Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

RPG

U mě kolem 95 jsem hrál poprvé jako dítě deskovou hru Duchové, Démoni a Draci. Vychází to ze zahraničí ze hry zvané Talisman. S RPG to má míň společnýho než například gamebooky, ale celkem to ovlivnilo. Někdy kolem jsem hrál první RPG na pc a to Betrayal at Krondor , ale bylo to na mě moc těžký, ještě jsem neměl ani angličtinu. No a nejvíc času jsem strávil s gamebooky. I jsme nějaké gamobooky vytvářeli s kamarády navzájem. No a k dračímu doupěti jsem se dostal už dýl, ale nikdy jsem je aktivně nehrál jako někteří jiní. Ještě před covidem jsem hrál občas něco přes discord, od tý doby vůbec nic. Taky nevím jestli znáte, ale hrál jsem také různé hry na fórech, docela jsem si říkal že něco jednoduchého by tady mohlo být. Nejčastěji to obdoba městečka Palermo nebo Diplomacie, nebo třeba jen ropleplay země na nějaké konferenci. Z toho taky třeba pramení můj vztah k paradox strategiím:)
Já hrál dračí doupě až potom co jsem hrál Fallout. A možná to bylo i slabším PJ, ale ten Fallout mě bavil mnohem víc :)
Je zajímavý jak se liší názor na videoherní rpg u lidí co k tomu přišli přes stolní rpg a lidí co se k nim dostali přes hry samotné. Ja jsem ten druhý případ. Moje úplně první rpg byli na Amize, konkrétně tuším Magic Island a Captive 2 Liberation, paradoxně obojí dungeony. Pak to byl Beholder, Hero Quest a nebo třeba klon Zeldy Spheris Legacy. Pak to přešlo k ps1 a Final Fantasy 7, Grandia, Kings Field atd. První pc jsem měl až kolem roku 2000, kdy mně bylo už 30 a teprve tehdy jsem se dostal ke hrám co na Amize a PS nebyli. Žádný deskovky jsem nikdy nehrál a ačkoliv to spojení s rpg hrami je zcela jasné, ja to v tom pochopitelně nikdy neviděl a dodnes ani nevidím. A třeba to kreslení map je pro mně taky úplně neznámá věc, nikdy jsem to u žádné hry nedělal, což je i mně samotnýmu divný jelikož už od mala mám úchylku na mapy všeho druhu a vlastně bych na to měl být naprosto ideální :)
@Rapier (31.03.2023 14:35): Je to čistě o tom, co v těch hrách hledáš. V kobkařském Dugneon Mater typu her jsem se cítil tak, jak jsem se chtěl cítit, v příliš otevřeném Oblivionu už nikoliv. Co se týče RPG, beru to, že je to o počítačových RPG a taky to beru jako žánr z hlediska počítačových her. Tohle se stolními fakt neporovnávám, maximálně tomu přisoudím inspiraci. Ale určitě to nejde stavět proti sobě. Stejně jako výraz hraní role je trochu něco jiného ve stolních hrách a na počítači, na kterém hraješ roli prakticky v každé hře a proto je to žánrově vztahováno jen na hry s určitou formou gameplaye s vývojem statistik.
@Richmond (31.03.2023 09:27): rád bych, jenže to by bylo nefér, rozhodně ne v sekci RPG. Dobrý postřeh! Jo takhle, my tu mluvíme o PC RPG hrách, "cizinec" promine. :)

@Ringo (31.03.2023 07:16): to je tím, že jsme (jako družina o 5 hráčích) v začátcích DrD jen vybíjeli katakomby (svého času tak každý u nás začínal hrát DrD), a drtili skřety a další havěť jak na běžícím páse. Do toho nám PJ do cesty stavěl nejrůznější pasti, apod., pokud pamatuješ legendární časopis Dech Draka tak tam byly přesně také dungeony, jen propracovanější. Zkrátka se nám to jednoho dne přejedlo, a pochopitelně možnosti co ti nabídly papírové RPG byly úplně jinde, než to co nabízely dungeony.
Abys mě pochopil v širších souvislostech, fakticky jsme se tenkrát s despektem dívali i na PC střílečky, ve srovnání s tím jakou nabízel v boji zábavu Shadowrun, byly ty trapné PC střílečky odpad! :) Ber prosím s nadsázkou, my je také hráli a jak rádi! Samozřejmě s časem se rozdíly stíraly, viz. taktické/realistické 3D akce.

Dungeony a první TES hry + zmíněné Might & Magic hráli všichni mí kámoši z družiny, mě to osobně nelákalo, mimo jiné i proto, že jsem tenkrát tíhnul více ke sci-fi, než fantasy. To se později u mě změnilo po přečtení Tolkiena a Sapkowskeho, dávno předtím, než jakýkoli film, seriál nebo hra vznikla. Obecně jsme se tenkrát všichni shodli na tom, že to na PC není špatné ale na papírové RPG to nemá. Nakonec jsme stejně u nich všichni, dříve nebo později, skončili. :)

Jinak nadšení pro starou grafiku chápu a respektuji, sám mám hodně oblíbených simulátorů zhruba ze stejné doby, a neboj vím jak to myslíš s tou představivostí. Ale i přesto, že nedám třeba na grafické zpracování DID leteckých simulátorů (TFX, EF2000, F-22ADF/TAW) dopustit - ano jsou z uměleckého hlediska unikátní a nadčasové - dokážu žasnout nad tím co nyní předvádí MS Flight Simulator 2020 pokud jde grafickou prezentaci počínaje zemí a konče letadly ve vduchu.

No vida, a mě jako fandovi Sapkowskeho se naopak herní zpracování velmi líbí a jsem za něj moc vděčný, stejně jako za "offline MMORPG" hry, alias: TES Oblivion a Skyrim. Prostě se v nich cítím jako hrdina, bez bázně a hany, hrdina jaký jsem do té doby mohl být jedině v papírových RPG hrách. :)
@Ringo (31.03.2023 10:02): Jo omlouvám se, že jsem ze svého příspěvku celý odstavec o vizualizaci jako největší devize pc her od stolních odstranil. Přišlo mi, to že bych diskuzi dále rozmělnil. Pro ostatní, napsal jsem něco ve smyslu, že malokteří hráči stolních her si dokážou popsat a vizualizovat své schopnosti, smysly a předměty tak dobře, jako může být v pc hře na první dobrou.
@Red (31.03.2023 09:50): To kreslení map zase neberu ortodoxně. Když je musím kreslit, baví mě to. Když je tam automaping, tak je samozřejmě nekreslím a zpohodlním koukáním na automatickou mapu. Ono to tady zase někteří strašně na ty mapy upínají jako argument, že na tom přeci nemůžu striktně trvat, že tohle je moc, a dobře, že to je pryč. A já to přitom uvádím jen jako jeden z příkladů toho možného gameplaye, který mě na tom fascinuje a užívám si jej, když to tam je, ale neodsuzuji, když to kreslení map tam není, na to mto nestojí.

Co se týče vizualizace, tak u té má taky každý jinou představu. Já tam chci mít stále nějaký pocit hravosti, chci vidět, že je to hezky nakreslené a oceňuji, když se mi grafik trefí do vkusu a odráží ve hře atmosféru, kterou z ní chci cítit a nechci, aby to vypadalo realisticky. Prostě je to pro mě výlet do jiného světa a čekám impresionistické vjemy, které doplňují, nebo naopak aktivují, mou fantasii. Nechci, aby hra vypadala stejně, jako když se podívám z okna do lesa. Někdo naopak na té modernější a modernější grafice staví a čím větší reál, tím je z toho více odvařen.
@Richmond (31.03.2023 09:58): Já to myslel spíš v tom kontextu stolních her a co Ringa baví. Mě taky třeba občas baví si vytáhnout k pc hře bloček. Ona ta diskuze má poslední dobou tolik motivů a rozměrů, že nestíhám:)
@Red (31.03.2023 09:50): Tady někdo tvrdí, že bez kreslení map to není zábava? :) Osobně kreslím mapy jen tam, kde hra tuto feature nemá (a přitom je potřeba se podle nich orientovat). V takovém případě stojím před volbou, zda použít hotové mapy nebo kreslit své. Já raději tedy kreslím své. Zase takoví blázni nejsme :)
BTW nedávno na youtube pod games.cz vyšla série hraní City of Mist.
Myslím, že v češtině moc takových záznamů hraní není. Je to tam samozřejmě pro diváka maximálně zjednodušený, ale celkem to dá člověku představu, jak může být hraní zábavné i bez kreslení map.
@Rapier (31.03.2023 00:17): jen technická poznámka...tady byla celou dobu řeč o královském žánru počítačových her. No a tady bych čekal, že budeš oponovat tím, že tu pomyslnou korunu mají realistické simulátory! :)
@Rapier (31.03.2023 00:17): Já ale neříkám, že to už nejsou RPG co jsi jmenoval, já jen SilentWolfowi na jeho poznámku, že ho zajímá, proč mě baví zrovna tenhle styl starých RPG, jako jsou dungeony a mám to tak dodnes, vysvětloval, proč to tak mám a že v těch dungeonech vidím ten odraz dračáků a gamebooků a ve Witcherovi už ne. Tohle je o vnitřním nastavení každého a nejde to změnit tím, že mi někdo řekne, že Withcer je RPG jako řemen, které má vše, co RPG mít má a musím to tak přeci cítit také. Na druhou stranu bych počítačovou hru nějak neporovnával se stolní, protože se bavíme o žánrech počítačových her, ne stolních, byť náznak, že si počítačová hra vzala něco z toho, na co jsem si hrával, než jsem měl počítač, pro mě byla vždy nejlákavější. A nejde jen o stolní hry, ale třeba i dobrodružné historické, fantasy nebo sci-fi knihy. Proč nemůžu říci o počítačové RPG, že je královským žánrem? Přirovnat to ke stolní hře, že ta je jako něco více, to je jako bych u nejluxusnějším voze řekl, že je to bída, protože králem je letadlo :-)

Co se týče o odehrávání se drobných příběhů, to už je taky na nastavení hráče. Někdo rád zkoumá, co se kde šustne a kde co řekne kde kdo v kdejakém baráku, někdo má rád spíše tajemné náznaky příběhu v pozadí a baví jej na hře ta kombinatorika točící se kolem party hrdinů a řešení prostředí a proto mám rád dungeony, kde je mi prostředí narýsovano pohledem první osoby a já se mohu koukat kolem sebe, zkoumat stěny a kreslit mapy, pokud mi je hra nekreslí sama automapingem. A já jsem prostě v tomto směru ten druhý případ. A když už je ten příběh ukecanější, a má to být třeba izometrické RPG, mám rád, když je to pořád spojené s tou kombinatorikou a nejlépe tahovými nebo neakčními souboji (což taky odráží stolní podobu hry, tam se nehraje v realtimu), ideálním příkladem je pro mě Dark Sun nebo Albion. Jinak že ses na dungeony koukal vždy s despektem od tebe čtu poprvé a docela mě to zaskočilo.

Jinak je to fakt hodně o tom, jaký si k dané hře přisoudíš zážitek, co tě na ní zaujme a pod. Protože já přesně to, co jsem na počítači chtěl vidět, našel ve hrách jako je Dungeon Master nebo Wizardry 7 a Might and Magic hlavně 3, 4, 5. A zrovna Oblivion byla přesně hra, z které jsem měl pocit nekonečné inflace a byla to přesně hra, u které jsem zlomil hůl nad dalšími TES díly a přitom Arena a Daggerfall se mi s výhradami (nekonečně nekonečný náhodně generovaný svět) docela líbily. Witcher je zase jiná kapitola. Jako obrovský fanda knih mi herní pojetí naprosto nepřirostlo k srdci. Co se týče next gen grafiky, tak to je přesně to, z čeho mně čelist nepadá, mám z uměleckého hlediska daleko raději VGA grafiku.
@Ringo (30.03.2023 10:33): názor respektuji. Nicméně jako někdo kdo vyrůstal v devadesátkách na gameboocích (Lone Wolf + Fighting Fantasy a pár dalších, mimo jiné z CZ produkce), plus hrál ve své době s partou lidí a s PJ/Gamemaster (byl PJ/Gamemaster) v Dračí Doupě, hrál posléze vynikající a na svou dobu netušenými možnostmi oplývající Shadowrun 2 edici (tenkrát to byla pecka, po stovkách hodin v DRD jsme valili oči ještě dlouhé roky po českém vydání!), ještě později D&D 4 edici a v nedávné době Dračí Hlídku (drobky v podobě GURPS a Vampire papírového RPG nepočítám), a jako někdo kdo v minulosti hrál na PC intezivně (opakovaně) z RPG/Dungeonů "jen" Fallout 2, System Shock 2, Vampire: The Masquerade, Cardhalia, TES Oblivion (zbytek nepočítám), The Witcher 1 (ano vím mám vytříbený styl, předem děkuji za poklonu), a jako někdo kdo dohrál (zatím) jediný, a ruku na srdce ne moc dobrý, dungeon ve své dlouhé PC historii, tzn. The Keep (na druhou stranu v Cardhalia jsem to fakt dotáhl hodně daleko!), dovolím si mírně nesouhlasit.

Já vím, chce to odvahu! Odvážným přeje štěstí, a já jsem tak nějak od přírody klikař. :)

Snad mi @Tulareanus a @Gordon: prominou, že si dovolí hodnotit někdo kdo nedohrál žádné RPG do konce (a tudíž jak mu bylo v diskuzi k The Witcher 3 naznačeno nemůže mít názor na hru, nedej bože něco porovnávat, protože není dostatečně erudovaný, což mě tak naštvalo, že jsem tu na 3 měsíce úplně zmizel a zvažoval zdali se vůbec vrátím), nebojte letos se to definitivně změní. :) Snad promine i zdejší elitní konzolový a PC JRPG/RPG/dungeon klub, ke kterému mohu jedině s obdivem a respektem vzhlížet!

Podívej jak bych ti to vysvětlil. Mám nahráno v papírových RPG opravdu poctivé stovky hodin (myslím, že DRD dodnes vede a jeho rekord už nepřekonám), tudíž jsem z pohledu zdejšího elitního DH klubu pevně věřím dostatečně erudovaný diskutovat o RPG, a tom co to to skutečné pravé RPG (ano ten letadelkář, jak tu zmínil opakovaně @mazar1234: v minulosti) a překvapivě mít na to svůj názor (jak správně zmiňuje Zdeněk na Vortexu u čerstvého letsplay na novou českou, ne tak zcela povedenou hru, není nutné hru dohrát aby mohl hodnotit její kvality).

Sledoval jsem v devadesátkách své kamarády jak paří dungeony alá Ishary, The Eye of Beholdery, Dungeon Mastery (na dvojku nedají dodnes dopustit), Wizardry (především legendární sedmý díl), Albion, Shadows over Riva (moje srdcovka), Stonekeep (dodnes mám v paměti legendární intro), a mnoho dalších, později RPG alá TES Arena, TES Daggerfall, Fallout 1/2 a především Baldur's Gate + Icewind Dale.

A přesto všechno mi dungeony nikdy neučarovali, tedy až na tu Cardhalia potvrzující pravidlo výjimky. Ne fakt mi nechybí doba kdy jsme si kreslili na čtverečkovaný papír mapy a hledali v tabulce procentuální šanci na seslání kouzla. Ne nechybí mě nekonečné vybíjení jeskyní od příšer všeho druhu, nahlížení za každý roh, co tam asi tak zrovna náš PJ postavil za hrozbu, prohledávání každého nesmyslného kousku stěny a doslova a do písmene každé místnosti kde něco bylo, ne nechybí mě - ani malinko - neustále házení na pokus jak moc je má postava všímavá a zdali si hodí procenta a všimne si něčeho neobvyklého v místnosti, nechybí mě i takové perličky jako ochutnávání vody a hod na procenta abych se ujistil, že to chutná jako voda, takže to asi bude voda! :) Finálně mě nechybí ani nekonečné otevírání truhel (další procentuální hod) a návrat už z nevím kolikátého podzemí na povrch.

Jistě byla to krásná, v mnoha ohledech pionýrská doba, vládlo u nás totální nadšení z papírových RPG.

Rodiče mě zakazovali jistou dobu dračák hrát, protože se někde dočetli, viděli, slyšeli, že to hraje sekta nějakých podivných individuí a chtěli mě ochránit od skutečných náboženský sekt. Holt zkrátka tenkrát u nás sci-fi a fantasy na růžích ustáno nemělo a bylo třeba pár let aby se vnímání starších generací změnilo.

Časem jsme povýšili i ten český dračák na RPG v otevřené krajině, došlo i na politiku, vztahy a detektivní příběhy v našem imaginárním fantasy/mimořádné tvrdém středověkém světě, a na nějaké RPG a dungeny na PC se tenkrát dívali, my pravověrní papíroví RPG hráči, s despektem.
Ach ty omezené možnosti
jenž PC dungeony a RPG tenkrát nabízely! Jak laciná zábava pro masy!
Žádná fantazie, vše je pevně nalinkováno, vykresleno, nevadí mělo to i výhody, není nutné shánět partu podobně smýšlejících lidí co jsou ochotní vysedávat dlouhé hodiny, předvádět se jako v divadle, hrát svou roli (odtud název RPG), spolupracovat, stačí jen sednout k PC a jsem tam!
V porovnání s neuvěřitelně bohatým světem Shadowrunu a možnostmi co hra nabízela, bylo hraní dungeonů a RPG jako kapka v moři, levná náhražka skutečného, hmatatelného a opravdového KRÁLOVSKÉHO žánru = papírových stolních RPG!

A přes všechny vzpomínky, a že jich je nespočet(!), nemám pocit, že dnes při hraní The Witcher 1, TES Oblivion, nebo aktuálním The Witcher 3 o něco přicházím, naopak mám pocit, že dnes hraji hry, přesně ty hry o jakých jsme tenkrát v devadesátkách snili (kluci co neměli prachy na vlastní PC, natož konzoli!) a ty sny dnes, včera a zítra parta šikovných lidí přetvořila do vizuální, troufám si říci doslova dechberoucí podoby. Kdo někdy hrál TES Oblivion, TES Skyrim, The Witcher 1-3, ví přesně o čem mluvím.

Jasně, dnešní RPG tě tak trochu vedou za ručičku, takový Fallout 2 je proti tomu úplný hardcore, tam co jsi si nevygrindil (tfuj to slovo je děs, v devadesátkách jsem jej neznal), nevylítal, atd... jsi prostě neměl. Otázka zní zdali je to špatně.
Mě osobně vůbec nevadí, že Geralt použije zaklínačské smysly a mě jako hráči se zvýrazní stopy, předměty, apod. ANO je to berlička, není to v duchu pravověrných dračáků a jeho nekonečných pokusů ve stylu: pokus/omyl a nekonečného umírání v kobkách a radostné (v dané chvíli lehce sadistické) tváři našeho PJ, ale čert to vem! Protože jakmile jednou The Witcher 3 nebo jiné podobné PRG zkusíš a dáš mu šanci, najednou zjistíš, že všude kolem tebe se odehrávají příběhy a ty jsi navíc jejich součástí.
To vše zabaleno v dokonalé next-gen grafice, ze které padá čelist i na stařičkém Xbox One S, nedej bože na moderním Xbox Series X s aktuálním patchem a funkčním (navíc vylepšeným- voda a odrazy ve vodě) ray tracingem - globální nasvícení má skutečný dopad na vnímání celé scény, vše působí realisticky, je snazší se ponořit do herního světa, vše vypadá tak uvěřitelně, máš prostě pocit ano jsem tam, já Geralt, v reálném lese z masa a kostí, ehm dřeva, keřů, kamenů a rostlin.
V kombinaci se Sapkowkého intrikujícím a poměrně aktuálním světem (tématy), bravurními dialogy a neskutečně propracovanými hláškami NPC, motivací hlavních postav, a především dospělým příběhem máš prostě k dispozici něco, co Ti nenabídne žádný tehdejší kobkařský dungeon a jeho často nesmyslné podzemní levely, rozmístění příšer, zkrátka nekonečné rubačky v pravověrném duchu papírového DrD!

Nemusíš se mnou souhlasit ale určitě se shodneme spolu na tom, že elitní, pravověrný a skutečně královský žánr RPG nejsou PC, dokonce ani konzolové JRPG ale papírové stolní RPG hry!
@Dan9K (30.03.2023 18:38): Ono to údajně bylo tak ze Molyneux Fable hrozne pro xbox promoval ale zas tolik na něm nedělal protože byl naplno zatížen právě tvorbou Black and White 1 a 2. Možná proto ten Fable nakonec nebyl tak cool jak být měl :)
BW bylo fajn ale už se opakoval a ty jeho božské strategie které měli nepriznaně odrážet jeho ego ( myslel si ze je herní bůh :)už tak netáhly. On byl do Fable a BW totiž fakt totálně originální a geniální a holt se čekalo víc, ale docházel mu dech a pak už to šlo jen z kopce.
Když mluvíte o objevování obrovských světů a Fable tak hlavní důvod proč je tento titul dnes nehratelný jsou právě miniaturní lokace. Zřejmě kvůli konzolích byla celá hra rozsekaná na malinký části.
Dvojka Fable je dotaženější a lepší a spíš zahrát tu, když máte x360 :)
Mně přišla lepsi i trojka, která je brána nejhůř.
U jednicky byl problém co mluvka Moly nesliboval a skutek utek. Z toho co prezentoval to působilo jako první skutečná nadhra :D
Ale Molyneuxe mám i tak rád, je to taková klasická figurka a jeho vliv na hry je zásadní, vizionář co se utopil ve vlastních ambicich. Pamatujete jak se dlabala on-line ta jeho kostka? Tenkrát to byla obrovská událost a dneska si na to už nikdo nevzpomene. Taková hovadina :D
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Curiosity:_What's_Inside_the_Cube%3F
@hanak_v_exilu (30.03.2023 13:01): já to hrál už teda dávno, protože Molyneux, ale i vzhledem k tomu to bylo pro mě vlastně zklamání. Působilo to na mě jako úplně rutinní RPG a vlastně ani to, že je člověk dobrák nebo zloun a podle toho se mění jeho vzezření, mě moc neoslovilo, protože to je v RPG úplně běžný. Možná není úplně běžný to, že se mění ten vzhled, ale i to jsem už párkrát zažil, je možný, že ne předtím.

plus mám taky trošku pifku na hudbu v té hře, je moc dobrá, ale hlavní theme dělal bůhvíproč Danny Elfman (kdyby náhodou někdo nevěděl, tak tvůrce znělky Simpsonů a skoro všech hudeb do filmů Tima Burtona) a bůhvíproč se rozhod, že hlavní téma hry Fable se bude shodovat s hlavním theme seriálu Hvězdná brána :-)

edit: zas na druhou stranu ale myslím, že ta hra by mohla splňovat ten požadavek SilentWolfa na putování. Mám pocit, že dobrou půlku hry člověk jde z bodu A do bodu B a pak se nějak zase vrací. A vlastně prožívá úplně celý život (to je zase to blbý, byl požadavek, aby čas nebyl rychlejší, no tak tady je o hodně rychlejší)
Diablo je viac hack&slash "RPG", ako akčné RPG. Akčné RPG vyžadujú somatický skill. Diablo somatický skill je niekde na úrovni klasických šachov. Aj bullet šach je náročnejší na motoriku než Diablo...
@hanak_v_exilu (30.03.2023 13:01): Ono to je ako wowko asi len vizuálne, tiež som si myslel pred hraním, že to bude otvorené a budú tam možnosti, ale je to pomerne lineárne rpgčko, kde máš chodníčky lesom, krajinou, jaskyňou a tam kde ťa hra nepošle, sa vlastne nedá nič robiť. Zvyčajne to bolo také, že si mal jeden hlavný quest a k tomu 1-2 vedľajšie.

A viem, že čo ma vtedy sklamalo bolo, že hlavná postava vôbec nerozprávala, či už s dabingom alebo s textom, len občas vydávala zvuky ako zo Simsov.
@Jab (30.03.2023 12:38): Vtip je v tom, že ono je to podľa všetkého fakt plnohodnotné RPG, ktoré by mohlo uspokojiť aj najväčších žánrových puritánov... ale nehral som, takže mi je ťažké sa k tomu priamo vyjadrovať :)
@SilentWolf (30.03.2023 10:36): Za mě je ideální varianty když je ten svět vnitřně konzistentní a pokud možno reflektuje volby hráče. Čili každé rozhodnutí jde vidět. Když bych vykradl pár domečků a obral lidi o jídlo a lektvary, tak by umřeli hlady, nebo byly příště dveře zamčené a hlídal je lehce podrážditelný dav s vidlema. Případně pokud by člověk řešil problémy silou, tak by převážně dostával vedlejší úkoly typu "zabij, vyžeň, vystopuj". Kdyby je řešil hlavou, tak by dostával úkoly "máme problémy s tyranským drábem, sežeň na něho nějaké kompro". Prostě by si sebou postava táhla pověst.
@feryk (30.03.2023 11:09): Stačí si pročíst zdejší poslední diskuzi a je jasné, že zavedením specifičtějších škatulek by byli místní puristé schopni vést sáhodlouhé debaty (samozřejmě typicky bezvýsledně) o tom, zda ta či která hra do toho kterého žánru patří nebo nepatří. Nejsem si jist, zda mám na to doma dostatek popkornu.
@feryk (30.03.2023 11:09): dehonestace RPG jsou lidi tvrdící co je a není RPG na základě konkrétních příkladů. :D

Sestav obecně uznávanou pozitivní definici co je RPG a pak budu uznávat tvoji fascinaci.
Fascinuje mě, že tolik lidí nepozná rozdíl mezi akční hrou a rpg. Možná to je tím, že někteří z vás jsou dost mladí. V době, kdy vyšlo Diablo, se komunita RPG hráčů jasně postavila proti tomu, aby se Diablu říkalo RPG a tak defacto vzniklo označení ARPG nebo-li akční rpg, z čehož jasně plyne, že Diablo (a podobné hry) nejsou čisté rpg, ale jde o mix akčí hry a rpg prvků a ujalo se to. Bohužel s postupem času se to nějak vytratilo a dnes se značkou rpg honosí každá akční rubačka, kde levelujete, máte nějaký ten inventář, nějaký ten strom a nějaký příběh. Je to dehonestace RPG, což je vidět i zde na DH v řazení žánrů, kde (když už nic jiného) pod RPG žánrem chybí jasné a zřetelné podkategorie.
@hanak_v_exilu (30.03.2023 10:15): Za mě nejideálnější varianta, že za nějaké pacifističtější řešení je víc XP, protože obvykle stojí víc snahy a úsilí a hlavně třeba nejde na první dobrou vidět a vyžaduje průzkum světa. Samozřejmě asi blbost snažit se přemluvit vlky, že tráva je chutnější potrava než má maličkost, to kdyby si tu zase někdo chtěl zafaulovat. :D
Ale ono obecně málo RPG her dnes nabízí i tu nejprimitivnější mechaniku - lhaní, tak co po těch hrách vlastně můžeme chtít. A i tak se stále bavíme spíše o těch CRPG a já tak zoufale chci něco takového vidět v normálním 3D kabátku. Rád bych věřil třeba v Avowed, ale asi jako ne no.. 

Co se tomu přiblížilo nejvíc je asi fakt ten Fallout New Vegas, ale ten už hrát asi nedokážu kvůli enginu.


@Ringo (30.03.2023 10:33): já nad tím teď trochu přemýšlel a mě zase chybí u RPG her pocit putování. Buď je hra na malém měřítku, nebo na obřím čtverci. Ale já si vždycky představoval pouť jako velmi dlouhou nudli. Proč ve hrách běží čas rychleji? Proč to nejde v reálném čase. Proč se neudělají bažiny a lesy, které bude fakt 8h trvat než projdu a za nimi budu muset řešit, kde přespat - jako rytíř třeba najdu hostinec, jako ranger si přespím v lese. Já nevím jestli by to byla zábava, asi ani ne, ale to by mi dalo ten pocit, který jsem během těch dračáků chtěl - mám bod A a musím jít do bodu B, kudy to vezmu je na mě, ale nemůžu jít opačným směrem. Prostě buď to vezmu před horský hřeben, nebo bažinami dole. Ale ne, že se po překonání té oblasti budu vracet zpět, abych něco vylootil, prostě jde se dál, se zásobami které mi zbývají. A pokud se teda rozhodnu nějakou takovou blbost udělat, měla by tam čekat nějaká odměna která fakt stojí za to, ale bude zase vyvážena nějakým postihem. Prostě čas a síla mé postavy kterou investuji by byla kompenzována třeba tím lootem, ale ne bez postihu. Obecně si taky říkám, že by postavy mohly začínat jako silné a čerstvé a ke konci putování být zlomené a slabé. Jako Pán Prstenů. Ale to už chápu že by opravdu neprošlo. :D to je jen můj pocit a nikdy jsem si tohle konkrétně neuvědomil, až teď.

Jinak jsem doposud vždy snil o složité síti intrik sourozenců ve světe Amberu od Zelazneho, kde se dá spojit s kýmkoliv a zradit kdokoliv, ale to je asi taky nereálné. :D

Každopádně já tě fakt chápu. A i když píšu nesouhlasně, tak mě vlastně baví to číst - mimo ty urážky samozřejmě. Vzpomínám u toho právě trochu na ty gamebooky.

BTW taky to mé vnímání žánru dost ovlivňuje, že ve hrách nemám moc rád dungeony. Třeba u Dragon Age všichni opěvovali trpasličí podzemí a já tam spíš trpěl. Pro mě byly vždy lákavé ty nebezpečí přírodních živlů, nutnost tábořit, sbírat bylinky a třeba jeden pořádný dungeon na konci - protože tam už to působí chtěně. Těžko hlavní záporák bude sídlit pod obří Olší u cesty.
@SilentWolf (30.03.2023 09:17): Jak zmiňuješ gamebooky a pod., tak ono to z toho vlastně vychází. Mě to třeba v tom starém stylu typu Dungeon Master a v případě izometrických RPG např. Dark Sun baví proto, že něco, co jsem zažíval v gameboocích nebo při studiu stolního dračáku, kdy jsem si pročítal plno pravidel a byť jsem nikdy nenašel spoluhráče, tak jsem si představoval, jak to hraji, sepisuji si dobrodružství, kde koho co potká, kreslil si místnosti s umístěnými truhlami, nábytkem atd.) a pak přišel počítač a první hra typu Dungeon Master a byl jsem naprosto unesen, že to, co jsem si takhle tvořil mám najednou s vizualizací a že si to můžu zahrát a toho PJ dělá počítač. Takže zkoumání prostředí, mapy, souboje, tréning postav co hrdlo ráčí a vlastně ten gamebook nebo dračák byl takto přinesen do počítače, ale stále mi dával pořád prostor pro vlastní fantasii. Je to v podstatě herní styl. Proto mám hodně problém s novodobými RPG typu např. ten Gothic, nebo Witcher, protože tam necítím tu řekněme gamebookovou nebo dračíkovou atmosféru a takové to, že u toho hraní musím dělat něco navíc i v té reálné rovině (malování map, občas sepsání nějaké poznámky a celkově skladba úkolů je naprosto jiná než v takovém dungeonu, který ze stolního dračáku vlastně vychází).
@Jab (30.03.2023 08:01): RPG nemusí stát na soubojích - proč by mělo? Teďka hraju Zaklínače a tam je za boj tak málo zkušeností, že se prostě "nevyplatí" grindovat. Jo jde to, má to i nějaký efekt, ale mnohem rychlejší a pohodlnější je plnit vedlejší úkoly.
@SilentWolf (30.03.2023 09:17): Chápem ako to myslíš, že tento cyklus elitárstva vs. zvyšok sveta prebehne na DH periodicky raz za dva mesiace a nič sa nevyrieši a chápem aj, ako to myslíš, s tou prílišnou vážnosťou a čiastočne s tebou súhlasím, že je to vlastne zbytočné. Ale na druhej strane, ak sa človek snaží o argumentáciu v diskusii a jemu za to, že chce argumenty a fakty, v podstate vulgárne vynadané, tak to pôsobí ako v krčme v tretej cenovej. Také to typické, že v krčme si niekto potrebuje povedať svoj názor a nechce počuť žiadne protinázory a už vôbec nie argumenty alebo fakty a nech s tým ľudia idú doprdele! Potom to vlastne nie je ani diskusia.
@Jab (30.03.2023 08:01): Za mě ideálka pořád Vampire: Bloodlines. Je tam obojí. Jen na extrémně malé herní ploše. To prostě mělo nastavit cestu žánru. Tomu chybí jediné - víc toho samého. Disco Elysium je skvělé, ale možnost soubojů by tu hru určitě nezkazila, naopak by byla zajímavá implementace těch skillů, do soubojového systému. Pokud by třeba kravata měla/neměla ráda násilí a něco k tomu vždycky řekla.

@Richmond (30.03.2023 07:50): kdybyste ty hry hráli někde na letsplayi, tak se právě rád kouknu. Vy o tom totiž povídáte tak, že z toho cítím proč vás ty hry baví. Spolu s Ringem jste měli naprosto skvělý výstup na YT. Sám jsem začal hrát později, až někdy kolem doby Gothicu 2 (a je to moje srdcovka - tak proč asi ) a do té doby u nás prostě fičely gamebooky, talisman a pročítání dračáku byť jsem nikdy pořádnou kampaň dračáku nehrál. Takže exkurze do té doby a toho žánru by byla zajímavá. Ale teď mi nějaký čas vydrží Charllizeho letsplaye - omg, fakt jsem to zrovna napsal? :D :D

[neexistující příspěvek]: 
RIMMER: Dělal jsem na Lince důvěry.
LISTER: Já vim. Jedno dopoledne.
RIMMER: Déle jsem to nevydržel.
LISTER: Nedivím se ti. Volalo ti pět lidí a všichni spáchali sebevraždu. A to si jeden chudák splet číslo! Volal si o výsledky kriketu. 

Ten tvůj styl je asi dobrý pro firmu a v situacích kdy oběma stranám o něco jde. Ale ne do bezpředmětných diskuzí kde si každý přišel trochu píchnout. Což tak jistě je, protože se tu tohle téma opakuje a všichni jsme napsali to, co píšeme vždycky. Tak mi přijde trochu zbytečné tahat to vždycky do takové osobní úrovně.
@Jab (30.03.2023 08:01): Já si dovedu představit rpg, kde jsou souboje minoritní herní prvek. Já Disco Elysium z rodiny rpg her nevyřazuju, proč taky? A věřím tomu, že to je kvalitní hra. Když jsem hrál Dark Sun 2, byl tam jeden velký quest, se kterým jsem strávil hodiny jeho řešením. Žádné souboje, jen detektivní práce (dotazování postav, zkoumání předmětů...). A skvěle to ke hře padlo. Ale prostě i kvůli soubojům ty rpgčka hraju, je to moje osobní preference. I ten dračák bych asi nehrál, kdyby mi na začátku PJ oznámil, že tam ale nebudou žádné souboje.

To samé adventury. To, že hra nemá např. inventář samozřejmě neznamená, že to nemůže být adventura. Ale zase...Mám rád sbírání předmětů a jejich používání, mám rád inventáře, takže bych asi takové hře nejspíš vyhnul.
@Richmond (30.03.2023 07:50): Zároveň jsme snad všichni hráli "dračáky", kde se přidělují zkušenosti za to, jak hráči vyřeší nějakou situaci (např. kreativně dohodnou odchod banditů z vesnice, kterou zabrali). Pak mi nepřijde jasné, proč se bránit té představě, že RPG nemusí stát jen na soubojích. Disco Elysium je opravdu RPG jak řemen. A i kdyby pro někoho nebylo, tak je to stále úžasná hra, která by každému inteligentnímu hráči (neb uznávám, že tím množstvím textu není pro analfabety) měla stát za vyzkoušení.
@SilentWolf (30.03.2023 07:42): No grind asi nikdo neoznačil za královskou činnost (abych si zahrál na Tula) :) Já ho třeba vůbec nemusím, líbí se mi jak to měl pořešené třeba Amberstar . Pokud ale vím, že mi ke zvýšení levelu u 2 nebo tří postav chybí relativně málo a já se chystám třeba do nové lokace, pak jsem za možnost grindu rád :)
S tím popichováním se muselo počítat, když se to téma zase vykoplo. Vždyť je to pořád dokola. :D Nehroťte to proboha.

Považovat grind, který u mě nevyžaduje žádnou mozkovou aktivitu za královskou činnost je prostě absurdní. Stejně jako je absurdní sledovat českého survivora - a přeci, to dělám zase já. Dle definice je to královská činnost, když tomu dám dostatek hodin, tak se úspěšně dostanu až na konec. A můžu u toho taky dělat i druhou činnost. Někdo tu jako RPG považuje závodní hry, protože hraje nějakou roli. Vždyť je to ve výsledku jedno. Nejvyšší forma života je stejně člověk. A nejnižší forma života je člověk, co hraje videohry.
@Red (29.03.2023 23:52): RPG prvky v Duke Nukem 3D se omezují v podstatě pouze na to, že tam je RPG :-)

vysvětlovat to nebudu :D

jinak empatie se vůbec netluče s tím, že je člověk i asertivní :-)
@Dan9K (29.03.2023 23:32): To já jsem klasický beta uživatel, podle mě je lepší empatie a situaci deeskalovat než si stát na svý pravdě. Vím, s kým se mohu špičkovat a nic se neděje. Naopak u jiného vím, že jeden neakurátní výraz znamená hádky.

Duke Nukem 3D není RPG ani omylem. Za tím si stojím a v tomhle se přesvědčit opravdu nenechám. Zkus třeba System Shock/Deus Ex, tam už je to spornější.
@Ringo (29.03.2023 23:17): možná bys mohl vytušit, že já se opravdu Tula v tomhle zastávat nebudu, mám pocit, že se s ním hádam ještě mnohem častěji než ty (a tvým slovům úplně rozumím)

ale nech mě teď v moji neutrální pozici, já si to užívám :-)

Já bych řek, že je tady pár uživatelů, kteří ze všeho vyletí jak čert z krabičky, nenechají si srát na hlavu a radši než se stáhnou, jdou do protiútoku. Patři mezi ně já, ty, Tul a pár dalších a prostě se holt někdy poměříme penisy a jedeme dál :D A všichni máme svá určitá specifika no :-)

ale abychom nebyli OT a Tul to tady pak nesmazal, tak třeba moje úplně nejoblíbenější RPG je to z Duke Nukem 3D :D