@
Red (03.05.2020 00:49): No, právě to téma, kterého se to mělo týkat, nechci moc naznačovat, protože právě v tom mělo být kouzlo. Konec devatenáctého století byl zvolen záměrně, chtěli jsme se oprostit moderních technologií a naopak využít specifik této doby. Celá záhada se samozřejmě motá kolem reálií i z dávnější historie, která ve hrách zatím nebyla moc zpracována (přiznávám, že hlavně v následujících letech jsme trnuli, kdy s tímto zajímavým obdobím někdo přijde). Trošku jsem se prohrabal HDD a jsem překvapený, jak jsme byli daleko. Našel jsem i tu prezentaci, kterou jsme tehdy v únoru 2006 jeli do Prahy představit (a přijeli s dvouhodinovým zpožděním, protože na dálnici byla sněhová kalamita). Našel jsem i rozpracovanou verzi design dokumentu (ano, byli jsme s tím opravdu celkem daleko). Samotného mě překvapuje, co všechno jsme měli vymyšlené. Každopádně jsem našel jednu z verzí, jak jsme měli vymyšlené úvodní intro, tak alespoň krátká ukázka, o co jste přišli :-)
---
Místo: hráči utajeno
Rok: xxxx (nebudu prozrazovat :-)
Krátká situace odehrávající se ve věži hradu. Pohled z vlastních očí, mužská osoba stoupá po točitých schodech, divoce dýchá, do toho sem tam šílený úšklebek. Přijde k dubovým dveřím, které otevře a vejde do bohatě vyzdobeného pokoje. Na posteli leží polonahá dívka. Z vlastních očí muže, polo-rozmazaným a roztřepaným záběrem, sledujeme, jak se tento muž k ženě přibližuje. Slyšíme smích šílence, střídající se tichým voláním „Markétko…“ … žena se začne vzdouvat, bránit, ale najednou uvidíme máchnutí nože, obrazovka zčervená, rozmaže se, v tu chvíli slyšíme křik dívky a ďábelský smích. Poté se volně scéna přepne na další scénu popisovanou níže.
---
Místo: konkrétní malé městečko
Den 0 - 15. března 1878
Čas: 22:30
Je pozdní večer... Chumelí, krajina je zasypána sněhem. Kamera zabírá temnou noční oblohu, v níž září bílý měsíc. Tu do záběru vletí havran. Kamera ho v detailu sleduje, až za pár vteřin přistane na střeše věže kostela. Tím uvolní rampouch, který opět kamera v detailu sleduje, jak dopadne na zem a roztříští se. Poté se kamera přepne zpět na havrana, který vzlétá ze střechy a směřuje k jednomu z domů v uličce nad náměstím. Přibližuje se k oknu domu. Okno je zastíněno plentou. Za ní jsou vidět stíny dvou postav, nejasný křik muže a ženy. Po chvíli nadávky ustanou, dveře domu se otevírají, žena vychází ven a míří ve sněhové vánici někam do neznáma. V rychlých (akčních) prostřizích této sekvence sledujeme jedoucí kočár tažený čtyřmi koňmi, který v závěru zastavuje (detailní záběr na koně a kočár, okolní prostor není vidět). Vidíme, jak z kočáru vystupuje neznámá mužská postava (zabírány jsou pouze nohy). Zároveň ve vhodných okamžicích celé sekvence se na obrazovce objevují úvodní titulky.