Kultura

@Gordon (30.08.2021 17:18): tvl, já tady velebím Bowieho a Smashing Pumpkins a Alice in Chains a vážně si pak myslíš, že to myslím vážně

@Fritol (30.08.2021 16:40): nadčasové!

@90210 (29.08.2021 20:01): jo, toho Bowieho je mi líto, tam jsem nebyl, byl tam brácha a taky vyprávěl :-). Ale je fakt, že v té době jsem znal akorát Under Pressure a Heroes, teď bych si ho užil mnoooohem víc. Ale to mám už asi smůlu...



@MCZ (29.08.2021 14:13): no, to už jsme na poměrně náročném poli, netuším, jak rozpoznat nadčasovost nahrávky, a to už o moc vyšší hudební vzdělání mít nemůžu :-)
Je to o tom neznít typicky pro nějakou dobu? Nebo je to o tom trefit se do budoucího vkusu?
Pokud se to nelíbí dnešní mladé generaci, je otázkou, jestli to nejsou body +, vzhledem k tomu, co jinak poslouchají. Ale je fakt, že je mi často absolutní záhadou, proč některé songy z 90. mají absurdní čísla views na youtube (třeba Barbie Girl od Aquy nebo Zombie od Cranberries) oproti srovnatelným songům ze srovnatelné doby, které mají třeba desetkrát míň. Ale možná máš pravdu, že se vzpomínat nebude, ale to nic nemění na tom, že o moc úspěšnějších dvojalb nevyšlo, song z něho je jejich nejpopulárnější (a dost nadčasovej) a o objektivních kvalitách nebudu diskutovat :D, guilty pleasure neguilty pleasure.

@H34D (28.08.2021 20:34):  já ho mám rád po všech stránkách. Obvláště v Odvážných palcích, kde je mu jako protiváha Ivča, která je jinak fajn, ale má jistou zálibu v evropském rakovinotvorném artu a pak je tam ten Honza, který říká více výplňových slov než obsahu. Franta je tam pro mě vždycky ten, jehož názor mě nejvíc zajímá, i když má určitě daleko větší zálibu v blockbusterech než já, tak se mi líbí, že na ně nahlíží kriticky.

@Dan9K (28.08.2021 00:52): jak nikdo nezná ID SPISPOPD, kód na procházení zdí v Doomovi jedničce. Hanba :-)

btw. "Smashing Pumpkins Into Small Piles Of Putrid Debris"

odkud to je? :-)

@MCZ (27.08.2021 16:07): Ok, ale považovat Mellon Collie za guilty pleasure, mi přijde jako docela úlet, je ale pravda, že mně v podstatě na textech nezáleží a jdu hlavně po hudbě. Texty samozřejmě vnímám, ale vnímám tu základní message a pak především i ty texty vnímám hlavně, jak sedí hudebně a rytmicky.
Jinak samozřejmě nesouhlasím, z mnoha důvodů :-) Za prvé nepobírám to "zakletá ve své době". Za druhé, je pravda, že pár slabších songů tam je, což přiznává i sám Corgan. Na druhou stranu udělat z Mellon Collie jen jednoalbum by byla totální kravina, neboť je to doba, kdy Corganova invence dosáhla atomového výbuchu. Během jednoho roku udělali materiál na dvě dvojalba, přičemž ony béčka vydali jako The Areroplane Flies High, kde jsou songy v podstatě srovnatelné s hlavním albem. Na téhle kompilaci se dokonce nachází skoro 30 minutové medley Pastichio, kde narvali asi dalších 150 nápadů, které z větší části vůbec nevyužili. Obecně SP jsou kapela nejlepších béček na světě :-) (další béčková výběrovka Pisces Iscariot je opět na úrovni základních alb). Mohli udělat klidně trojalbum. Sám Corgan na adresu kytaristy Jamese Ihy prohlásil, že mu bylo hrozně líto jeho songy, až na jednu výjimku, dát do béček, protože jsou lepší, než řada jeho songů, které umístil na album, ale v případě Mellon Collie jde i o lehce konceptuální desku, a to rozhodlo. To všechno, plus spousta osobních důvodů, vlastně vedlo k tomu, že vzniklo Adore. Protože na poli klasické rockové muziky už jakoby udělali všechno a dokázali to právě touhle explozí invence během titěrné doby.

Co se týče dalších desek, než se prve rozpadli, tak je tam ještě Gish, jejich první. Krátká. Hudebně komplikovaná, božská sóla, božské bicí, jednolitý styl, Corganův nejsametovější hlas, jediná deska, kdy fungovali opravdu jako kapela, určitě stojí za pozornost. Já ho ze všech slyšel asi nejčastějc.

A pak poslední Machina, veskrze nepochopené album, návrat k hard rocku, ale úplně jinak. Strašně specifický zvuk, je to hodně špinavé, poměrně dost komplexní a hutné. Občas trochu fádní, ale ještě na hony vzdálené fádnosti některých songů z postreunion doby. Ale je tomu potřeba dát docela dost poslechů, protože na první dobrou jsou tam jen 3 songy.

Nebyls na Sonic Youth v Arše tehdy? Já od toho skoro nic nečekal, tak jsem si vzal sandále, a po koncertě jsem měl nohy asi tak od 50 podrážek, ale byl jsem tak v rauši, že jsem si to vůbec neuvědomoval a dokonce i k mému překvapení zahráli i takové 100 %, což normálně nehráli.


@90210 (27.08.2021 16:34): Zeitgeist vůbec neberu jako špatné album. Člověk měl asi vyšší očekávání, ale obzvláště zpětně je to album ještě hodně napěchované nápady. Lidi to kritizovali, že je to akorát hodně tvrdé a že je to jen škola bicích, ale mně přijde, že to byl akorát nějaký masový hate. Pro mě je rozhodně hodně slabé Monuments to an Elegy a jen o něco lepší je Shiny And Oh So Bright. Vůbec takhle krátká alba, to beru jako docela ostudu :-). No a Cyr je úplně nejníž. Od roku 2007 bohužel vzniklo jen jedno špičkové album, a sice Oceania. Ještě docela slušné byly i ty věci z Teargarden By Kaleidoscope a EP American Gothic. Ale nic extra.

Jinak já na nich byl asi desetkrát. Bohužel nikdy před rokem 2000, poslouchat jsem je začal někdy na přelomu let 97-98, kdy mi bylo devět :-) Ale první koncert je nezapomenutelný, 3. 6. 2007, přesně na moje osmnácté narozeniny (den předtím zase Muse, Linkin Park, The White Stripes a Korn) na Rock Im Park v Norimberku. To jsem ještě uměl žít :-). Koncert v ČR jsem nevynechal ani jeden. Byl jsem na nich i ve Vídni pak, na Slovensku tuším taky. Teď naposled byli v Karlíně.

@samorost (26.08.2021 17:56): no a já právě tu nekompromisnost zpochybňuju, mně to přijde jako muzika, která je ve škatulce, že tam ty věci musí být, jinak to není ono. Samozřejmě generalizujeme. Přijde mi to jak indie rock. Hrál jsem v životě obojí a v obou případech se hrozně řešilo, co se smí, co se nesmí, aby to bylo v souladu s žánrem, čili kompromisní muzika. Kdežto v alternativním rocku můžeš v podstatě úplně cokoliv :-)

@samorost (26.08.2021 17:03): a mně zase přijde, že je tenhle metal vlastně slabej a míň drsnej, než ten grunge nebo alt.rock. :-) Celý je to o těch bicích, který zaberou většinu prostoru, a to jsou docela milé zvuky, pak jsou tam kytary, který jsou hrány rychle, ale jsou vlastně taky milé, ta distorze má většinou utlumené výšky, je to víc v hloubce, takže je to vlastně uklidňující, celé je to takové kulatější a zároveň ti hráči se docela vyhýbají nějakým disonantním souzvukům. Pak je tam ten zpěv, který je asi nejhůř přístupný, ale je to taková póza, hra, jednolitá emoce.

Oproti tomu grunge a alt. rock má bicí klasický hardrock, ale do popředí dává ty kytary, který jsou mnohem ostřejší, kvílivější, často hodně disonantní (viz noise od Sonic Youth), zpěvy jsou tak různorodé, jak jen můžou být a nabízejí širokou škálu emocí a nemají jen dvě polohy, jak v metalu).
Prostě mi to přijde opravdovější. Důkaz: skoro všichni grunge zpěváci spáchali sebevraždu, kdežto metaláci hrajou to svoje divadlo dál. Skončí koncert a jsou normální, je to jen show, kdežto ti grungisti v tom žili 24/7 :-)

@90210 (26.08.2021 11:18): ty Pearl Jam musím mnohem víc napravit a hlavně navštívit koncert, však je taky Eddie poslední grungový zpěvák z těch 4 hlavních mohykánů, který ještě žije :-)

Ohledně SP, to si mi udělal radost, neb je to moje celoživotně nejoblíbenější kapela. Co se týče Adore, moje top to není, to je určitě Mellon Collie, ale hrála pro mě zásadní roli v mém hudebním vývoji. Když mi bylo deset, tak jsem pohrdal vším, kde není el. kytara (což mi zase pomáhá v empatii k hudebním ignorantům a lidem, kteří poslouchají čistě emočně a ideologicky (žánrově), protože si vzpomenu, že jsem taky takový býval). A Adore mi rozšířilo obzory. Jen je v Adore pár songů, který mi přijdou až příliš o ničem, ale jako celek super (To Sheila, Ava Adore, Pug, For Martha a Blank Page jsou moje top).

Zaznamenal jsi nové Cyr? To je pro mě bohužel poprvé, co musím konstatovat, že je album SP fakt sračka. Asi 4 slušné songy, 16 dalších v podstatě odpad. Jako je fajn, že se pořád posouvají, je to skoro jako Adore 2, ale úplně špatně, a tohle je pro mě krok vedle.



@Tulareanus (26.08.2021 12:51): je zajímavý, že zrovna grunge je žánr, proti kterýmu se kapely tak vymezovaly a nechtěly s ním nic mít. Jakože je to vlastně takové pejorativní označení.

@samorost (26.08.2021 08:27): post punk je post punk :-) Jako když si poslechnu třeba rané Killing Joke, tak je to fakt něco jiného, než grunge (ačkoliv je Nirvana vykradla v Come As You Are).
Jako chápu, nevím, který metal posloucháš,ale i v grunge je spousta písniček v podstatě metal ( třeba to Them Bones nebo Sex Type Thing :-) ).
Snažím se být nadžánrový, ale jestli mě nějaký žánr nejvíc definuje, tak je to právě grunge, resp. ten alt. rock jako takový.
Já si Cornella zamiloval po jeho coveru Billie Jean od Jacksona :-)

Já vlastně jsem se ještě pořádně nerozhod, jestli mám grunge rád nebo ne. Jakože jasně, vlastně ho miluju, ale je docela dost grungových kapel, který moc nemusím.
Nirvana je přeceňěná, ale to je vlastně každá kapela přeceněná v týhle kategorii. I Mozart s Beethovenem jsou přecenění :-) Hrozně mě mrzí, že nestihli aspoň ještě jednu desku, protože You Know You're Right je jejich největší masterpiece. Každopádně vlastně maj svým způsobem štěstí, že jejich tvorba byla tak krátká a nerozplizlo se to třeba jako u Pearl Jam. U těch mě baví ty jejich tři největší hity, ale nikdy se mě to úplně nedotýkalo.

Z těch klasických grungových kapel mám určitě nejradši Alice in Chains. Unikátní záležitost, kdy dva lead vocal zpěváci, který by každý jiný kapele stačili v jednom exempláři, zpívaj spolu a vytváří nezaměnitelné vokální harmonie. Plus je to temné a depka a to já rád. A každej, kdo pařil Dooma 2, tak by si měl pustit songy Them Bones a Angry Chair :-)

Mnohem komplikovanější vztah mám k Soundgarden, jasně Black Hole Sun je totální klasika, ale vlastně k tomu zbytku jsem nikdy pořádně nepřičichnul. A jsem takový heretik, že mám mnohem radši Audioslave.

Stone Temple Pilots jsem začal naposlouchávat teprve nedávno. U nich je trochu problém v tom, co jsou vlastně zač, protože u každé jejich písničky si říkám, že je to totální vykrádačka ať už Pearl Jam, Alice in Chains nebo Beatles, ale jak jsou asi nejpestřejší klasickou grungovou kapelou, tak je to vlastně super, že je to furt něco jiného a přitom furt hodně dobrý. (A každej, kdo pařil Dooma 2, by si měl pustit jejich song Sex Type Thing :-) )

Pak je tu několik kapel, jejichž část tvorby se do grunge často řadí, jako Sonic Youth, Smashing Pumpkins, což jsou kapely, který zbožňuju, ale ty bych prostě zabalil do té vyšší kategorie alternative rock a s grungem je úplně nespojoval.

No a pak jsou tu kapely jako Melvins nebo Mudhoney, které mi nic neříkají.

Pak je tu ještě ten žánr post grunge, všechny ty Nicklebacky nebo Seethery nebrat (Seether rozhodně lepší). Tady bych zmínil jen dvě kapely a sice australské Silverchair, kteří začli, když jim bylo 14 a už tehdy byli fakt skvělí, jen trochu moc zhlédlí v Nirvaně, pak každou deskou vlastně byli komplikovanější a zároveň popovější až se vyvinuli úplně někam jinam, jejich poslední deska už chce opravdu dost tolerance, ale ty dvě předtím jsou naprosto parádní.

no a pak samozřejmě Foo Fighters, což je kapela, kterou úplně nemiluju, ale zároveň má strašně moc písniček, který jsou úžasný. Nejradši mám desku Wasting Light, ale tam spíš než grunge, tak už je to vliv stoner rocku a Queens of the Stone Age.

Zapomněl jsem na něco? :-)