Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Věda a technika

@Tulareanus (02.10.2020 21:34): Tak k tomu řeknu že idealizmus je pro hlupé a naivné lidi, kterí nerozumějí jak svět funguje a proto se považuji za pragmatika.

Lidé často zvyknou mystifokovat a komplikovat lidský stav protože si neuvědomují že lidé jsou jen zvíŕata, ale myslí si že jsou něco víc. Když védci sledují chování a psychologii zvířat tak jsou objektivní a z toho se můžeme naučit něco o lidské psychologii. Tohle má ale limit, protože při studii inteligence se nemužeme se zvířat moc naučit.

Inteligence se ale dá objektivně studovat pomocí AI. Takže AI programátor nebo počítačový vědec ti dá jednoduchou konkrétní definici inteligence zatímco psycholog bude otázku mystifikovat a nedá ti konkrétní odpověď nebo řekne že existuje více druhů. Programátoři ale souhlasí, že je jen jeden typ inteligence.

Robert Miles dobře vysvětluje tady co je inteligence:
https://www.youtube.com/watch?v=hEUO6pjwFOo
Takže inteligence je prostě schopnost dosáhnout cíle. Proč nemůžeme tuhle definici aplikovat na lidi?
Miles říká, že jestili jde o AI, inteligence jsou 2 věci, schopnost konstruovat přesný model reality a schopnost vybrat akce, které efektivné vedou k cíli. Takže pokud nemáš přesný model reality, tak budeš dělat hloupé věci. Pokud neumiíš předvídat jak jistá akce bude mít jistou reakci tak nerozumíš vztahu příčiny a efektu a nemůžeš určit které akce budou vést k cíli protože na to potřebuješ přesný model reality.

Proto idealismus dělá lidi hloupé, protože realní svět je realní svět, není to, co chceme aby byl, nebo co 1000 let stará kniha ŕíká že je. Takže pokud rozumíš psychologii, ekonomii a vědě, tak mužeš skonstruovat přesný model reality. Poté mužeš delat akce co tě vedou k cíli. Pokud vedeš efektivní akce na cestě k cíli v správném modelu, tak jsi inteligentný, pokud nemužeš vést akce k cíli tak máš buď nepřesný model reality, nebo neefektivní mechanizmy k cestě.

Takže tenhle koncept přesně zodpovídá tomu jak měríme inteligenci. Pokud se podíváš na IQ testy, tak jsou o rozeznávaní vzorů. Co měří tahle schopnost? Schopnost rozeznávaní vzorů je klíčová k správnému modelu reality. Pokud víš rozeznávat vzory kolem sebe tak umíš sestrojit vnitřný model reality který ti dovolí konceptualizovat věci a potom dělat akci ve světe k dosáhnuí cíle. Proto je mnoho IQ testů o rozeznávaní vzorů. Je to o viděni vecí.
Mnoho géniů v historii nic nevynalezlo, ale všimlo si něco co nikdo jiný předtím.

Tomuhle ale brání dvě věci, emoce a idealismus. emoce jsou jasné, pokud je pravda bolestivá a ty se skrýváš od pravdy, protože ji nechceš uznat. Tahle neschopnost uznat pravdu tě bude bránit v přesném modelu reality.
Pokud nechceš uznat že svět nebo lidé jsou takoví, tak nemužeš předvídat akce a důsledky, takže pokud něco děláš a nefunguje to, je to protože nemáš přesný model reality. Proto je potřebné akceptovat realitu na přesné predikce.

Idealismus je blízky emocím, ale místo vyhýbání se pravdě, protože je pro nás emocionálně bolestivá se pravdě vyhýbáme protože porušuje naše zásady. Možná jsme vyrostli v jisté kultuře, naboženství nebo ideologii, my věřime, že svět by měl být takhle. Takže realitu modelujeme ne podle toho jaký svět je, ale podle toho jak nás učili že by svět měl být v nějaké idealistické víře. A potom děláme akce založené na našich ideálech a principech a nefungují. To je definice stupidity. Protože nedosahuješ cíle a nepracuješ s pŕesným modelem reality kvůli svým idealům a zásadám.

Takže když programujeme AI, děláme to, aby dosáhla svůj cíl, nechceme ji programovat s idealistickým nepřesým modelem. Takže klíč k dosáhnutí cílu bez ohledu na jaké, je mít přesný model reality. To znamená přijat svět taký jaký je, ne jaký chceš aby byl, nebo jak ti ideologie a víra říka aby by měl být.
@Tulareanus (02.10.2020 20:57): To jsou docela milé filosofické polohy, kde se nacházíš. V tom nemohu asistovat, neb filosofie je z velké části o řád výše, než mě to opravdu bavilo (teorie vědy je pro mě třebas ještě fajn). Camus je jedna z mála výjimek, která u mě na VŠ fungovala. Samozřejmě bokem, neb existencialisti (resp. "existencialisti") u nás na fakultě moc nejeli. Byli příliš "moderní". :) Já stále čerpám onen životní optimismus primárně z dějin. Koneckonců narodili jsme se do doby "konce dějin". Jakkoliv už revidovaného. A právě když se člověk na celek dějin podívá, tak je těžké nevidět, že se věci (a situace jedince) lepší. Zejména stran toho, jak nabývá (ve smyslu procent z populace) skupina "my" na úkor "oni". Samozřejmě počítám v to obecný trend stále větších skupin "lidstva" se nějak domluvit a sdílet svět v míru. Nikoliv třebas genocidy, kde ono procento "my" nabývá ne zrovna hezkým způsobem. ;)

Stran toho smyslu bych si nedělal starosti. Právě i z výše uvedeného by mělo stačit řídit se heslem "zanechat svět lepší". Každá malá věc se počítá. A většina z nás by takových složila nemálo. Není třeba být ještě Albert Einstein. Šikovný a poctivý zedník třebas postačí. A ona omezenost lidského života alespoň nutí něco hodnotného čas od času udělat. A státi se tak onou kostřičkou, na které zase bude stavět další generace. :) Výjimky jsou zajisté také. Jejich život snad alespoň nabízí odstrašující příklad. Imho skoro se mi občas zdá, zda ona otázka po smyslu bytí sama o sobě nevyvolává až zbytečné neurózy. Odpovědí na ni je koneckonců vždy život jednotlivce a to musí stačit.

Btw asi si Camuho budu muset zase projet. Buď jej fakt vidím jako přílišného optimistu nebo ty jako přílišného pesimistu. ;) Mně nikdy nepřišlo, že jeho "těšení se ze života" byl pro něj únik. Ale že to šlo v ruku v ruce s onou svobodu a vytvářením smyslu. Tzn. jako další opěrný bod smyslu života (jakkoliv pro něj nesmyslného stran absence nějakého odjinud daného - a tedy vlastně nesvobodného - smyslu). Ale to už bychom se točili v kruzích. Tak či tak docela zdařilé video to bylo. ;)

P. S. Jo ale na to, proč měl tak rád ten fotbal, se musím podívat. To, co si pamatuji, dost osvětlovalo. ;)
@Red (02.10.2020 21:25): Kierkegaard bol totiž dosť rozoberaný takmer každou filozofickou školou, ktorá prišla po ňom a v mnohom prekonaný. Veľakrát argumentoval Bohom a bibliou a to vo filozofických kruhoch nie je práve "najobľúbenejšie". Kierkegaard ostáva imho aktuálny najmä svojou kritikou cirkvi ako skorumpovanou a vodu kázajúcou a vínou pijúcou organizáciou, ktorá ovplyvá veľkými majetkami a stavia sa do pozície morálnej autority porušujúc základné Kristove náuky ako "miluj blížneho svojho, ako seba samého". Práve o tento konkrétny Kristov bod sa opiera Kierkegaard pomerne dosť. Ono z môjho osobného čítania Kierkegaarda bolo na tom najsmutnejšie to, že na dnešnú dobu jeho myšlienky pôsobia už veľmi naivne, pokiaľ nie si naozaj veľmi silno veriaci človek. Nehovoriac o tom, že vo väčšine esejí, ktoré som od neho čítal vedel Kierkegaard argumentačne poraziť sám seba bez účasti druhej strany. :) Inak záleží aj na tom, či človek číta jeho diela z konca jeho života alebo niečo z etáp predtým, lebo v tom je tiež veľký rozdiel. On inak umrel pomerne mladý vo veku 42 rokov a posledné roky života bol dosť chorý, čo tiež upravilo jeho vnímanie.

Inak bol som v Kodani na cintoríne, kde je pochovaný (a aj H. Ch. Andersen) a je to veľmi čarovné miesto plné vysokých topoľov a hustej zelene a nádherných veľkých sôch a starých náhrobných kameňov siahajúcich minimálne do 16. storočia. Bol som tam dokonca dvakrát. Prvý raz koncom 2018 a došiel som tam až pri zotmení v ušiach s dánskym Trentemollerom a to bol neskutočný zážitok.

@Naginata (02.10.2020 21:30): Minimálne to, že filozofia je humanitný vedný odbor.
@Jab (02.10.2020 17:28): Tohle mě teda ke čtení toho týpka moc nenalákalo. Během pěti minut vyzradili zápletky :(

A jinak Kierkegaardem se asi nějak obecně opovrhuje, na všech stupních byl u nás nějak ignorovanej nebo z něho dělali překonanýho magora, žádný přednášky, doporučená literatura. Myslím že na střední jsem úplně nějak náhodně přečetl nějakou jeho esej a fakt mě překvapilo jaký měl sebevědomý literární jazyk a jak to bylo aktuální.

@Tulareanus (02.10.2020 18:37): Hmm, náš učitel na občanku Sartra popisoval jako sexuálního maniaka, co vyhledával panny a tak spal se svýma studentkama. Tak to byly fake news? :(
@Jab (02.10.2020 19:27): Ja si myslím, že to, ako to vyznelo je dané osobnou interpretáciou a vlastným postojom k životu. Mne to naopak vyznelo až trochu nadmieru optimisticky, čo vychádza z toho, s čím sa ja identifikujem v živote. Ak by som sa mal zaškatuľkovať tak som akýsi amalgám práve Camuovského existencializmu v kombinácii s Hegelovským idealizmom. Z môjho pohľadu sa to celkom logicky dopĺňa a nevnímam v tom rozpor. Príde mi to ako keby v mojom prípade bolo "vo mne" to Camuovské vnímanie externých aj interných vnemov (napr. vo svete je toľko krásy, ktorú ľudia nevnímajú alebo ich nezaujíma, lebo na to nemajú čas alebo si nechcú dať námahu alebo nie sú v ekonomickej pozícii, aby sa zastavili a "nadýchli tej vône kvetov), ktoré ale v pragmatickom slova zmysle pôsobí absurdne a je podstatné len v rámci vlastnej individuality, pričom reč je priveľmi obmedzený spôsob komunikácie, aby sme mohli sprostredkovať naše vnímanie, cítenie a jednotlivé nálady druhej osobe - a tu už je reakcia na okolie v podobe hegelovho absolútneho idealizmu, kde vidíme nejaký zmysel, ale ten zmysel je naša subjektívna projekcia reality, ktorá sa nemusí stretnúť nielen s úspechom a už vôbec nie s naplneným toho absolútneho idealizmu. No a v tom bode znova prichádza na scénu Camus, ktorý vidí absurdnosť v tom, byť nadšený z farieb, ktoré tam iní nevidia a nasledovať svoj absolútny subjektívny idealizmus, ktorý nedokáže byť nikdy naplnený nielen pre svoju absolútnosť, ale i pre krátkosť ľudského života, obmedzenosť praktických zdrojov, obmedzení nastavených spoločnosťou a jej morálkou a jej nezdielateľnosti pre absenciu absolútneho spôsobu reči a pre subjektivitu daného ideálu. Keď tak nad tým uvažujem, tak existencializmus je istým ironickým a skeptickým pokračovateľom Hegela (viacerí existencionalisti v tomto Hegela vysoko uznávali) a jeho interpretácie bytia.

Tl,dr: čo vlastne dokážeme robiť so súcnom, ktoré považujeme za krásne? Je to ako byť doživotne spútaný v cele a uvedomiť si krásu toho, čo vidíme za oknom.

Inak to som aj podotkol, že svoj, z niekoho pohľadu, zhýralý život, bol pre Camusa len krátkodobým únikom do povrchných slastí. Myslím, že bola pri ňom aj nejedna historka, o tom, ako získal nejakú krásnu milenku na svoju charizmu a reči, ale absolútne do nej nedokázal pretaviť niečo z toho, čo považoval on za krásne alebo hodné obdivu ako napr. umenie, ktoré ju míňalo. Priznám sa, že Camusov postoj k láske nemám úplne naštudovaný, ale vždy mi prišlo, že typický noirový hrdina a herecké polohy ala Humphrey Bogart vlastne emulujú práve Alberta Camusa. :))
@Tulareanus (02.10.2020 18:37): Imho celá ta jeho pozice směrem k životu stále vyzněla více pesimisticky (v tom videu), než jaká byla. Tzn. onen důraz na svobodu a vytváření vlastního smyslu. Více se to soustředilo na ty jím prožité konflikty a války než by muselo. Bylo by fajn tam zdůraznit, že uměl hledat krásy života. A měl rád fotbal! :)

Jinak díky za ten rozbor života a osobnosti Sartra. Leccos to vysvětluje. ;)

U toho Camuho bych neřekl, že tím vlastním bohémstvím nějak opovrhoval. U něj to naopak považuji za známku onoho, v posledku, optimismu. Tzn. i přes onu "absurdnost" hledat právě ony krásy života i smysl (resp. ten vytvářet). Šlo to u něj jedno s druhým. Tak jsem jej alespoň pochopil. Bral bych i to, že ten Cizinec je přec jen odrazem spíše jeho dřívějšího myšlení, které právě odráželo tehdejší dobu, jež skutečně nevypadala nádherně. Ta východiska si našel až následně. A kdyby nezemřel vlivem oné autonehody, tak bychom se třeba dočkali vrcholu jeho díla v podobě opěvování krás života (lásky třebas!). :) Já jsem jej nikdy v posledku nečetl jako depresivního. Ten ultimátní smysl neviděl, ale to spělo k oné svobodě. A právě možnosti užívat si života a zároveň si onen smysl vytvářet sám. To srovnání se Sartrem máš ale dobré. :) Tam bych pak i souhlasil, že zatímco Camus klátil krásné milenky, tak Sartre opěvoval různé revoluční vrahy všude možně po světě. Co mu zbývalo. :)
@Jab (02.10.2020 17:28): Ktoré veci si pamätáš inak alebo sú nedovysvetlené? Samozrejme zhrnúť niekoho ako je Camus do pár minút dlhého videa je ťažké, ale súhlasím s tým, že mal literárny talent. Odporúčam jeho Mýtus o Sizyfovi.

Sartre mal problémov viac, z literárneho hľadiska mal veľký problém udržať kontinuálnu myšlienku. Mám dlhodobo rozčítaný jeho pokus o autobiografiu "Slová" a je to naozaj pokus, pretože začína ako biografia, ale následne skĺzava k románovosti a neriedenému toku (nielen) filozofických myšlienok a mení tak úplne významy, na ktorých kniha začínala. Samozrejme aj v jeho biografickej časti sa nájdu momenty a udalosti, ktoré reálne nemajú veľký vplyv na nič alebo nie sú pre čitateľa zaujímavé.

Najväčším problém Sartra však podľa mňa bolo to, že jeho radikálne vyhraňovanie bolo čiastočne spôsobené jeho vlastnými ľudskými limitmi. Na jednej strane nebol žiaden fešák, práve naopak - nízky, škúľavý muž nepeknej tváre, ktorý zároveň pochádzal z asertívnej Štrassburgskej rodiny, ktorá mala mentalitu skôr nemeckého než francúzskeho typu, za čo mohla strana jeho matky, predovšetkým prostredníctvom starého otca, ktorého rodina reálna bola prusská a on bol známy obchodník a manažér. O to silnejšia bola tá pozícia, že jeho otec umrel, keď bol mladý a ambiciózna praktickosť a staromódnosť starého otca sa bila s povahou Sartra. A tu je podľa mňa jeho vymedzenie sa voči kapitalizmu. Pre to ako vyzeral mal problém aj s dvorením a úspechom u žien a hoci mal dlhší vzťah s francúzskou filozofkou Simone De Beauvoir - ktorá síce bola existencionalistkou, ale aj silným odporcom "tradičných hodnôt" a manželstva a predstaviteľkou emancipácie francúzskych žien. Myslím si, že Sartre ju na jednej strane obdivoval, no na druhej strane to bolo pre neho extrémne problematické, byť vo vzťahu. Aj z jeho textov vyplýva, že nebol typom človeka, ktorého by si niekto vybral za priateľa.

Naopak na druhej strane stál Albert Camus, ktorý bol vďaka svojim už ranným dielam populárnym autorom a veľmi pohľadným mužom, ktorý mal úspech u žien čiastočne mu možno prisúdiť aj isté bonvivánstvo a bohémstvo, ktoré sa ako stereotyp pripisuje francúzskym autorom staršej generácie. Preto aj ich vnímanie existencializmu a schopnosti písať o nich vychádza z úplne iných základov. Zatiaľ čo Sartre sa potreboval pre nedosahovanie zmyslu z dôvodu vlastných limitov a limitov, ktoré on vnímal (alebo si namýšľal) vo svojom okolí, radikálne vymedzenie (odtiaľ aj jeho radikálna sloboda) a nešťastne ju hľadal v protipóle komunizmu, ktorý v podstate nikdy nezažil. Myslím si, že Camus vychádzal skôr z toho, že nenachádzal naplnenie v tom čo sa mu dostávalo, dvorenie, popularita, alkohol a fajčenie - veci, ktoré doteraz mnohí ľudia pokladajú za zmysel a ambíciu trávenia času mu nedávalo dostatočný stimul a asi to bolo pre neho povrchné, no pre neho to bolo nielen niečo naučené, ale aj niečo, čo mu "išlo dobre" a vytváralo mu komfort zónu, ktorá ho však nenapĺňala. Predpokladám, že s tým súviseli i depresie. V jeho cudzincovi čiastočne vidieť aj to, že tie morálne hodnoty, ktoré pre jeho postavu strácajú zmysel častokrát nemajú hodnotu, ani pre tie ostatné postavy ako jeho matka, či kňaz, ktorí sú pohoršení a snažia sa ho dostať na "správnu cestu", pretože pre nich sú morálne hodnoty naučené dogmy a princípy, ktorým nekladú otázky a nepochybujú o nich. Ako dieťa, ktoré je naučené nechytať sa sporáka, lebo sa popáli a popálenie znamená bolesť a inú hodnotu ako "necítiť bolesť" v tom nevníma. Rovnako je tá morálka len poslušnosťou pohodlnosti a nie je tam spytovanie, ako veľmi je správna či dávajúca vôbec zmysel.
No a samostatná téma je inheretnosť ľudskej nátury, o ktorej tiež píše. :)

K Sartrovi by som ešte dodal, že u neho celkom fungujú jeho naozaj krátke eseje/myšlienky, v ktorých sa nestihne stratiť a medzi moje obľúbené patrí aj to, že hoci to tak nenazval, riešil confirmation bias slovami, že poradiť sa ideme vždy len vtedy a za tými ľuďmi, ktorí nám povedia to, čo chceme počuť.

Inak neviem, čo znamená eman, ale Kierkegaarda nemám rád, na základe tých vecí, ktoré som od neho čítal. :)
Nechci vam kazit nadseni, ale kdyz uz nekdo bude letat na delsi dobu nekam ve slunecni soustave, tak to nebudou lide :) Robot tyhle starosti resit nemusi.
@Gordon (30.09.2020 20:22): Souhlas. Ono ani tenhle koncept není nějak závratně nový. Už se s ním pár let koketuje.
Séry z genů těch osvalených belgických krav na obrázku experimentálně léčí lidi s Hoffmannovou svalovou atrofií a výsledky jsou velmi dobré, avšak léčba za současného stavu je extrémně nákladná. Přijde mi ale dobré, že se tím stále zabývají na takové úrovni, byť musí být kvůli etice opatrní. Nesmíme opomenout ani ty náboženské důvody, které jsi zmiňoval. Což mi ale přijde naprosto irelevantní. Také bych řekl, že Čína bude v podobných výzkumech ještě dál, protože ta si na etiku nehraje. A tak to s největší pravděpodobností přijde jako první od nich, což není moc dobré.

Jinak bych ještě doplnil, že vytváření umělé gravitace na základně setrvačných sil je komplikované z těch důvodů, které jsi napsal a navíc je to ještě nesmírně nákladné, což také má svůj význam při návrzích podobných konstrukcí. Takové zařízení by muselo být dostatečně velké, aby rotující centrifuga mohla být efektivní. Mnohem větší než ISS. A vezmi si, že Mezinárodní vesmírná stanice je už teď nejdražší projekt, který lidstvo kdy postavilo. Mnohem dražší, než třeba Tokamak, který je stále perspektivnější.

A poslední věcí, kterou nemají vyřešenou pro dlouhodobý pobyt ve vesmíru, zvláště potom v tom vzdálenějším, není jen radiace, ale také přirozené zásobování těla mozkomíšním mokem, který se díky absenci gravitace v páteři dostatečně "nerozlévá". Gravitace se bude muset vyřešit tak nebo tak, ale stejně jako ony "silomyši", to bude drahé a neřekl bych, že to vyřešíme do konce století. Prostě jen proto, že na to nemáme. I když mozky na to jsou.
No vzhledem k tomu, že když bylo mému tátovi jako je teď mně, tak jsme tam už měli dávno bejt a on se toho na 99,99% nedožije, tak si myslím, že reálné je tak 22. století.
@Subject 13 (30.09.2020 16:32): Ono je toho víc, a řešení je také víc. Ztráta hmotnosti se nyní kompenzuje právě cvičením, pokud by dopovali, mohlo by to výrazně pomoc k jejich setrvání v kosmu, další možnost je vyvolat v kosmu umělou gravitaci, třeba rotací lodě, což je dost nebezpečné a navíc nedokonalé, různa odstředivost v různých polohách může způsobit těžkou nevolnost (na tělo působí jiné síly u hlavy a u nohou). Pak tu máme možnost si udělat geneticky upravené Superhumans, což by muselo být buď genetickou modifikací embrya, u čehož nemáme jistotu, zda dospělí jedinec vůbec bude chtít cestovat vesmírem, navíc tu máme zastaralé náboženské a etické problémy s úpravou lidí. Další možností je CRISPR, což je ale vcelku mnohdy smrtelná procedura, můžeš tak upravit již dospělého člověka, tak že mu vpíchneš upravený virus s určitým genem, ten virus se dá do jater a pak se rozmnoží po celém těle a pozmění gen většiny tvých buněk, může to být velice bolestivé nebo dokonce smrtelné + opět etická otázka.

Kromě toho tu je další problém - radiace. I na to je ale několik řešení , abychom astronautům nevydlabávali tumory lžící, můžem je ochránit umělým magnetickým polem, které by vyráběl nějaký silný zdroj energie, ať už v lodi, nebo základně, nebo můžeme loď a základnu zaštítit materiálem navíc, který onu radiaci zadrží. oba způsoby jsou vcelku materiálně náročné a to není pro lodě dobré, nebo se prostě lidi upraví genem ze želvušek a budou se moc procházet i vybuchlým blokem Černobylu. :-D

Mimochodem geneticky upraveni lidi už existují.

Na několikaletý pobyt na Marsu, nebo jen na zapíchnutí vlajky to ale podle mě ještě není třeba, řešit se to bude muset u trvalých kolonií.
@Jab (23.09.2020 22:11): Na déčko stačí něco jako 20 minut venku na slunci - stačí i přes mraky. Takže pokud člověk chodí nakupovat pěšky, a omezuje přecpané autobusy, tak by ho měl mít dostatek. O prekurzor bych se nebál, cholesterolu má česká populace dost :D
@Zx Atari 500 (23.09.2020 22:17): Tím jak pořád sedím u kompu, protože hromada práce, tak toho sluníčka moc nedávám. Ale snažím se každej večer vždy procházku, před západem, tak alespoň trochu toho slunce do sebe dostanu. :)
@ZephyrCZ (23.09.2020 22:04): Vitamín D podporuje imunitu. Teď ho má smysl brát. A i poté, co případně onemocníš. Pokud nemáš jiných vitamínů a minerálů nedostatek, tak je brát nemusíš.

U "déčka" je potíž, že jej má pod spodní hranicí velké procento populace.
@Kunick (23.09.2020 21:54): A pokud člověk futruje neustále vitamín D, železo, Zinek, hromadu vitamínů B apod., myslíš že to pomůže tělu, pokud už to chytí? Jako že je zvyklé mít přísun těch vitamínů.
@Zx Atari 500 (23.09.2020 21:45): vitamín D ovlivňuje imunitní reakci. Chtějí tím nejspíš říct, že když je člověk vystaven patogenu, tak vitamín spotřebovává a s jeho postupným ubýváním se samotné onemocnění zhoršuje, protože tělu chybí ( třeba i kvuli tomu, že nemocní nechodí ven na slunce).
@Dan9K (09.09.2020 12:43): Jelikoz nemam plnej mrazak rybizu, tak lepsi syntak nez zadnej :) A to ze je Ccko z plodin lepsi je jasne, je tam soucinnost i dalsich latek. Obecne prirodni, bude vzdy lespi. Ono zas cpat se denne 2kg pomerancu, nebo 0,75 kg rybizu, taky neni moc realizovatelny :D Takze k syntaku prikusovat prirodu, bude asi nejlepsi :)
@Gordon (08.09.2020 21:18): Doporučené denní dávky pro dospělé v EU jsou 60 mg. Mnozí nezávislí odborníci, ke kterým se přidávám, doporučují denně až 250 mg. Vyšší potřebu mají zejména kuřáci, lidé ve stresu a lidé, u nichž probíhá infekčních onemocnění.
Denní dávka vitaminu C pro zdravého dospělého člověka je zhruba 60 až 100 mg, může být ovšem zvýšena až na 1–2 g u dospělých i dětí s příznaky chřipky, dále u sportovců či během pobytu v extremních klimatických podmínkách,“

Predavkovani je az nekde kolem 2-5000 mg/den. Navic, co telo nespotrebuje, vylouci moci. Tazke no stress.. :)