@
S4TW (07.09.2023 18:49): hele za 1) mám z tebe radost :-)
za 2) není toho vůbec málo. Ale co máš na mysli tím "něco, co nebylo složeno přímo pro tu hru", protože časté je i to,, že se vezme nějaké místo z klasiky, to se použije a nějak se to třeba upraví. Něco se ubere, něco se přidá. A přijde mi to sympatičtější, než vyloženě copy paste. Mám jen problém, že u řady věcí vím 100%, že jsou klasika, jen je nejsem schopen 100% identifikovat.
Ale krom toho, co bylo již zmíněno...
Obecně je všude možně ve hrách středověké Dies Irae. To je trvalka. Ale to je prostě jen nápěv, který je zpracován na milion různých způsobů.
Ale třeba v Heroesích s tím pracují kreativně. Použijí jen základní melodii a pak udělají nějakou variaci. Například hrad
Knight ve dvojce je do značné míry upravená ale zřejmá variace na první Goldberg Variaci od J.S. Bacha -
originál
11. track z
Might and Magic VIII zase silně vychází z Bachova
prelude C minor
a tohle je vlastně zábavnější objevovat, než když tam prsknou tu klasiku od začátku do konce :-)
Jo třeba typicky Moonlight Sonata od Beethovena je hodně přítomná ve všech možných hrách. Třeba i v takovým Shadowmanovi. To není moc kreativní :-) Nebo i v GTA 3 si můžeš naladit radio s klasikou :-).
Requiem od Mozarta bývá taky. Edward Grieg, Saint Sains, ty mají věci jak stvořené do her a taky tam bývají.
Jinak ale ohledně doporučení. Dvořák je skutečně jeden z největší světových "hitmakerů" v rámci klasiky. Srovnání snese pouze Mozart, Bach, Verdi, Čajkovskij a s odstupem Beethoven. Pokud máš rád Dvořáka a Rachmaninova, tak obecně doporučuji z počátku spíše slovanské autory, kteří mají přecijenom ty skladby emočnější a melodičtější a zároveň často velmi epické. Narozdíl například od germánských autorů, kteří jsou zase víc hloubavější a analytičtější.
Když spojíš Rachmaninův klavír a Dvořákův styl dostaneš
Čajkovského 1. klavírní koncert Bb moll. Nejslavnější klavírní koncert všech dob a zní to v podstatě jako Dvořák.....ale pozor, Dvořák se inspiroval spíše u Čajkovského, než naopak. Ale předpokládám, že to znáš, ale taky předpokládám, že znáš hlavně první dvě minuty a zbytek třívěté skladby ne :-)
Jinak doporučuji zejména tyto skladby, resp. cykly:
Modest Petrovič Mussorgskij - Obrázky z výstavy
Nikolaj Andrejevič Rimsky Korsakov - Šeherezáda
Camille Saint-Saëns - Karneval zvířat
Edvard Hagerup Grieg - Peer Gynt suite
Pyotr Iljič Čajkovskij - suity z
Labutího jezera a
Louskáčka
Geroges Bizet - Carmen suite
tuhle sestavu bych osobně považoval za takovej ideální "starter pack", pokud začínáš objevovat tuhle etapu klasiky (jakože druhá polovina 19. století)
což je vlastně období celkem hudebně stabilní, kdy vlastně pořád vládnul romantismus, byly tendence vracet se zpátky do klasických forem a tzv. absolutní hudby (jedním z hlavních představitelů byl právě Dvořák) a druhé tendence byly zase hlavně, aby hudba měla nějaký příběh (jedním z hlavních představitelů byl zase Smetana).
Ty skladby, co jsem zodkazoval, jsou dobré a vděčné v několika věcech. Jednak jsou to všechno cykly, většinou ty jednotlivé skladby nejsou přespříliš dlouhé, mají většinou délku písniček. Dal bych tam i Dvořákovy Slovanské tance, ale ty předpokládám už znáš. V podstatě jsou to taková LP z druhé poloviny 19. století :-) Všechny mají konkrétní téma, které si pod tím člověk může snadno představit. Ne jako symfonie, kde má člověk 4 dlouhé věty (z toho, co jsem poslal je taková jen Šeherezáda) a vůbec nerozumí, co se tam děje, nebo opery, co mají 3 hodiny a člověku se do toho nechce.
Všechny ty skladby jsou taky veleznámé. Plné hitů. Relativně lehké na poslech. Jsou to velmi melodické a hravé záležitosti plné invence a emocí. Taky ale i epické.
Řadu věcí znáš a řadu věcí znáš, ani nevíš, že to znáš.
Je to jakože romantický popík, ale zároveň při zachování té nejvyšší umělecké kvality. (snad až na ten Karneval zvířat, to je hlavně taková legrácka, ale skvělá)
A pak časem se dostane třeba i na Mahlera, Strausse (Richarda), Brucknera, Brahmse, Wagnera, Berlioze a další autory, které bych zatím spíš nedoporučoval, protože jsou vesměs poměrně hodně složití na strávení. Ale samozřejmě ta umělecká hloubka je u nich takřka nekonečná :-)
A ještě jinak ohledně Dvořáka, nevím, jak moc ho máš už zmapovaného, já ho mám hodně rád a nejvíc si ho vážím pro jeho
Stabat Mater, to napsal hodně zkraje kariéry jako reakci na smrt třech jeho dětí. Je to neuvěřitelně silná skladba a vlastně to byl první zásadní zářez v jeho kariéře. Ale ta skladba už patří do ranku náročnějších věcí. Je to pořád Dvořák plný nápadů, ale je to časově rozsáhlé a náročnější na tzv. vertikálu. Je potřeba soustředěný poslech celou dobu a vnímat tu hudbu v její potřebné časové délce, ne jak jsme zvyklí z popu "tady a teď" a toho je málokdo schopen.