Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Věda a technika

Aj demokraciu bude musieť nahradiť niečo ľudskejšie ( v najlepšom slova zmysle) inak to pôjde do pekla
@Naginata (08.10.2020 16:52): Demokracie má spoustu problémů, ale tři obrovské výhody. Umožňuje střídání moci bez násilí. Pokud tedy prohrávající strana uzná prohru, s čímž mají někteří lidé v poslední době dost problém. Druhý, že jsou lidé zodpovědní za podobu vlády, což zvyšuje její legitimitu. A třetí - nejdůležitější, že aji pokažená, mizerně fungující demokracie je pořád docela snesitelná a funkční. Dnes žijeme v přebyrokratizované, zájmama zasekané, progresivistama svazované a od lidí odtržené demokracie. A stejně je o parník lepší než třeba Putinův režim. Což sice není diktatura, ale kdyby byla, tak bude patřit mezi ty nejpřívětivější, nejefektivnější a nejsnesitelnější z diktatur.
@sandokan (08.10.2020 16:14): Problém s demokracií je že je to iluze slobody, která často skončí jako ochlokracie.

Dobře to řekl Isokratés:
„Democracy destroys itself because it abuses its right to freedom and equality. Because it teaches its citizens to consider audacity as a right, lawlessness as a freedom, abrasive speech as equality, and anarchy as progress.“

Ok tahle diskuze už moc zachází do politiky a nemá s vědou nic společného.
@hanak_v_exilu (08.10.2020 15:35): Samozrejme, medzi totalitou a demokraciou je rozdiel napr. povinné dobrovoľníctvo , alebo neumožnenie asertívneho správania, lenže aj v demokracii ľudia slúžia systému a nie naopak, stále sme niekde na pol ceste.
@Charllize (08.10.2020 13:14): Tož ono je to hlavně o tom, že totalita vyžaduje spolupráci. Od kolébky po hrob tě každý den nutí k podpoře. V tohle ohledu člověk opravdu svobodný není. Část lidí pak získá jakousi dětskou bezstarostnost. Když nakonec podlehne a trochu se přizpůsobí, tak ta ztráta neustálého tlaku od systému může být skoro omamná. Proto byl ten minulý režim tak zkurvený. Naleptávál svobodnou vůli, morálku i pocit odpovědnosti za svůj osud.
@Red (08.10.2020 01:42): Hele s temi rusy a svalovanim viny na ne za svou neschopnost...hmm. Ja sem rocnik 70, takze jsem se narodil az po te co tu vrceli s tankama, ale stejne mam obavu ze svalovat vinu na ne ma spis takovy obecnejsi vyznam nez ze by to slo praktikovat na jednotlivce. Ono prave i v te dobe clovek delal ruzne veci aby se takzvane uzivil. Nebylo to tak ze jsi byl otrok systemu co se o nej postaral doslova, ale hledali se porad nejake skulinky jak si prilepsit a byt na tom lip. Dokonce to v nekterych oblastech bylo mnohem tezsi nez po revoluci. A vubec neslo o nejake disidentske akce. Slo o treba kvalitnejsi hajzlak, banany nebo valuty aby sis koupil dziny. Ve fabrikach lidi kradli/riskovali ve velkem a podobne. Proste pokud bys se opravdu zapouzdril nebo stal vyssim hodnostarem KSC tak bys mozna mohl zit tak jak popisujes, ale myslim ze by te to nakonec taky dohnalo a zacal se otacet abys proste zil lip a mel kus toho svobodneho zapadu. Ono to jejich heslo, jsme si vsichni rovni zdaleka neplatilo, pac i tehdy byli lidi co meli lip a hur, a bylo to hlavne na tobe jak to bude.
Me naopak potom po revoluci konecne prislo ze se muzu klidne na plno veci vysrat, coz za komunistu neslo a byla to velka uleva. Nasel jsem si praci jako barman na diskotece (tenkrat jeste frcely) a nekolik let to byl jeden velkej mejdan a bylo to super, za komousu bych nejspis skoncil ve vezeni :)
@Red (08.10.2020 01:42): Vidím to stejně. Sartre řekl, že se nikdy necítil tak svobodný, jak za druhé světové války. Později se za to omluvil.

Kierkegaard je oříšek i proto, že psal pod pseudonymy, vedoucími mezi sebou nepřímý dialog a majícími svou hierarchii. Tzn. psal knihy z pozic, s nimiž nesouhlasil, s nimiž souhlasil jen do nějaké míry, případně které měly být jiným pseudonymem překonány. Na jejich vrcholu stálo jeho skutečné jméno, jímž podepisoval výhradně religiózní texty. Co vím, nejvíce v povědomí žije skrze pseudonymy Johannes Climacus, Anti-Climacus a Vigilius Haufniensis, které jeho názory vystihují jen částečně. Už z toho můžeš uhádnout, proč u mnohých vzbuzuje zvědavost. Sám jsem od něj četl velmi málo, nicméně jednu z knih, v níž zachycuje nejodpudivější podobu existence, považuju z intimních důvodů za velmi zásadní dílo (našel jsem se v něm).
Já bych trochu navázal trochu z toho laického pohledu, mně přijde že všechno důležitý už napsal Nietzsche a vždy mi přišlo, že tihle existencionalisti na to všechno navazují, jenom si tam hledají nějakou optimistickou berličku navíc, která se pokusí ten smysl existence nějak ochcat mimo klišé autor je mrtvý, jeho dílo přetrvává. Jak daleko jsem od pravdy? :) Jinak jediný, co jsem opravdu přečetl a měl jsem disputaci byla Jaspersova Otázka viny, což je asi trochu vymykající se dílo...i když to mi připomíná, že Sartre měl taky nějaký výrok ohledně německé okupace, že ta absence svobody byla vlastně svým způsobem uklidňující...což beru taky tak nějak ze svý zkušenosti, že mně by asi celkem ruská okupace vyhovovala, hodil bych se do stavu total ignore disidenství nebo případně bych se mechanicky přidal k tomu co režim žádá, ale ta svoboda volby a tedy i nějaké soupeření a rozčarování z voleb v současným režimu mi přijde hrozně stresující. Mohl bych všechny svý špatný volby svalit na Rusy a ne na sebe osobně.

A co se týče mého dojmu z Kierkgaarda, tak je to ryze můj dojem pramenící z osobní zkušenosti. Jinde ho třeba vyučují více, třeba je jinde vyhledávaný. A nebo ta esej, kterou jsem četl, ho vůbec necharakterizuje. Co si troufám říct obecně je to, že ve vyučování filosofie, stejně jako historie, byl v mé době problém, že protěžována byla starší látka a na to moderní/současné/aktuální došlo až opravdu u specializace. Já si myslím, že je to špatně, na druhou stranu bych nerad aby byli třeba Platon s Aristotelem nějak odbyti. To jsou asi jediní filosofové, kde bych ještě zvládl nějakou disputaci:)
@Bellerofontes (07.10.2020 17:35): Však akákoľvek kategorizácia čohokoľvek je predovšetkým pomôcka. Aj RPG hier existuje kopec úplne odlišných a akceptujeme to. Podstatné je, čo vecí/ľudí spája - to vytvára kategóriu. Načo vôbec toto rozoberať, veď obaja dúfam poznáme účel kategorizácie?

X ľudí mi tu píše, že píšem traktáty, teraz ma pri Hegelovi ťaháš imho za slovo - spomenul som fenomenológiu a dialektiku, ale nerozpisoval som sa o tom. Idealizmus som rozoberal, lebo bol predmetom napadnutia a absurdného konfliktu. Ak niekto začne šíriť nezmysly o jablkách, tak sa nemusím predsa rozpisovať o hruškách a broskyniach, lebo sú tiež ovocie.
@Tulareanus (07.10.2020 14:29): Nic proti gustu, ale tohle členění do škol, fungující jako učební pomůcka, nezřídka vyvolává komplikace navíc. Probírali se tu "existencialisté", kam chvíli patřil Sartre kvůli pojmenování své přednášky, Camus to označení odmítal zdůrazňováním, že dělá filosofii absurdna, a jejich předchůdce Kierkegaard, zařazený k nim zpětně, byl už dlouho po smrti. Co nám nakonec z existencialistů zbude?

A obdobně, je opravdu důležité mít při čtení Hegela na paměti jeho "idealismus"? Není. Proto stojí za zvážení, zda žonglování s termíny jako existencialismus a idealismus, k nimž ses tu přihlásil, nemá slušný potenciál vydráždit coby exhibice, která navíc zavádí do slepé uličky, protože vybízí k zjišťování něčeho, čeho se užívá kontextuálně. Z toho konflikt vyhlíží.
@Naginata (07.10.2020 10:09): Ja som ti v predposlednom príspevku siahodlho odpísal, ale väčšinu toho si buď odignoroval alebo vytrhol z kontextu a prekrútil. A to ma utvrdilo v tom, že to bol zahodený čas, lebo ty si neprišiel diskutovať ale od začiatku odsudzovať. A odsudzovať celý vedný odbor a pochybovať o jeho legitimite, to chce naozaj gule. A ty mne hovoríš niečo o elitárstve...

@pajmič (07.10.2020 14:12): Ja som to ale v poste http://dbher.cz/dp297890 a v ďalších urobil. A nasledujúca reakcia sa neniesla v zmysle, že ten človek chce vedieť viac alebo položí normálne otázku, ako som to ja alebo niekto myslel, on v tom mal jasno. Neviem, či by ťa taká diskusia bavila, ak by ti niekto, kto evidentne o tom nič nevie, konšpiračne o oblasti tvojho štúdia alebo práce konšpiroval, že to vlastne nemá hodnotu.

@M.a.t.t. (07.10.2020 11:25): Máš pravdu v tom, že by som mal veci skracovať a zjednodušovať. Moja chyba je v tom, že nechcem nič vynechať a potom to dopadne zbytočne dlhým postom.
@orromis (07.10.2020 10:18): Filozofie, jaderná/kvantová/meta fyzika apod. se může probírat i na základní úrovni, ne? :) S filozofem bych samozřejmě nepolemizoval, ale určitě bych poslouchal, neb ten, kdo těmto věcem opravdu rozumí by měl být schopen laikovy osvětlit základní principy toho a onoho oboru/tématu.
@Naginata (07.10.2020 10:09): Čisto z pohľadu nestranného pozorovateľa - je pravdou, že Tulareanus niekedy píše zbytočne dlhé elaboráty a miesto toho, aby veci písal jednoducho, rozpisuje ich zbytočne komplikovane - lenže do celej debaty s ním sa vložil ty, pričom orromis má pravdu. Filozofia je náročný odbor a bez väčšieho prehľadu sa o nej nedá baviť. Ty sám si pritom priznal, že tomu až tak nerozumieš a v jeho postoch sa nedokážeš poriadne vyznať, pričom celú diskusiu si navyše začal tým, že si okopíroval skriptu z nejakého videa. Potom by ťa logicky nemalo až tak prekvapovať, keď ti dotyčný vytkne, že si nepochopil o čom bola daná diskusia a že odpovedáš na niečo, čo sa nikdy neriešilo.
@Naginata (07.10.2020 10:09): Myslet si můžeš co chceš, ale bez vzdělání se o filosofii moc bavit nedá. S kvantovým fyzikem se taky budeš hádat o tom, že kvantové provázání ti nedává smysl (pokud by sis to myslel)?
@Tulareanus (07.10.2020 02:05): Ok tak já se snažím odpovědet na ty tvoje litánie a místo toho aby si cokoli smysluplného řekl tak mě jen označíš za blbce jako typický elitář a budeš plácat o tom jak nikdo nedocení tvůj vysoký nadrazený intelekt.
"nemajú žiaden súvis a je to skôr chaotická spleť nedomyslených myšlienok"
Tak bych já přesně popsal to co píšeš ty, já fakt nevím, jak se má normální člověk v těch tvých kecech vyznat když tu píšeš na několik stran, fráze "Brevity is the Soul of Wit" ti asi nic neříká.
Já jsem původně nechcel ani víc psát, ale úpřimně mi začíná trochu vadit jak tady poslední rok vystupuješ a vedeš nesmyslně dlouhé diskuse které nikam nevedou a když se ti nelíbí směr jakým vedou tak hodíš vinu na druhé. tohle je jedna z mála herních komunit co jsem našel, která není úplně toxická akde se většinou snaží jeden druhého respektovat. Phoenix má absolutně pravdu v tom že neustále projevuješ dvojitý metr a obviňuješ druhé lidi z toho co sám děláš. Já jsem na tebe nijak neútočil, zato ty tady lidi konfrontuješ opakovaně.

Já si prostě myslím, že celý ten směr idealismu nedáva smysl, ale to tě očividně velmi uráží.
Kritické myslení, to je dnes už tak ohraný buzzword který dnez používá každý samozvaný intelektuál, příčem je ironické, že väčšina tyhle lidí žijou v echo komorách, kde jejich myslení není nijak vyzýváno.
Nevím proč jsem se ti vůbec snažil odepsat, měl jsem se na to vykašlat, protože jak se říká, lépe mlčet a vypadat jak blbec a promluvit a tyhle slova potvrdit. :D
Ty si se ale ukázal, jako zbabělec. Tímhlo považuji tuhle konverzaci za ukončneou tak prosím neodpisuj, měj se hezky.
Úprimne? Pôvodne som mal rozpísaný dlhý príspevok, kde som postupne reagoval a vysvetľoval tvoje jednotlivé odstavce, ktoré väčšinou nemajú žiaden súvis a je to skôr chaotická spleť nedomyslených myšlienok. Ale v istom momente som si povedal, že aj tak to nikto nedocení a ako som ďalej čítal, tak som si viac a viac uvedomoval, že takú znôšku odporujúcich si blbostí, som na nekonšpiračnom webe už dávno nečítal. Ani neviem, či má cenu sa k tým veciam vyjadrovať. Nielen, že odpisuješ na veci, ktoré som sa ja, ani nik iný nepýtal, Ale "súboj" si z tej kľudne debaty urobil ty tým, že si najprv zaútočil príspevkom o mentálnej masturbácii a potom začal sám masturbovať na svojej inteligencii, lebo neveríš v hlúposti ako "idealizmus" o ktorom si ani nevedel čo to je a je zaujímavé, že potom ako som dal osobný názor, že sa viem stotožniť s Hegelovym idealizmom začneš "nenápadne" ľudí, ktorí "veria na idealizmus" označovať za hlupákov. Ja netvrdím, že si máš ísť teraz prečítať celého Hegela. Ale vyjadrovať sa k niečomu o čom nemáš ani páru je prejavom hlúposti. Ja som čítal rôznych autorov, písal som ich v nižších príspevkoch - ľavicových, pravicových, autoritatívnych, anarchistických, ateistických i veriacich. Mimochodom ten škodlivý idealizmus rozvinul viacero "nepodstatných" myšlienok ako napr. kritické myslenie (Hegelova dialektika).
@Tulareanus (05.10.2020 02:42): Víš o tom že on, Sartre, Barthes, Foucault, Deluze a Derida byli zvrhlí pedofilové, kteří chtěli znížit legální věk způsobilosti? Ti Franzouzcí filozofové té doby na mě opravdu působí jako dobový ekvivalent nemravných celebrit současnosti než seriózní myslitelé.
https://en.wikipedia.org/wiki/French_petition_against_age_of_consent_laws
Četl si něco od Heideggera? Ten prý Sartreho výrazně ovlivnil a později ho kritizoval.

Mám pocit, že francouzi se vždy snaží zoufale zničit pořádek ve společenských interakcích a pohrdají strukturami a snaží se je měnit ve svůj prospěch. Je cítit z nich čistá žárlivost. Je vtipné, že po válce tihle "intelektuálové" kecali o tom jak všechno pravicové je špatné a selhá, že komunismus je nevyhnutná budoucnost atd. a potom se k moci dostal de Gaulle a místo toho aby uznali, že se mýlili začali blábolit ještě více a dekonstruovali realitu protože se im nelíbí. Někdo je přirovnal k anarchistickýmu spratkovi ze středné třídy na vysoké škole, který by v skutečně anarchistické společnosti nepřežil ani týden.

Z těch moderních Francouzů mě nejvíce zaujal Jacques Ellul, který byl ovlivněn Kierkegaardem a původně marxista ale později se stal kritikem komunismu a napsal zajímavé práce o tom jaký ma technologie a propaganda vliv na společnost, i když se moc neshoduji s jeho křesťanským anarchismem.

Žižek je zábavný kultúrni kritik, ale celkově to pro mě je filozofický ekvivalent fast foodu, na chvíli zábavný, ale nijak výživný. Ty ostatní jména moc neznám kromě Bertranda Russella kterého považuju za jednoho s nejvýznamnějších myslitelů minulého století. Chomsky má zajímavé myšlenky, ale jeho představa anarcho-socialismu je podle mne naprosto nereálistická.

Problém se smrtí boha a úpadku náboženství je, že mnoho běžných lidí si nedokaže najít alternativu, tak svého boha nahradí dobrými věcmi, nebo konzumerismem, politickým aktivismem a fanatizmem. Ja jsem nikdy nebyl věřící, ale v určitých ohledech jsem tak trochu kulturní křesťan jako Dawkins.

Mě by zajímalo jestli někdy vůbec čteš konzervativní nebo křesťanské autory nebo jen ty z kterými se ve většině názorů shoduješ.
Ze současných mě teď napadá např. Roger Scruton, který tenhle rok zemřel. Taky obdivuju Miltona Friedmana jako obhájce slobodného trhu, ale to je spíš ekonom.

@Tulareanus (03.10.2020 00:33): Sorry že jsem ti zapoměl odepsat, ale opravdu nevím, jestli tahle konverzace by dále někam vedla, já debaty na internetu opravdu nemám rád z 2 důvodů.
1. Jsou brány spíš jako souboje, kde se jeden snaží druhého porazit místo toho aby se vedla vyvážená konverzace kde se jeden učí od druhého a často jedna nebo obě strany argumentují ve zlé víře.
2. Debata často končí tak, že se jen dohaduje o definici slov a nikam dál nevede.
Já si z tvých postů za 3 roky všiml, že všechno hrozně zbytečně komplikuješ, takže se mi těžko čte když někdo něco napíše a ty zrazu začneš rozebírat tři různé věci najednou.

Když sjem se podíval na slovník tak tam jsou 2 definice idealismu, jedna je tá běžná a druhá je tohle:
-any system or theory that maintains that the real is of the nature of thought or that the object of external perception consists of ideas.
-the tendency to represent things in an ideal form, or as they might or should be rather than as they are, with emphasis on values.

Z toho co jsem dnes četl mi idealizmus připadá jako sebe popírající, omezený a zbytečně mnohomluvný blud který není ničím podložený, je to opak realismu, protože místo hledání reality si ji přispůsobuje.

Samozřejmě mnohé věci jako morálka jsou subjektivní, ale tvrdit, že všechno je jen nějaká subjektivní projekce, považuju za intelektuální zbabělost, protože to nic neřeší. Pokud tedy tvrdíš, že každý pohled na reální svět je subjektivní, tak nemůžeš tvrdit, že tvůj pohled je více správný nebo můj. Říct že všechno je subjektivní je samo o sobě subjektivní. Věda se například vždy snaží být co nejvíce objektivní a neměla by se nechat ovlivňovat idelogií. Z tím se například shodnu se Stevenem Pinkerem, který říká, že současní vědu neohrožují jenom náboženští fanatici, ale i postmodernisté.

Pokud tomu dobře rozumím, tak jedním z prvních představitelů idealismu byl George Berkeley, ale dnes už skoro nikdo nebere jeho řeči vážně. Během osvítenství se vyvinuli dvě hlavné školy, Idealismus v Německu a Realismus v Británii, (Existují výjimky jako Nietzche).
Já považuji Hegelův idealismus za škodlivý směr, protože když jsi mluvil o postavení ve společnosti tak z toho se vyvinul Marxismus a komunismus. Je ironické že mluvíš o skepticismu když mnohé idey které z idealizmu vyšly jsou velmi dogmatické.

Mě se opravdu nelíbí ta dnešní filozofie protože jak jsem říkal, metafyzika nereší realní problémy ale jen naprosté zbytečnosti a už není tak úzce propojena s vědou jako předtím, filozofie jen klade více otázek místo toho aby na ně odpovídala. Na co jsou užitečné úvahy o povaze reality? Je tedy vtipné že tady mluvíš o subjektivně když si tady opakovaně ukazoval znaky elitářství. Takž nevím jaký význam tenhle směr ponouká pro běžné lidi, kterí nemají čas nad tímhle přemýšlet. Neoznačoval bych se za scientistu, ale myslím, že věda nam pomáhá mnohem více chápat svět než ty současné filozofické směry.

Pragmatický a objektivní idealizmus zní jako dobrý oxymoron. Jak to vůbec dává smysl? Tyhle nepodložené věci jsou podle mně ledva odlišné od náboženské víry.

Můžeš tu ještě začínat mluvit o definci vědomí a svobodné vůle a mně z toho tady vybuhne hlava :D

IQ testy pochopitelně nejsou dokonalé, ale nevím, jak jinak chceš definovat inteligenci než schopnost efektivně řešit úkoly, co samozřejmě neznamená si jednoduše postup zapamatovat.
A doufám, že nemyslíš, že existuje více druhů inteligence, to je nesmysl, který není nijakým spůsobem podložen.
Flynn efekt není celkem pravdivý, protože ve vyvinutých krajinách IQ posledních let stagnuje, plus Flynn nebere do ohledu g-loading.
Doporučuji přečíst Simpson Paradox.
https://en.wikipedia.org/wiki/Simpson%27s_paradox

Ideální stát není dosáhnutelný kvůli nedokonalé lidské povaze. Ani se už nedivím, že Hegel bývá pořád špatně interpretován, protože si začínám myslet, že svým myšlenkám ani on pořádně nerozuměl.

Camus je taková středoškolská literatura, Cizinec je krátká a zajímavá kniha, ale hlouběji jsem se do toho nedíval.

Nihilismus je taky termín který často lidé chápu nesprávně jako jen prosté odmítání tradičných hodnot a náboženské víry. Kdysi jsem byl dost nihilista ale teď jsem z toho vyrostl. podle mne je hlavním cílem existencialismu vytvořit životu vlastní význam, a nést vlastní zodpovědnost za své akce.

Když jsem tak nad tým přemýšlel tak se mi líbí tenhle pohled který je kombinací taiosmu, stoicismu, existencialismu a Platonismu.
https://files.catbox.moe/8h8vlw.png
@Jab (05.10.2020 16:46): Snažím se držet při zemi. Filosofický význam je pro mě příliš abstraktní. Jasné, že někomu lidsky a myšlenkově sedne více Camus, zatímco Sartre ho znechutí. Těch lidí je hodně. Ale pak je ten retroaktivní a notně romantizující výklad pouze "získání si pravdy na svou stranu". Podle mě se hodí vědět, že Sartre měl moc zviditelňovat začínající autory, stejně jako zabrzdit jejich kariérní vzestup. Ať už to zní sebevíc drsně, ženy mu padající k nohám byly třešničkou navrch.
@Jab (05.10.2020 07:17): Uznávám, jen jsem cítil potřebu zakročit, jakmile jsem zaslechl notování si o jeho upozadění. Přeci jen znám osobně desítky lidí s titulem z filosofie, co o Kierkegaardovi psali práci a obdivují ho (nejsou věřící), stejně tak lze na jeho jméno narazít v odborných publikacích, našich i zahraničních, po boku filosofických matadorů, kde obvykle není Sartre, Camus už teprve ne.

Camus věhlasný určitě byl, jeho knihy nejsou marné. Hodně přiblíží článek "Byl mým učitelem" od Deleuze, Sartrova intelektuální oponenta nové generace, s nímž se zpětně ztotožňuju:

"Pokud jde o Camuse: někdy, žel, pouze nabubřelý heroismus, jindy absurdita z druhé ruky; dovolával se prokletých myslitelů, avšak celá jeho filosofie nás vedla zpátky k Lalandovi a Meyersonovi, tedy autorům, které znal už každý bakalář. Nová témata, jistý nový styl, nový, polemický a agresivní způsob kladení problémů, to vše pocházelo od Sartra. Ve zmatcích a nadějích doby osvobození jsme najednou všechno objevovali či znovu objevovali: Kafku, americký román, Husserla a Heideggera, ustavičné vyrovnávání se s marxismem, směřování k novému románu… To všechno procházelo Sartrem nejen proto, že jako filosof měl schopnost celkového pohledu, ale protože dokázal objevovat nové."

Tomuhle přesně odpovídá i Richmondova kniha Sartrovo století, jejíž autor se osobně hlásí ke Camusově odkazu, leč nezamlčuje, že to byl filosof spíš gymnaziální úrovně (podobný obrat tam skutečně používá). To není v rozporu ani s ostatními biografiemi, které se taktéž shodují, že Sartre byl ve své době absurdně slavný, filosofická superstar před očima přicházejících generací, nevídaný a dnes už obtížně představitelný úkaz. Jeho obří pohřeb bývá přirovnáván k loučení s Victorem Hugem.

@Tulareanus (05.10.2020 15:25): Jejich niterné pocity a soukromé animozity si nedělám ambice znát, stejně tak nevím, kdo měl více milenek. Moc tomu nepomůže, že Sartre a Beauvoir byli mistrní lháři a provokatéři. Tvoje dřívější rekonstrukce událostí, v níž ublížený Sartre závidí pohlednému a úspěšnému, život plnými doušky užívajícímu Camusovi, mi přišla jako až příliš daleko vedená domněnka.

Sartre svoje pozice měnil naprosto radikálně, ať už filosofické nebo politické. Ve stáří pronesl cosi ve stylu, že nikdy nezažil nevolnost - eponymní knihu napsal z důvodu, že byl v módě Kierkegaard a všichni žvanili něco o úzkosti. Podobně na svoje odpůrce reagoval úžasnou teorií pravdy, podle níž se musíš nejdříve mýlit, abys mohl mít pravdu. Prostě vtipálek, součást jeho šarmu. Lepší být opatrný, když se ti kupříkladu ve Slovech snaží říct něco o svém životě.
@Bellerofontes (05.10.2020 06:25): Filozofia je veľmi ideologicky podmienená, resp. ideológia je podmienená filozofiou - ja som chodil 8 rokov na katolícky gympel a tam na predmete filozofia vyučujúci kňaz neustále skloňoval Tomáša Aquinského - katolíckeho kňaza filozofa. Kierkegaarda tuším nespomínal vôbec alebo len okrajovo. O postmoderne nepadlo ani slovo. Je to logické, keĎže Kierkegaarda sa dosť opieral do cirkvi a jej štruktúry. Na vysokej škole na predmetoch týkajúcich sa priamo filozofie sa Tomáš Aquinský spomenul raz, ako predstaviteľ katolíckej filozofie. Existencialistov sme riešili celkom dosť, Kierkegaarda čiastočne tiež. To len ako príklad toho, ako veľmi je relativizovateľný význam a učenie rôznych filozofov.

Chápem, ako to myslíš s tým milostným životom. U Camuho to boli predovšetkým "one night stand". U Sartreho je zas možné polemizovať, koľko z toho bola práca charizmatickej a dobre vyzerajúcej Simone De Beauvoir a koľko jeho samotného a jeho vystupovania a intelektu. Tak či onak ten ich prístup je to, na čo som narážal, že napr. na ich morálke sa nezhodujem, hoci mi príde to u Camuho, ktorý hovoril o absencii a absurdite až neexistencii morálky logickejšie a prirodzenejšie, než Sartre, ktorého morálny imperatív vychádzal síce z veľkej časti zo slobodnej voľby a intelektu, ale jeho skutky a prístup, ktorý býval aj sexistický (na jednej strane tvrdil, že on nerieši svoje telo, lebo je nepodstatné, na druhej strane v "Sartre o Sartrovi" hovorí, že škaredé ženy nemá rád a nikdy nebýval a nechcel byť v spoločnosti škaredých žien a zároveň je v spoločnosti žien od malička radšej, pretože ich spoločenský útlak im nedáva možnosť a potrebu "talk business") a to pôsobí prinajmenšom pokrytecky. Na druhej strane, aj mnou skloňovaný Hegel začal ku koncu kariéry a života popierať seba a svoje tvrdenia, keď prehlásil, že Pruská monarchia so silnými triednymi rozdielmi je štátny ideál, o ktorom predtým tvrdil, že je to vízia, ktorú treba nasledovať, ale nikdy nedokáže byť dosiahnutá pre svoju fluidnosť a neustálu evolúciu a zmeny v ľuďoch. Ale chápem to, všetci máme svoje limity, lebo sme ľudia.

No k tej citácii som tam pridal link a samozrejme, vzhľad bol poddružný, ale to je v tom cítate predsa tiež: "ut she fell in love with Sartre, once she got over the physical impression he made."

@Jab (05.10.2020 07:17): Súhlasím. Inak je ale pravdou, že Camus sa v našich končinách oveľa častejšie skloňuje v rámci literatúry, než filozofie. Na druhej strane mám kamaráta angličana, ktorý žije dlhé roky v Bratislave a dosť sme takéto témy preberali a porovnávali si, čo sme sa učili a oni sa v Londýne na škole venovali existencialistom dosť a zároveň bol Camus v tomto ohľade súčasťou curriculum filozofie, ktoré učil aj na bilinguálnom gymnáziu.
@Tulareanus (05.10.2020 02:42): Vztahy Sartra a Beauvoir s řadou milenek ze všech možných kruhů jsou věhlasné, což se u Camuse tvrdit nedá. Pomineme-li fámy, že se k nim oproti Sartrovi choval jako pes. Tvoje srovnání je zajímavé, byť velmi přehnané a jednostranné; Camus nikdy Sartrovu slávu nepředčil a hřál se vedle něho v podstatě na přítelovo dobré slovo. Když se Camuse po Člověku revoltujícím Sartre zřekl, stal se z něho bez nadsázky intelektuální odpadlík. A nenesl to rozhodně dobře.

Ta citace je zbytečně zavádějící. Beauvoir popisuje seznámení se Sartrem ve svých knihách a Sartrův vzhled v dynamice jejich vztahu hrál podružnou roli. Nechápej mě ale špatně: přiznaný komplex z vlastní ošklivosti měl, což se promítlo, podle mě ku prospěchu věci, do jeho díla. Části textů o tělesnosti nemají v tradici, na kterou navazuje, obdoby.

U Kierkegaarda se sice nemůžu opřít o čísla, ale učí se o něm a dodnes vznikají práce a studie, což se o těch dvou tak úplně říci nedá. Nemá pak smysl říkat, že se jím u nás dokonce opovrhuje (Red).
@Richmond (04.10.2020 14:55): Aj tak ďakujem, len som chcel vedieť, čo sa tým myslelo. Vyzerá to ako knižka, ktorú by som si niekedy mal prečítať. Ale ten zoznam už mám taký dlhý... :( Každopádne ja sa ani so Sartrem, ani s Camusom nezhodnem vo všetkom. Paradoxne, keď sme ich na čítali ešte na strednej, tak som bol veriaci a mal veľmi naivný optimizmus a dôveru v svet a ľudí, že som s nimi absolútne nechcel súhlasiť. No práve počas toho neskoršieho dospievania na vysokej škole a aj potom, som sa čoraz viac veľkým oblúkom znova a znova, ako bumerang k nim dostával a dával som im za pravdu čoraz viac. Hoci stále tam mám určité bariéry, najmä z hľadiska ich vnímania morálky alebo Sartrovej slobody mysle a radikálnej slobody, ktorá mi príde veľmi "bezpečná" a tým pádom paradoxne neslobodná - ak sa nemám púšťať do vecí, ktoré môžu ohroziť moju slobodu mysle (Sartre napr. odsudzoval priveľkú vášeň ako niečo, čo človeka spútava) neuzatváram sa vlastne sám do klietky, ktorá obmedzuje moju slobodu tým, že nejdem do "risku"?

@Bellerofontes (04.10.2020 16:15): Tak ja tlmočím a interpretujem to, čo som čítal. V samotnej knihe Slová píše, ako bol istým spôsobom "populárny" u kamarátok svojej matky a neskôr aj počas dospievania u dievčat o ktoré mal záujem len ako "zlatý chlapec" alebo "ako braček" a bol tam okamžite, ako tomu dnes vravíme, "friendzoned". Neskôr ako začal riešiť viac literatúru a filozofiu mali problém s porozumením mu a on navyše začal dosť aktívne žiarliť na úspech Camuho aj z hľadiska popularity, ale dosť výrazne aj z hľadiska žien a nejedenkrát napádal a podozrieval Camuho, že tá jeho filozofia a pokusy o písanie sú len produktom na vytvorenie záujmu o neho. Nepísal som, že sa k žiadnej žene nedostal, ak to tak vyznelo, tak mea culpa. Sartre mal rád pekné ženy, no veľakrát sa k ním nevedel dostať a nemal ani zďaleka taký úspech ako Camus, ktorému to šľo ľahko a bol to aj jeden z dôvodov jeho trpkosti. Spomínal som i jeho dlhodobý naplňujúci i problematický otvorený vzťah so Simone De Beauvoir. Ale i ona vlastne spomína na to, ako bol pre ňu najprv odpudzujúci a musela sa cez jeho výzor naozaj preniesť:
"Beauvoir was a handsome and stylish woman, and she had a boyfriend, René Maheu. But she fell in love with Sartre, once she got over the physical impression he made. Sartre was about five feet tall, and he had lost almost all the sight in his right eye when he was three; he dressed in oversized clothes, with no sense of fashion; his skin and teeth suggested an indifference to hygiene."
https://www.newyorker.com/magazine/2005/09/26/stand-by-your-man

Ku Kierkegaardovi, ako ku každému filozofovi je samozrejme subjektívny. Nachádzame si dôvody, prečo nám niektorý vyhovuje a dáva zmysel a prečo niekto nie. Ja nie som veriaci, to je prvá vec. Kierkegaardova filozofovia bola hlboko zakorenená v kresťanstve. Vezmime si filozofiu posledných 70 rokov. Mimo katolíckych filozofov a náuk, ktoré sú v tomto období minoritné a veľmi sa nevyvíjali, máme ateistických existencionalistov o ktorých tu bola reč a potom veľmi výrazných postmodernistov ako Jacques Derrida alebo Michel Foucalt, štrukturalisti typu Roland Barthes (ktorého mám osobne veľmi rád a je pre mňa vždy radosť jeho diela čítať, pretože vie myšlienky naozaj nádherne vypointovať) alebo marxisti až freudisti typu Louis Althusser alebo memečkovaný Slavoj Žizek, z ktorého sa postupom času stal i tak bádateľ hegelského idealizmu. No a veľká škola sú ešte analytickí filozofi typu Karl Popper, Carnap, Wittgenstein alebo Bertrand Russell + dnes ešte známy a fungujúci Noam Chomsky.

Mená samozrejme nemôžem spomenúť všetky a možno aj nejaké prúdy som zabudol, no pokiaľ viem, tak žiadna z týchto línii nerieši kresťanstvo a boha ako hlavný predmet bádania a zároveň ich viery. V tomto sa mi veľmi páčila zjednodušená myšlienka o histórii beletrie:
najprv sa písalo v zmysle človek vs. človek
neskôr človek vs. boh
a dospeli sme do štádia človek vs. on sám (self)
A tu sa vraciame k Nietzschemu a jeho otrepanému, no mizinterpretovanému "Boh je mŕtvy." dostali sme sa v komplexnosti usporiadania sveta, otázok, ktoré si pokladáme a bojov, ktoré zvádame tam, kde nám náboženstvo alebo boh nedokáže dať uspokojujúce odpovede.

Uznávam, ale, že Kierkegaard bol v minulosti podstatný, bol želiezkom reťaze alebo schod, ktorý sme potrebovali, aby sme sa posunuli ďalej vo filozofii, no stále je to primárne o tom, aké odpovede ponúka a či sú uspojujúce pre mňa, pre teba alebo pre iných ľudí. Mne bude vždy bližšia Hegelova Fenomenológia mysle, pretože mi príde logickejšia a dáva mi viac odpovedí alebo otázky, ktoré ma posúvajú ďalej. To, že mal Kierkegaard vysokú snahu o (kresťanskú) morálku mi nijak nedáva odpovede, ak odpoveďou je "lebo Boh" alebo ako príklad logického či správneho zmýšľania či konania je biblická postava či biblická alegória sama o sebe (napr. zbierka esejí "Čomu sa naučíme od poľných ľalií a nebeského vtáctva). Ale poznám človeka, ktorého to veľmi pozitívne oslovilo. On je však veriaci. A nečítal Hegela ani existencialistov. :)

Sorry za wall of text (znova), ale keď už tieto témy rozoberáme, nechcel som úplne skratkovito písať. :)
@Richmond (02.10.2020 23:05): Já to četl. Krom jiného se tam píše, že Slovům nemůžeš věřit, protože je to v podstatě maoistická kniha, snažící se mystifikovat čtenáře. Dodal bych, že kniha dokonalá, lepší než cokoliv od Camuse.

@Tulareanus (02.10.2020 18:37): Sartre měl problémy s úspěchem u žen? Tohle slyším zřejmě poprvé. Jsi si vědom jeho nesmírné popularity?

Konečně, Kierkegaardem se rozhodně neopovrhuje, skoro mám až pocit, že filosoficky se jedná o nejrelevantnějšího autora. Naproti tomu Camus je vysloveně neseriózní.
@Tulareanus (03.10.2020 00:33): Ona je to parafráze Sartrova výroku "Dávám Camusovi zadostiučení! Bylo rozhodně lepší mít pravdu s Camusem než se mýlit se mnou". Levy zde předkládá, že je jistě Camus sympatičtější z lidského hlediska a svou pravdu má z hlediska politického. Jakmile ale se zaměříme na filozofii, vztah k přírodě, etice, základům morálky, filozofii svobody, je možno si vzít pro myšlení více ze Sartra. Ale prosím ber to s rezervou, nejsem filozof, na hlubší rozbor bych to musel přečíst znovu a asi i tak by to nešlo zevšeobecnit v jednom odstavci. Už teď se dopouštím hrubého zjednodušování. Ono to ani nebylo popisováno jako buď Sartre nebo Camus, to určitě ne. Navíc v té knize se Lévy zaobírá opravdu celou škálou filozofů a myslitelů doby.
@Richmond (02.10.2020 23:05): Nie, to som nečítal, informácie ohľadom Sartra, ktoré som nižšie písal sú z knihy "Slová", ktorú on sám napísal. Zaujala ma však tá veta v komentári pod popisom od nejakého čitateľa "" je lépe se mýlit se Sartrem, než mít pravdu s Camusem." Nevieš, čo tým myslel?
Myšlienky, ktoré Kierkegaard rozoberal samozrejme nie sú nezaujímavé, len tie závery, ku ktorým prišiel sú už z hľadiska filozofie prežitkom, lebo tá sa v mnohom posunula už pomerne ďalej.

@Naginata (02.10.2020 22:46): Takto, evidentne si mýliš idealizmus z filozofického hľadiska s tým, keď sa o niekom hovorí, že je naivný alebo idealista. Ono to nie je to isté a v hovorovej reči sa idealizmus častokrát CHYBNE vníma ako naivná forma optimizmu, zatiaľ čo v rámci metafyziky je tých významov viacej a sú aj odlišné. Základná pointa je v tom, že idealisti veria, že realita nie je objektívne oddeliteľná od toho, akým spôsobom ju jedinec vidí, teda vníma. Že realita a jej ideál je vždy subjektívnou projekciou a kombináciou externých alebo fyzických skutočností s tým, ako človek vníma (nielen okolie) človek psychicky a to napr. na základe svojho postavenia v spoločnosti, ktoré má na základe rodičov, rovestníkov, výchovy alebo pohlavia (aké postavenie majú napr. muži a ženy). A toto presne je ten Hegel a hegelizmus, ktorý som spomínal. Zároveň ruku v ruke ide s idealizmom skepticizmus. Pretože idealizmus pracuje aj s tézou finálnosti formy, čiže istého perfekcionizmu, ale tá skepsa hovorí, že tento ideál je nedosiahnuteľný alebo je prudko individuálny pre vyššie spomínané dôvody, kde každá projekcia reality je subjektívna, pretože každý človek je nejakým spôsobom iný. Jeden z druhov idealizmu je i hľadanie skutočnej alebo lepšie povedané "konečnej" či "finálnej" formy veci a reality - to je takzvaný pragmatický idealizmus. Jeden z najznamejších je objektívny idealizmus, ktorý tvrdí, že "vnútro" alebo "duchovno" je základná forma a to fyzické je až druhotné, pretože práve tá prvá spomínaná forma je prežívaná ako prvá a ovplyvňuje ako je prežívaná tá forma druhá, čiže fyzická. Inými slovami vlastné vnímanie nie je oddeliteľné od toho čo nazývame realitou, lebo je jeho súčasťou.
Tieto veci sú z veľkej časti citácie definicií a z mojej časti sú len jemne reinterpretované pre zjednodušenie, ale overiť si to kľudne môžeš napr. aj tu https://en.wikipedia.org/wiki/Idealism

Inteligencia sa nedá objektívne študovať pomocou AI. Celý vtip je v tom, že študovať sa dá to, čo si niekto zadefinuje ako inteligenciu. A to definujú ľudia a podľa idealizmu každý človek vníma realitu subjektívne ako vlastnú projekciu, ktorá ovplyvňuje aj zmyslové vnímanie (napr. niekomu niečo vonia, inému to smrdí). Nehovoriac o tom, že IQ testy a IQ ako také je už dlhšiu dobu považované za veľmi skreslujúce a postavené pre špecifickú spoločnosť ľudí. Bolo na to urobených viacero štúdii:
https://www.independent.co.uk/news/scien ... y-finds-8425911.html
https://www.sciencedaily.com/releases/2012/12/121219133334.htm
https://theconversation.com/the-iq-test- ... -controversial-81428

Okrem toho tu prebieha aj takzvaný Flynnov efekt - https://en.wikipedia.org/wiki/Flynn_effect

Na tie tvoje ďalšie veci je asi zbytočné odpisovať, nie preto, že by sa mi nechcelo alebo, že by som s tebou nechcel diskutovať, ale zlyhavá to v tom, že ty berieš idealizmus nie ako filozofický smer, ale opäť len hovorového naivného optimistu, ktorý s idealizmom nemá naozaj nič spoločné. Preto odporúčam si to radšej naštudovať, než budeš písať veľmi radikálne a nepodložené tvrdenia ako "Idealismus je blízky emocím, ale místo vyhýbání se pravdě, protože je pro nás emocionálně bolestivá se pravdě vyhýbáme protože porušuje naše zásady. " Sám Hegel riešil koncept "ideálneho štátu" a hoci podľa neho samotného ide o autoritariánsku osvietenú monarchiu (s čím sa ja osobne vôbec nestotožňujem), takýto ideálny štát nie je dosiahnuteľný práve pre hľadanie vlastnej identity (u Hegela ani boh nie je všemohúci, ale je to súcno vytvárajúceho realitu, ako ďalšie štádium nekončiaceho hľadania vlastnej identity) a toto hľadanie je v podstate hľadaním vlastného "zmyslu života" ak to napíšem jednoducho. Hegel ďalej tvrdí, že toto hľadanie funguje len tak, že na seba narážajú rôzne nápady, postoje, čiže človek čelí rôznym názorom, situáciam a skúsenostiam a progresívne sa vyvíja a posúva v tomto hľadaní. Je to práve vývoj, ktorý Hegel považuje za jediný spôsob, ako takto napredovať. Čiže tieto veci sú presne v rozpore s tvojim nazeraním na to, čo podľa teba idealizmus predstavuje. V idealizme je veľa skepse a veľa racionalizácie vlastných obmedzení a spoločensky nezovšeobecniteľných vnímaní jednotlivca. Viac si o tom môžeš prečítať napríklad tu:
http://www.quebecoislibre.org/05/051115-11.htm

EDIT: Mimochodom debata začala o Camusovi a Sartrovi a existencionalizme a neviem, čo teda o nich a existencionalizme vieš, ale tento filozofický smer je považovaný za pomerne dosť skeptický, pesimistický, miestami až nihilistický.
@Tulareanus (02.10.2020 18:37): Tohle jsi četl? Už je to tedy delší doba, co jsem to přelouskal (mám stále v knihovně), ale docela dobře tam líčí jakoby 2 osobnosti JPS. Autora Bytí a nicoty a pak angažovaního filozova (což už autorovi moc nevonělo). Nicméně knížka se mi fakt líbila. Před ní jsem od Sartra četl jen Zeď a Nevolnost a především to druhé mě dost bralo. Na Bytí a nicotu se chystám (sbírám síly) :) Od Camuse mám bohužel přečteného jen toho "profláknutého" Cizince. O Kierkeggardovi jsme spolu kdysi dávno my diskutovali, psal jsem na vejšce nějakou práci a knížka, kterou jsem "rozebíral" mi přišla zajímavá.
@Tulareanus (02.10.2020 21:34): Tak k tomu řeknu že idealizmus je pro hlupé a naivné lidi, kterí nerozumějí jak svět funguje a proto se považuji za pragmatika.

Lidé často zvyknou mystifokovat a komplikovat lidský stav protože si neuvědomují že lidé jsou jen zvíŕata, ale myslí si že jsou něco víc. Když védci sledují chování a psychologii zvířat tak jsou objektivní a z toho se můžeme naučit něco o lidské psychologii. Tohle má ale limit, protože při studii inteligence se nemužeme se zvířat moc naučit.

Inteligence se ale dá objektivně studovat pomocí AI. Takže AI programátor nebo počítačový vědec ti dá jednoduchou konkrétní definici inteligence zatímco psycholog bude otázku mystifikovat a nedá ti konkrétní odpověď nebo řekne že existuje více druhů. Programátoři ale souhlasí, že je jen jeden typ inteligence.

Robert Miles dobře vysvětluje tady co je inteligence:
https://www.youtube.com/watch?v=hEUO6pjwFOo
Takže inteligence je prostě schopnost dosáhnout cíle. Proč nemůžeme tuhle definici aplikovat na lidi?
Miles říká, že jestili jde o AI, inteligence jsou 2 věci, schopnost konstruovat přesný model reality a schopnost vybrat akce, které efektivné vedou k cíli. Takže pokud nemáš přesný model reality, tak budeš dělat hloupé věci. Pokud neumiíš předvídat jak jistá akce bude mít jistou reakci tak nerozumíš vztahu příčiny a efektu a nemůžeš určit které akce budou vést k cíli protože na to potřebuješ přesný model reality.

Proto idealismus dělá lidi hloupé, protože realní svět je realní svět, není to, co chceme aby byl, nebo co 1000 let stará kniha ŕíká že je. Takže pokud rozumíš psychologii, ekonomii a vědě, tak mužeš skonstruovat přesný model reality. Poté mužeš delat akce co tě vedou k cíli. Pokud vedeš efektivní akce na cestě k cíli v správném modelu, tak jsi inteligentný, pokud nemužeš vést akce k cíli tak máš buď nepřesný model reality, nebo neefektivní mechanizmy k cestě.

Takže tenhle koncept přesně zodpovídá tomu jak měríme inteligenci. Pokud se podíváš na IQ testy, tak jsou o rozeznávaní vzorů. Co měří tahle schopnost? Schopnost rozeznávaní vzorů je klíčová k správnému modelu reality. Pokud víš rozeznávat vzory kolem sebe tak umíš sestrojit vnitřný model reality který ti dovolí konceptualizovat věci a potom dělat akci ve světe k dosáhnuí cíle. Proto je mnoho IQ testů o rozeznávaní vzorů. Je to o viděni vecí.
Mnoho géniů v historii nic nevynalezlo, ale všimlo si něco co nikdo jiný předtím.

Tomuhle ale brání dvě věci, emoce a idealismus. emoce jsou jasné, pokud je pravda bolestivá a ty se skrýváš od pravdy, protože ji nechceš uznat. Tahle neschopnost uznat pravdu tě bude bránit v přesném modelu reality.
Pokud nechceš uznat že svět nebo lidé jsou takoví, tak nemužeš předvídat akce a důsledky, takže pokud něco děláš a nefunguje to, je to protože nemáš přesný model reality. Proto je potřebné akceptovat realitu na přesné predikce.

Idealismus je blízky emocím, ale místo vyhýbání se pravdě, protože je pro nás emocionálně bolestivá se pravdě vyhýbáme protože porušuje naše zásady. Možná jsme vyrostli v jisté kultuře, naboženství nebo ideologii, my věřime, že svět by měl být takhle. Takže realitu modelujeme ne podle toho jaký svět je, ale podle toho jak nás učili že by svět měl být v nějaké idealistické víře. A potom děláme akce založené na našich ideálech a principech a nefungují. To je definice stupidity. Protože nedosahuješ cíle a nepracuješ s pŕesným modelem reality kvůli svým idealům a zásadám.

Takže když programujeme AI, děláme to, aby dosáhla svůj cíl, nechceme ji programovat s idealistickým nepřesým modelem. Takže klíč k dosáhnutí cílu bez ohledu na jaké, je mít přesný model reality. To znamená přijat svět taký jaký je, ne jaký chceš aby byl, nebo jak ti ideologie a víra říka aby by měl být.
@Tulareanus (02.10.2020 20:57): To jsou docela milé filosofické polohy, kde se nacházíš. V tom nemohu asistovat, neb filosofie je z velké části o řád výše, než mě to opravdu bavilo (teorie vědy je pro mě třebas ještě fajn). Camus je jedna z mála výjimek, která u mě na VŠ fungovala. Samozřejmě bokem, neb existencialisti (resp. "existencialisti") u nás na fakultě moc nejeli. Byli příliš "moderní". :) Já stále čerpám onen životní optimismus primárně z dějin. Koneckonců narodili jsme se do doby "konce dějin". Jakkoliv už revidovaného. A právě když se člověk na celek dějin podívá, tak je těžké nevidět, že se věci (a situace jedince) lepší. Zejména stran toho, jak nabývá (ve smyslu procent z populace) skupina "my" na úkor "oni". Samozřejmě počítám v to obecný trend stále větších skupin "lidstva" se nějak domluvit a sdílet svět v míru. Nikoliv třebas genocidy, kde ono procento "my" nabývá ne zrovna hezkým způsobem. ;)

Stran toho smyslu bych si nedělal starosti. Právě i z výše uvedeného by mělo stačit řídit se heslem "zanechat svět lepší". Každá malá věc se počítá. A většina z nás by takových složila nemálo. Není třeba být ještě Albert Einstein. Šikovný a poctivý zedník třebas postačí. A ona omezenost lidského života alespoň nutí něco hodnotného čas od času udělat. A státi se tak onou kostřičkou, na které zase bude stavět další generace. :) Výjimky jsou zajisté také. Jejich život snad alespoň nabízí odstrašující příklad. Imho skoro se mi občas zdá, zda ona otázka po smyslu bytí sama o sobě nevyvolává až zbytečné neurózy. Odpovědí na ni je koneckonců vždy život jednotlivce a to musí stačit.

Btw asi si Camuho budu muset zase projet. Buď jej fakt vidím jako přílišného optimistu nebo ty jako přílišného pesimistu. ;) Mně nikdy nepřišlo, že jeho "těšení se ze života" byl pro něj únik. Ale že to šlo v ruku v ruce s onou svobodu a vytvářením smyslu. Tzn. jako další opěrný bod smyslu života (jakkoliv pro něj nesmyslného stran absence nějakého odjinud daného - a tedy vlastně nesvobodného - smyslu). Ale to už bychom se točili v kruzích. Tak či tak docela zdařilé video to bylo. ;)

P. S. Jo ale na to, proč měl tak rád ten fotbal, se musím podívat. To, co si pamatuji, dost osvětlovalo. ;)
@Red (02.10.2020 21:25): Kierkegaard bol totiž dosť rozoberaný takmer každou filozofickou školou, ktorá prišla po ňom a v mnohom prekonaný. Veľakrát argumentoval Bohom a bibliou a to vo filozofických kruhoch nie je práve "najobľúbenejšie". Kierkegaard ostáva imho aktuálny najmä svojou kritikou cirkvi ako skorumpovanou a vodu kázajúcou a vínou pijúcou organizáciou, ktorá ovplyvá veľkými majetkami a stavia sa do pozície morálnej autority porušujúc základné Kristove náuky ako "miluj blížneho svojho, ako seba samého". Práve o tento konkrétny Kristov bod sa opiera Kierkegaard pomerne dosť. Ono z môjho osobného čítania Kierkegaarda bolo na tom najsmutnejšie to, že na dnešnú dobu jeho myšlienky pôsobia už veľmi naivne, pokiaľ nie si naozaj veľmi silno veriaci človek. Nehovoriac o tom, že vo väčšine esejí, ktoré som od neho čítal vedel Kierkegaard argumentačne poraziť sám seba bez účasti druhej strany. :) Inak záleží aj na tom, či človek číta jeho diela z konca jeho života alebo niečo z etáp predtým, lebo v tom je tiež veľký rozdiel. On inak umrel pomerne mladý vo veku 42 rokov a posledné roky života bol dosť chorý, čo tiež upravilo jeho vnímanie.

Inak bol som v Kodani na cintoríne, kde je pochovaný (a aj H. Ch. Andersen) a je to veľmi čarovné miesto plné vysokých topoľov a hustej zelene a nádherných veľkých sôch a starých náhrobných kameňov siahajúcich minimálne do 16. storočia. Bol som tam dokonca dvakrát. Prvý raz koncom 2018 a došiel som tam až pri zotmení v ušiach s dánskym Trentemollerom a to bol neskutočný zážitok.

@Naginata (02.10.2020 21:30): Minimálne to, že filozofia je humanitný vedný odbor.