@
Artran (19.10.2023 01:57): Já mám teď jinej projekt v rámci vážné hudby :-)
Vždycky mi vrtala hlavou ta hlavní trojice "vídeňských klasiků" (Haydn, Mozart, Beethoven), a to jak mocně známí a nadceňovaní, oproti všem ostatním v té době, jsou. A já sám mám naposloucháno naprosté minimum od těch ostatních skladatelů té doby. A vždycky jsem velmi pochyboval o tom, že jsou Haydn s Mozartem opravdu o takový parník jinde, vzhledem k tomu, že mi přijde 90 % jejich tvorby naprosto o ničem a nekonečně banální (já vím, že se rouhám), zejména po melodickoharmonické stránce a strašně stereotypní co se týče nálady (až na výjimky).
O Beethovenovi nepochybuju, ačkoliv mám proti jeho stylu komponování X osobních výhrad, považuju ho za nejdůležitější zjev v historii hudby (a asi nebudu sám).
Tak jsem se rozhodl, že to zároveň propojím s hlubokou znalostí všech symfonií od jakéhokoliv trochu známějšího skladatele.
Teď právě naposlouchávám toho Mozarta, abych měl ten základ, prvních 36 symfonií už mám v malíku, Dal jsem si každou třeba desetkrát, teď si jen projedu ještě ty poslední.
A z těch prvních 36 jsou za mě opravdu super jen 4 (25, 26, 29, 36), slušných je víc (třeba hned ta 1., 11. (akorát ta není jeho), 12., 14., 15., 20., 27. a 35.). Speciální je pro mě 33., která mi přijde, že je nekonečně o ničem (tam není v podstatě jedinej melodickej nápad), ale je to čistý guilty pleasure zážitek pro dobrou náladu. (což je vtipný říkat o Mozartovi, whatever :-) ) Ostatní symfonie jsou za mě skoro sračky (ok, už to přeháním :D)
Moje největší želízko v ohni je jinak Carl Phillip Emanuel Bach, tomu hodně věřím, jakožto v podstatě hlavního strůjce Sturm und Drang periody, která mi přijde jako jediná skutečně zajímavá v období klasicismu :-)