Kultura

Scorsese je můj potenciálně top 5 režisér, ale ještě si schovávám některé jeho zásadní věci. A musím tedy říct, že jeho tvorba po roce 2000 mě oslovuje víc. Scorsese je pro mě někdo, kdo skoro nejvíc snese srovnání s Kubrickem, ale na té jeho dřívější tvorbě mě právě vadí ta přílišná žánrová jednotvárnost. Sežral jsem Casino, ale Mafiány už moc ne. Zuřící býk mě taky neoslovil. Špinavé ulice už vůbec nevím, o čem byly. Král komedie se mi líbil, ale už taky nevím.

Všechny filmy po roce 2000, až na Gangy New Yorku, co jsem od něj viděl, si pamatuju dokonale. Departed i Shutter Island jsou pro mě skvosty, Vlk z Wall Streetu mě pak naopak vyloženě uráží, nejsem schopen odhlédnout od přesahu do skutečného světa, takže to neberu jako oddělené umělecké dílo a jsem na ten film naštvanej. Naopak Huga si vážím zase hodně hodně moc, ale jako film je pro mě dost rozporuplný. Krom hudby, ta je skvostná.

Ale na té jeho novější tvorbě mě právě baví, že od něj můžu čekat všechno. U té starší tak nějak tuším, co to bude.

Jo a je to asi trapný, ale mám teda o dost radši DiCapria, než De Nira, a to může taky hrát roli.

@Fingon (19.10.2023 17:19): ale jistě, je z čeho vybírat. Preferuji samozřejmě dobově odpovídající interpretaci

@Fingon (19.10.2023 08:50): já naopak zase přešel z youtube na spotify.
Ale to jsou holt 2 hlavní kanály.
Oba si i platím, reklamy mezi větami, či dokonce přímo v průběhu, nechci :-)
a zároveň si o tom rád čtu na wiki, nebo koukám do partitury (na imslp.org je takřka vše, co je free)

@Artran (19.10.2023 04:04): já Haydna respektuju, věřím, že kdyby se narodil o sto let později, tak mám jeho hudbu mnohem radši. Prostě člověk své doby. A byl to snad ještě větší chrlič než Mozart. Takže těch 10 % je pořád docela dost velké množství hudby :-)

Všechno mě to právě ještě čeká. A jsem zvědav i na skladatele, jejichž jména mi nic neříkají. Vezmu si jako vzor tu pěknou timelinu z wikpedie , ale začnu asi už v baroku spíš :-) Samozřejmě ne všichni symfonie dělali. .Chci se soustředit na ty symfonie, protože mi přijde velmi zajímavý ten vývoj v rámci klasicismu, kdy se z pětiminutových skladbiček stala epochální díla na hodinu. Haydn to celé pokryl. Dal jsem před lety podobně jako dneska Mozarta, jeho prvních 50 symfonií a pak jsem to vzdal. Čeká mě druhý pokus :-)


Jo a pardon, zaměnil jsem předtím 33. za 31. myslel jsem samozřejmě tu Pařížskou, to je moje zážitková guilty pleasure. Ta mi přijde jakoby to bylo takové cvičeníčko v tom, co se bude lidem líbit. Hlavně aby to bouřilo a jsou to vlastně jen rozklady, sekvence, stupnice a efektní spojování základních harmonických funkcí a hlavní téma první věty je vlastně největší klišé klasicismu, super :D Ale je tam jeden moment, kterej je boží, 132. takt, kdy to hlavní mannheimské téma z A duru hodí přes Bb-dur do A mollu a pak do D mollu, to je moc pěkný a nečekaný. Ale takovejch momentů má Mozart hodně málo :-)
33. je taková průměrná :-)

@Artran (19.10.2023 01:57): Já mám teď jinej projekt v rámci vážné hudby :-)

Vždycky mi vrtala hlavou ta hlavní trojice "vídeňských klasiků" (Haydn, Mozart, Beethoven), a to jak mocně známí a nadceňovaní, oproti všem ostatním v té době, jsou. A já sám mám naposloucháno naprosté minimum od těch ostatních skladatelů té doby. A vždycky jsem velmi pochyboval o tom, že jsou Haydn s Mozartem opravdu o takový parník jinde, vzhledem k tomu, že mi přijde 90 % jejich tvorby naprosto o ničem a nekonečně banální (já vím, že se rouhám), zejména po melodickoharmonické stránce a strašně stereotypní co se týče nálady (až na výjimky).
O Beethovenovi nepochybuju, ačkoliv mám proti jeho stylu komponování X osobních výhrad, považuju ho za nejdůležitější zjev v historii hudby (a asi nebudu sám).

Tak jsem se rozhodl, že to zároveň propojím s hlubokou znalostí všech symfonií od jakéhokoliv trochu známějšího skladatele.

Teď právě naposlouchávám toho Mozarta, abych měl ten základ, prvních 36 symfonií už mám v malíku, Dal jsem si každou třeba desetkrát, teď si jen projedu ještě ty poslední.
A z těch prvních 36 jsou za mě opravdu super jen 4 (25, 26, 29, 36), slušných je víc (třeba hned ta 1., 11. (akorát ta není jeho), 12., 14., 15., 20., 27. a 35.). Speciální je pro mě 33., která mi přijde, že je nekonečně o ničem (tam není v podstatě jedinej melodickej nápad), ale je to čistý guilty pleasure zážitek pro dobrou náladu. (což je vtipný říkat o Mozartovi, whatever :-) ) Ostatní symfonie jsou za mě skoro sračky (ok, už to přeháním :D)

Moje největší želízko v ohni je jinak Carl Phillip Emanuel Bach, tomu hodně věřím, jakožto v podstatě hlavního strůjce Sturm und Drang periody, která mi přijde jako jediná skutečně zajímavá v období klasicismu :-)

@Artran (18.10.2023 10:40): já si nemyslím, že by ti, kterým se líbí Satie, se jim nutně musel líbit Ravel s Debussym. Oni nemají nic jako Gymnopédie.
Na tu dobu to bylo super originální. V podstatě Satie vychytal, co se lidem líbí dneska.
Ravel s Debussym jsou mnohem komplexnější a složitější, mnohem méně průzrační. Nálada není všechno. Emočně působí vždycky na první dobrou víc ty nejjednodušší věci.

Ale Ravel je můj druhý nejoblíbenější skladatel vážné hudby. On nemá špatnou skladbu. A v tom je pro mě vlastně úplně nejlepší ze všech.



@Naginata (18.10.2023 14:11): to je samozřejmě nejslavnější maďarský tanec od Brahmse, no. 5
Ovšem oni nejsou od Brahme, on to vlastně jen zaranžoval. To je takový to smutný, když tvoje nejslavnější dílo vlastně není úplně tvoje. Ale těžko říct, jestli není od Brahmse ještě o něco slavnější ta jeho ukolébavka. Podobný to vlastně má i ten Ravel s Bolérem, ale ten do toho dal určitě víc sebe :-)

Jsem přemejšlej, jestli vlastně mám rád něco, kde se takhle objevuje klasika a krom Muse mě vlastně nic nenapadlo. Většinou mě to sere :-) A i ty Muse to dělaj většinou debilně. Jediná výjimka je Space Dementia, kde to nádherně zakomponovali do nové skladby. Většinou je to tak, že se na tý klasice jen přiživují, ale nevznikne nová hodnota.

@AlieN (14.10.2023 18:31): tak to se omlouvám, že jsem to nazval grungem :-)

Si poslechni Jar of Flies od AIC a pořád je to grunge.

Jen bych chtěl, zejména pro fanoušky stylu grunge, vyzdvihnout, že včera nebo kdy vyšla debutová deska člověka jménem Pan Lynx.
Je to můj spolužák Michal Skořepa z konzervatoře, který se proslavil zejména jako alterace Ježíše a Jidáše v Jesus Christ Superstar, kde vždycky tak ječákoval. Ale co vím, tak už od prváku konzervatoře ho to táhne k Alice in Chains a Soundgarden a mám pocit, že to konečně dotáhnul. Má tam hosty, ale v podstatě to dělá celé sám, což vidím postupně taky jako jedinou cestu, jak dělat skutečně autentickou tvorbu. V českém prostředí myslím dost pecka, jen ta čeština je nezvyk :-)     Cililynx

@Fingon (12.10.2023 09:12): hrubá neznalost!

15/20

ty relevantní otázky jsem dal. Nepovažuju úplně znalost toho, která hláška je v kterém filmu a která není, za relevantní :-)