@
MCZ (27.08.2021 16:07): Ok, ale považovat Mellon Collie za guilty pleasure, mi přijde jako docela úlet, je ale pravda, že mně v podstatě na textech nezáleží a jdu hlavně po hudbě. Texty samozřejmě vnímám, ale vnímám tu základní message a pak především i ty texty vnímám hlavně, jak sedí hudebně a rytmicky.
Jinak samozřejmě nesouhlasím, z mnoha důvodů :-) Za prvé nepobírám to "zakletá ve své době". Za druhé, je pravda, že pár slabších songů tam je, což přiznává i sám Corgan. Na druhou stranu udělat z Mellon Collie jen jednoalbum by byla totální kravina, neboť je to doba, kdy Corganova invence dosáhla atomového výbuchu. Během jednoho roku udělali materiál na dvě dvojalba, přičemž ony béčka vydali jako The Areroplane Flies High, kde jsou songy v podstatě srovnatelné s hlavním albem. Na téhle kompilaci se dokonce nachází skoro 30 minutové medley Pastichio, kde narvali asi dalších 150 nápadů, které z větší části vůbec nevyužili. Obecně SP jsou kapela nejlepších béček na světě :-) (další béčková výběrovka Pisces Iscariot je opět na úrovni základních alb). Mohli udělat klidně trojalbum. Sám Corgan na adresu kytaristy Jamese Ihy prohlásil, že mu bylo hrozně líto jeho songy, až na jednu výjimku, dát do béček, protože jsou lepší, než řada jeho songů, které umístil na album, ale v případě Mellon Collie jde i o lehce konceptuální desku, a to rozhodlo. To všechno, plus spousta osobních důvodů, vlastně vedlo k tomu, že vzniklo Adore. Protože na poli klasické rockové muziky už jakoby udělali všechno a dokázali to právě touhle explozí invence během titěrné doby.
Co se týče dalších desek, než se prve rozpadli, tak je tam ještě Gish, jejich první. Krátká. Hudebně komplikovaná, božská sóla, božské bicí, jednolitý styl, Corganův nejsametovější hlas, jediná deska, kdy fungovali opravdu jako kapela, určitě stojí za pozornost. Já ho ze všech slyšel asi nejčastějc.
A pak poslední Machina, veskrze nepochopené album, návrat k hard rocku, ale úplně jinak. Strašně specifický zvuk, je to hodně špinavé, poměrně dost komplexní a hutné. Občas trochu fádní, ale ještě na hony vzdálené fádnosti některých songů z postreunion doby. Ale je tomu potřeba dát docela dost poslechů, protože na první dobrou jsou tam jen 3 songy.
Nebyls na Sonic Youth v Arše tehdy? Já od toho skoro nic nečekal, tak jsem si vzal sandále, a po koncertě jsem měl nohy asi tak od 50 podrážek, ale byl jsem tak v rauši, že jsem si to vůbec neuvědomoval a dokonce i k mému překvapení zahráli i takové 100 %, což normálně nehráli.
@
90210 (27.08.2021 16:34): Zeitgeist vůbec neberu jako špatné album. Člověk měl asi vyšší očekávání, ale obzvláště zpětně je to album ještě hodně napěchované nápady. Lidi to kritizovali, že je to akorát hodně tvrdé a že je to jen škola bicích, ale mně přijde, že to byl akorát nějaký masový hate. Pro mě je rozhodně hodně slabé Monuments to an Elegy a jen o něco lepší je Shiny And Oh So Bright. Vůbec takhle krátká alba, to beru jako docela ostudu :-). No a Cyr je úplně nejníž. Od roku 2007 bohužel vzniklo jen jedno špičkové album, a sice Oceania. Ještě docela slušné byly i ty věci z Teargarden By Kaleidoscope a EP American Gothic. Ale nic extra.
Jinak já na nich byl asi desetkrát. Bohužel nikdy před rokem 2000, poslouchat jsem je začal někdy na přelomu let 97-98, kdy mi bylo devět :-) Ale první koncert je nezapomenutelný, 3. 6. 2007, přesně na moje osmnácté narozeniny (den předtím zase Muse, Linkin Park, The White Stripes a Korn) na Rock Im Park v Norimberku. To jsem ještě uměl žít :-). Koncert v ČR jsem nevynechal ani jeden. Byl jsem na nich i ve Vídni pak, na Slovensku tuším taky. Teď naposled byli v Karlíně.