@
Kunick (31.07.2022 19:49):
Co jsem o knize před dvěma lety napsal:
Fingon 8438
28.08.2020 14:55
Před pár dny jsem dočetl Peklo Beneš od Josefa Nesvatby. Popravdě tohoto spisovatele znám spíš jako (spolu)scénaristu projektů jako Zítra vstanu a oparim se čajem nebo Bambinot a nečetl jsem od něj jinak nic (kromě Blbce z Xeenemünde kdysi v citance).
O čtení jsem se pokoušel už krátce po vydání, ale dočetl jsem jen do třetiny.
Protagonistou je sám autor (nebo jeho Alter ego), toho času už v důchodu, snad už sedmdesatilety. Těžce se vyporadava s tím, že jeho tělo přestává fungovat, musí žrát čím dál tím víc prášků, občas si nevzpomene, kam zaparkoval auto a dokonce začíná selhavat v posteli, což jako starý proutník snáší úplně nejhůř.
V LDNce, kde pracuje jeho žena, mají pacienta, který vypadá, bečí(?) a má proslovy jako Edvard Beneš. Tím se rozpoutá řetězec událostí, které se protagonista (často marně) pokouší pochopit. Podle všeho kolem pobíhá jeho dvojnik (případně on sám senilni, nebo obojí), těžko se mu určuje, co je sen, co zkutecnost, do toho vzpomíná na své dětství a mladí.
Podle všeho v paralelní dimenzi vytvořil jakýsi přístroj, který zhmotnuje představy. Navíc v této dimenzi Beneš nepodepsal Mnichovskou dohodu, Češi provedli ve Vídni diverzni akci, z Česka - Rakouska se stal neutrální stát a historie proběhla jinak, než v dimenzi naší. Ale vlastně, kdo ví.
Kniha je místy zmatená (protože zmatený je sam autor /protagonista - je to psáno v ich formě) a je občas těžké říct, co je vlastně dialog nebo přímá řeč (autor nepoužívá uvozovky, ale pomlcky/odrazky).
Nečte se to snadno, ale pro odvážné čtenáře doporučuji