatérska (adamovy češtiny) a oni sa len dohodli s cdp pri znovuvydaní BG 2, že ju tam použili. Ja som to pôvodne s ňou hral, počas môjho prvého hrania (a asi aj druhého), ale keď som sa po niekoľkoročnej pauze vrátil, že si to znova zahrám, už pri tých pár nahovorených dialógoch mi to prišlo, že sú osekané a rôzne frázy zle preložené, prípadne osekané o šmrnc, tak som to rovno odinštaloval a odvtedy som to už s cz nikdy nehral. V podstate hry, ktoré som recenzoval tak do roku 2010 boli moje posledné hry s prekladmi, pretože také edície sme dostávali od distribútorov a vydavateľov. Boli to posledné hry s cz prekladom, ktoré som kedy hral.
To co zbylo z CD projektu u nas v podobe Comgadu je jen slaby odvarek. I kdyz krabicovky vydavaji porad, jen uz takove standartmi jako kazdy druhy. Na stranu druhou ty jjeich obrovsky krabice co vydavali zacatkem milenia zabiraly v regalech strasnyho mista. Si pamatuju na Heroes 4 jak jsme je v obchode nemeli kam dat pac jich bylo asi 100, nastesti se prodali behem chvile, fronta az ven na dvur :)